Toyota C-HR 2.0 Hybrid: Oblíbený crossover konečně dostal pořádný motor

CH-R je bezesporu zajímavé auto. Když se před pěti lety v nabídce Toyoty objevilo, hned jsme se začali zajímat, co to mají v designérském oddělení za model a kde ho seženeme. Něco takového mohl navrhnout jen člověk s imaginací dalece přesahující přirozený potenciál našeho mozku. Novináři nešetřili epitety jako UFO, batmobil, či dokonce příbuzný Nissanu Juke. Konkurenti si nejspíš ťukali na čelo, protože něco takového nemůže konzervativní Toyotě projít. Na co si ťukali běžní uživatelé, už se dnes nedozvíme, každopádně netrvalo dlouho, a začali potrhlé Toyoty skupovat ve velkém. Následovala pozoruhodná situace, kterou jsme kdysi mohli sledovat  u Range Roveru Evoque. Výstřední auto se stalo nejen prodejním úspěchem, ale také entry modelem, který do autosalónů značky natáhl hromadu nových zákazníků. Dnes patří Cé-Há-eR (nebo prostě po česku Chrrr… co to vůbec znamená? Podle všemocné Wikipedie, která odkazuje na tiskovou zprávu Toyoty z roku 2016, tato tři písmenka znamenají Compact High Rider, další “překlady” uvádějí Cross Hatch Run-About nebo Coupé High Rider, prostě něco kompaktního a vysokého, rozuměj crossover) k plnohodnotným zástupcům Toyoty, navíc zástupcům poměrně důležitým.  

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Přestože máme v redakci úchylárny rádi, první setkání s batmobilem nám přineslo spíš rozpaky. Ono když něco vypadá jako zatoulaný modul z jiné galaxie, neočekáváte pod kapotou motor, který neoznačím za zdechlý jen z profesionální zdrženlivosti. O něco lepší dojem pak udělal hybrid se spalovací osmnáctistovkou, ale pořád to bylo takové… jaksi… jakoby… dostačující. Až teď dostalo Chrrr pohonnou jednotku, která v mých očích drží krok s odvážným designem. Benzínový dvoulitr forsážovaný elektromotorem. Začínám tušit příjemný týden.

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Po faceliftu se divoké vzezření lehce uhladilo, ale opravdu jen lehce. Chrrr vypadá pořád dost obskurně, aby se za ním kolemjdoucí ohlíželi. Výrazná červená barva taky nepřeje introverzi, zato autu vysloveně sluší. S faceliftem přicházejí full-LED světla, která skutečně svítí, a vylepšená radiomapa, co konečně umí Carplay a Android Auto. Hosana! Ne že by šlo o nějaký výkřik moderní techniky, v tomhle ohledu Toyota spíš dotáhla náskok konkurence, každopádně kdo je zvyklý cestovat jedině ve společnosti aplikace Waze, ten si už nemá na co stěžovat. Standardní audio neoslní, naopak adaptivní tempomat funguje velmi dobře. Milým překvapením je návrat fyzických tlačítek do okolí středového displeje, hlavně točítko “volume” zahřeje u srdce. A co se dle mého zase moc nepovedlo, je systém palubního počítače, tan je voľaký zmätený. Nikdy nevím, jestli jít šipkou nahoru-dolů, nebo doleva-doprava. S tímhle si asi hrát nechci, takže natrvalo nastavím G-monitor. Sledovat kuličku a snažit se ji vyklopit z půdorysu auta mi přijde pro malý displej mezi budíky jako ideální využití.

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Akorát jsem se usadila za volant, když mi ke dveřím přiběhla zmatená dcera, že neví, jak se má dostat dovnitř. Ano, archetyp kliky zadních dveří tady pořád nehledejte, zůstala netypická páčka v horním rohu dveří. Interiér tak trochu připomíná kabinu obrněného transportéru, zejména ze zadních sedaček není skoro vidět ven, protože spodní hrana oken je fakt vysoko. Taky zadní okno je takové symbolické – ještě k tomu přes něj mám plácnutou samolepku I love hybrid. No dobře, kdo by se ostatně koukal dozadu…

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Jinak je tu ale příjemné prostředí a kvituji s povděkem, že veškerá extravagance zůstala venku za dveřmi. Sedačky dříve určené limitkám jsou teď ve standardním konfigurátoru a představují fajné posezení. Vepředu je místa dostatek, vzadu už to velká hitparáda není, ale na soustavné převážení čtveřice dospělých si asi pořídíte něco jiného. Interiér mi celkově přijde férově zpracovaný a příznivý k žití. O kufru můžu říct aspoň tolik, že reálně poskytuje víc místa, než by se při pohledu zvenčí zdálo. Opět platí, že s vidinou kempování v Chorvatsku si člověk nejde koupit kompaktní crossover, a na víkendovou chalupu se sbalíte bez problémů. Všechno tu sedí dobře a příjemně, bez nějakých háčků a poznámek pod čarou. Skoro jsem se polekala, že mi ve Studůlkách záludně podstrčili Lexus. Hned musím vyzkoušet torzní tuhost displeje radiomapy. Od chvíle, kdy Toyota začala do svých aut montovat tyhle vytrčené obrazovky, je dobrým zvykem, že se z nich při důraznějším kontaktu linou démonické tuhoplastové zvuky. Je milé vidět, že některé jistoty v dnešním turbulentním světě zůstávají beze změny. 

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Naopak ticho a mír následují po stisknutí startovacího tlačítka. Inu, hybrid. Sousedi mě budou mít pro změnu týden rádi. Pomaloučku a polehoučku auto urazí několik desítek metrů, než se probudí benzínový motor. Sešlápnu plyn, a Toyota velice pěkně vystřelí kupředu. Úplně si vzpomínám na tu bolest, když jsem se prvně rozjela s již zmiňovanou jednadvojkou, která navíc musela oddřít všechno sama bez pomoci elektromotoru. Teď mám naopak upřímnou radost. Jo, tohle by šlo. Konec přetvářky, batmobil je konečně sám sebou.  

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Ve městě luxus, na semaforech si umí i pěkně hrábnout, na dálnici už řidiče nepotrápí ani akcelerace ve vyšších rychlostech. I předjíždět můžete bez výrazné změny tepové frekvence. Převodovku eCVT kombinující elektromotor a planetové soukolí běžný uživatel nejspíš ani nerozezná od “normálního” automatu, šest virtuálních stupňů tam padá plynule a obvykle trefně. Jediné, co zůstává otravné, je zvuk. V tomhle není Chrrr jiné než většina hybridních Toyot a vlastně většina benzínových hybridů. Motor při akceleraci řve tak naléhavě, že musím točítkem volume zakroutit hodně doprava, aby mi to nelezlo na nervy. Toyota tvrdí, že s faceliftem přišlo i lepší odhlučnění. Nemohu to potvrdit ani vyvrátit, musela bych přesednout z jednoho auta do druhého pro přímé srovnání. Každopádně tu vidím ještě prostor o zlepšení, ať už jde o zvuk motoru, nebo svištění větru ve vyšší rychlosti. 

Foto: Viola Procházková, Autíčkář

Pokud jde o podvozek, nejlíp ho vystihuje slovo nevyhraněný. Drobnější nerovnosti zvládá velmi dobře, na těch větších – třeba v podobě akcentovanějších retardérů – už trochu mlátí. Není to tedy žádný obláčkový komfort, na druhou stranu v zatáčkách nevlaje a pro řidiče zůstává veskrze předvídatelný. Správně předvídáte, že v rychlé zatáčce přijde nedotáčivost, ale i tu vám auto prezentuje upřímně a bez jakékoliv úskočnosti.

Verdikt

S dvoulitrovým hybridním motorem CH-R definitivně opouští škatulku městské nákupní tašky a vstupuje do klubu univerzálních vozů, které mohou docela dobře fungovat jako jediné auto v rodině. Když se zamilujete do jeho vizáže, což se podle průzkumů Toyoty stává nečekaně často, nemusíte se spokojit s průměrnou dynamikou, a to je skvělé. Pod ujetým zevnějškem přitom najdete auto kvalitně postavené, uživatelsky přívětivé a ničím nevybočující z eurostandardů, na jaké jsme zvyklí. S ne úplně logickým ovládáním palubního počítače se časem vyrovnáte a pak vám bude Chrrr bez problémů sloužit dlouhá léta, jak se na spávnou Toyotu sluší a patří.

Technické údaje:

Motor: zážehový atmosférický čtyřválec 1 987 cm³/ elektromotor
Výkon motoru/ elektromotoru: 150 koní (112 kW)/ 107 koní
Systémový výkon: 184 koní (135 kW) při 6000 ot./min
Točivý moment : 190 Nm ve 4400 – 5200 ot./min
Převodovka: e-CVT
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,2 s
Pohotovostní hmotnost: 1525 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,1 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,5 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 819 900 Kč
Cena s danou motorizací a výbavou: 864 800 Kč