SsangYong Korando 1.6 e-XDI AWD: Levné neznamená laciné

Přestože tady na Autíčkáři máme test SsangYongu úplně poprvé, značku jistě není třeba představovat. Proslula zatím hlavně bizarním designem, který má plamenné odpůrce i zastánce, podobně jako třeba Fiat Multipla nebo Pontiac Aztek. Z dění posledních dvou let ale soudím, že korejská (od roku 2011 vlastně převážně indická, ale kvůli majetkovým poměrům jsme se tu nesešli) automobilka už má dost extrémních emocí i vítězství v anketách o nejšerednější auto roku/desetiletí/historie. Na začátku roku 2019 naservírovala evropskému zákazníkovi Rexton, kterému se dostalo příznivého přijetí a jehož nabízený poměr cena-výkon způsobil mrzení nejednomu konkurentovi. Koncem roku pak přišlo Korando jako zástupce segmentu, po němž se český zákazník může utlouct. Jde o skupinu kompaktních SUV, tenhle SsangYong tudíž leze do zelí takovým hitovkám, jako je Tucson, Sportage, Tiguan nebo Karoq.

Korando na silnicích budí celkem dost pozornosti, protože nikdo nemá tušení, co je to zač. Přitom momentálně kroutí už 4. generaci. První vznikla na začátku osmdesátých let jako licenční verze Jeepu CJ-7, šlo tedy o pravověrný offroad. Druhá generace pořád trochu vzdáleně připomínala Jeep, můžeme ji však bez obav zařadit do zlatého fondu designových kuriozit. Vážně mě překvapuje, že její podobu navrhl nikoliv asijský, ale britský designér Ken Greenley. Všechny dílky nicméně zase zapadnou do sebe, když zjistíme, že dotyčný pán navrhl i Rodius – slavné MPV, které vypadá jako něco, co bylo vystaveno toxické dávce radiace. 

Pro Korando je to naštěstí dávná minulost, jeho aktuální podoba má v sobě právě tolik “jinakosti”, aby se neztratila v hromadě SUV, jež automobilky nadšeně chrlí a zákazníci ještě nadšeněji kupují. Zlý jazyk (Honza Křeček) sice design popsal slovy “vypadá to, jako by se někdo snažil do telefonu vysvětlit, jak vypadá Tiguan”, ale nemůžu s ním tak docela souhlasit. Podle mě je Korando nepopiratelným důkazem toho, že korejská automobilka umí vyrobit auto, které vypadá dobře. Není to žádná dechberoucí krása, není to ani odpověď na současné trendy, ale u mě dobrý. Líbí se mi, že je auto spíš hranaté než kulaté a že se to nesnaží uhrát ani na roztomilý kukuč, ani na dravý naštvaný škleb. A v bílé se mi líbí možná dokonce víc než v důstojných tmavých odstínech.

Ani v kabině to není špatné. Chválím ergonomii, dostatek místa vepředu i vzadu, dobrý posez za volantem a opravdová mačkací tlačítka, jejichž množství potěší srdce staromilcovo (přehlednost tím kupodivu nijak netrpí). Jen těch materiálů je možná až moc, jako by bylo třeba ukázat, co všechno máme na skladě. Ale to je detail, stejně jako třeba tvrdé plasty. Celek působí příjemně a dobře se ovládá, navíc tu nic nevrže, nevaklá se ani nehrozí upadnutím. 

V základu auto s benzinovým motorem stojí nějakých 440 tisíc, konkurenti nemají šanci. Za čtyřkolku i automat si připlatíte po čtyřiceti tisících. Ani základní verze přitom není žádný holobyt – obsahuje třeba tempomat, radiomapu s parkovací kamerou a podporou Carplay i Android Auto, ledkové denní svícení a všechna okna na elektrický pohon. A to nemluvím o asistentech, jako je lane assist, hlídání bezpečné vzdálenosti, rozjezd do kopce a sjíždění svahů. Za necelý půlmilion tak můžete mít čtyřkolku, která soupeřům vytře zrak velikostí kabiny i zavazadlového prostoru.

Základní výbavu jsme – jak už to bývá – na test nedostali. Právě naopak. Tohle auto má nejvyšší výbavu Premium a cenovku 824 700 Kč. Uvnitř je přitom veškerá myslitelná výbava a s cenou se nelze dostat o moc výše, můžete si připlatit snad ještě za barvu laku a design kol. V elektrice je ovládání všeho kromě nastavení volantu, sedačky umějí vyhřívat i odvětrávat a jsou tu veškeré asistenty včetně adaptivního tempomatu, který funguje přesně tak, jak od něj očekáváte – prostě ho zapnete, a kdybyste byli amorální čuně a ostuda řidičské obce, klidně si můžete na okruhu vyřizovat maily. Podpoří vás i navigace, která hlásí všechny měřené úseky a přehlednou grafikou ukazuje, jak se přibližují. Jen jeden prvek je tu překvapivé retro – a to jsou varovné zvuky asistenčních systémů, při jejichž poslechu si nelze nevzpomenout na syntetické pípání výpočetní techniky z 80. let. 

Motor v podobě naftové jedna-šestky neoslní zrychlením, auto se rozjíždí spíš rozvážně, ale po nabrání rychlosti už polyká kilometry bez námahy a bez zbytečného kraválu. I předjíždět si klidně troufněte, jen nečekejte, že to bude během pikosekundy. Dynamika je zkrátka “standardní” a většině cílové skupiny to bude vyhovovat. Od všelikého kvaltování, které beztak toliko pro hovada dobré jest, odrazuje i komfortně naladěný, očekávatelně nedotáčivý podvozek a klasický automat, který spíš než styl brzda-plyn ocení řidičovu duševní vyrovnanost. Při rychlé jízdě v zatáčkách se navíc karoserie na měkkých tlumičích naklání a pasažéři nadávají. 

Možná si teď kladete otázku, v čem je háček. Kde budete muset udělat kompromis, abyste dostali tak velký kus auta a výbavy za tak dobrou cenu? Prvním háčkem je bezpochyby neznámá značka, neurčitá image a prozatím malá servisní síť. Jakkoliv jsme nad takové přízemní hodnoty samozřejmě všichni povzneseni, status je při pořizování auta hodně vysoko na žebříčku priorit. Druhý háček se skrývá v partiích, které sice nemáme běžně na očích, ale při detailnějším pohledu nám neuniknou jisté nesrovnalosti. Na kovových částech sem tam svár, na plastových zase cosi připomínající elektrikářskou pásku, spáry mezi díly karoserie jsou místy trochu zdivočelé. Na druhou stranu – jistá ležérnost ve zpracování není cizí ani mnohým evropským, natožpak americkým výrobcům. A začtete-li se do zkušeností majitelů, SsangYongy z nich zpravidla vycházejí jako bezporuchová, spolehlivá auta.

Verdikt

Korea can do! Přesně tohle znamená jméno, které se marně snažíte někam zařadit. Definitely can! Za ty prachy je to skvělý deal. Škoda, že chybí výkonnější motory, to je asi všechno, co bych SsangYongu vytkla. No dobře, možná ještě malou nádrž – jen 47 litrů. Celkově ale tleskám za zdařilý pokus vyrobit (relativně) levné auto, které přitom nepůsobí lacině. Posaďte se do stejně drahých mainstreamových konkurentů, a budete si připadat okradeni. Možná vás napadne, že zavedené jméno není důvod přestat se snažit. A že by zavedené automobilky občas mohly sestoupit ze svého Olympu důležitosti a vzít si příklad třeba z tohohle přičinlivého nováčka. 

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 597 cm3
Výkon: 136 koní (100 kW) v 4000 ot./min
Točivý moment: 324 Nm v 1500-2500  ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická Aisin
Pohotovostní hmotnost: 1 625 kg 
Maximální rychlost: 181 km/h 
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná: 6,5 l/100 km
Spotřeba v testu: 8 l/100 km
Cena od: 449 900 Kč
Cena naftové verze od: 534 900 Kč
Cena naftové verze ve výbavě Premium od: 689 900 Kč 
Testovaná verze (Premium s nadstandardní výbavou): 824 700 Kč