Karoq v hezčím hábitu. Seat Ateca je pro ty, co se chtějí lišit

Dnešní test Seatu započnu naprosto logicky krátkým zamyšlením nad Škodou Karoq, respektive nad mým vztahem k tomuto výtvoru domácí automobilky. Narozdíl od kolegy Lukáše si totiž nemyslím, že  byl vždycky dobrý, ani že je teď hezký. Právě naopak, jde asi o můj nejméně oblíbený produkt se slepicí ve znaku. Chápu existenci velkého Kodiaqu, malý Kamiq sice není můj šálek čaje, ale jako Fabie s paketem snadného nástupu pro seniory také obstojí, avšak oblíbenost nijakého středně velkého “kvéčka” je pro mě záhadou. Je o trochu dražší než Octavia a dělá všechno o trochu hůř. Hůř jezdí, je v něm míň místa, je o trochu ošklivější, trochu víc žere a celkově jde zkrátka o takový pomníček dnešní ne tak uplně veselé doby, kdy auta prodávají marketingová hesla a módní manýry.

Vím, že tato averze není příliš racionální a jde jen o můj osobní ničím nepodložený postoj, proto jsem se Karoqu prostě důsledně vyhýbal. Nepsal jsem o něm, netestoval ho, nevybral si ho jako služební auto a nechal ho prostě být. Ale pak se nám v redakčním kalendáři semlela taková nemilá věc. V jeden týden jsme měli testovat Volkswagen Taigo a Seat Ateca. Mě zajímalo Taigo. Stylové jakoby-SUV-kupé na základech Pola z Brazílie je dostatečně praštěná rovnice na to, aby to mohlo být přinejmenším zajímavé. Atecu (sdílící platformu s výše jmenovaným Karoqem) si na test vybral Honza Křeček a vše bylo sluníčkové. 

Ale jak už to tak bývá, ne vše vyšlo dle plánu. Taigo se kdesi zatoulalo a tak jsem si nakonec z Butovic odvážel modrou Atecu a na Honzu, který si auto vyzvedl až o den později, zbylo ono červené závodnické Taigo. A tak jsem se klikatou cestou dostal za volant partnerského modelu svého “oblíbence”. Inu, alespoň je to Seat, to je přece úplně jiné auto, utěšoval jsem se. 

Samozřejmě to s tou odlišností zas tak žhavé není. Společně sdílí platformu kromě škodovky ještě s Volkswagenem Tiguan, podle chytrých tabulek je ale prý ze všech tří aut nejmenší. Ne snad, že by to šlo postřehnout pouhým okem, rozdíl oproti domácímu vozu činí necelý centimetr, oproti německé verzi dokonce centimetry dva. Seat má prý také ze všech nejmenší kufr, takže je jasné, proč ho na našich silnicích příliš nevídám. Nebo si ho možná nevšímám, těžko říci. Designem nijak nevystupuje z řady, je poměrně konzervativní, snad jen větší množství doplňků ze stříbrného plastu dokáže na dálku upozornit, že jde o svého druhu “exotiku”. 

Na druhou stranu, proč ne. Takováhle auta mají v klidu zapadnout do koloritu předměstských satelitů, kde si ti zvědaví sousedé stejně přesnou specifikaci přečetli na objednávce položené ledabyle na jídelním stole před plastovým francouzským oknem a většině ostatních zdejších obyvatel je to srdečně jedno, protože fasují škodovky. Ateca je zkrátka takový normální služebník všedního dne a nepřístojnosti se tu nenosí. Jestli chcete vzrůšo, objednejte si ji v příplatkové Velvet červené metalíze a to by mělo snad stačit.

V podobném duchu se nese i interiér vozu. Nic tu nebudí nežádoucí rozruch, snad jen veselé “Hola!” promítané dveřmi na silnici připomíná, že jste vybrali vůz plný jižanského temperamentu. A také budíky, jejichž nulová hodnota je po závodnicku umístěná na šesté hodině. Jinak je tu ale většina ovladačů a segmentů přísně koncernová. Zatímco si však Škoda může vybírat spíše z krabic s díly starších Volkswagenů, Seat dostal na výběr i z lepších boxíků s konflíky z prémiového Audi. Rozhodně to pomohlo celkovému dojmu – líbí se mi zpracování multifunkčního volantu, napojení jednotlivých segmentů, hodnotně působící středová konzole i subtilní volič převodovky. Možná bych u Seatu čekal něco jásavějšího a barevnějšího, ale tohle taky není vůbec špatné. 

A povedly se i sedačky, které sice vypadají trochu sportovně, ale ve skutečnosti jsou na poměry koncernu příjemně měkké a nastavitelné v rozumném rozsahu. Onen “malý” kufr se pak pozitivně projevuje na zadní lavici, kde se pohodlně usadí dva dospělí, sám za sebe si s 189 centimetry také v klidu sednu. 

No a jak Ateca jezdí? V koutku duše jsem doufal v to, že se do téhle obyčejné verze promítne skutečnost, že Seat nabízí i ostrou verzi Cupra a vůz tak nabídne nějaký sportovní potenciál. Ale není to tak. Sériová Ateca je striktně neutrální, zavěšení je rozumný kompromis mezi komfortem a sportovní jízdou. Motor 1,5 TSi také nemusím nijak zvlášť představovat – přeplňovaný benzínový čtyřválec je tu naladěný na 110 kW, spřažený s klasickým koncernovým DSG a veskrze nekonfliktní. Při opatrné jízdě se s ním dá fungovat někde mezi šesti a sedmi litry, nedočkaví řidiči se dostanou klidně na devět, v rámci třídy a výkonu opět ničím nevyčnívající standard. 

Stejně jako u Karoqa, ani u Atecy neumím najít důvod, proč si raději nejít pro levnější a docela povedený Leon, nicméně chápu, že jsem v tomto trochu v menšině. Pokud vám kategorie středních SUV vyhovuje a pokukujete po té dneska už několikrát zmíněné škodovce, zkuste si pro jistotu i Seata. Obrovských rozdílů se tu sice nedočkáte, ale pokud vám stojí pár litrů objemu kufru za hodnotnější interiér a konzervativnější vzhled, možná je to pro vás ideální vůz. 

Verdikt 

Navzdory veškerým očekáváním se Ateca nestala mým nejoblíbenějším autem. Pořád si nejsem jist tím, jaké přínosy mi takhle tvarovaný vůz přinese oproti spřízněnému kombi, ale na druhou stranu se sluší říct, že mi modrý Seat vlastně ničím nevadil. Jezdí tak akorát, má dostatek výkonu, žere vcelku střízlivě a uvnitř je to docela příjemné místo k cestování. Jako takový velmi krotký punk oproti všudypřítomnému Karoqu dává vlastně docela smysl.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1498 ccm
Výkon soustavy: 110 kW (150 koní) 
Točivý moment: 250 Nm 
Převodovka: automatická dvouspojková sedmistupňová
Maximální rychlost: 200 km/h 
Pohotovostní hmotnost: 1408 Kg 
Zrychlení 0–100 km/h: 8,6 s 
Průměrná spotřeba udávaná: 5,5 l/100 km 
Průměrná spotřeba v testu: 7,3 l/100 km 
Základní cena: 664 900 Kč (Seat Ateca Style 1,0 TSI)
Cena testované verze: 839 900,- Kč (Seat Ateca Xperience 1,5 TSI DSG)