Připadá mi to jako včera, co jsem testovala Forester ve čtvrtém vydání. To auto se mi líbilo. Vlastně se mi líbilo tolik, že asi měsíc poté už jsem si z Moravy vezla velmi pěkný kousek generace SG s turbem, blow-off ventilem a tunou potrhlého charakteru, který mě i dneska po dvou letech neskutečně baví.
Černý kousek, se kterým vás seznámím dneska, je samozřejmě v mnoha věcech jiný. Od mého funícího esgéčka ho dělí bratru patnáct let a za tu dobu poskočily o notný kus kupředu jak technologie, tak ekologické normy. Rozdílnosti tedy nikoho nepřekvapí. Co však možná překvapí – alespoň mě to fascinuje dost – jsou shody. Věci, které hluboko pod povrchem zůstávají stejné.
Začněme novinkami a zbavme se číslíček, ať se můžeme věnovat důležitějším věcem. Označení eBoxer napovídá, že tu vedle dvoulitrového motoru s protiběžnými písty bude něco navíc, a taky že jo. Nový Forester pro evropský trh má v převodovce zabudovaný elektromotorek a nad zadní nápravou baterii.Takže tu máme hybrid. Nebylo by to ale Subaru, kdyby se i k elektrifikaci nevydalo svou vlastní cestou. Tam, kde se přímo nabízelo partnerství s nejmenovanou japonskou automobilkou, Subaru vyvinulo úplně novou koncepci – jakýsi hybrid mezi full-hybridem a mild-hybridem. Baterie je malá a elektromotorek nijak extra silný, což by byl hlas pro mild-hybrid, auto se však dokáže pohybovat i výhradně na elektřinu, což by zase odpovídalo full-hybridu. Na spotřebě se to podepisuje papírovými jedenácti procenty, což je změna spíše kosmetická a s vlastním projevem auta elektrifikace taky kdovíjak nezamávala. Nabízí se tedy filosofická otázka, k čemu je to dobré…
Subaristé nepatří – mírně řečeno – k nejflexibilnějším zákazníkům. Spíš naopak. Až doteď to byla výhoda, která znamenala věrnost a lásku ke značce. Jenže tyhle věrné a milující zákazníky je pomalu třeba začít přeučovat na elektřinu. Netvařte se tak otráveně. Pohled pravdě do očí mluví jasně: elektrifikace je celosvětový trend a zůstává vysoko na žebříčku politických priorit. V nejbližších letech nikam neodejde. A v případě menších výrobců, kteří nemají šanci kompenzovat emise spalovacích motorů objemem prodaných elektromobilů, plug-in hybridů a downsizovaných nákupních tašek, znamená tlak euronorem těžké dilema: zásadně se přizpůsobit, nebo z Evropy nadobro odejít. Vzhledem k tomu, jak málo významný je pro Subaru evropský trh, můžeme být vlastně rádi, že se značka naším zpovykaným kontinentem vůbec rozhodla zabývat. Ona totiž není úplně legrace splnit normy a k tomu si udržet ty tradiční subarácké hodnoty jako stálá čtyřkolka, atmosférické benzínové motory a specifické jízdní vlastnosti. U Foresteru se navíc přidává tažná síla, což je důvod, proč nemohl posloužit PHEV pohon nabízený v americkém XV/Crosstreku.
E-Boxer tedy představuje něco jako křehký kompromis mezi přísností evropského úředníka a přísností typického zákazníka Subaru. A to věru není snadné zadání. Prvního není záhodno dráždit výfukovými plyny, druhého zase revolučními změnami, jako je nabíjení ze zásuvky, o statisíce vyšší cena nebo chybějící kus kufru.
Evropským úředníkem se zaobírat nebudeme, ale pro přísné subaristy mám dobrou zprávu: nový Forester je povedenou evolucí toho předchozího a elektřinu vůbec nemusíte řešit. Vlastně ani nemůžete, auto si ji řeší výhradně samo. Elektromotorek v převodovce a baterie na zadní nápravě nenarušují ani těžiště, ani rozložení hmotnosti (a dohromady přidávají jen něco málo přes 100 kilo), takže by vás měl zajímat spíš fakt, že s novou platformou auto dostalo vyšší tuhost karoserie i podvozku a výrazně lepší schopnost pohlcování nárazové energie. Na bezpečnosti se tady vůbec zamakalo – třeba v ochraně dětských pasažérů je teď Forester ve svém segmentu na vedoucí pozici.
Když si sednete do kabiny, budete si připadat jako doma. Zvlášť pokud máte doma pohodlná křesla a hodně oken s hezkým výhledem. Z Foresteru bylo vždycky dobře vidět ven a ani pátý v řadě tradici neporušil. Na jediné kritické místo – nad pravé přední kolo – pro jistotu lípli kamerku. Odrbat disky teď bude ještě těžší.
Konzervativce zahřeje u srdce množství tlačítek. Displej tu pochopitelně nechybí, jinak tu ale máme krásný příklad shody s oldschoolem. Svůj čudlík má snad každá funkce, navíc jsou pěkně fortelné a jsou všude – na volantu, kolem středového displeje, dokonce i na stropě. A ne, není to nepřehledné, je to super. To samé platí o přístrojovce, která může na první pohled vypadat trochu přehlceně. Ve skutečnosti má svůj řád a všechny obrázky a světýlka si rychle zažijete.
Asistenčnímu systému EyeSight jsme se už věnovali třeba tady, takže zmíním jenom novinky. Auto teď umí podle skenu obličeje rozpoznat pět různých uživatelů, a když si všechno nastavíte na svůj profil, příště už se vám nastavení přizpůsobí automaticky. Kamerka vás taky bude hlídat, jestli za volantem nechytáte lelky, nekoukáte do mobilu nebo na spolujezdce, a na prohřešek vás upozorní pípnutím a decentním pokáráním. Pokud by vám dozor vadil, dá se vypnout, ale musím říct, že mě nijak neobtěžoval.
Adaptivní tempomat – který mimochodem dostanete už v základní výbavě – funguje tak dobře, že snese srovnání i s BMW nebo Volvem, a ty v dané oblasti považuju za špičku. Má navíc pár vychytávek, které jsem zatím jinde neviděla. Autíčko na displeji při brzdění svítí brzdovými světly, což mi při používání autopilota dává zase o něco víc jistoty – prostě vím, kdy brzdím. Je to maličkost, ale potěší. Kromě toho systém pípne, když senzor detekuje auto před sebou – například když přibočí do vašeho pruhu. Takže člověk ví, že systém ví, a to je docela fajn. Celkově asistenty udělaly velký skok dopředu a bez problémů obstojí i v tvrdé evropské konkurenci. Vlastně mě za volantem Foresteru nejednou napadlo, že důrazem na bezpečnost dotahuje právě na zmíněné Volvo, a to při zachování příznivé cenovky.
Probrali jsme filosofii i faktické novinky, zbývá tedy poslední věc, ta nejdůležitější. Jak to jezdí? Slovy se to těžko popisuje – jezdí to pořád jako Subaru. Většinou v této situaci tazateli doporučím, aby si sedl za volant a projel si pár kruhových objezdů, kde je láska k zatáčení vidět okamžitě a nejlíp. Neuvěříte, že sedíte v autě tvaru almary. Ve městě je obratné a otočí se na pětníku, díky té prokleté elektřině se rozjíždí tiše a svižně. Spuštění spalovacího motoru je skoro neznatelné, často si ho všimnu jen tak, že zhasne kontrolka EV. Na elektřinu samozřejmě Forester daleko nedojede, jejím smyslem je skutečně jen pomáhat klasickému boxeru, jak to dělají klasické mild-hybridy. Ale během manévrování na parkovišti, při pomalé jízdě v dopravní zácpě nebo z kopce dolů se spalovací motor vypíná a auto se sune vpřed jen za doprovodu elektrického bzučení.
Komfort je skvělý bez ohledu na stav silnice pod koly. Subaru má navíc ten milý povahový rys, že s rychlostí se schopnost podvozku zdolávat nerovnosti ještě zvyšuje. Po polňačce můžete jet stejně rychle jako po silnici, a nebude to bolet – ani auto, ani vás. Podvozek zkrátka nezapře rallyový gen a nic na tom nezmění ani vysoká karoserie a váha, která nepatří zrovna do kategorie muších. Pod koly se může dít cokoliv, a Forester si s tím poradí, dost možná ani nebude potřeba zapnout jeden ze dvou terénních režimů. Brodit se uprostřed lesa hlubokými loužemi zcela neslyšně jen za kovového zvuku plašičky na chodce, to je surrealistický zážitek, který určitě stojí za to vyzkoušet.
Dvoulitrový placatý čtyřválec už znám z předchozí generace. Je to motor klidný a uvážlivý, nemá žádné atletické ambice, to ale neznamená, že by při důrazné pobídce nedokázal zařvat a vyrazit. Neříkám, že by mě občas nepotěšil pořádný turbokopanec do zad, ale dá se bez něj žít a brzda provozu se z vás nestane. Motor má projev typické atmosféry, rád se točí. A v nižších rychlostech příjemně úřaduje elektromotůrek, rozjezdy jsou tedy živější a zejména plynulejší. Zatímco u předchůdce jsem trochu nadávala na Lineartronic, který s autem trochu moc cukal, tentokrát nemám výhrad.
Bezestupňová převodovka je stále trochu specifická věc, to nezastírám. Nelze ani vyloučit, že některým lidem prostě poleze na nervy. Je třeba se s ní naučit zacházet, a pokud jste z jiných automatů zvyklí dupnout na plyn a zůstat na něm stát, tady to fungovat nebude. Spíš to bude ječet a trpět. Ale dopřejte plynovému pedálu trochu citu, a pohonné ústrojí se odvděčí hladkostí a tichem na palubě.
Verdikt
Forester nikdy nebyl typickým rodinným vozem. Odjakživa si ho vybírali lidi, co chtějí od auta něco víc než trendy vzhled, komfort nebo bezpečnost. I když tyhle hodnoty u něj najdete taky. Design je pořád tak trochu svůj, ale myslím, že i pro nefandu značky vypadá atraktivně, tahle kombinace černé s červenou je vysloveně povedená. (V galerii si všimnete, že jsem se nemohla rozhodnout, jaké fotky vybrat, tak jsem tam radši nechala všechny, abych vás náhodou nepřipravila o nějaký podařený úhel pohledu. Jo, fakt se mi líbil.) Komfort i bezpečnost mají prvotřídní úroveň. Navíc k tomu všemu je tu pak ta nepostižitelná “subarovitost”, to něco, co činí z ovládání auta prvotřídní zážitek, i když se bavíme o SUV. Nový Forester nefuní a drag-race s mojí turbopříšerou by nevyhrál, to jsou ale asi jediné výtky, které k němu mám. Jinak je to po všech stránkách skvělé auto, které ani s elektřinou nepřišlo o svůj ryzí charakter a oldschool šarm.
Technické údaje:
Motor: plochý atmosférický čtyřválec 1 995 ccm + elektromotor
Výkon: 110 kW (150 koní) při 5600-6000 ot./min + 12,3 kW (16,7 koní)
Točivý moment: 194 Nm při 4000 ot./min + 66 Nm
Baterie: Li-Ion, 4,8 Ah, 118,4 V
Převodovka: bezestupňová automatická Lineartronic
Maximální rychlost: 188 km/h
0-100 km/h: 11,8 s
Průměrná spotřeba dle WLTP: 8,1 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 9,2 l/100 km
Cena od: 900 000 Kč
Cena ve výbavě Comfort: 1 010 000 Kč
