Venturi Atlantique: Krátký, ale intenzivní příběh

Psal se rok 1984, když se světu představil vůz Ventury. Zajímavé kupé s technikou Peugeotu a motorem z Golfu GTi mělo předznamenat příchod nového hráče na trh luxusních sporťáků. Kdo by však čekal další malou továrničku situovanou na dohled od Modeny, ten by se krutě mýlil. Značka Venturi (ten ‘y’ na konci se týkal jen onoho prvního stroje) přišla ze sousední Francie.

Následovalo několik dalších modelů, krásná kupé s karoserií na pomezí GT a supersportu MVS a vozy se skládací pevnou střechou Transcup. To zásadní však přišlo v devadesátých letech, kdy se zrodil Atlantique. První vůz pod označením Atlantique přišel roku 1991, měl označení 260 Atlantique. Výkon (264 koní, Venturi v názvech skromě zaokrouhluje směrem dolů) obstarával přeplňovaný šestiválec 2.8 litru. Tento motor však nepocházel z dílen Venturi, ve skutečnosti šlo o jednotku vzniklou spoluprací firem Peugeot, Renault a Volvo. Venturi však svůj vůz zdárně odhlehčilo, takže výsledné hodnoty – zrychlení z 0 na 100 km/h za 5,5 vteřiny a maximální rychlost 269 km/h – nebyly vůbec špatné. Auto však přišlo o velkou část výbavy a přiklonilo se spíše k tomu supersportu. Souběžně s Atlantique 260 vznikaly i slabší verze s označením 210 a 180, posledně jmenovaná se musela spokojit se čtyřválcem z Renaultu 21.

V roce 1993 přišla verze Atlantique 260 LM. Jednalo se o zvláštní edici k oslavě účasti ve vytrvalostních závodech 24h Le Mans, kde se představily vozy Venturi 500LM a 600LM. Ale o závodění ještě bude řeč. Civilní verze 260 LM nebyla až tak výjimečná, vlastně dostala jen jiná kola a nějaké ty drobnosti coby suvenýry ze závodů, po technické stránce se nezměnilo nic.

To rok 1994 už znamenal zásadnější změny. Automobilka dokončila práce na novém motoru. Nebo abych byl přesnější – práce na úpravách nového motoru. Třílitrový šestiválec ševelící pod majestátními kapotami Peugeotů 605 a Citroënů XM dostal přeplňování hned dvěma turbodmychadly a výkon 414 koní. To už byla slušná porce. Venturi proto svůj inovovaný model nazvalo Atlantique 400 GT. Opět ta skromnost. Venturi hlásalo, že automobil se zrychlením na sto 4,5 vteřiny pokoří rychlost 300 km/h. Tady je vidět, že i skromnost má své meze, vůz nikdy nepřesáhl 294 km/h. Tím však netvrdím, že to nebylo povedené a zajímavé auto. Byl to velmi seriózní sporťák. Měl ochranou klec a jako vůbec první sériový silniční vůz i karbon-keramické brzdové kotouče. Pro zámožnou klientelu pořádalo Venturi dokonce malou závodní sérii Venturi Trophy.

Zároveň se však téhož roku ukázal světu i model Atlantique 300, můj nejoblíbenější produkt značky. Venturi se vrátilo na pomezí supersportu a GT, vůz dostal lehce modernizované tvary a v interiéru se opět zabydlela luxusní výbava a příjemné materiály. Výkon šestiválce Atlantique 300 byl podle verze 213 (atmosférická) nebo 285 koní (přeplňovaná). Skromnost v názvech je dávno pryč. Ale ona neskromnost si brzy vybrala svou daň.

Značka Venturi se od počátku věnovala i motorsportu. To je u sportovní značky ostatně pochopitelné. Ovšem Venturi se nechtělo spokojit s nižšími patry automobilových soutěží. Kromě již zmíněných vytrvalostních závodů se Venturi pustilo i do disciplíny všech disciplín, do motoristické první ligy, do série Formule 1. V roce 1992 vstoupila stáj Venturi-Larosse F1 do kolotoče velkých cen, avšak bez větších úspěchů. Nejlepším výsledkem se stalo třetí místo v GP Japonska. Náklady na vývoj vlastního motoru pro formuli však byly astronomické, ani vývoj speciálů 500LM a 600LM pro vytrvalostní závody nebyl levný a tak se stalo nevyhnutelné. Roku 1996 bylo Venturi donucené vyhlásit bankrot.

Poté se Venturi dostalo pod křídla thajské investiční společnosti, která provedla nutnou restrukturalizaci a obnovina výrobu modelů Atlantique 300 a 400GT. O dva roky později přišel vrcholný model Venturi Atlantique 300 Bi-Turbo s motorem o výkonu 313 koní (skromnost je zpět). Doba však luxusním vozům příliš nepřála, trhy se potácely na hraně přežití a relativně mladá značka mohla jen těžko konkurovat legendám jako Ferrari. A tak roku 2000 přichází opět bankrot. A tentokrát už doopravdy. Společnost sice nezmizela ze světa úplně, nový investor se sídlem v Monacu však výrobu vozů Atlantique postupně ukončil.

Dnes se značka Venturi věnuje vývoji elektrických pohonů. Třeba o ní ještě uslyšíme. Odvěký soupeř Venturi, značka Alpine, se nedávno blýskla novým modelem, elektromobilita se pomalu stává realitou a rostoucí trh hledá zapomenutá slavná jména. Nemyslíte, že je pomalu čas na znovuzrození Atlantique? Supersport přece nemusí být jen italský.