Lepší kombík nenajdete. Subaru Outback sází na osvědčený recept

Víte, jak poznáte, že jste staří? (Nebo – jak říká můj oblíbený jogín Dalibor Štědronský – že jste se posunuli z etapy bujarého mládí do etapy zralého mládí?) U nových modelů aut se přestanete těšit na nové vychytávky, ale naopak se začnete bát, o co zase přijdete. Možná se na vás zralé mládí projevuje jinak a pořád s netrpělivostí vyhlížíte nové odstíny ambientního osvětlení nebo 3D zobrazení přístrojové desky, ale mně se čím dál častěji stává, že k novým autům přistupuju s obezřetností, zejména pokud představení provázejí floskule typu ‚nezůstal kámen na kameni‘ a ‚výkladní skříň technologií‘.  

Na šestou generaci Outbacku jsem si počkala hezky dlouho. Jednak proto, že do Evropy se dostala se zpožděním rok a půl, jednak proto, že když jsme v létě testovali verzi Field, neměla jsem možnost se svézt. Dan byl tehdy Outbackem nadšen, což mě naplnilo mírným optimismem. Znamenalo to, že slabiny, na které se u současných subaru nejvíc nadává, tedy málo výkonu a bezestupňová převodovka, nemůžou být zas tak zlé. Nejisté očekávání přetrvávalo jen v oblasti radiomapy, která teď nahrnula většinu funkcí do obřího centrálního displeje. A fungující displejové ovládání je disciplína, v níž momentálně většina automobilek spíš propadá než exceluje. 

Mé obavy se ukázaly jako naprosto liché. Tak zaprvé – točítko volume má čestné místo po straně displeje, kde ho najde i slepý na vzdálenost půl kilometru. Neptejte se mě, k čemu ho potřebuju. Prostě potřebuju a šmytec. Dedikovaná fyzická tlačítka si zachovala i další funkce, které na ně mají dle mého názoru svaté právo, tedy nastavení teploty a odmlžování oken. Na výhřev sedaček, sílu větráku a nastavení foukání už zbyla pouze tlačítka virtuální, pořád k nim ale není nutné putovat labyrintem světa, nýbrž jsou stále na svém místě.

A pak je tu virtuální tlačítko s ikonou autíčka, které vás rychle dostane nejen k užitečnému vypínání nepopulárních features, jako je start-stop, ale také třeba terénním režimům. Výhoda velkého displeje je jednoznačně v tom, že je na něm všechno dobře viditelné a čitelné. Tomu napomáhá i grafika, která na první pohled možná nepůsobí úplně sexy, ale člověk se v ní orientuje opravdu skvostně. Musím říct, že tohle se v subaru vážně povedlo a ani zarytí zpátečníci a konzervy nemohou říct křivého slova. Kolébkové spínače pro vyhřívání sedaček jsou sice asi definitivně minulostí, ale s tím už se nějak vyrovnám.

Pojďme k další věci, která se povedla, a to je interiér jako celek. Výbavová verze Touring se má vůči outdoorovému Fieldu vymezit kromě jiného vybranějšími materiály, takže na sedačkách nenajdete omyvatelnou koženku, nýbrž kůži Nappa, která zde ničím nezaostává za standardem německé prémiové trojky. Všechny díly jsou perfektně slícované a budí velkou naději, že nezačnou vrzat a odpadávat ani po letech používání. Estetické kompromisy, které museli fandové subaru v minulosti občas podstupovat (ne že by jim to vadilo), už zde nemají místo. Vnitřek auta je vysloveně hezký a příjemný, a to ani nemluvím o ergonomii. Navíc je kabina obrovská a jak vpředu tak vzadu se cestující mohou vyvalit dle libosti.

Ono je auto obrovské i zvenčí. Na fotkách to úplně nevyzní, ale když zastavíte na parkovišti, okolní srovnávací subjekty vám ukáží realitu v plné kráse. I když má Outback pořád spíš tvar kombíku, mezi ostatními auty vypadá, jako by si stoupnul na špičky. Něco z toho samozřejmě dělá i světlá výška 213 milimetrů, což je mimochodem víc, než má většina současných esúvéček. Za zaparkovaným Outbackem jsem se mockrát zálibně ohlédla, protože je to z mého pohledu opravdu hezké auto

Ale vraťme se ještě na chvilku do auta, protože čtvrtá generace bezpečnostního systému EyeSight si trochu pozornosti zaslouží. Pokud jde o bezpečnost, subaru už pár let šlape na paty premiantům v oboru. Teď mám pocit, že s nimi definitivně srovnalo krok a místy i vede. Porovnávání v oblasti bezpečnosti je samozřejmě věc ošidná a jako argumenty mi kromě oficiálních údajů slouží jen vlastní uživatelská zkušenost (navíc nezahrnující skutečný karambol), ale osobně mám ze současného EyeSightu mimořádně dobrý dojem. Kamery pro detekci okolního provozu navíc mají v aktuální čtvrté generaci systému skoro dvojnásobné zorné pole. Abych svůj chvalozpěv uzavřela, musím zmínit i fakt, že asistenty s řidičem nejednají jako s nesvéprávným pitomcem na buzerplacu, ale upozorňují právě tak důrazně, aby to upoutalo pozornost a nedráždilo nervy. 

Outback u nás koupíte s jedinou motorizací – čtyřválcovým atmosférickým boxerem o kubatuře 2,5 litru – a jedinou převodovkou, automatem Lineartronic s osmi virtuálními stupni. Na první pohled může motor působit jako dinosaurus, ale subaru ho neustále vylepšuje a ten aktuální je opět kompletně přepracovaný. Pořád si libuje ve vyšších otáčkách, ale ani v těch nižších nestávkuje. Lineartronic si sice mezi tradicionalisty zatím moc obliby nezískal, ale i on se stále zlepšuje. S klidným svědomím můžu říct, že je to nejlíp vyladěná bezestupňová převodovka, s jakou jsem kdy jela, a dokázala bych s ní žít. Ve sportovním režimu je reakce v řazení ještě o něco rychlejší a myslím, že méně trénovaný řidič by klidně věřil, že je to ‚nějaký normální automat‘.

Dynamika stále není právě oslnivá, ale celkový dojem z auta nekazí. Jeho charakter totiž opravdu není sportovní, a to navzdory jízdním vlastnostem, které jsou – jako snad u každého subaru – okouzlující. Jako by vůbec nezáleželo na tom, jaký povrch se nachází pod pneumatikami, věhlasná subarácká čtyřkolka žene auto vpřed, plynule a nenuceně. Cesta přes rozmoklé pole, které mě během pár kroků vyzulo z bot, pro něj nepředstavovala žádný problém; jediným limitem je světlá výška. Na silnici pak neuvěříte, že auto nemá natáčecí zadní kola – tak samozřejmě se noří do zatáček. Na palubě přitom vládne klid, mír a dokonalý komfort, ať už plujete po dálnici, nebo harcujete po silničkách osmé třídy ve Středočeském kraji. Tuhle disciplínu má Outback zvládnutou skoro neuvěřitelně. Fakt, že můžete jet po jakémkoli povrchu (téměř) jakoukoli rychlostí a uvnitř v autě přitom zůstává ticho a pohoda, z něj činí asi nejuniverzálnější rodinné auto v současné nabídce. 

Verdikt

Všestrannost. To je největší trumf Subaru Outback. Kromě toho, že je příjemným útočištěm pro rodinu, neudělá ostudu ani jako manažerské kombi, odveze vás k moři (až na pláž) i na hory (až na nejodlehlejší samotu). Může fungovat jako mama-car pro každodenní taxikaření po městě i jako komfortní dálkový spoj. Osobně bych si asi vybrala Field s omyvatelným interiérem, neboť naše rodina nevyniká úzkostlivou čistotností, ale pokud nejste čuně, měkoučká kůže má rozhodně něco do sebe. Za tu cenu mi Outback přijde jako velmi dobrý deal – i proto, že věřím, že subaru stále počítá i s lidmi, kteří nechtějí své auto hned po skončení leasingu poslat dál. 

Technické údaje

Motor: zážehový atmosférický čtyřválec 2498 cm³
Výkon: 169 koní (124 kW) v 5000 – 5800 ot./min.
Točivý moment: 252 Nm v 3800 ot./min
Převodovka: bezestupňová Lineartronic (8 virtuálních stupňů)
Maximální rychlost: 193 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s 
Průměrná spotřeba (udávaná WLTP): 8,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 8,8 l/100 km 
Cena od: 1 085 000 Kč
Cena verze Touring: 1 230 000 Kč