Volkswagen Passat 2.0 TSI: Král střední třídy, který těžko hledá konkurenci

Přemýšlím, odkud začít. Jestli tím, že jsem si oblíbila nejprůměrnější koncernový vůz na světě, tím, že vlastně nesnáším jiné než nudné oblečení, nebo tím, že stárnu, protože za benchmark dobře stráveného dne považuju fakt, že mě nic nenase*e. Týden s Passatem mi – velmi překvapivě – přinesl spoustu  nových myšlenek a filosofických úvah. Pokusím se vás s nimi otravovat co nejmíň, ale tak úplně neuniknete. 

Passat není třeba představovat. Vydržel tu s námi již osm generací. Mnozí z vás ho narozdíl ode mne vlastnili a mnozí s ním mají mnohem větší zkušenosti. Nikdy jsem k němu necítila zvláštní příchylnost, ale ani opovržení. Přitom obojí patří v jistých kruzích k dobrému tónu – na jedné straně nekritická adorace, jakási představa “manažerského snu”, na druhé straně přezíravost, protože koncern, nuda a šeď. Auto s nechutnou přezdívkou “pašík” se svého času stalo symbolem porevolučního dostatku. Když už člověk nedosáhl na bavoráka nebo mergla, pašík mu stále obstaral jakýs takýs status úspěšného individua. Situace vlastně přetrvává dodneška. Passaty figurují ve flotilách firem, které chtějí svému managementu dopřát trochu lepší optiku, než jakou nabídne Superb. 

Už druhý den za volantem jsem si musela přiznat, že to chápu. A teď nemyslím “chápu” ve smyslu “mezi lidmi jsou všelijací ufoni, co se dá dělat”, ale fakt chápu, prostě to dává smysl. Na Passatu snad není nic, co by bylo objektivně špatně. Zvenčí vypadá elegantně, ale zas ne přehnaně vyumělkovaně, něco jako smart casual. V královské modři mu to sekne, že se po něm i ohlédnu, a líbí se mi, jak je v záplavě mainstreamových SUV hezky placatý. To samé uvnitř – všechno černé nebo stříbrné, všechno v zásadě geometrické, funkční, efektivní. Připouštím, že pokud jde o ergonomii, jsem prostě koncernový typ. Vyhovuje mi nenápadité blbuvzdorné ovládání a designové experimenty taky nesnáším moc dobře. Nevím, jestli za to může částečně germánský původ, ale v německých autech – na rozdíl třeba od japonských, nota bene francouzských – intuitivně vím, kam sáhnout, kde hledat.

Když Dan nazval Passata králem průměrnosti, nemyslel to zrovna jako kompliment, ale mně se teď na klávesnici dere úplně stejné slovní spojení a vůbec mi nepřipadá ponižující. Představte si průměrné ráno. Jde se do práce, pak vyřídit pár věcí, krátká neformální schůzka, prostě obvyklý den s obvyklou mírou očekávaného i neznámého. Vezmu si na sebe koktejlky a dvanácticentimetrové jehly? Vezmu si funkční membránové oblečení? Ne, vezmu si černé džíny, triko, casual sako a conversky, možná mokasíny. Stejně jako včera, stejně jako zítra. Protože to bude plus minus fungovat ve všech situacích, do nichž se během dne můžu dostat. S Passatem je to stejné. Jo, sem tam se na obzoru rozvine hezká okreska a hodilo by se něco sportovnějšího, sem tam by se hodilo zaparkovat do menší mezery, jindy by se hodila větší ložná plocha. Ale ve všech situacích to bude plus minus fungovat a nevznikne důvod k našňupnutí. A o to jde – když koupíte Passaty do firemního fleetu, pravděpodobně našňupnete míň lidí, než když koupíte cojávím Mazdu 6 nebo Mondeo. Nejsou to o nic horší auta, ale už v lecčem vybočují – v designu, v ovládání, nebo třeba jen v percepci většinové společnosti. 

Ale pojďme zpátky do kabiny. Sedačka sice na pohled připomíná takovou tu typickou dřevěnou lavičku v parku, ale sedí se v ní fakt dobře. A že jsem se zrovna během tohoto týdne něco naseděla! Ta řidičova umí dokonce jednoduchou masáž spočívající v postupném nafukování jednotlivých segmentů opěradla. Nic sofistikovaného, ale příjemné je to velice velmi. Místa tu máte jako v king size posteli, vpředu i vzadu. Kufr sice není moc vysoký, ale zato je tak dlouhý, že na jeho konec ani nedosáhnu. A když sklopím zadní sedačky, poslouží i jako nouzová noclehárna. 

Materiály nejsou úchvatné, rozhodně ale důstojné a ještě jim pomáhá opravdu pečlivé slícování. Řadicí páka jezdící dopředu a dozadu po stisknutí tlačítka působí v dnešním světě koleček a sprchových hlavic skoro archaicky, obsluhuje se ale venkoncem nejlíp. Ano, chybí mi točítko hlasitosti, na to mám pifku. Škoda, že zmizely hodiny na palubce. Chybí mi taky staré dobré USB sloty, zvlášť když bezdrátové nabíjení pořád nějak blbne. Ve škodovkách a audinách s ním mám problém taky, koncern si prostě s mým mobilem nerozumí.

Bezdrátový Carplay naopak jede bez problémů, takže mě Waze informuje, že cesta po D10 se asi protáhne. Jojo, zapršelo a spoluobčané propadli panice. Objížďka se ovšem údajně časově nevyplatí, mám tedy ideální podmínky pro testování chytrého tempomatu. Přiznám se, že zpočátku mě trochu vyděsil, když na obchvatu Prahy zčistajasna zpomalil na 50, aniž bych ho o to žádala. Neudělala jsem si domácí úkol a tou dobou jsem netušila, že se tempomat řídí podle mapy a podle značek, tedy si sám reguluje rychlost nejen na omezeních, ale třeba i do zatáčky. Funguje to kupodivu docela dobře. Samozřejmě si brzy všimnete, že je zbytečně opatrný a zákrutu vykružuje zhruba v poloviční rychlosti, než byste to udělali sami. Na druhou stranu – jsou situace, kdy člověk za volantem fakt není v dobré kondici, a pak se trocha zbytečné opatrnosti hodí. Autopilot navíc hezky drží auto v jízdním pruhu a stačí mu, když se volantu jen zlehka dotýkáte. A když vám to celé začne lézt na nervy, prostě to vypnete, a zůstane “obyčejný” adaptivní tempomat. 

Pokud jde o rychlou a efektivní přepravu, Passat s motorem 2.0 TSI je ideální, větší výkon nutně nepotřebuju, menší určitě nechci. Dynamika není omračující, ale slušná a hlavně se udrží, i když auto naložíte. Nebo když jedete po dálnici hodně rychle. Taky když potřebujete rychle předjet. To všechno dělám docela často a spotřeba se držela kolem 8 litrů na sto. Sedmistupňové DSG sice nepatří k elitě plynulosti, ale ve spolupráci s konkrétním benzinovým motorem ze sebe vydává to nejlepší. Pokud jste hnidopich, možná občas pozvednete obočí při prudké akceleraci nebo posunování v koloně, ale pokud nejste, nevšimnete si vůbec ničeho divného. Celkově mi tahle kombinace připadá vydařená a k autu se hodící. Potěší i objem nádrže 66 litrů. 

Abychom si odškrtli i poslední kolonku, pojďme se podívat na podvozek. V komfortním režimu bych jeho projev označila za “celkem pohodlný”. Jestli máte dojem, že to není nejvyšší hodnocení, tušíte správně. Nechci mu křivdit, v žádném případě není drncavý. Úplně skvěle zvládá velké nerovnosti jako kanály či retardéry. Ani v zatáčkách se nenechá rozhodit a připravit o jistotu. Ale na obyčejné silnici, lehce zvlněné, sem tam záplatované, má člověk pořád pocit jakési kostrbatosti. Obláček to prostě není, jakkoli to osobně nepovažuju za žádný fail, spíš za lepší průměr. Na předokolku taky docela pěkně zatáčí a rychlost není problém ani na klikatých okreskách. Opět se vracíme k tomu, že v žádné disciplíně není Passat vyloženě numero uno, zároveň však všechny zvládá uspokojivě. A den, během nějž mě nic nenase*e, je dobrý den. Auto se mi trefilo do cestovně nabitého týdne. Strávila jsem v něm hodně času a hodně kilometrů, ani jednou se mi ale nestalo, že bych si při pomyšlení na další cestu řekla “ne, už nechci”.

Verdikt

Už jsem se přiznala, že chápu fleetové manažery, kteří se nezmůžou na nic originálnějšího než Volkswagen Passat. Teď musím přiznat, že chápu i zákazníky z řad soukromých osob. Přijde mi pochopitelné nechtít nic překvapivého, objevného, vyčnívajícího. Stačí, že je to kvalitní a příjemné. Sama si v 90 % případů ráno natáhnu džíny a triko. A i když mám na charakter džínů i trika dost vyhraněný názor, který nepřipouští kompromisy, pro spoustu lidí je to jedna velká šedá nuda. Passat je přesně taková uniforma všedního dne. Dobře padnoucí, precizně zpracovaná, ne zrovna levná, ale vhodně pokrývající většinu příležitostí. Absence vyhraněného názoru předem vylučuje nepatřičnost. Předvídatelnost – klidně jí říkejte fádnost či bezpohlavnost – je vlastně ohromně uspokojivá.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 984 cm³
Výkon:190 koní (140 kW)/ 4200-6000 ot/min
Točivý moment 320 Nm/ 1500-4100 ot/min
Převodovka: sedmistupňová DSG
Maximální rychlost: 238 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,5 s 
Spotřeba udávaná [l/100km]: 6,3
Spotřeba v testu [l/100km]: 8,0
Základní cena s danou motorizací od 930 900 Kč
Cena testovaného vozu (výbava R-line) s příplatky: 1 283 300 Kč