Poník boří mýty

Většina Evropanů se shodne na tom, že listová pera patří do trakaře, že rozvod OHV je beznadějně zastaralý, že země je placatá a že auta s tuhou zadní nápravou nikdy nemůžete naučit zatáčet. Co na to Ford s dalším faceliftem svého "sporťáku pro masy"? Náš kalifornský kolega Jonny Lieberman pro Autoblog.com otestoval jak šestiválcovou tak i osmiválcovou variantu.

Od chvíle, kdy se v roce 1964 objevil na trhu první Ford Mustang, uplyne již brzy půl století. Za tu dobu Mustang dokázal vytvořit novou třídu aut, pojmenovanou podle něj "pony cars", stát se americkou legendou, vydělat společnosti Ford nesčetné miliony dolarů a zahrát si ve spoustě filmů. Nicméně zatímco svět okolo se mění, Mustang zůstává pořád tak nějak stejný. Velký osmiválec, případně ve verzích pro sekretářky a autopůjčovny šestiválec (legendárnímu čtyřválci SVO patří čestná výjimka, standardní čtyřválce raději přejdeme mlčením) pod dlouhou přední kapotou, kabina se dvojicí dveří s skromnými zadními sedačkami uprostřed a tuhá náprava vzadu.

A právě ona železná trubka, pevně spojující zadní kola, se stala v mnohých očích největším prohřeškem Mustangu. Levné zpracování interiéru a nízký litrový výkon by mu většina lidí ještě odpustila, ale tuhá zadní náprava, kterou jste ještě v době jeho vzniku mohli najít i u Ferrari, se mezitím stala nepřekonatelným archaismem, vhodným snad jen do drsných off-roadů. Takže když nyní Ford pro modelový rok 2011 přichází s přepracovanou verzí loňského modelu (který byl prvním větším faceliftem původního modelu 2005), znamená to pro většinu evropského publika jen to, že blázniví Američani teď budou moci se svými lacinými plečkami jezdit od semaforů k semaforům jezdit ještě o něco rychleji. Ale je tomu tak doopravdy? Koneckonců, Porsche 911 si také zachovalo většinu podstatných rysů Volkswagenu Brouk a přesto se již desítky let drží mezi nejlepšími sportovními vozy světa.

Oběma verzím Mustangu se na konci března podíval na zoubek Jonny Lieberman z amerického serveru Autoblog.com. Pravda, je to Američan, takže by se dala očekávat jistá podjatost, ale jako občan KLDR (Kalifornské Lidově Demokratické Republiky), který jezdí Imprezou WRX a jeho největším snem je Tatra nebo Citroën SM je přeci jen o něco důvěryhodnější než nějaký rodilý Texasan, zamilovaný do své V8.

Jako první se Jonny podíval na šestiválcový model, pro který letošní změny představují velký skok kupředu. Náš pan prezident by patrně dosavadní šestiválcové Mustangy označil za prázdné a falešné. Dravý vzhled, interiér čtvrté cenové skupiny, anemický motor a nepoužitelný podvozek. Přidejte ještě automat a máte auto, které je dobré tak maximálně na to, abyste ho půjčovali turistům toužícím po "americké klasice" a nebo se s ním producírovali v Evropě, kde je čtyřlitrový šestiválec považován za obří motor. Něco asi vypovídá fakt, že auto, o kterém nejčastěji uvažovali zájemci o Mustang jako o alternativě, je Honda Accord kupé.

Modelový rok 2011 ale přináší několik změn. Asi nejvýraznější z nich je nový motor, kterému ubylo 0.3 litru objemu (na současných 3.7l), ale přibyly dvě vačkové hřídele a proměnné časování sacích i výfukových ventilů. Výsledkem je výkon 305 koní a 381Nm, tedy hodnoty srovnatelné s dosavadní osmiválcovou verzí a co je ještě zajímavější, velmi podobné parametrům jen o deci menšího šestiválce v novém Porsche Panamera. Šestiválcový Mustang se teď dostane na stovku za 5.5 sekundy a čtvrtmíli urazí okolo 14 sekund – naprostá většina jeho starších osmiválcových sourozenců může jen tiše závidět.

Nové jsou také převodovky, automatická i manuální verze teď má šest stupňů a uprostřed oné trubky pod zadkem auta si hoví samosvorný diferenciál. Upravené jsou také brzdy, nově naladěný je podvozek a oproti minulému roku doznala karoserie dalších drobných změn, které zlepšují aerodynamiku a spolu s novými převodovkami a motorem přispívají k udávané spotřebě 31 mpg, tedy ve srozumitelných jednotkách 7.6l/100km. Ford se často a hlasitě chlubí tím, že Mustang je prvním autem, které při spotřebě pod 8 litrů nabízí výkon přes 300 koní.

Nicméně nic z toho není tak pozoruhodné jako slova, která z Jonnyho úst (nebo spíš klávesnice) padala na adresu typických neduhů Fordova "pseudosporťáku". Pokud jde o ovladatelnost, prohlásil Chevy Camaro i s jeho nezávislou zadní nápravou za "prehistoricky působící" a vychvaloval obratnost a ovladatelnost nového Mustangu, o kterou se velkou měrou zasloužil lehčí hliníkový motor. Na rozbitých českých okreskách to možná bude něco jiného, ale na hladkém kalifornském asfaltu je Mustang očividně důkazem toho, že motor na špatném konci auta není jedinou konstrukční vadou, která se dá s dostatkem úsilí úspěšně zamaskovat. A jsem docela zvědavý, jestli se Jeremy Clarksonovi podaří i tentokrát najít nějaký terč k rýpnutí…

A perlička na závěr? V části o interiéru Jonny nepřirovnává Mustang k popelnici ani vnitřnostem gumové kachničky, ale k… Audi. Také jste tak jako já zvědaví, jak ta věc vypadá naživo?

Původní článek si můžete přečíst tady a pozítří se můžete těšit na pokračování o osmiválcovém Mustangu a o tom, jestli je lepší než M3.