Pan Soukup byl té lásky, že jak jel vrátit svůj Kamiq Monte Carlo, rovnou mi přistavil novou Octavii. Prý se mi bude líbit. No, uvidíme (já neřekl, že se ti bude líbit, ale že by se ti možná mohla i líbit, protože z nás dvou máš ty štěstí, že dostáváš celkem plavnou Octavii se svižnými reakcemi, zatímco já vyfasoval uskákaný Kamiq jehož reakční doba s dsg se při rozjezdu měří asi tak na dny – pozn. Jarda). Taky mi bude chybět ten přímý generační posun. S prvními dvěma generacemi jsem do styku přišel, jenže s tou třetí už méně.
Designově to tradičně nenadchne ani neurazí. Ona to tedy nemusí být nutně tradice, předchozí „kontroverzní čtyřoká“ maska spoustu lidí urazila. V tomhle ohledu jde o určitě zlepšení. Navíc v příjemné barvě s vážně srandovním názvem – Lávová modrá. Už jste někdy viděli modrou lávu? Já teda nikdy neviděl ani tu normální, jen ve filmu, ale modrá rozhodně nebyla! Jinak se mi ale líbí a vyvolává ve mně už poněkud zašlé vzpomínky na rady z tanečních nebo možná i video o etiketě s panem Špačkem, něco jako: „oblek má být v námořnické modré, černá se hodí leda na pohřeb“. To bylo první, co mě napadlo, je to elegantní změna oproti tradiční bílé-černé-šedé. Přitom stále dostatečně nenápadná, neprovokující okolí. V kombinaci se světlým vnitřkem je mi hned jasné, proč se Jardovi tolik líbí, připomíná mu jeho Citroën. 
Pravdou je, že tmavé auto se světlým interiérem vypadá na první pohled dobře vždy. Mě jako příležitostného realistu ovšem mírně jímá hrůza, jelikož vím, k čemu auto občas používám a koho vozím. To se se světlým interiérem ne vždy slučuje. Představme si modelovou situaci. Dítka v předškolním věku, navzdory dobrému vychování (protože jsou vaše) můžou být kdykoliv po návštěvě tchýně vybavena kapsami plnými čokoládiček … a tehdy se to stane a ani to nebude jejich vina. I na výletě se svéprávnými dospělými jsem byl občas trochu na trní. Očistěte si ty boty aspoň v trávě, než do toho vlezete, sakra! Nejspíš nejsem sám, kdo měl tyto obavy, už v době psaní článku v konfigurátoru vidím použe klasický tmavý vnitřek.
Po nasednutí na mě interiér působí prostorně. Příjemné místo k bytí, nepochybně to bude souviset i s tou barvou. Líbí se mi nový dvouramenný volant. I přes inovace a nutnost toho svěžího vzhledu si zachoval přirozený kulatý tvar, hezky padne do ruky (pozdravy do PSA). Uprostřed je rozměrná obrazovka, tomu už se dnes nevyhnete. Hned pod ní se nachází lišta k regulaci hlasitosti, jenže je lesklá, takže po nějakém čase bude nekonečně upatlaná, to není úplně simply clever řešení. O další kousek níže máte možnost „klávesových zkratek“ k tomu, co by vás mohlo zajímat nejčastěji, např. nastavení klimatizace či menu jízdních asistentů. K těmto se pak dostanete bez námahy a tápání v menu. To se mi naopak líbilo. Chvilku mi trvalo, než jsem se plně sžil se všemi tlačítky na volantu. Před sebou totiž máte další displej, na kterém si můžete vybrat několik stylů zobrazení. Klasické budíky (ty jsem používal nejčastěji) nebo navigaci, to může být docela praktické, nebo nějaký úplně zbytečný přehled asistentů, který nevím k čemu je. Konkrétně nejdéle mi pak trvalo proklikat se na průměrnou spotřebu. To by šlo samozřejmě uspíšit dotazem na kolegy či pohledem do návodu, ale kde je potom ta zábava?
Pohon obstarává zážehový čtyřválec o objemu jeden a půl litru produkující 110 kW (150 hp). Říkají tomu tedy už mild-hybrid, ale nemusíte se bát, to v překladu znamená „málo-hybrid“, takže si jen občas odpojí dva válce, pokud zrovna nepotřebujete plný výkon. Pokud nepotřebujete žádný, klidně vypne motor, a plachtíte z kopce naprázdno, aby se ušetřilo nějaké to palivo. Všechno tohle se děje naprosto hladce a plynule, nebýt otáčkoměru, vůbec si toho nevšimnete. Vlastně i když motor vrčí, tak si ho moc nevšimnete. Možná posledních tisíc otáček před červeným polem?
Výkonu se na první pohled zdá dostatek, jenže kdyby byl týden před výplatou stejně dlouhý jako kvalty místního automatu, nepochybně bych už umřel hlady. Všichni chápeme, že je potřeba se vtěsnat do tabulky s emisemi, ale musí to být až takhle extrémní? Vždyť je tu sedm stupňů! Jasně, dvě strany mince, na dálnici to jede prakticky na volnoběh, při předjíždění podřazuje na čtyřku (totéž dělal i Kodiaq). Takže i při udržování o něco vyššího (170 km/h) tempa se spotřeba udrží na rovných šesti litrech. To je celkem hezká vlastnost pro služebák. Jinak si s motorem rozumí, řadí hladce, neobtěžuje cukáním a podobně, vůbec nechápu Jardovy stížnosti (Já říkal, že cuká? To jsem asi nebyl při smyslech. Nemluvil jsem zase o Kamiqu? :-D pozn. Jarda) K funkci nemám výhrady, jen je to moc dlouhé … není to, co řekla.
S nějakým sportováním to moc horké nebude, měkký podvozek mi to vzápětí potvrzuje. On je celkem pohodlný a plavný, když se jede takzvaně normálně. I na osmnáctkách jsem se cítil komfortně, a to i při průjezdu Brnem. Můj práh vnímání bolesti a pohodlí je samozřejmě trochu jiný než například u pana Soukupa, zhýčkaného auty s koulemi. Pro mě to byla jedna z mála testovaček, kde na mě nefoukalo ani nepršelo, takže dávám deset z deseti. Taktéž obtěžkaní čtyřmi lidmi a plným kufrem, v jízdním režimu “na výletě s lidma v autě” naprosto bez problémů. Při vyšších dálničních rychlostech se dostaví hluk od kol. Podle mě docela v normě, ale všimnete si. S jinými pneu by se tenhle zážitek mohl lišit. 
Při výjezdu na okresku jsem však mírnil svá očekávání. S přiostřením stylu jízdy jsem poměrně brzy nabyl pocitu, že rozhoupávám loď. Tak jsem s tím raději zavčas přestal, protože ani lodě moc dobře nefungují, když jsou vzhůru nohama. Pár externích hlasů rozumu ve mně zaselo pochybnosti, co jsem vlastně jako očekával od rodinného kombíku. Asi mají pravdu.
Několik hejtů nakonec. V kufru je spousta různých přihrádek, sítěk, lišt a z nějakého důvodu čtyři podlahy. Jsem si jistý, že za tím vším jsou dobré úmysly, ale na konci dne je to pořád jen kvádr vzduchu do kterého se snažím nacpat svoje věci. Vejdou se, nebo ne, tak snadné to je. Jak mám přeložit “overthinking”? Každopádně pro čtyři dospělé na týdenní výlet vystačil bez problémů.
Radiomapa, obvyklý předmět sporů a redakčních hejtů posledních let, mě docela příjemně překvapil. Možná jsem si nastavil pomyslnou laťku příliš nízko. Výletovali jsme po neznámých cestách, takže navigace byla stěžejní, naprostou většinu času jsme dali na prověřené mobilní aplikace (waze/mapy.cz) a jejich prachsprosté zrcadlení přes androidí auto. To sice tu a tam zamrzlo a potřebovalo profesionální IT řešení (vypnout/zapnout), ale něco přičteme i tzv. “chybě uživatele”. V rámci testu jsem asi třikrát na zkoušku zabrousil do palubní navigace a ta mě tedy moc nenadchla. Jde nastavovat, jen pokud se auto nehýbe, zadávání je docela zdlouhavé, po každém písmenku chvíli šrotuje, aby nabídla výběr možností, a nějakou vteřinu nevnímá další psaní, kéž by mě nechala zadat třeba aspoň tři písmena. No a nakonec mě dvakrát (ze tří pokusů) dovedla do staveniště. U zkratky kdesi v zapadákově jsem to přešel mávnutím ruky, ale okolo Liberce chyběla půlka dálnice a sjezd, na který jsem byl do poslední chvíle navigován.
Navigace náleží do příplatkového paketu asistované jízdy (46 000kč), který bych si tedy odpustil. Zato head-up displej včetně promítání značek je praktický, ten by se mi i líbil. Asistent jízdy v pruzích, nafasujete povinně už v základu a mohl by zůstávat vypnutý i po vypnutí motoru a opětovném nastartování. To byl tedy spíše nezvyk z mojí strany. Už jsem si dost odvykl, že za volant tahá i něco jiného, než moje vlastní ruce, tím spíš pokud ani nepřidávám plyn. Mnohem “zábavnější” program si připravil asistent kolize (taktéž v základu), který se při jednom průjezdu křižovatkou nechal oslnit od vyleštěných tramvajových kolejí. To pro něj byla jasná hrozba, takže plná brzda. Během pár vteřin jsem se rozkoukal a pokračoval v cestě, široko daleko naštestí nic nejelo. Dovedu si však představit, že to některé začínající řidiče může dost vyděsit.
Verdikt
Já myslím, že Škoda to zase dokázala a tohle auto si své zákazníky jistě najde. Ostatně jako už třikrát předtím. Jako služebák se vám bude vážně líbit, pohodlně a bez starostí si v něm odbydete pracovní povinnosti bez zbytečného hluku a obtěžování. V pátek hodíte cihlu na plyn a ta cesta uběhne jak nic. Umí zastat i rodinný dostavník na výlety, vzadu se pohodlně usadí i dospělí a do kufru se vleze vše. Pokud jste na pochybách, potřebujete dodávku. Spotřebitelská rada nakonec, ve svém soukromém konfigurátoru bych rozhodně vynechal zmiňovaný paket asistentů. Za to bych zvážil adaptivní podvozek (DCC), který můj testovaný kus sice neměl, ale v ostatních vozech značky funguje hezky. Myslím, že bych z něj měl mnohem lepší pocit než z asistentů a ke všemu za poloviční cenu. Anebo by mozná stačilo nesnažit se s tím lítat jako s hothatchem a podobné touhy si vybít o víkendu za volantem či řidítky něčeho jiného.
Technické údaje
- Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 498 cm3
- Celkový výkon: 110 kW (150 koní)
- Točivý moment: 250 Nm / 1 500 – 3 500 min-1
- Převodovka: sedmistupňová DSG
- Pohotovostní hmotnost: 1 540 kg
- Maximální rychlost: 229 km/h
- 0-100 km/h: 8,5 s
- Spotřeba dle WLTP (v testu): 5,3 (6,0 l)/100 km
- Cena od; 1,5TSI+DSG (testovaná): 739 900 Kč (875 900 Kč)
