Ptejte se: Koupíme v budoucnosti zajímavá auta za pár korun?

Zdravím do redakce!

Mám na vás jeden dotaz, možná spíš takové malé zamyšlení nad automobilovou budoucností. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy svýma odbornýma očima. Vyrostl jsem totiž v době, kdy se dalo za pár korun koupit auto, které nejen dobře jezdilo, ale mělo i nějaký charakter. Nemuselo jít o žádnou exotiku nebo vyloženě sportovní model. Stačilo se podívat mezi pár let staré ojetiny a člověk mohl narazit na spoustu zajímavých věcí.

Byly tu takové ty pomyslné třešničky na dortu. Ford Mondeo ST220, nebo Mondeo s pětiválcem, Mazda 6, ideálně ve verzi MPS, nebo třeba šestiválcové Subaru Legacy. A to je jen co mě teď z hlavy napadá. Všechno to byla docela obyčejná auta pro každodenní život, která ale měla něco navíc. Zajímavý motor, povedený podvozek, příjemné řízení nebo prostě jen charakter, díky kterému dokázala potěšit i srdíčko náročnějšího řidiče. A co bylo nejlepší, po pár letech se většina z nich dala pořídit doslova za hubičku. Anebo třeba obyčejná Honda Civic. Prostě dobř jezdící hatchback.

A právě tady se dostávám ke své otázce. Myslíte, že něco podobného bude možné i v budoucnu? Když se dnes podívám na nabídku nových aut, nejsem si úplně jistý, jestli v ní vidím budoucí ekvivalenty těchto dostupných řidičských radostí. Budou za deset nebo patnáct let na trhu ojetin takové ty nenápadné poklady, které si člověk koupí za rozumné peníze a bude se s nimi královsky bavit? Nebo už je doba levných, charakterních a dobře jezdících ojetin definitivně za námi?

Jak to vidíte vy? Máme se na co těšit, nebo bychom si měli začít hýčkat to, co ještě zůstalo?

Díky za váš pohled!

Pavel

Ahoj Pavle,

děkujeme za opravdu zajímavý dotaz, na který ovšem nebude úplně jednoduché najít uspokojivou odpověď. Celá tahle problematika má totiž hned několik rovin a při pohledu do budoucnosti se nabízí celá řada otázek, na které dnes můžeme odpovídat spíš odhady než nějakými jednoznačnými závěry. Všichni tady v redakci si totiž moc dobře pamatujeme dobu, kdy se dal za pár korun koupit opravdový řidičský poklad. Auto, které sice už mělo něco za sebou, ale pořád dokázalo nabídnout spoustu zábavy, charakteru a radosti z řízení. A věř mi, že bychom byli moc rádi, kdyby se takové časy ještě někdy vrátily.

Jenže osobně to v tomhle směru nevidím úplně růžově. Důvodů je hned několik a některé jsou možná trochu složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Pojďme se tedy podívat, proč jsem ohledně budoucnosti levných řidičských aut spíš skeptický, jaké možnosti nám ještě zbývají a jestli se přece jen nedá mezi dnešními auty najít nějaký budoucí poklad, který si za deset nebo patnáct let pořídíme za hubičku.

Prvním důvodem, proč budoucnost dostupných řidičských aut nevidím úplně růžově, je samotné směřování dnešního automobilového trhu. My, automobiloví nadšenci, jsme totiž poměrně výraznou menšinou. Většinu lidí, kteří si dnes kupují nová auta, totiž příliš nezajímá, jak dané auto jezdí. Mnohem důležitější je efektivita pohonu, multimediální systém, konektivita, povedená mobilní aplikace a všechny ty další věci, které s opravdovou radostí z řízení nemají vlastně vůbec nic společného.

A pozor, já proti tomu v zásadě nic nemám. Automobiloví nadšenci byli v menšině vždycky a pro většinu lidí představovalo auto především dopravní prostředek. Jenže mám pocit, že dnes zájem o samotné řízení upadá u lidí ještě rychleji než kdy dřív. A automobilky na to pochopitelně reagují. Proč by také měly investovat čas a peníze do vývoje skvěle naladěného podvozku, komunikativního řízení nebo motoru s nějakým charakterem, když to drtivá většina zákazníků vůbec neocení? Mnohem větší obchodní smysl dává investovat do věcí, které zákazníci skutečně požadují a podle kterých se rozhodují při nákupu.

Výsledkem je, že automobilky dnes vlastně nic moc nenutí k tomu, aby i jejich běžné, obyčejné modely nabízely nějakou řidičskou přidanou hodnotu. A právě v tom vidím zásadní problém. Protože ty dostupné řidičské poklady, na které tak rádi vzpomínáme, často vznikaly právě z úplně obyčejných aut, jejichž konstruktéři si dali záležet i na tom, jak budou jezdit.

To ovšem rozhodně neznamená, že by ani dnes nevznikala zajímavá auta. Pořád jich na trhu najdeme celou řadu. Ať už se bavíme o tradičních podezřelých v podobě BMW nebo Mercedesu, kteří stále dokážou nabídnout velké charakterní motory a skvěle jezdící modely, nebo o dalších automobilkách, které na radost z řízení ještě úplně nezanevřely. A kupodivu ani elektromobilita v tomhle směru nepředstavuje takovou překážku, jak by si možná leckterý automobilový nadšenec mohl myslet. Stačí se podívat třeba na Hyundai, který se svými ostrými elektrickými modely ukazuje, že i elektromobil může být fantastickým řidičským náčiním. Autem, které dokáže nadchnout i člověka, jenž ještě před pár lety považoval spalovací motor za naprosto nezbytnou součást každého zábavného automobilu.

Takže když se chce postavit skvěle jezdící auto, pořád to jde. A je vlastně jedno, jestli ho pohání benzin, nebo elektřina. Příkladů bychom určitě našli víc. Jenže tady se dostáváme k dalšímu zásadnímu problému. A tím je cena. S postupující elektrifikací a obecně rostoucími cenami nových automobilů se totiž stále zvyšuje i částka, ze které musí budoucí ojetina postupně ztrácet hodnotu. A zatímco kdysi se dal koupit původně docela drahý, ale už pořádně odepsaný šestiválcový sedan třeba za nějakých sto tisíc nebo 150 tisíc, u dnešních aut si podobný scénář dokážu představit mnohem obtížněji.

Elektromobilita navíc přináší ještě jednu specifickou komplikaci, a tou je trakční baterie. Ta totiž představuje poměrně drahou součást automobilu, která má svou nezanedbatelnou hodnotu i ve chvíli, kdy už je samotné auto staré a ojeté. A zároveň představuje potenciálně velmi nákladnou položku v případě, že se s ní něco stane. To pochopitelně může ovlivňovat jak zůstatkovou hodnotu auta, tak ochotu kupujících pouštět se do opravdu levných a starých elektromobilů.

A právě tady jsem dost skeptický. Obávám se, že doba, kdy si člověk za sto tisíc koupil opravdu zajímavé auto s charakterním motorem a skvělým podvozkem, se už v takové podobě nemusí vrátit. Ne proto, že by automobilky nedokázaly zajímavá auta vyrábět, ale proto, že ekonomika jejich provozu a vlastnictví bude jednoduše úplně jiná.

Abychom ale celé tohle povídání nekončili tak chmurně, pojďme se podívat také na trochu optimističtější stránku věci. Protože i mezi dnešními auty se najdou modely, které by se za deset nebo patnáct let mohly stát přesně těmi zajímavými řidičskými ojetinami, my Autíčkáři toužíme. Jen bude možná potřeba trochu pečlivěji vybírat.

Jako první mě napadá Alfa Romeo Giulia. Auto, které se stále prodává jako nové a které je vlastně postavené ještě podle staré školy. Má fantastický podvozek, příjemné a komunikativní řízení, povedené motory a celkově funguje přesně tak, jak to máme. Je to zkrátka automobil, na kterém je pořád znát, že jeho konstruktéry zajímalo především to, jak bude jezdit. Navíc se zatím obešel bez jakékoliv elektrifikace, takže zůstává věrný klasickému receptu na řidičsky zajímavý sedan. Jenže i tady narážíme na problém, o kterém už byla řeč. Její cena totiž zdaleka neklesá tak rychle, jak jsme bývali u starších Alf zvyklí. Stačí se podívat na trh ojetin, kde i nejstarší benzinové exempláře stále stojí kolem půl milionu korun. A to už se bavíme o autech, kterým táhne na deset let. Takže ano, Giulia má všechny předpoklady stát se jednou vyhledávanou řidičskou klasikou, ale jestli někdy bude opravdu levná, to je otázka.

Když se podíváme mezi obyčejnější a dostupnější auta, rozhodně bych nezapomínal na Hondu Civic. Ta je ve své současné generaci sice už plně hybridní, ale na jejích řidičských kvalitách to vůbec nic nemění. Má skvělý podvozek, příjemně se řídí a celkově působí jako auto, u kterého si někdo dal opravdu záležet na tom, aby dobře fungovalo i mimo tabulky spotřeby a emisí. Je to vlastně přesně ten typ obyčejného automobilu, který dělá všechno tak nějak správně a při tom dokáže řidiče potěšit. A právě proto si myslím, že by se z něj za pár let mohla stát velmi zajímavá ojetina. Případně ze stejné třídy taková Mazda3, která ještě stále umí nabídnout i manuální převodovku a k tomu 180 koňový dvoulitr.

Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na domácí Škodu Octavia RS. Ta ve své současné podobě stále spoléhá na klasický benzinový dvoulitr s pěknou porcí výkonu a nabízí velmi příjemně naladěný podvozek. Pravda, možná už nejezdí s takovým nadšením jako povedená třetí generace po faceliftu, ale i současná čtyřková Octavia RS funguje více než uspokojivě. A vzhledem k tomu, kolik těchto aut na našich silnicích jezdí, bych si dokázal představit, že právě ona bude jednou patřit mezi relativně dostupné možnosti, jak si pořídit rychlé a řidičsky příjemné auto bez zbytečných komplikací. Variantou můžou být i rychlé deriváty GTi od VW.

Pak tu samozřejmě máme BMW řady 3, které snad ani není potřeba příliš představovat. BMW si pořád dokáže udržet velmi slušné řidičské kvality a zejména zajímavější motorizace mohou být do budoucna lákavou volbou. A pokud bychom byli ochotni trochu rozšířit obzory a podívat se třeba za oceán, pořád tam najdeme takové laskominky, jako je Lexus IS 350. Tedy klasický sedan s atmosférickým šestiválcem, jaký už na evropském trhu nenajdeme.

Takže abych to celé nějak uzavřel, nemyslím si, že by budoucnost levných řidičských ojetin byla úplně ztracená. I mezi dnešními auty se pořád najdou modely, které mají potenciál dělat radost ještě za mnoho let. Jen se obávám, že jich bude výrazně méně než dřív a že cesta k jejich pořízení nebude tak jednoduchá ani levná. Doba, kdy člověk za pár desítek tisíc koupil šestiválcový sedan s povedeným podvozkem, už je pravděpodobně za námi. Ale to ještě neznamená, že za deset nebo patnáct let nebudeme mít co řídit. Jen budeme muset hledat o něco důkladněji a možná si na ty nejlepší kousky také trochu víc našetřit.

A co si o tom myslíte vy, milí čtenáři? Která ze současných aut podle vás mají potenciál stát se za deset let dostupnými řidičskými poklady? A je vůbec ještě reálné, že se budeme moci za volantem zajímavé ojetiny bavit za pár korun, nebo už je tahle éra definitivně za námi? Diskuze je vaše!