Volkswagen Crafter: Ze života muže v bílé dodávce

Přiznám se, že o dodávkách toho vlastně moc nevím. Převážení věcí nikdy nepatřilo mezi moje hobby, ani jsem se jím nemusel živit. Takže bílou dodávku znám jen z pohledu běžného motoristy. Vím, že je to nejrychlejší auto na jakékoliv silnici. Pozorováním jsem dokázal odhalit i jisté relativistické anomálie, které se kolem nich dějí – konkrétně dilataci prostoru (projevuje se nevysvětlitelným zkracováním vzdálenosti od nárazníku auta vpředu) a dilataci času (ta se projevuje, kdykoliv vám řidič zásilkové služby řekne, že dorazí “za pět minut”). Také jsem pochopil, že bílá dodávka je asi tou největší věcí, kterou můžete řídit s řidičským oprávněním skupiny “B”, což vysvětluje mnohé z výše zmíněného. Ale až donedávna jsem pořád nevěděl, jak se s takovou bílou dodávkou jezdí a žije. Než jsem dostal nabídku otestovat nový Volkswagen Crafter – a to rovnou v nejdelší a nejvyšší verzi.

Pokud vaše dosavadní zkušenosti s dodávkami zahrnují jen přebírání balíků a uhýbání v levém pruhu na dálnici, možná jste si ještě plně neuvědomili, jak tyhle věci mohou být velké. Já to dokázal zcela vstřebat až ve chvíli, kdy jsem ke Crafteru přicházel na zastrčeném parkovišti kdesi nad smíchovským zastoupením Volkswagenu. Rychle jsem pochopil, proč mě kvůli Crafteru vezli až sem a proč mě žádali, abych ho na stejné místo i vrátil. Postavit tohle sedmimetrové monstrum na přeplněné parkoviště před dealerstvím by znamenalo jeho naprosté zablokování. Začal jsem tušit, že jezdit  s velkým Volkswagenem po celý týden jako s každodenním autem nebude úplně med.

Někdo by se dokonce při pohledu 7 metrů dlouhý a nějakých 2,60 metru vysoký vůz mohl zaleknout samotného řízení. Vždyť je to v podstatě náklaďák – Crafter má sice maximální přípustnou hmotnost 3 500 kg, ale pohled do ceníku odhalí, že za necelých sto tisíc z něj můžete díky zesílené přední nápravě udělat auto čtyřtunové a tedy vyžadující řidičák “C”. Takže jezdit s “lehkým” Crafterem by mělo být víceméně stejné jako jezdit s nenaloženou nákladní verzí. A to musí být složité, proč by jinak byl na nákladní auta jiný řidičák?

Jestliže k řízení Crafteru přistoupíte s touto představou, čeká na vás nejspíš docela zásadní překvapení. Vlastně ani nemusíte mít představu, že nasedáte do náklaďáku – stačí zkušenost ze starších dodávek podobné velikosti. Vzpomínky na Renault Master z konce 90. let, který si občas půjčuji od svého tchána, ve mně vytvořily očekávání, že velká dodávka je nepohodlná, hlučná a její řízení namáhavé. Urazit s oním Renaultem víc než 200 kilometrů do Písku byl jeden z mých nejpříšernějších motoristických zážitků. Proto mě nasednutí za volant Crafteru překvapilo. Třeba už samotný volant. Čekali byste, že ve “skoro náklaďáku” bude čekat obrovské kolo ve skoro vodorovné poloze, které vás bude nutit ke strnule vzpřímenému posazu, případně předklánění se. Když o tom přemýšlím, je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem dodávky nikdy neměl rád.

V Crafteru si však sednete jako v normálním autě – pohodlně opření celými zády a s volantem tam, kde ho chcete mít. Přímo před vámi, dostatečně vysoko a dostatečně svisle. Navíc jeho rozměry nepřipomínají věnec pro vítěze dostihů. Vlastně je to úplně stejný volant, jaký najdete třeba v Golfu. V případě testovaného exempláře dokonce se sportovním zploštělým spodkem, který v obří dodávce vypadá vážně legračně (vyhřívané volanty se pravděpodobně dělají jen ve verzi s plochým spodkem). Vlastně si tak nějak všeobecně připadáte jako v Golfu…

Ano, samozřejmě jsou tu rozdíly. Sedíte asi o metr výš. Všude kolem vás je nezvykle mnoho místa a posaz je vzpřímenější. I ty materiály jsou méně jemné a hebké na omak, spíše robustní a odolné. Všude kolem vás (i nad vámi) jsou spousty odkládacích přihrádek na věci nejrůznějších rozměrů – čímž jsou očividně míněny především věci, se kterými budete pracovat. Ale celkový dojem nezapře jistou “golfovitost”. Pokud jste zvyklí na osobní auta z Wolfsburgu, budete se tu cítit jako doma. Povědomé budíky, známá tlačítka i další ovládací prvky, rádio s dotykovým displejem, vše je úplně stejné jako v osobních autech. Všechno působí hrozně normálně a obyčejně. Což je vlastně nakonec úplně neobyčejné, protože vám to umožní téměř zapomenout na fakt, že je za vámi ještě nějakých pět metrů auta…

Na to si samozřejmě po chvíli vzpomenete – v mém případě to bylo ve chvíli, kdy jsem se začal vymotávat ze stísněného parkoviště. Ve chvíli, kdy se pokusíte se sedmimetrovou dodávkou bez prostředního zrcátka (přepážka v testovaném kusu neměla okno) couvat do prostoru plného překážek, budete zoufale toužit po tom, aby někdo při objednávání vozu byl býval zaškrtl položku “couvací kamera”.

Ale to je způsobené samotným faktem, že řídíte něco, co je zhruba stejně dlouhé jako dva Volkswageny Up! a co má hned za vámi obrovský prostor pro náklad. Zbytek ovládání auta vás vrací k pocitu, který jste získali při nastoupení. Že sedíte v opravdu, ale opravdu zatraceně velkém Golfu. Ještě nedávno by mě u dodávky ani nenapadlo přemýšlet nad mechanickou precizností řazení nebo nad tím, nakolik je příjemný odpor v řízení. Ale u Crafteru jsem obě věci ocenil.

I proplétání se městem tento dojem posiluje. Samozřejmě pořád myslíte na to, že se tam či onam nemůžete vejít – zvláště při přejíždění z pruhu do pruhu je délka vozu poněkud znervózňující – ale jinak není řízení velkého Crafteru o nic namáhavější než u normálního auta. Dokonce ani dynamika není problém, přinejmenším s prázdným autem. Nabídka motorů, složená výhradně za agregátů 2.0 TDI, sice může působit trochu nudně, ale jsem si poměrně jist, že vám bude stačit. Testovaný kus měl v přídi prostřední z nabízených motorů o výkonu 140 koní (ostatní dvě varianty mají 103 respektive 177 koní) a šestistupňový manuál. Pro většinou uživatelů bude patrně právě toto optimální řešení – základní motorizaci už by při maximálním povoleném zatížení mohl trochu chybět výkon, nejvýkonnější verze je zase pro život běžného řidiče dodávky možná trochu zbytečná. Nejrychlejší auto na silnici je to přeci i tak. Snad pro jízdu s těžkým vlekem?

Teprve v dálničním tempu za bočního větru nastane chvíle, kdy se Crafter přestane chovat tak, že byste si ho spletli s osobním autem. Zvláště v nadlimitních rychlostech mají poryvy větru tendence auto o proporcích billboardu poněkud rozvlnit. To ale bude nepochybně vlastnost společná všem dodávkám podobné velikosti…

Zbývá odpovědět na zásadní otázku – jak se Crafter chová naložený? To, že prázdná dodávka je poměrně svižná a obratná, není zas tak překvapivé. Ale bude naftový dvoulitr o 140 koních stačit, až nákladový prostor naplníme? To jsem samozřejmě musel vyzkoušet,  proto jsem mezi své přátele vyslal žádost a nabídku. Půjčte mi něco, čím můžu Crafter otestovat, a já vám to rád někam odvezu. Čekal jsem leccos. Co jsem nečekal, byla žádost převézt auto. Nebo tedy přinejmenším něco, co auto všemi základními rysy připomíná.

Kamarád, který se intenzivně zabývá elektromobily (a o kterém od nás ještě uslyšíte) totiž komusi opravoval či vylepšoval doma postavený elektromobil a potřeboval ho předat někomu dalšímu, kdo práce dokončí. Cesta z Radíkovic nedaleko Hradce Králové do Chlumce nad Cidlinou se může zdát krátká. Ale nedodělaným elektroautem ji absolvovat nechcete, takže jsem přišel na řadu já s Crafterem.

Naštěstí už jsme věděli, že šířka elektrostroje těsně umožňuje vecpat se do minulé generace Crafteru, což nám dávalo slušnou naději, že ho vměstnáme i my. A po chvíli laborování s nájezdovými prkénky a opatrném navigování se podařilo. Auto bylo v autě. Ještě přivázat k šikovným očkům rozmístěným v podlaze (při přepravě grilu na trackday jsme zase ocenili lišty s oky na bocích a na stropě – sice za příplatek, ale úžasně praktické), a můžeme vyrazit.

Elektrověc měla sice nějakých 700 kg, takže Crafteru chybělo do maximálního zatížení ještě pár metráků, ale i tak jsem musel ocenit, že velký Volkswagen měl pořád dost dynamiky i na předjížděcí manévry a mírně nadlimitní tempo působilo dojmem naprosté lehkosti. Dokonce ani spotřeba moc nevyrostla – stále se držela pod 9 l/100km, což je sice víc než těch sotva 7 litrů, které spotřebuje prázdný Crafter, ale na auto téhle velikosti je to stále pozoruhodné.

Verdikt

Práce dodávkového poslíčka u zásilkových služeb se pro mě touto zkušeností stala výrazně přijatelnější. Pokud vám šéf koupí nový Crafter – a ideálně pokud vám dopřeje vychytávky jako jsou LED světla, automatickou klimatizaci nebo vyhřívané sedačky i volant – budete  jezdit něčím, co se chová jako obrovský Golf. A protože Golf je na řízení příjemné auto, bude vaše práce vlastně docela fajn. Je Crafter lepší než konkurenční dodávky? To vám v tuhle chvíli přesně neřekneme, protože žádný z ekvivalentů nám rukama neprošel. Ale mám silné podezření, že přinejmenším z uživatelského hlediska musí nezbytně patřit ke špičce. Leda že by už dnes všechny dodávky jezdily jako osobní auta…

Technické údaje

Motor: přeplňovaný naftový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 140 koní (103 kW) ve 3 500 až 3 600 ot./min
Točivý moment: 340 Nm v 1 500 – 2 250 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Pohotovostní hmotnost: 2 154kg
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 7,4 l/100 km
Cena: 979 058,- Kč (dlouhý rozvor, vysoká střecha, 2.0 TDI/140 k)