Zatímco známé továrny ZiL, GAZ, KrAZ a Ural(GAZ) vznikly před a v průběhu Velké vlastenecké války, KamAZ se narodil až do války studené. Nejdříve bylo třeba vybrat správné místo pro továrnu, která měla mít kapacitu 150 000 nákladních automobilů ročně. Sovětský model počítal s podobným konceptem, jaký dnes využívá Tesla (a jaký si vyzkoušeli i v Toggliati). Většina výroby komponent měla být na dosah finální montáže. Bylo třeba vybudovat celý komplex továren, dopravní infrastruktury, bytové a občanské vybavenosti.
ZiL-170B; zdroj: AutoWP.ru
Pro mamutí úkol bylo vybráno místo především s ohledem na transportní možnosti. Nakonec bylo zvoleno město Náběrežnoje Čjelny na území dnešního Tatarstánu. Výhodná poloha umožňovala dopravu po řekách Kama a Volha, poblíž byl navíc důležitý železniční uzel. Původních 27 000 rezidentů se hned první rok zdvojnásobilo a přibývalo tempem 40 000 obyvatel ročně až do dnešního půl milionu. První práce začaly vznikat na samém konci roku 1969, když už Sovětský svaz vybředl z válečné krize, a ještě neupadl do krize hospodářské v druhé půli osmdesátých let (zejména po roce 1986).
První vyrobená 5320; zdroj: AutoWP.ru
Překotné budování tak probíhalo v souladu s nejmodernějšími technologiemi v té době na východě dostupnými a zapojili se i zahraniční dodavatelé, jako Liebherr, Renault, Hitachi, Komatsu a další. První vůz série 5320 vyjel z linky v roce 1976. Měl poháněny obě zadní nápravy a stálý převod mu umožňoval maximální rychlost 80 km/h. Plán pro první rok výroby byl 15 000 vozů. Díky údernickému nasazení však vzniklo celých 22 000 vozů. Kamaz se stal automobilkou s nejrychleji rostoucí produkcí v Sovětském svazu a již po necelých třech letech se mohl chlubit prvním stotisícem vyrobených kusů. V roce 1981 započala stavba druhé výrobní linky a v roce 1983 vznikla servisní síť s 250 pobočkami, která umožňovala rychlé servisní zásahy, dodávky náhradních dílů a průzkum trhu.
Stavební 5511; zdroj: AutoWP.ru
První vyráběný model byl KamAZ-5320 koncepce 6x4 s nosností 8 tun. Státní komise doufala v nakoupení konstrukce a technologií od zahraničních dodavatelů, stejně jako to udělala v případě GAZu. Studená válka však těmto plánům rychle učinila přítrž, a tak nezbylo než vymyslet náklaďák vlastní. Vývojem byla pověřena továrna ZiL s více než zkušeným týmem konstruktérů. První verze, která zůstala jen na papíře, nesla označení ZiL-170 a byla určená k tahání ‚silničních vlaků‘ o hmotnosti až 32 tun. V roce 1968 byl připraven a vyroben první prototyp ZiL-2E170V. Určením tahač návěsu podával výkon 210 koní z vidlicového naftového motoru JaMZ-6E641. Pohon navrhli a vyráběli v Jaroslavli, kde již dávno vznikaly motory pro celou řadu nákladních vozů a autobusů. Vývojem pak vznikly motory KamAZ-740 a 741. Proč KamAZ a ne JaMZ? Stejně jako Muskova Gigafactory, kamská továrna si montovala maximum součástí co nejblíže výrobní lince. Motory tedy vznikaly jen kousek od finálních sestav automobilů. Výkonové stupně byly 180; 210 a 260 koní, pro aplikace ve variantách 6x4; 6x6 a 8x8.
KamAZ 5312; zdroj: AutoWP.ru
Nejdříve byly vyráběny tři typy vozů. Zmíněná 5320 – univerzální těžký nákladní automobil, pak plně-pohonný 5511 se sklopkou pro použití na stavbách a v dolech a také 5410 – tahač pro silniční vlaky s tažnou kapacitou 26 tun. Tyto tři modely se postupně rozrůstaly o odvozené verze. 53212 měla prodloužený rozvor a nosnost zvýšenou na 10 tun. Následující verze 53213 odvezla dokonce 11 tun. Ze sklopky byla odvozena verze pro zemědělství s nosností 7 tun a do boku sklápěnou nástavbou a konečně se začala vyrábět i 54112 s tažnou kapacitou 33 tun.
Přeprava vozů 5320, v pozadí prodloužená 53213; zdroj: AutoWP.ru
Když v roce 1981 začala druhá fáze výstavby kamské továrny, představil se známý model 4310, určený pro armádu. Vybaven byl silnějším motorem s výkonem 210, později 220 koní, měl pohon všech kol, naviják poháněný převodem v redukční skříni a konečně i systém centrálního řízení tlaku pneumatik. Novému motoru asistovala desetistupňová převodovka a nový model se ihned stal nejžádanějším vozem rudé armády.
KamAZ 4310; zdroj: AutoWP.ru
Za úspěch vděčil především moderní konstrukci. Zatímco ZiLy, GAZy a KrAZy spoléhaly především na robustní a jednoduchou techniku, KamAZ měl na palubě moderní výbavu. Pohon všech kol byl trvalý, středový uzamykatelný diferenciál rozděloval krouticí moment 1:2 mezi přední a dvojici zadních náprav. Zavěšení poloeliptickými listovými pružinami vpředu bylo doplněno teleskopickými tlumiči, vzadu listovým pružinám pomáhaly torzní tyče. Každá náprava byla osazena samosvorným diferenciálem s pneumatickým ovládáním uzávěry středu. Brzdy byly na všech kolech bubnové ovládané pneumaticky a k dispozici byla i, opět vzduchem ovládaná, provozní brzda (retardér), dále okruh pro přívěs a konečně parkovací brzda. Přes složitější technologie byl KamAZ pověstný svou odolností a skvělými výkony. V rudé armádě zastával funkci těžkého náklaďáku a tahače a existoval ve verzích s klasickou korbou, nebo s univerzálním nosičem nástaveb. Za zmínku pak stojí i zmíněný naviják, který dokázal za vozem utáhnout až 15,4 tuny.
Brodění 43106; zdroj: AutoWP.ru
V roce 1989 vznikla modifikace 43106 s výkonnější verzí motoru o výkonu 220. Vybavena byla i novější převodovkou a došlo na dílčí vylepšení na všech soustavách vozidla. Brodivost se zvedla z původních 0,8 m na skutečně úctyhodný půl druhého metru. Záhy se stala modifikace 106 hlavním tahounem prodejů a na úspěšném šasi vznikly dvě známé modifikace. První byl Tajfun-1, obrněný transportér 6x6 speciálně navržený pro potřeby speciálních a proti-demonstračních sil. Druhá známá varianta šla s úpravami ještě dál. C-4310 hned při prvním nasazení ve třídě Rally-raid vyhrála pohár konstruktérů. Na jejím základě vznikaly modernizované verze, které to časem dotáhly až na úctyhodný výkon 430 koní. Závodní strojovna pak byla pokusným králíkem pro vývoj sériových motorů a skutečně došlo k nasazení přímého potomka závodní verze do modernějších modelů na konci devadesátých let.
Kamaz 6350 Mustang; zdroj: AutoWP.ru
Na základě úspěšného modelu vznikla nová generace primárně vojenských vozů. Série zvaná ‚Mustang‘. Modularita komponentů umožnila vyrábět verze 4x4; 6x6 a 8x8, čemuž odpovídá značení 4350; 5350 a 6350. Zatímco šasi zůstalo víceméně stejné (co taky chcete vymyslet na rámové konstrukci, že?), každá ze soustav doznala vylepšení. Na palubě byly nově čtyři oddělené brzdné systémy. Provozní brzda se dvěma okruhy, strojní pneumaticky ovládaná brzda, parkovací brzda a přídavný okruh pro přívěsy. Zajímavostí je zapojení parkovacích brzd do provozního brždění v případě, že dvouokruhové brzdy selžou. Změn doznal i podvozek, místo zadních torzních tyčí krotí vibrace dvojice zadních náprav teleskopické tlumiče. Na poměry terénních náklaďáků se KamAZ vyznačuje výborným komfortem i při cestování po zpevněných cestách.
Motor KamAZ-740.30-260 pro vojenské vozy; zdroj: AutoWP.ru
Srdcem vozu je pak motor KamAZ-740.30-260 o objem 9,9 litrů, podávající výkon 260 koní a kroutící moment 1078 Nm. Na poměry ruských vozů je i celkem ekologický a ekonomický. Plní dokonce normu Euro-2 a průměrná spotřeba mimo nejtěžší terén je krásných 27 l/100 km. Na palubě pak panuje především utilitární střídmost v klasické ruském duchu ‚co tu není, nemůže se rozbít‘. Tři sedadla, nezávislé topení a pelest pro jednoho je všechen komfort, ze kterého se osádka těší. Kabina pak může být vybavena hned dvěma systémy pancéřování. Silnějším vnějším a jeho méně nápadnou alternativou – vnitřními panely, které odolají palbě ze zbraní AKM. Skryté pancéřování pak z nákladního vozu nedělá zbytečný cíl. Samozřejmostí je nákladní plocha upravená pro výměnné nástavby. Ať už pro klasickou korbu, nebo cisternu, či snad raketový systém. Poslední modifikace dostala i novější kabinu z dílen KamAZu. Armáda provozuje samozřejmě všechny varianty co do počtu náprav a tak se na ukrajinských, tureckých a syrských hranicích ukazují verze se dvěma, třemi i čtyřmi nápravami.
KamAZ-5350 pro přepravu hořlavin s výfukem pod předním nárazníkem; zdroj: AutoWP.ru
Ačkoliv jsem se v duchu série o sovětské, potažmo ruské technice soustředil především na vozy vojenské, stojí za zmínku, že KamAZ vyrábí v nemalých počtech i vozy civilní. Může za to především záchrana investicemi státu a zahraničních subjektů v devadesátých letech a technická spolupráce s Daimlerem, který vlastní 15 % akcií a dodává ruské značce především kompletní moderní kabiny. Spolupráce pak u civilních modelů zahrnuje nejmodernější pohonné jednotky Cummins, převodovky ZF, elektronický a palivový management Bosch a spoustu dalších dílů od renomovaných světových výrobců. KamAZy dnes nabízejí na poli stavebních a vyloženě užitkových nákladních vozidel ty nejlepší komponenty za tu nejnižší cenu. Přesto averze k zemi původu stojí za obezřetností západních zákazníků.
Modely KamAZ po převzetí části vlastnictví Daimlerem; zdroj: AutoWP.ru
A když už jsem nakousl vlastnictví firmy, stojí za zmínku úplná struktura společnosti. Majoritní podíl 49,9 % má Rostěch, státní organizace sdružující zejména firmy v obranném sektoru. Jejím předsedou je Sergej Viktorovič Čjemezov. Kamarád Vladimira Vladimiroviče, se kterým bydlel v Drážďanech a zodpovídal se stejnému veliteli místní pobočky KGB. Dalším z majitelů je Společnost Avtoinvest, registrovaná na Kypru. Jejím vlastníkem je pak jiná společnost – Avto Holdings, registrovaná v Panamě. Naštěstí se z Panamy tak trochu vytratilo pár dokumentů a našly si cestu až na WikiLeaks. Z nich vyplývá, že Avtoinvest je de-facto zástěrkou pro jediného člověka, Sergeje Pavloviče Roldugina. Známý čelista se v sedmdesátých letech seznámil s mladým důstojníkem KGB, Vladimirem Vladimirovičem, kterého dokonce seznámil s jeho pozdější ženou a stal se kmotrem jeho nejstarší dcery, Marie Vladimirovny. Následuje zmíněných 15 % Daimleru, který se jistě těší z vybrané společnosti. No a pak je tu ještě 4% podíl, obchodovaný na moskevské burze. Zbyteček vlastnictví pak prý patří jakémusi petrohradskému hudebníkovi, Sergeji Pavloviči. V současné době je předsedou společnosti KamAZ bývalý premiér Tatarstánu, Starosta města Náběrežnoje Čjelny, Sergej Viktorovič Čjemezov.
Vladimir Vladimirovič řídící KamAZ na Krymu
Jak je vidět, úspěchy ve vojenských výběrových řízeních, moderní technologie a úroveň soupeřící s evropskými výrobci a konečně dobře situovaní a stabilní vlastníci prorokují automobilce KamAZ zářnou budoucnost. Jedno je ale fakt, náklaďáky KamAZ si svoji výjimečnou roli po právu zaslouží a o jejich současnosti a provozu v Evropě si něco povíme zase někdy jindy.
Edit: Opraven mozkový průjem.
Zdroje:
https://gruzovik.biz/articles/kamaz-4310-tekhnicheskie-kharakteristiki
https://5koleso.ru/avtopark/kamaz-50-let-po-glavnoj-doroge/
https://tass.ru/ekonomika/2671455
https://kamaz.ru/about/history/
https://tanknutdave.com/the-russian-kamaz-6350-8x8-truck/
https://realnoevremya.com/articles/326
http://www.military-today.com/trucks/kamaz_6350.htm
https://rostec.ru/en/news/4517750/
https://gruzovik.biz/articles/kamaz-5350-tekhnicheskie-kharakteristiki
