Škoda Kodiaq RS: ‚Jen‘ vrcholná verze boleslavského SUV

#Nechtelosemi. Nemyslím testování Kodiaqu RS, to právě naopak, já se těším na všechno. Myslím psaní. Protože některé modely jsou už před příchodem na scénu zatížené tak obrovským očekáváním, že je prakticky nemožné nerozpoutat shitstorm, ať o nich napíšete cokoliv.

Do příslovečného exkrementu často vstoupí sám výrobce ještě dřív, než se dotyčné auto vůbec začne prodávat. I Kodiaq RS se stal obětí vlastní kampaně, když na Severní smyčce a s božskou Sabine za volantem trhnul rekord v dosud neexistující soutěžní kategorii sedmimístných SUV. Pamatuju si i zajetý čas, ale nechám si ho pro sebe. Proč zbytečně sypat sůl do rány… O testování běžných civilních vozů na Nürburgringu si obecně myslím svoje, i když i jsem ochotná připustit, že u speciálně cílených modelů to svůj (marketingový, samozřejmě) smysl mít může. A pak jsou tu auta, u nichž má ‚titul‘ ze Severní smyčky stejnou vypovídací hodnotu jako u mnohých vysokoškolský diplom. Nula nula prd. Pokud si markeťáci Škody činili naděje, že se na neblahou událost brzy zapomene, mají smůlu. Na takové fóry se nezapomíná. Ano, může jít o problém mé sociální bubliny. Je možné, že řadovému spotřebiteli zůstala dvojice Kodiaq RS–Nürburgring zakódována v hlavě bez dalších konotací. A taky je možné, že se k němu červnová zpráva v první řadě vůbec nedostala. To by bylo asi nejlepší.

Pojďme tedy na chvilku předstírat, že se loni v červnu na Nordschleife nic divného nedělo. Osobně bych šla ještě dál a tvářila se, že jsem si nevšimla ani znáčku RS. S rallysportem toho má Kodiaq společného zhruba stejně jako s Tour de France – k obojímu jsou potřeba kola a silnice. A přiznám se, že je mi trochu líto, kolik hejtu auto už utržilo a ještě utrží jen pro ta kontroverzní písmenka. Pokud se na něj budeme dívat jako na vrcholnou verzi většího škodováckého SUV, můžeme své dojmy stavět na mnohem objektivnějších základech, nezkreslených nemístným očekáváním.

Máme tu tedy nejsilnější Kodiaq a dokonce nejsilnější naftovou škodovku ever. A protože právě motor ji odlišuje od ostatních modelů, začneme u něj. Naftový čtyřválec s dvojitým turbem není žádná novinka a rovněž nic exkluzivního – objednat si ho můžete do několika modelů VW, za podobné peníze a s podobným autem okolo ho dostanete třeba v Tiguanu Allspace. Ten se dnes mimochodem prodává docela dobře, aniž by bylo třeba ho předtím vláčet bulvárním bahnem po zákrutách Severní smyčky.
Motor přitom žádnou rádoby bombastickou kampaň nepotřebuje. Do velkého SUV si při zachování počtu válců těžko můžete pořídit něco lepšího. Kodiaq RS není sportovní, ale se svými 240 koňmi rychlý být dokáže. Ne snad proto, abyste na okreskách pozávodili podmotorované roadstery, ale proto, abyste překonali delší cestu za kratší čas a měli kdykoliv možnost bezpečně přibočovat i předjíždět. Právě tohle (doufám) zajímá cílovou skupinu nejvíc a klidně přiznám, že u velkého SUV to nejvíc zajímá i mě. Rychlost je prostředkem komfortu a bezpečí, nikoliv zábavy a adrenalinu. Shodou okolností se mi testovací týden hezky sešel s cestou k našim západním sousedům, tentokrát tedy můžu bez obav z kažení mládeže použít reálná čísla. 200 kilometrů v hodině je pro Kodiaq RS příjemnou cestovní rychlostí a dokonce i v této hladině zbývá rezerva pro zrychlení. Výkon je po ruce i při nižších otáčkách a převodovka ani v komfortním režimu nepřeřazuje zbytečně brzy. Zrychlení nepřináší žádný wow-efekt, spíš setrvalý dojem, že máte všechno, co potřebujete k pohodlnému a dynamickému přesunu.

Jediné, co by mohlo trochu obtěžovat, je aerodynamický hluk a při akceleraci také zvuk motoru, o kterém – přiznám se - úplně nevím, co si myslet. Proč by proboha rychlé SUV nemohlo jezdit za všech okolností potichu? Protože je to sportovní, kámo, tak to musí dělat trochu bordel. Nemusí, sakra! A není to sportovní, dvakrát sakra! To umělé hučení je tady fakt navíc, ještě že se dá vypnout. Když se nesnaží být sportovní, je naftový čtyřválec vcelku kultivovaná jednotka. Dieselové klapání je slyšet spíš venku, dovnitř se ho dostane minimum, což mi připomíná, že od našeho posledního testu Kodiaqu 2.0 TSI se odhlučnění kabiny dost výrazně zlepšilo. V tomto ohledu konečně dotahuje na zmíněný Tiguan.

A v chování na silnici ho ještě o kus překoná. Když jsem se před rokem snažila nějak kulantně popsat své dojmy z podvozku v Kodiaqu 2.0 TSI, nevyznělo to příliš optimisticky. Zdálo se mi, že ve vývojovém oddělení byli z prvotní chvály adaptivních tlumičů tak nadšeni, že se jim posléze situace trochu vymkla z rukou. Houpavost nabyla rozměrů Noemovy archy, jejíž pasažéry nestihli zavřít do klecí, řízení taky připomínalo spíš rejdování ve vlnobití a celé to zachraňoval jen režim Sport.

V Kodiaqu RS těžko nacházím jakoukoliv podobnost s předchozími rozpaky. Jestli se na tomhle autě něco opravdu povedlo, je to právě podvozek. Na režim Sport můžete s klidem zapomenout (tužší řízení se sice občas může hodit, ale jinak to generuje jen kravál a drncání) a jezdit na ‚obláčku‘ bez ohledu na to, zda se zrovna nacházíte ve městě, na dálnici, nebo na okresce. Protože i v komfortním nastavení funguje překvapivě sebejistě a v zatáčkách ustojí výrazně vyšší rychlost, než jsou ochotni tolerovat cestující na palubě. Řezání zatáček samozřejmě není vzrušující adrenalinová zábava. Těžiště a váha se ošulit nedají, tlumiče i pohon 4x4 však odvádějí dobrou práci, takže pokud chcete riskovat pozvracená záda, klidně do toho.

Pohodlí přitom zůstává nekompromisní. Ve většině aut přijde dříve či později ten moment, kdy potkáte funglnový retardér nebo obzvlášť vykotlanou díru, a dostanete herdu do zad, až vám cvaknou zuby. Za týden s Kodiaqem RS se mi to nestalo nikdy, dokonce ani na těch fešáckých kolech, která od pohledu vypadají jako chiropraktikův sen.

Uvnitř  žádné velké překvapení nečeká. RS sedadla vypadají super a bezbolestně odsedět se v nich dá i dlouhá cesta, škodovácká ergonomie mně osobně vyhovuje zcela bez námitek. Ukousnutý volant bych si ovšem klidně nechala ujít a ještě míň by mi chyběl nepříliš povedený ‚karbonový‘ dekor.

Asistenty fungují na jedničku. Zejména mi udělal radost adaptivní tempomat až do rychlosti 210 km/h, který se choval spolehlivě, jakkoli by páčkové ovládání sneslo trochu vylepšit, hlavně pak upravování vzdálenosti od vozidla vpředu působí trochu zmatečně. V kombinaci s asistentem pro jízdu v pruzích jde o celkem příjemného “autopilota”. Dokonce i pre-crash systém není přemotivovaný – sice řve a bliká, ale brzdu mi nezahamtnul ani jednou.

Verdikt? Ne, vůbec není to sportovní. Ano, je to vcelku rychlé. A je to moc, moc, moc pohodlné. Je to o 100 tisíc lepší než ‚obyčejný‘ naftový Kodiaq? Rozhodně. Problém očekávání, který přináší označení RS, si musí každý přebrat po svém. 

Druhý pohled od Dana

Na nejnovější Škodovku s emblémy RS jsem byl poměrně zvědavý. Tahle auta vyvolávají v našich končinách poměrně značný rozruch a jsou vděčnými tématy každé hospodské debaty o autech. Musím říct, že v názorech na RS z Mladé Boleslavi bývám obvykle v menšině. Zatímco naftovou Fabii RS první generace dokážu ocenit, nejsilnější benzínová Octavia RS třetí generace mi vůbec nevyhovuje. Možná proto, že na rychlé škodovky nekoukám okem závodníka, nýbrž je beru za dobře nastavené obyčejné vozy. A Octavia mi se svým prkenně nastaveným podvozkem pije krev, právě ona Fabie mě celkem baví svou nenuceností a každodenní použitelností. Do které skupiny se zařadí nejvýkonnější Kodiaq?

U nejsilnějšího Kodiaqu jsou takové dvě hlavní roviny, okolo kterých se točí názor na celé auto. Těmi rovinami mám na mysli podvozek a motor. Začnu u toho prvního. Stejně jako má drahá kolegyně, mám na podvozek jen a pouze slova chvály. Zatímco obyčejný Kodiaq, bez sportovních odznáčků, je podvozkově takový nemastný neslaný a zaměřený především na konejšivý komfort, nastavení u RS je natolik odlišné, až se mi ani nechce věřit, že to jsou stejná auta. Až nepochopitelně jistý a zároveň stále dost pohodlný, to jsou hlavní charakteristiky. Když jsem ereso vzal na Nürburgring své okresky, nevěřícně jsem kroutil hlavou, s jakou grácií se jich Kodiaq zhostil. Ani náznak nejistoty, rychlé zatáčky, pomalé vracečky, všude vám auto dává najevo, že jeho limity jsou mnohem dál, než by člověk očekával. A ještě lepší je, že Kodiaqu nevadí ani rozbitý asfalt. Žádné odskakování na nerovnostech, nebo snad zvýšená nervozita na hrbolech. Tahle věc funguje všude. A k tomu pohodlí. Běžný Kodiaq je houpavý a měkký. RS je přirozeně mnohem pevnější a tužší, zároveň si však zachovává až pozoruhodnou dávku komfortu. Takový setup podvozku občas vídáme na sportovněji laděných sedanech, ale u SUV mě to opravdu mile překvapilo. Celkové naladění podvozku je skutečně velmi povedené.

Druhou rovinou je motor a v tomto případě mám na věc trochu jiný názor než Zlokočka. Dvakrát přeplňovaný, dvoulitrový diesel se mi totiž vůbec nelíbil. A nejde o to, že spaluje naftu, to je mi upřímně dost jedno u středně velkého SUV (byť rádoby sportovního). Zklamaný jsem byl ze zvláštního projevu. Papírově slibuje zajímavé věci, 240 koní a 500 Nm jsou hezká čísla, realita je však horší. BiTDI pod dvěma tisíci otáček na můj vkus příliš nespolupracuje. Mezi dvěmi a třemi tisíci vychrlí na kola všech 500 Nm, což je příjemné, ale kousek za trojkou zase zvadne. Předjiždění je tedy radost, pokud se držíte v pásmu použitelných otáček a není problém překonat více aut najednou i na kratší rovince. Ale rozjezdy jsou naopak mnohem vlažnější, než bych asi čekal. Trochu mi to připomíná starší tédéíčka z přelomu milénia. Zklamání mi připravila spotřeba, která se v mém případě vytrvale držela u desetilitrové hranice, což mi přišlo poměrně dost. A vůbec nejvíc mi pil krev generátor otravného hučení, nebo jako se jmenuje ten systém, co má navodit pocit sportovního výfuku. Je to zbytečné, rušivé a vskutku protivné.

Kodiaq RS mě docela překvapil. Stalo se z něj velmi příjemné a schopné auto. Abych přiznal, zamlouvá se mi mnohem více než sourozenec v podobě Octavie RS. Pokud na něj nebudete nahlížet jako na sportovní auto, ale budete jej brát za svižnější rodinný vůz, mohl by se vám docela líbit.

Technické údaje:

Motor: dvakrát přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3

Výkon : 240 koní (176 kW) př 4 000 ot./min

Točivý moment : 500 Nm při 1 750 – 2 500 ot./min

Převodovka: sedmistupňové DSG

Maximální rychlost: 221 km/h

0-100 km/h: 6,9 s 

Provozní hmotnost bez řidiče: 1805 kg 

Průměrná spotřeba (udávaná): 6,4 l/100 km

Průměrná spotřeba (v testu): 8,5 l/100 km

Základní cena verze RS: 1 189 900 Kč Kč

Cena testovaného vozu s příplatky: 1 370 500 Kč