Toyota Camry není zabiják Superbů. Míří do jiných vod.

Po bezmála dvaceti letech se na český trh oficiálně vrací Toyota Camry. Konzervativní sedan ze staré školy se z nabídky automobilky tiše vytratil na přelomu tisíciletí, kdy ho nahradil praktičtější Avensis s karoserií liftback a hlavně s tehdy velmi žádanou variantou kombi. Camry se stále nabízela za oceánem a v Asii, kde se sedany těší mnohem větší oblibě, než v Evropě. Od té doby se situace změnila. Kombíky se pomalu stahují do ústraní a nahrazují je všudypřítomná SUV a crossovery. A právě do tohoto prostředí přichází nová Camry jako…jako konzervativní a klasický sedan, jakým, bez ohledu na módní trendy, vždycky byla.

Je nad slunce jasnější, že Camry není model stavěný pro náš trh. Tříprostorové sedany se tu prodávají stabilněji jen ve třídě luxusních vozů, nebo naopak u nejlevnějších modelů (které zpravidla “cestou” do Indie a Turecka někdo začal prodávat i u nás). Zabodovat ale ve střední třídě s autem které nenabízí “stěhováckou” variantu? To je vskutku ambiciozní cíl.

Celý vůz je navíc designově pojatý poměrně asijsky, je velký, leč nepůsobí přehnaně draze a celé to tak trochu vypadá, jako kdyby nám Toyota prostě říkala “Tady je naše nová Camry, zbytku světa vyhovuje, tak berte, nebo nechte být.” A já musím říct, že je mi tenhle přístup vlastně docela sympatický. Přizpůsobování se trhu totiž vede k tomu, že naše silnice dnes brázdí řady beztvarých a zaměnitelných crossoverů. Možnost koupit si “něco jiného” je vlastně osvěžující. Otázkou ale zůstává, kolik kupujících tento přístup naláká. 

Typickému evropskému zákazníkovi se Camry nepodbízí ani paletou nabízených motorů. Je totiž velmi minimalistická. K dispozici je dvouapůllitrový hybridní čtyřválec doplněný elektromotorem a…to je všechno. Dvojice agregátů posílá na přední kola 218 koňských sil výhradně přes bezstupňovou převodovku eCVT. Zrovna tady ale dává ořezání nabídky dokonalý smysl. Tenhle hybrid totiž do velkého sedanu dokonale padne. Nechybí mu výkon, je kultivovaný, tichý a díky vychytanému systému rekuperace i velmi úsporný. Na proklamovaných 4,3 litru na sto kilometrů jsem se sice při testovacím týdnu nedostal, ale vzhledem k tomu, že jsem Toyotu rozhodně nešetřil, považuji i výsledných 6,4 litru za velmi slušnou hodnotu. Pro zastavění dieselu tu opravdu není žádný racionální důvod. 

Díky pomoci elektromotoru a planetové převodovce, která stále udržuje ideální otáčky Camry velmi ochotně zrychluje, dech ji dochází až někde u sto šedesáti. Narozdíl od některých jiných vozů s CVT se tu otáčky při jízdě po dálnici drží v rozumných hodnotách a tak je posádka ušetřena otravného bzučení pohonného ústrojí. Vlastně to dost připomíná velkoobjemové (a relativně málo výkonné) motory ve velkých sedanech z devadesátých let. 

I při jízdě mě napadají asociace s velkými sedany, které se už dneska tak nějak nedělají. Nečekejte žádné přehnané sportovní zážitky, ani cit v řízení. Posádka je od dění pod vozem naopak maximálně izolována a stav silnice mnohdy reportuje jen tlumené ťukání pneumatik o hrany nerovností. Podvozek není sice koncepcí nikterak převratný – vpředu MacPherson, vzadu dvojitý lichoběžník – jeho naladění je ale opravdu příkladné. Nejen, že výborně tlumí a žehlí nerovnosti, ale (zčásti i vlivem nízkého těžiště vozu) netrpí na přehnané náklony a je velmi jistý v zatáčkách.

Interiér vozu je postaven dle osvědčených zásad. Hraje tu prim pohodlí a dostatek místa, tvarování a koncepce zadních sedadel ukazují, že se počítá s převozem čtyř osob (i když je Camry samozřejmě pětimístná). Vnitřek je dobře odhlučněný, nechybí kvalitní audio JBL (které tady narozdíl od Toyoty RAV4 zní fakt dobře), kožená sedadla se nesnaží o přehnané boční vedení, došlo i na obligátní elektrickou roletku zadního okna a v příplatkovém paketu VIP dostali zadní pasažéri dokonce i polohovatelná opěradla a středovou loketní opěrku s praktickým ovládáním roletky, audia, opěradel a teploty ve třetí zóně.

Prozatím to tedy vypadá, že se Toyotě povedlo vyrobit ideální auto pro ty, kteří ocení konzervativní klasickou koncepci, dostatečně velký motor a pohodlí. Jenže je tu i pár drobností, které výsledný dojem malinko kazí. Rovnou si řekněme, že jde o doplňkovou výbavu, kterou není nutné používat, jenže když už ji tu máme, pozornému oku recenzenta neujde.

Toyotí infotainment doznal v posledních letech několika zásadních změn. Ta tam je zoufale pomalá a nelogická verze z roku 2015, nové rozhraní je po všech stránkách lepší. Na konkurenci ale v oblasti přehlednosti a logiky stále trochu ztrácí. Nejmarkatnějí je to na navigaci. Ta přepíná mapu po každém startu do režimu “sever vždy nahoře”, její ovládání není intuitivní a ačkoli umí zjišťovat dopravní situaci, pravidelně tyto zprávy “zvrtá” do nesrozumitelných chuchvalců znaků (jeden z těchto případů je zachycen v galerii). Radiomapa ale potěší fyzickými tlačíky kolem displeje a tím, že slouží opravdu jen pro obsluhování rádia a navigace. Vše ostatní, jako například klimatizace, výhřev sedadel, nebo jízdní režimy, se řeší pěkně po staru tlačítky.

Druhou výtku mám k displeji přístrojové desky. Na něm se nastavují rozličné funkce jízdních asistentů. Jeho lokalizace do češtiny se ale opravdu nepovedla a mám takové podezření, že ji Toyota svěřila strojovému překladu bez revize. Jak jinak si vysvětlit, že většinu systémů lze přepínat mezi polohou “Na” a “Vyp”. Chvíli mi šrotovalo, co že to to “Na” znamená a pak mi to došlo. Někdo (nebo něco) prostě doslovně přeložil anglické “On”. Ale no tak – to si to před schválením fakt nikdo nepřečetl?

Nakonec si dovolím ještě drobný povzdech k asistenčním systémům samotným. Fungují veskrze dobře, jen mi občas přijdou trochu moc opatrné. Nejezdím jako pirát silnic, ve většině testovacích vozů se mi za celý týden nezobrazí varování před kolizí ani jednou, ale u Toyoty na mě blikalo v pražském provozu každou chvíli a to i přes to, že citlivost byla nastavena na nejnižsí úroveň. Protože kromě blikání systém i otravně píská (a po dobu pískání vypíná rádio), musel jsem ho po dvou dnech vypnout. Škoda.

Závěr

Toyota Camry není rozhodně jen další z řady. Může to znít rozporuplně, ale je velmi klasická a díky tomu velmi odlišná. Ač bych to Toyotě moc přál, rozhodně není na místě psát o “zabijákovi Superbů” a podobně. To by totiž musela být mnohem tuctovější. Není to vůz, který se bude u nás prodávat po desetitisících kusů. Jsem ale přesvědčen, že své zákazníky si najde a ti budou za volantem Camry nadmíru spokojení. Takové auto už tu totiž dlouho nebylo a já jsem moc rád, že ho můžeme přivítat na našem trhu zpět. I přes drobné chybičky je to totiž pořád moc dobrý klasický sedan. 

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 2487 ccm (131 kW 221Nm) + synchronní elektromotor (88 kW 202 Nm)
Celkový výkon: 160 kW (218 koní) 
Převodovka: automatická bezstupňová
Maximální rychlost: 195 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 8,3  s 
Provozní hmotnost: 1595 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,3 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,4 l/100 km kombinovaná
Cena testovaného vozu: 1.150.000,- Kč (nejvyšší výbava Executive + Paket VIP – nejdražší možná konfigurace)