To nejlepší z blogů: Motorky, Ute a záplava sportovních coupé

Nejsou to ještě ani dva měsíce, kdy jsme slavnostně otvěřeli prostor pro vaše texty. K naší radosti začly na autíčkářském blogu od začátku přibývat vaše výtvory. S ještě větší radostí musím konstatovat, že stále přibývají noví a noví autoři, no a úplně největší radost mi dělá prostý fakt, že nejde o bezduché slohy Franty Vomáčky, který se odpoledne nudí, nýbrž o texty zajímavé ať už myšlenkou nebo auty, o kterých se v nich píše. Jenže blogy se krčí trochu v ústranní oficiálních článků a přestože se k nim můžete jedním klikem teleportovat rovnou z úvodní stránky Autíčkáře, přece jen by si zasloužily občas trochu větší pozornost. Tak tedy, výlet do tajů blogerského doupěte začíná.

Ute: Vymírající druh

Bloger bambuss sice zatím přispěl pouze jediným textem, nicméně s velmi nevšedním obsahem. Americký kříženec sporťáku a dodávky si jednoduše zaslouží místo na hlavní stránce.

Na výletě u protinožců jsem se nakazil nekontrolovatelnou touhou po australským sporťáku s korbou. Biologové tomu říkají endemit čili organismus, který se vyskytuje jen v určité oblasti a nikde jinde na světě. Většině lidí vytane na mysli klokan nebo koala, petrolheadi ale vědí, že Austrálie má i svého motorového endemita.

Po svém vyhynutí v USA v osmdesátých letech se utes, neboli kříženci pickupu a osobního auta, nikde jinde než u protinožců, kde taky vznikli, nevyskytují. Alespoň ne v „plnotučném“ provedení. Technicky vzato totiž do této kategorie spadá i Škoda Felicia Pickup nebo obdobná varianta Dacie Logan. V Jižní Americe dokonce existuje několik dalších mutantů vzniklých naroubováním korby na nic netušící kompaktní hatchback evropského původu. Tyhle věci ale vypadají spíš jako výplod duševně chorého vědátora a kdyby uměly mluvit, nejspíš by v hrozných bolestech jen zasténaly prosbu o ukončení svého trápení.

Tím se dostáváme k rozdílu mezi divným a divně přitažlivým. Australský ute je taky podivným křížencem, ale na rozdíl od ostatních současných příslušníků svého druhu jeho divnost hraničí se zvláštním půvabem. A přiznávám se, že ve mně se to po návštěvě Austrálie začalo zvrhávat v intenzivní obsesi. Když člověk vidí nádherně nízkou a dlouhou linii korby Holdenu Ute ladně přecházející v dvoumístnou kabinu a kapotu skrývající šestiválec nebo V8 od GM, nemůže se ubránit slovům „To chci. Možná ještě nevím proč, ale chci.“

Zbylou část textu si přečtěte na blogu uživatele bambuss

Krab’s Coupes

Uživatel s nickem krab je jednoznačně nejpilnějším z blogerů a nejzajímavější na jeho blogu jsou čtyřkolá zvířata, o kterých píše. Krab už toho totiž ojezdil  a vlastnil skutečně spoustu. Hlavně však jde o auta v našich končinách nevšední až krajně raritní. Ostatně, nejlepším příkladem je blog o jeho kupéčkách…

Kdysi Jeremy vydal povedené video „Clarkson’s coupes“. Další podobnost či spojitost s tímto bude čistě náhodná a postavy jsou smyšlené! 

Nedávno jsem zjistil, že tomu bude už víc jak deset let, co jsem si poprvé pořídil vlastní automobil s karoserií kupé. Tenkrát se jednalo o staré MGB, variantu GT. Tehdy jsem vlastně vybíral striktně otevřené varianty MG a Gtčko přišlo do úvahy vlastně náhodou a navíc po zjištění, za jak příznivé peníze se dá pořídit i vůz z prvních sérií bez toho ošklivého oplastovaného předního nárazníku. Jednou věcí bylo pročítání inzercí a druhou potom reálná konfrontace s autem přímo na místě. Vlastně v té době jsem už málem pořídil Gtčko s gumovými nárazníky, s nevalnou historií, v relativně mizerném stavu. Ta radost při pohledu na něj a realita vybraných peněz z banky v kapse činila pošetilou transakci tak trochu neodolatelnou! V pravý čas jsem tehdy naštěstí couvl a na mě pak v Británii čekalo…  

Co na kraba v Británii čekalo a co dalšího se mu připletlo do cesty v jeho bohatém automobilovém životě už si přečtěte přímo na jeho blogu

Dobrá záminka

Z blogera RCNP se stal pacient zavíslý na Subaru BRZ. V jeho dílech si tedy přečtete o životě s touto živoucí legendou malých sportovních kupé. Třeba o tom, jak těžké je s Toyobaru jezdit, tedy spíš nejezdit.

Jaký je život který začne na konci recenze vašeho vysněného auta? Do jakých divných situací se dostanete? O tom a dalších poznáních v dalším pokračování ze života s BRZ, tentokrát i s trochou ježdění.

Vlastně toho ježdění bylo asi trochu moc. Zkontroloval jsem stav najetých kilometrů, jelikož jsem tušil, že se blížím k další servisní prohlídce. A co se nestalo. Z odhadovaných zbývajících pár tisíc kilometrů se vyklubalo pár set a já začal hledat někoho, na koho bych to hodil. Pak jsem si ovšem vzpomněl, že jsem nedůvěřivý lakomec a tak každý jeden odjetý kilometr je zaříznutý jen na mé pažbě. Ale není se moc čemu divit, těch pár tisíc kilometrů a několik nádrží benzínu se ztratilo poněkud typickým způsobem. Záminky.

„Teď to bude cestou domu ucpaný, radši pojedu okolo“ – plus padesát kilometrů.

„Kam půjdeme na oběd? Přes ulici do hospody nebo na druhý konec Prahy?“ – plus čtyřicet kilometrů.

„Prohodil jsem křížem gumy, tak je potřeba srovnat vzorek“ – plus sto kilometrů, mínus milimetr vzorku na zadních pneumatikách.

Co vše člověku dává vlastnictví BRZ čtete zde

Proč má Taylor pravdu a co mi tak vadí na motorkách

Třeskutě vtipné a slohově kvalitní texty, které se rozvíjejí s elegancí a hladkostí hedvábného plátna píše autor whitenight. Nebudu nic dodávat, přesvědčte se sami.

Člověk by měl psát o tom, o čem něco ví. Já toho vím dost o srandovních platidlech a motorkách. Protože vás doufám nezajímá to, že somálský šilink má zkratku SOS, která se perfektně hodí k celému Somálsku, bude dnešní článek o motorkách.

Haters gonna hate, hate, hate, hate, hate… Takže co jsem si připravil dneska? Motocykl je vlastně úžasný vynález, pokud a) se jmenujete Valentino, b) žijete jižně od Alp. Chcete vědět, co mě osobně na motorkách (a někdy spíš na té mé) rozčiluje? Pak čtěte dál. Jestli ne, čtěte taky, na počtech přečtení si honím ego.

Nepohodlí

Nejde o to, že by motorky nějak šíleně drncaly, jde o něco jiného. V dnešních dnech, kdy odpolední teploty sice sahají k příjemným 20 stupňům, jsou už velmi chladná rána. Jde o to, že na většině obyčejných motorek prostě fouká a není se jak zahřát. Já tohle řeším denně. Sice existují vyhřívaná sedla, řidítka a vyšší plexi, ale otázkou je, jestli by to pomohlo a jestli to vůbec chci. Nic vás totiž neprobudí jako se nechat ofouknout mrazivým větrem a pak vyběhnout 4 patra. 

Víte, že Nový izraelský šekel je už třetí měnou od záložení Státu Izrael?

(Ne)poručíme větru, dešti

Tedy, jak kdo, majitelé velkých cestovních strojů tohle skoro neřeší, stejně jako nemusí řešit ranní teploty. Stejně tak tento problém nejspíš nemají rudí čarodějovéz Politických vězňů 9 . Jinak je ale déšť pro motocyklistu docela problém. Pro mou maličkost docela dost. A proč? Tak prvně, voda se nakonec dostane všude, tudíž vám ve výsledku bude zima, v kombinaci s větrem to je skvělá kombinace, jak si vzít neplánovanou dovolenou. Možná horší než možnost nachlazení je to, že helmy nemají stěrače. Kapky sice stečou pryč, ale při pomalejší jízdě to moc nefunguje. Pro helmy nevybavené Pinlockem je navíc docela hrozbou zamlžování, protože podle čichu umí jezdit jen Kocour. Ten největší problém, který se týká hlavně mého peklostroje, jsou gumy. Nejde o to, že jsou uzounké jako Daisy Ridley, Peťo Saganna galuskách jezdí i stovkou. Vždycky, když zaprší, hrají mé pneumatiky na klouzanou. Takže po každé jízdě v dešti si přijdu, že mám cojones velikostiměsíce a knír i na očních bulvách.

Víte, že na minci o hodnotě 1 tonžské seniti je zobrazena kukuřice?

Dokončení blogu si rozhodně nenechte ujít ZDE

A pokud jste ještě nezačali psát, tak pište! Třeba i váš blog se objeví na hlavní stránce Autíčkáře