Jia Yuan City Spirit (Re-Volt): Je tohle budoucnost?

Pokud se občas pohybujete v centru metropole, určitě jste na ně už narazili. Malá žlutá vozítka připomínající něco mezi dětským odrážedlem, golfovým vozíkem a telefonní budkou parkují zpravidla kolmo k chodníku a strhávají na sebe pozornost okolí. Patří carsharingové společnosti Re-Volt a stačí trocha “papírování” a za jejich volant můžete usednout i vy. Na proces, který půjčení autíčka předchází, se detailně podíváme ke konci článku. Nejprve si ale posvítíme na “automobil” samotný.

A napsat slovo “automobil” do úvozovek je zde opravdu na místě. City Spirit, jak se vozítko od čínské automobilky Jia Yuan nazývá, je totiž otypován jako elektrická čtyřkolka kategorie L7e. Díky tomu nemusí splňovat přísné regule, jež jsou vyžadovány v případě osobního vozu. Obejde se tak bez airbagů, ABS, ESP a všemožných dalších asistentů a berliček. Bezpečnostní výbavou se tak řadí někam na úroveň Trabantu – nabízí jen tříbodové bezpečnostní pásy, deformační zónou jsou zde kolena, nebo záda, podle toho z jaké strany případný náraz přichází. 

Na druhou stranu – v rychlostech, jakými se Spirit pohybuje není zas tolik bezpečnostních prvků třeba. Zde dokonce východoněmecký bakeliťák v teoretickém závodě vyhrává. Žlutá krabička se rozjede maximálně na tachometrových 78km/h a zrovna tady palubní přístroj podměřuje vskutku značně. Reálná GPS rychlost zdaleka nedosáhla ani na sedmdesátku. I tak je to ale na malých úzkých kolečkách poměrně adrenalinový zážitek. Zvláště, když se do cesty připlete nějaký byť sebemenší výmol. To se pak celý vozík otřásá, odskakuje a řízení potřebuje opravdu “celého řidiče”, aby plastovým volantem nasměroval vůz kam potřebuje. Zkrátka – nedoporučuji to zkoušet.

Když už jsme nakousli to řízení – City Spirit nemá posilovač. Při celkové hmotnosti vozu těsně nad šesti sty kilogramy není ani potřeba. Kolem středové polohy je poměrně značná vůle, řízení má strmý převod a není moc přesné. Volant je poměrně malý a velmi…plastový. Stejně jako zbytek interiéru působí dost lacině, nejvíce připomíná pouťová autíčka, nebo levné herní volanty ke konzoli z tržnice. 

Uvnitř auta najdeme dvě sedačky s krátkým sedákem a velmi kolmým opěradlem. O pohodlí se moc mluvit nedá, při plánovaném využití auta na krátké cesty po městě to ale zas tak nevadí. Většina ovladacích prvků je soustředěna do prostředka palubní desky. Najdete zde volič převodovky – vlastně jen malé kolečko s polohami N, D, R a ECO, dále ovládání topení a klimatizace (ano, ta věc má klimu, i když jen manuální), světel a oken. O ergonomii se moc mluvit nedá, tlačítka jsou zkrátka naskládaná vedle sebe bez nějaké znatelné logiky. Alespoň piktogramy na nich jsou ale dost veliké a není problém se v nich orientovat i za jízdy. Zajímavostí jsou bezesporu boční okénka. Oproti standardní automobilové produkci se zde otevírají pouze malé výřezy, do jisté míry podobně, jako to mělo třeba Subaru SVX.

Zbytek funkcí zastává dotykový displej radiomapy. Teda – v případě ReVolťáckých autíček jen rádia. Mapové podklady totiž v palubním software chybí. Systém je dost nepřehledný, pomalý a neodladěný, jedná se prakticky o Android tablet s překryvným launcherem, což je dost patrné. Rádio hraje asi jako přenosný repráček z tržnice, je zde možnost spárovat palubní systém s telefonem. Nechybí ani couvací kamera, což je u auta s délkou 2,2 metru možná trochu zbytečné. Na druhou stranu – již v základu nabízí City Spirit předinstalovaný Solitaire, který lze hrát i za jízdy. Je to sice úplně nesmyslné, ale zároveň krásně praštěné.

Jízda v městském provozu je poměrně svižná, desetikoňový elektromotůrek pohání zadní nápravu a má slušný točivý moment. Do padesátky tak brzdou provozu rozhodně nejste, rychlejší cestování je jen pro silnější povahy. Plynový pedál má s trochou nadsázky dvě polohy – vypnuto a zapnuto. Kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech “flekují” už při letmém sešlápnutí brzdového pedálu, což při absenci ABS může na mokru vyústit ve velmi zajímavé situace. Pro úplnost dodám, že bokem to nejede. 

Trochu problém je rozjezd do kopce. Slabý elektromotor auto neudrží, takže nezbývá, než se rozjíždět “obounož” – jednu nohu na plynu, druhou na brzdě. Rozjezd “s ručkou” tu bohužel není možný. Parkovací brzda se zde ovládá pákou pod palubní deskou, která k odjištění potřebuje otočení o 90 stupňů a je dost nevyzpytatelná. 

Teď se podíváme ještě v krátkosti na to, co jsem musel udělat pro to, abych si tenhle sdílený elektromobil mohl půjčit a kolik ta sranda stála. Prvním krokem bylo stažení aplikace Re-Volt. Ta je poměrně přehledná, nemám moc co bych jí vytkl. Při registraci vyplníte základní údaje, pak vás čeká fotografické okénko. Systém si vyžádá celkem šest fotografií, první čtyři jsou oboustranné snímky občanky a řidičáku, poslední dvě jsou “selfíčka” s těmito doklady. Re-Volt se tak prý brání situaci, kdy by někdo zneužil kradené doklady. Po verifikaci (v mém případě asi půl hodinky po zadání dokladů, může být až dva dny) se vám zobrazí mapa s dostupnými vozidly. A tady je první háček. Na poměrně velkém území širšího centra Prahy je v současné době k dispozici pouze dvacet autíček, z nichž je ještě zpravidla část vybitá, nebo je zrovna někdo využívá. Situace, kdy máte vůz “po ruce” je tak spíše náhodná. 

Když ale hypoteticky na autíčko narazíte tam, kde se vám hodí, stačí si ho v aplikaci jedním kliknutím odemknout a vyrazit. Minuta v Re-Volt autíčku mě vyšla na lidové čtyři koruny, neplatí se žádná nástupní sazba. Po skončení jízdy stačí do aplikace zadat stav baterie (aby mohl případně přijet servistní tým a vyměnit baterii za nabitou) a jízdu kliknutím ukončit. Platba pak probíhá online platební kartou přes portál GoPay. 

Jenže – to platilo jen do šestého listopadu, kdy vyšlo oficiální prohlášení, že kvůli některým “neukázněným” uživatelům, kteří autíčka ničí, se cena služby zvedá skokově o 50% na 6 Kč/min. I kdybych přehlédl to, že taková formulace oficiální tiskové zprávy je dost nešťastná (na “hříšníky” doplácí všichni ostatní), finanční zajímavost žlutých elektromobilů se tím dost snížila. 

Verdikt

Jízda Jia Yuan City Spiritem byla rozhodně zajímavý zážitek. Při ceně vozu přes tři sta tisíc korun (přihlášený vůz u českého zastoupení značky, nákupní cena v Číně je dle stránek výrobce zhruba třetinová) si ale nedokážu představit potenciálního zákazníka, který by si tenhle budgetový elektromobil s reálným dojezdem pod sto kilometrů zakoupil. Nízké provozní náklady zkrátka nedokážou vyvážit absenci pohodlí a jakékoli bezpečnosti, benefit bezplatného parkování v modré zóně za tři sta tisíc také nestojí. Ve finále tak dává mnohem větší smysl ojetý hybrid, který bude při poloviční pořizovací ceně navíc i plnohodnotným autem pro každý den.
Sdílení se tak ve finále jeví jako jedno z mála logických využití tohoto vozítka, na druhou stranu se při slabém pokrytí a stoupající minutové sazbě stále nemůžu zbavit dojmu, že spíše než reálná možnost dopravy je Re-Volt jakousi zábavnou atrakcí. Jak je to ve skutečnosti asi ukáže až čas.

Technické údaje

Motor: Elektromotor pohánějící zadní nápravu
Výkon: 7,5 kW (10 koní)
Baterie: 12V 100Ah
Maximální rychlost udávaná (reálná): 78 km/h (67 km/h)
Hmotnost vozu: 610 kg 
Rozměry: 2,2x1,3x1,6 m
Dojezd na jedno nabití: Maximálně 120 km (udávano výrobcem)
Cena: kolem 300.000,- Kč; pronájem 6,-Kč/min