Z etalonu své třídy se stal otloukánek. Nová generace VW Caddy se hrubě nezdařila

Před dvěma lety jsem strávil týden ve žlutém Volkswagenu Caddy s obytnou vestavbou od českého výrobce Egoé. Postěžoval jsem si tehdy na letitý interiér předchozí generace, na jeho občas nesmyslnou ergonomii a také na to, že česká vestavba je i přes svou propracovanost možná až příliš drahá. Teď jsem k testu dostal zbrusu nový model s vestavbou, jež v originálním příslušenství nabízí přímo Volkswagen a vyráběly ji precizní německé ruce. Povede se novince napravit neduhy předchůdce? 

Začneme u vozu samotného. Nová generace Volkswagenu Caddy se sice siluetou od minulé verze téměř neliší, přidává ale několik nových designových prvků, jako například velké zadní sklo (které nejde bohužel na rozdíl od konkurence otevírat samostatně), placatější přední masku připomínající nový Golf, zajímavě tvarovanou mřížku chladiče v nárazníku a jiné zadní světlomety. Žádná divočina, neznalý by možná novinku zvenčí označil jen za facelift.

Inovace nenajdeme ani v posuvných bočních dveřích, ve kterých stále není možné spouštět okénka. Pořád by to ale mohlo být ještě tradičnější – první modely nové generace neuměly ani vyklápět ta úplně nejzadnější. Naštěstí v rámci modelového roku 2022 tuto vymoženost, známou jinak třeba z Dacie Dokker, už do Caddy za příplatek 5083 Kč namontovat lze. Mnou testovaný vůz v nejvyšší výbavě Style ji však nedostal.

Zato se tu ale nacházel sofistikovaný systém stropní klimatizační jednotky pro zadní řadu sedadel za lidových 7100 Kč. Sestává z nasávače umístěného na stropě nad řadicí pákou a výdechů vzadu. Někde mezi tím najdeme ještě větráček, který vzduch žene zepředu dozadu. Jiní výrobci u ventilačních systémů využívají nasávání čerstvého vzduchu zvenčí, ale volkswagen recykluje vzduch od řidiče a spolujezdce pro zadní řady. Jen tedy, usazeni vzadu, doufejte, že vpředu nikdo nebude příliš prdět. No nic. Popojedeme. 

U staršího Caddy mi úplně nevyhovovala poněkud ergonomicky zastaralá palubní deska s příliš mnoha tlačítky a displejem navigace utopeným kdesi u kolen. I s tímto problémem novinka rázně zatočila. Po vzoru golfu tu je fyzických tlačítek vskutku pomálu, většinu funkcí ovládá řidič přes skvělý volkswagení infotainment, o jehož spolehlivosti už jsme napsali mnoho a svou pověstí se vyrovná snad jen koncernové konkurenci v domácí Škodě. Mně osobně na něm asi nejvíce vadila neustále vyskakující hláška “přihlásit se a přijet odpočatý”, jež nabádá k založení účtu We Connect a propojení s telefonem. Odhlédneme teď od toho, jak je sdělení napsáno (strojový překlad?), i od toho, že funkce We Connect jsou veskrze zabugované a většina z nich je určena pro elektromobily a modernější verze palubních systémů, takže jsou v Caddy celkem k ničemu, nejvíce mi vadí, že otravnou hlášku nelze nijak deaktivovat – tlačítka “děkuji ne” a “upozornit později” mají stejnou funkci a tabulku odstraní jen do příštího nastartování. 

Dotykový displej je umístěn poměrně vysoko, což je ergonomicky správně, ale znamená to zároveň, že výdechy klimatizace vám větrají kamsi do úrovně spodní části břicha. Designéři ho zasadili do velkého lánu lesklého plastu, který nabízí širokou možnost upatlání a okázale plýtvá místem. A jak víme, plýtvání je svého druhu luxus. Pod displejem pak najdeme žlábek na dotykové ovládání hlasitosti známý z jiných vozů VAG. Akorát že v Caddy nemáme ono ovládání, ale pouze žlábek. To nevadí, je to hezký lesklý žlábek s elegantní spárou okolo.

Druhá obrazovka v interiéru náleží přístrojové desce. Zobrazení na ní je jednoduché a nenabízí příliš mnoho možností editace. V rámci vzpomínání na doby minulé je celé rozhraní vyvedeno v modré barvě, což připomíná passaty a golfy z přelomu tisíciletí, a stejně jako u těchto vozů, i zde modrá záře tahá za oči a unavuje při jízdě ve tmě. Ačkoli by barva zobrazení šla teoreticky změnit (jak to lze třeba v golfu), prakticky to v Caddy možné není. 

Vrátím se ještě na chvíli k tlačítkům a ergonomii. Jak jsem psal, fyzických ovladačů zásadně ubylo. Zato je ale v interiéru jeden super tajný dotykový knoflík, skoro po vzoru Bondova Aston Martinu. Dotknete-li se plochy mezi tlačítky “assist” a “clima”, otevře se vám zobrazení parkovacích senzorů. Proč to tak je, netuším, pravděpodobně jde o reziduum z nějakého vybavenějšího modelu značky. Důkazem budiž GIF níže:

Co se samotného zpracování týče, nemám mnoho výtek. Obzvláště nadšení budete, pokud máte rádi různé druhy texturovaných plastů. Napočítal jsem jich v Caddy dvacet sedm. Těžko říci, zda je to způsobeno tím, že jsem testoval nejvyšší výbavu, nebo zda takovou širokou paletou hýčkají svou posádku i levnější verze. Nejvíce mé pozornosti si uzurpoval měkčený vzor s texturou kůže a karbonovým potiskem. Zdálky vypadá jako normální umělá hmota, zblízka jako zvláštní umělá hmota. S kůží ani s karbonem si ho rozhodně nikdo nesplete, přitom z výrobního hlediska to bude asi docela složitý povrch. Teda, to muselo dát příšernou práci… 

Na obrázku níže pak krom něj můžete v tomto drobném detailu zpozorovat ještě šestici dalších plastových hmot, vaší pozornosti by nemělo uniknout zejména rafinovaně zpracované napojení linky záslepky vpravo nahoře od ovladače zámku, kdy návazný díl s lehce jinou texturou a odstínem odskakuje o 1 mm níže, aby ještě více upozornil na svou odlišnost. 

Bohužel se tu najde i místo, kde by se nějaký ten kousek umělé hmoty náramně hodil, ale chybí tu. Spodní uchycení bezpečnostního pásu, shodou okolností umístěné příhodně hned vedle kapsy řidiče, je zpracováno jako velká díra vedoucí kamsi do hlubin prahu. Co tento otvor schvátí, již nikdy nenavrátí. Drobáky sem zapadnuvší z mělkých kapes kalhot se postarají o zajímavý zvukový doprovod při brždění a akceleraci. S ostřejším zrychlením se v Caddy ale asi všeobecně nepočítá, minimálně s ohledem na implementaci úložné prohlubně před spolujezdcem, jejíž okraj je velice nízký a navíc vtipně tvarovaný jako jakási rampa, takže cokoli sem položené se při rozjezdu katapultuje efektním obloučkem na sedačku spolujezdce. 

Dost už bylo interiéru. Raději se podíváme, jak Caddy jezdí. Není tajemstvím, že mu základem stojí platforma golfu, čili řízení a pocit z jízdy je dost osobákový. V testovaném voze předla pod kapotou benzínová jedna-pětka známá namátkou třeba ze Scaly nebo Pola, řadit jsem si musel manuálně. V městě jsem vůči naladění vozu neměl mnoho připomínek, do padesátky zrychluje ochotně, ale kvůli dlouhým kvaltům je potřeba hodně točit dokonce i jedničku, což je pocitově nezvyklé. Na okreskách se sice občas projevila vyšší stavba karoserie a s ní spojená nervozita při náklonech, ale to je očekávatelná a v zásadě pořádku. Na dálnici se pak nevyhnete znatelnému aerodynamickému svistu a hluku od motoru (přeci jen tu základem stojí nepříliš dobře odhlučněná dodávka) a vzhledem k velké čelní ploše i celkem vysoké spotřebě způsobené lehkým výkonovým deficitem. Za sebe bych raději volil dvoulitrový diesel, ideálně s automatem. K užitkovému stylu Caddyny se hodí lépe a bude určitě úspornější. 

Automat si navíc bude asi i lépe rozmět s adaptivním tempomatem. Ten sám o sobě funguje docela dobře, ale má jednu nepříjemnou vlastnost: při zpomalování v koloně se čas od času objeví hláška "otáčky motoru jsou příliš vysoké nebo příliš nízké", tempomat se bez ptaní vypne a to včetně funkce brždění a vůz pak pokračuje tažen podtočeným motorem vstříc zpomalující překážce. Čili zde jde opravdu jen o asistenta, na kterého není radno se spoléhat, jak se konec konců píše v návodu. 

A teď už rychle k tomu, co by mělo tenhle Caddy odlišovat od ostatních nudných bílých (základní bílá Candy známá z fleetových Fabií je tu za příplatek lidových 5977 Kč) krabic v provozu. Zavazadlový prostor tu vyplňuje tzv. Kombibox – zařízení, které zdálky i zblízka připomíná bednu na koncertní aparaturu, kterou s sebou vozí zvukaři, dokonce jsem přesvědčen, že základem pro tento vehement se taková bedna opravdu stala. Zde je ale navíc doplněna o tři kusy bílého molitanu, kryté černou bavlněnou látkou a přichycené patentky k překližkovým deskám. Uvnitř se po otevření nachází dvojice šuplíčků, dva plastové kanystry, univerzální gastronádoba a výklopný kousek ohýbaného plechu sloužící jako závětří pro vařič.

Celý systém je uvázán do vozu pomocí čtyř jednoduchých textilních pásků ukotvených do podlahových ok, takže je snadné ho demontovat a nevyžaduje žádné úpravy vozu. Bohužel to také znamená, že při jízdě po nerovnostech se mají tendence pásky povolovat a celá vestavba pak poskakuje a vydává množství zvuků. Úprava z cestovní varianty na variantu spací je poměrně snadná, není to sice na “pár sekund”, jak praví marketingové materiály, protože je předem nutné složit zadní lavici a přední sedadla posunout co nejvíce k palubní desce a sklopit jim opěradla, ale do pěti minut to zvládnete s přehledem. 

Postel je určena pro dvě osoby, avšak troufnu si říci, že pro pohodlné přespání poslouží spíše jen jednotlivci. Níže můžete toto tvrzení ověřit na ilustrační fotografii, kde jako figurant slouží Jan Machač, toho času pravděpodobně nejrachitičtější (a také vzrůstově nejnižší) člen naší redakce. Mám-li za sebe vypíchnout jednu věc, kterou mě Kombibox opravdu potěšil, je to skutečnost, že šel z vozu snadno vyndat a díky masivním výklopným držadlům zvukařské bedny snadno odnést do garáže. Oproti konkrurenčnímu řešení od Egoe je o trochu snazší instalace postele, na druhou stranu tu ale kromě dvou kanystrů a univerzální nerezové nádoby nenajdeme prakticky žádné vybavení, materiál matrace je o dost lacinější a box působí mnohem smutnějším dojmem. Chybí tu i praktické výklopné stolky, nemluvě o vymoženostech, jakými byla sprcha a dřez s kohoutkem, integrovaný vařič nebo lednice. Na druhou stranu jde ale o vybavení nabízené přímo Volkswagenem, tudíž mu odpovídá i cena. Ta je stanovena na baťovských 99 tisíc a 240 korun k tomu. 

Verdikt

Říká se, že člověk si neváží toho, co má, dokud o to nepřijde. Před dvěma lety jsem krátkozrace pomluvil starší Caddy a polemizoval o tom, zda je Egoé Nest dostatečně propracovaný vzhledem ke své ceně. Dnes už vidím, že šlo o malicherné nedostatky a mohlo to být horší. Na druhou stranu – Caddy čtvrté generace mělo za sebou v té době šestnáct let výroby. Budeme tedy držet palce Volkswagenu, aby v následujících šestnácti letech dokázal u současného Caddy vychytat aspoň ty největší mouchy. První vlaštovka ve formě vyklápěcích okének nasvědčuje, že by to mohlo vyjít. Zatím mi nezbývá konstatovat, že akční cenu přes jeden milion si v mých očích tohle konkrétní auto neobhájí. Je přirozené, že každý výrobce má podařenější a méně podařené modely (třeba současný golf se mi docela líbí), jen mě trochu mrzí, že černého Petra si u VW vytáhla zrovna tahle užitková legenda.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňový čtyřválec 1498 ccm ccm
Výkon: 84 kW/114 k 
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 182 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 11,9 s 
Provozní hmotnost: 1579 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,5 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 8,9 l/100 km kombinovaná 
Cena testovaného vozu vč. výbavy: 1 015 883 Kč