Dakar 2023: Samurajové z Česka v království písku

Vypadá to, že budu poprvé v životě sledovat Dakar. Myslím skutečně sledovat, ne jen občas odkoukat nejdramatičtější záběry, což asi děláme všichni. Ročník 2023 už si ujít nenechám, a to zejména kategorii Dakar Classic, v níž startují vozy vyrobené před rokem 2000. 

Důvodem je jedna dáma, se kterou jsem se seznámila letos  letos na jaře a která je - to nejde říct jinak – hustá jak cyp. Ollie Roučková je na první pohled princeznička z pohádky se zlatými lokýnkami, milým hlasem a neustálým úsměvem na tváři, na straně druhé holka, co si závodění tvrdě vydřela. Když začínala na dvoutaktní Yamaze Blaster, byla na startovní listině jediná holka, měla příšernou nepadnoucí výstroj s těžkou helmou a skoro z každého závodu ji odvážela sanitka. Aby stačila mužským soupeřům, trénovala prakticky neustále. Postupem času se štěstí obrátilo a Ollie začala vyhrávat, ani pak se ale nekonalo happily ever after. Když se poprvé hlásila na Dakar, byla odmítnuta. Až po dalších dvou letech dřiny se zadařilo – v roce 2018 (ano, to je ten ročník, kdy Ondřej Klymčiw vyvázl z těžké nehody jen o vlásek a poté přesedlal z jedné stopy na dvě) si se čtyřkolkou Yamaha Raptor 700 z peruánské Limy do argentinské Cordoby dojela pro třetí místo ve své kategorii a neoficiální titul první Češky, která dokončila Dakar. 

O rok později Ollie vyměnila čtyřkolku za buginu Can-Am Maverick X RS a poprvé usedla za volant s navigátorem po boku. Přece jen, ve dvou se to lépe táhne a čtyřkolkaři jsou spolu s motorkáři na Dakaru nejvíc ohrožený druh. Pak přišla další změna – kategorie Dakar Classic a s ní Suzuki Samurai z roku 1997. Jeho příběh je zajímavý, a pokud si ve stodole schováváte zrezivělý projekt charakterního youngtimeru, i velmi motivující. Název crowdfundingového projektu “Z kopřiv na Dakar”, s nímž Ollie sbírala potřebné finance na Hithitu, celkem věrně dokumentuje, o jaký typ šrotu se jednalo. Kromě splnění dakarských bezpečnostních požadavků, jako jsou přídavná palivová nádrž, ochranný rám, hasicí systém, homologované závodní sedačky nebo šestibodové pásy, bylo potřeba vyvařit karoserii, oživit pohonnou soustavu a vyměnit snad všechny díly podvozku… vlastně auto kompletně postavit znovu. Proč si závodnice vybrala nejubožejší vrak na planetě, má svůj důvod. V kategorii Classic musí závodní auto odpovídat specifikaci vozidla, které Dakar odjelo v historických ročnících.V tomto případě šlo o generaci Samuraie z devadesátých let ve verzi s prodlouženým rozvorem, tedy poměrně vzácnou variantu, velmi obtížně sehnatelnou. Auto v lepším stavu zkrátka nebylo k dispozici. 

Po vydařené sbírce a stovkách hodin práce vyrazil Samurai na cestu a závod přes nemilé potíže s chlazením dokončil. A nebyla by to Ollie, kdyby se pro další ročník nepokusila posunout svou dakarskou kariéru zase kousek dál – tentokrát bude mít tým Czech Samurais už dvě závodní auta. K malému Japonci se přidá o něco větší Japonec – Toyota Land Cruiser 90 z roku 1998. 

Udělejme si krátkou odbočku k soutěži Dakar Classic a jejím specifikům. Trasy jsou jiné než u standardního závodu a zhruba odpovídají způsobu, jakým se Dakar jezdil kdysi. Terén je lehčí, neboť dvaadvacetiletá a starší auta v době, kdy závodila na Dakaru, nebyla tak mohutně modifikovaná, jak je tomu dnes. Proto by stěží zvládla takové extrémy, jaké zdolávají profesionální tovární týmy v moderních speciálech. Rozdíl vám naplno dojde, když si představíte, že v dřevních dobách Dakaru jela celá karavana doprovodných a servisních vozů stejnou trasu v závěsu za závodníky. Podívejte se na dnešní speciály a hned je vám jasné, že za takovými by pojízdné dílny moc daleko nedojely. Další odlišnost Dakaru Classic spočívá ve způsobu navigace. “Navigátor má víc úkolů a musí hlídat mnohem víc věcí,” říká Ollie. “Naviguje se spíš jako ve vteřinové rally, což mi při prvním závodu chvíli trvalo pochopit. Nedávno jsem měla možnost si vteřinové rally dvakrát zajet a mám pocit, že jsem až teď po roce pochopila, jak mám vlastně závodit…”
Dakar 2023 se koná už počtvrté v řadě v Saúdské Arábii. Tentokrát se pojede od západního pobřeží k východnímu a startuje se už letos na Silvestra. Velká část etap se pojede na úplně nových úsecích oblasti Rub al-Chálí (Pustá končina) s až dvousetpadesátimetrovými písečnými dunami. Do kategorie Dakar Classic je přihlášeno více než dvě stě posádek, celkem se pojede třináct etap,mezi nimi i dvě maratonské.

Minulý týden představila Ollie svůj tým i techniku na tiskovce v Novém Bydžově. Proč zrovna v takové… odlehlé destinaci? Právě zdejší Střední škola technická a řemeslná má s motorsportem bohaté zkušenosti a s týmem Czech Samurais úzce spolupracuje. V rámci nového projektu Mechanic Academy se závodu jako mechanik zúčastní jeden z jejích studentů Filip Bajora. Pro kluka ze vsi rozhodně zajímavá příležitost. Co tu máme dál? Samuraie se zbrusu novým chlazením i podvozkem pilotuje Ollie, na navigátorské sedadlo usedne Jiří Kopřiva, který už s ní absolvoval několik rally v Evropě. Toyotu Land Cruiser povede Ondřej Martinec s navigátorem Gabrielem Žúborem. A last but not least – poprvé bude účasten doprovodný kamion, zvaný Medvěd, s týmem mechaniků, dílnou a luxusem pro závodníky. “Dvacet let závodění jsem spala ve stanu a teď mám poprvé doprovodné auto,” radovala se Ollie.”Poprvé budu během závodu  spát v posteli jako normální člověk.” 

Den po tiskovce se tým s veškerou technikou vydal na cestu do Marseille, kde auta projdou přejímkami a následně budou naložena na trajekt směr Yanbu na pobřeží Rudého moře. Pak už bude všechny účastníky čekat jen poslední fyzická a mentální příprava. “Nejvíc se teď bojím, abych neonemocněla, takže se budu zdržovat hlavně doma,” nastínila Ollie své plány. “Moc zábavy už mě letos nečeká.”

Právě na Silvestra 31. prosince zasednou jezdci do kabin svých speciálů, které se až do 15. ledna stanou prakticky jejich druhým domovem. A my máme objednané aktuální zprávy z každého dne závodu. Držíme pěsti!