Stylové SUV za 700 tisíc. Nový Torres od SsangYongu může zamíchat kartami

Podle statistik prodejů za první půlrok 2023 u nás prodal SsangYong víc aut než třeba Opel, Seat, Suzuki, Mazda, Citroën či Volvo. To se prostě nedá označit jinak než skvělý výsledek. Navíc když 70% prodejů SsangYongu táhne model Korando. Nyní se tato korejská značka pokusí zopakovat úspěch Koranda také o třídu výš a přichází s výrazným modelem Torres. Ten přesně zapadá do mezery mezi Korandem a velkým offroadem Rexton, o kterém už jsme si také několikrát říkali. Torres tak velikostně odpovídá třeba Škodě Kodiaq. Jenže ta aktuálně začínají nad milionem korun. Torres jako typický zástupce značky SsangYong útočí i cenou a začíná o 300! tisíc korun níž a ani nejvybavenější verze (4x4, automat, výbava) milion nepřeleze. Dalo by se tak říct, že tam kde Torres končí, konkurence teprve začíná. Jenže neprojevila se nižší cena na kvalitách auta? Pojďme se na to podívat.

Začněme u asi nejsilnější stránky auta – vnější vzhled. Torres je z každého úhlu originální, výrazný a docela stylový. Začíná to odvážnou maskou, kde vidím lehkou inspiraci třeba u Jeepu, ale její agresivní ztvárnění je úplně jiné než u Američanů. Na masku pak navazuje velmi výrazné denní svícení, které je jakoby vykrojené pro čočky hlavních světlometů. I nárazník pod touto dominantní částí je plný výrazných nepopsatelných tvarů. Je toho tady zkrátka hodně. Hlavní ale je, že je to vysoké a široké, kapota je skoro vodorovná a celkové proporce jsou jednoduše správně.

V pozitivním tónu budu pokračovat i z boku auta. Testovaný kus v nejvyšší výbavě Premium obouvá největší dvacetipalcová krásná kola, která z tohoto kusu dělají spíše silniční automobil než horala, který se bude brodit bahnem a škrábat po strmé skále. Ale obutí je samozřejmě věc, která se dá lehce změnit a Torres v základu začíná na sedmnáctkách. Bok pak svým stylem navazuje na předek – spousta hran, oblin, prolisů i výstupků. Je tady toho hodně, ale po chvilce zvykání si dovolím tvrdit, že to tak nějak hraje dohromady. Každý si tu zkrátka najde něco, co se mu bude líbit.

O dost slabší je pak z mého pohledu design zadní části auta. To, že se část nad zadní poznávací značkou tváří jako držák pro rezervní kolo je čistě designový prvek. V žádné z verzí se nikdy nepočítalo s kolem na pátých dveřích. Madlo naznačuje otevírání víka do strany, ale ve skutečnosti se otevírá naprosto klasicky nahoru. Nejvíce mi ale vadí zadní svítilny, které zadní část dělají takovou „vizuálně těžkou a smutnou“. Celkově ale design hodnotím velice kladně a dost lidí to vidí stejně. Musím říct, že Torres zatím poutá docela dost pozornosti. Lidé se ptají i občas fotí a hlavně většina z těch, které jsem poprosil o tip na cenu auta, poměrně dost přestřelila. I to je pro Torres lichotivý výsledek.

Při pobytu na místě řidiče nás u SsangYongu přivítá nový koncept interiéru. Už dřív se spoléhal na dva velké displeje, ale teď k tomu ještě přidává třetí na ovládání klimatizace. Pojďme si je představit popořadě. Novinkou je úzký a dlouhý přístrojový štít, který je rozdělen do tří částí. Vlevo je především zařazený rychlostní stupeň a (dost drobný) otáčkoměr, vpravo pak rychlost a nic z toho nejde měnit. Prostřední část je věnována palubnímu počítači s daty o jízdě, adaptivnímu tempomatu a nastavováním jízdních asistentů. Druhým velkým displejem je klasická středová obrazovka pro navigaci, multimédia a podobně. Někoho potěší, že si ponechala po stranách tlačítka pro rychlý přístup k některým menu a taky točítko hlasitosti. Mě by spíš potěšilo, kdyby měla jemnější rozlišení, hezčí grafiku a hlavně logičtější ovládání. Třetí obrazovka je určena pro ovládání ventilace. Na první pohled to působí možná jako trochu moc digitalizace, ale má to svoje výhody – všechny možnosti jsou neustále přístupné, ovládání je přehledné a bez zbytečných menu a podmenu. Navíc se dá celá obrazovka třeba při jízdě v noci vypnout, takže proč ne.

Interiér je jak vzadu, tak vepředu velmi prostorný, jak se na velikost auta v této kategorii slušní a patří. Děti v autosedačkách vám tak záda svými kopanci masírovat nebudou. Velikost kufru by měla být přes 700 litrů. I když je trochu mělký, dohání to svou délkou. A teď k prvku, který mě celý týden strašně rozčiloval – sedadla. Opěradlo je široké jak pro typického Američana a bez bočního vedení, sedák zas úzký jak pro asiaty a s tvrdšími bočnicemi, které tlačí do stehen. Ač jsem celý týden dělal, co jsem mohl, zkrátka jsem si ideální polohu nenašel a celkem brzo mě bolelo celé tělo. Možná je to jen můj problém, ale určitě doporučuji se na to zaměřit. Celkově se ale Torres nemá za co stydět. V interiéru sice vládnou plasty a extra hodnotně nepůsobí, na druhou stranu je ale kvalitně sestavený, nikde nic nevrže a je zkrátka funkční.

Druhým prvkem, na který jsem chtěl soustředit svou kritiku je volant, který je trochu seříznutý nejen dole, ale i nahoře. Po prvním dni jsem byl pevně rozhodnutý, že tohle je prostě špatně. Ale stačilo ujet více kilometrů a cca třetí den už mi to skoro nevadilo a po týdnu už mi to přijde naprosto bez problémů. Tady je vidět, jak je člověk tvor přizpůsobivý a zvládne si zvyknout skoro na všechno. Navíc sem horní zplacatění volantu zapadá i designově, protože přístrojový štít pod ním tvoří také dlouhý úzký pás. Takže nakonec znovu – proč ne.

Techniku Torres z větší části dědí po Korandu. To znamená, že ohledně motoru vlastně nemáte na výběr. Torres pohání pouze jedna jediná jednotka, a to benzínová 1.5 GDI Turbo, kterou už můžeme znát právě z menších sourozenců (pohání i model Tivoli). Jenže to co stačí u menších aut, je tady už dost na hraně. Motor má výkon 120 kW a 280 Nm a na běžné každodenní ježdění je to tak akorát. Ale pokud chcete trochu zrychlit, zjistíte, že už toho moc v záloze nemá. Aerodynamika a velikost zkrátka dělají své a občas bych motoru těch 163 koní ani nehádal. Pozitivem je alespoň tichý chod motoru (v normálních otáčkách) a dobré odhlučnění auta od vozovky. Šestistupňový klasický planetový automat Aisin se chová podobně jako motor. Jezděte v klidu a odmění se naprosto hladkou a prakticky nepostřehnutelnou změnou rychlostních stupňů. Začněte na něj tlačit a nebude to ono. Odřazuje příliš brzo nebo nechá otáčky po ubrání plynu dlouho viset vysoko. Alespoň že nikdy necukne. A spotřeba? Už výrobcem udávaná hodnota 9,08 litru na sto kilomtrů naznačuje, že tady to úplně excelentní nebude. V reálném světě pak zkrátka počítejte s desetilitrovým průměrem, a to už mi v dnešní době přijde zkrátka hodně. Vždyť třeba ten benzínový Kodiaq s 1.5 TSI jezdí o dva litry úsporněji. S naftovými motory snad raději ani srovnávat nebudeme.

Pojďme ale zas k něčemu pozitivnímu – podvozek. Ač se Torres možná tváří jako drsňák, motor a převodovka z něj dělají vyloženě pohodáře a podvozek to jen potvrzuje. Tlumiče jsou spíše měkčí, ale zbytečnými náklony auto netrpí. I na 20 palcových kolech bez problémů žehlí nemoci našich silnic a svou posádku neotravuje zbytečnými rázy. Díky světlé výšce 195 mm si nemusíte dělat starosti se všemi nástrahami městské džungle jako jsou vysoké obrubníky, zpomalovací prahy nebo velké zlomy v podzemních garážích. I v rychlejším tempu na okresce umí nečekaně slušně podržet. Tady bude hrát roli relativně nízká váha velkého auta. Je cítit, že má rozhodně na víc a třeba dvoulitrové turbo by mu vyloženě slušelo, ale nedá se svítit a patnáctistovka prostě musí stačit.

A co ta cena? SsangYong Torres začíná v základu na 699 900 korunách. Ještě nedávno na těchto částkách začínala i podobně velká SUV, ale podívejte se do konfigurátorů dnes. Občas se něco podobného najde v akčních cenách, ale jinak to všude nějak poskočilo. Motor, jak jsem psal výše, na výběr není. Na výběr tak máte mezi manuálem a automatem (+ 50 tisíc Kč) a předokolkou a čtyřkolkou (taky + 50 tisíc). Bohužel se ale pohon AWD vždy pojí jen s automatem, který je ale v dvou vyšších výbavách standard. Už v základní výbavě Club má Torres slušnou výbavu včetně LED světel, bezpečnostních asistentů, dvouzónovou klimatizaci, tempomat a podobně. Na fotkách ale vidíte nejdražší verzi Premium s automatickou převodovkou, pohonem na všechna kola a prakticky kompletní výbavou včetně adaptivního tempomatu, interiéru v kůži, bezklíčovým odemykáním, elektrickým víkem kufru a podobně. Head up displej nebo prosklenou střechu ale Torres neumí. Připlácelo se vlastně jen za pohon 4x4 a barvu (v ceně jen bílá). Celkově tak auto stojí 975 tisíc korun.

Závěr

Torres je technicky hodně příbuzný s menším Korandem, a tak je i podobným autem. Pod líbivým kabátem schovává spíš jednodušší techniku a snaží se o nízkou cenu. Přesto je zpracování i kvalita na slušné úrovni, auto je pohodlné, prostorné a vlastně jedinou objektivní věcí, která mu jde vytknout je přinejlepším průměrný motor s vysokou spotřebou. Pokud ale nejezdíte velké množství kilometrů, nemusí to hrát tak velkou roli.

Design je dost odvážný a na někoho to možná může být až příliš, většinou jsem se však setkal s velmi pozitivním přijetím. Trochu se ale obávám, jestli to, co funguje u Koranda za 500 tisíc, bude fungovat o vozu o cca 200 a víc tisíc korun dražším. S vyšší cenou začnou mít důležitost i nejmenší detaily a pro jejich ladění tu zkrátka nebylo místo (nebo rozpočet). U vybavených vozů s cenou blížící se milionu už je zkrátka zákazník docela náročný. Sám jsem proto zvědavý, jak si nový Torres povede. Držím mu palce, protože bych ho rád na silnicích viděl častěji.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 497 cm3
Výkon: 163 koní (120 kW) v 5000 – 5500 ot./min
Točivý moment: 280 Nm v 1500-4000  ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická Aisin
Pohotovostní hmotnost: 1 618 kg 
Maximální rychlost: 191 km/h 
Zrychlení: výrobce neudává
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná: 9,08 l/100 km
Spotřeba v testu: 9,2 l/100 km
Cena od (Torres Club 2WD manuál): 699 900 Kč
Testovaná verze (Premium s AWD a příplatkem za barvu): 974 700 Kč