Peugeot Rifter Long 1.5 BlueHDi: Pro velkou rodinu a za málo peněz

Vozit rodinu v dodávce byl ještě před pár lety nápad dobrý tak pro nomády, hipísáky a mormonské páry s kupou dětí, zkrátka lidi nějakým způsobem švihlé a alternativní. Poslední dobou však velkoprostorové krabice přišly opět do módy. Poptávka po prostoru se zvyšuje od chvíle, kdy si lidé “díky” SUV uvědomili, že poskládat se do obyčejného sedanu či kombíku, nedejbože  hatchbacku, je jednoduše nereálné a fakt, že to naši předkové několik desetiletí zvládali, na věci nic nemění. Jenomže SUV jsou cool a in, tudíž stojí dost peněz, zvlášť když jde o ty rozměrnější varianty… Z druhé strany pak jde poptávce naproti nabídka – postavit auto na lidi z již existujícího užitkového základu je snazší a zejména levnější než vyrábět skutečné MPV, které navíc zákazníci kdovíproč přestali kupovat.  Zmenšená dodávka upravená do podoby rodinného vozu je tudíž vítězstvím na obou stranách. 

Peugeot Rifter je ve své třídě tak trochu za hvězdu. Za rok a půl, co úřaduje na trhu pod novým jménem (označení Partner zůstalo už jen plechové užitkové variantě) z něj byly naklonovány hned dva další modely – Opel Combo a Toyota Proace City, která se do prodeje chystá v následujících dnech. Ve verzi Long s prodlouženým rozvorem může být sedmimístný, anebo nabídne opravdu obří kufr, u prakticky smýšlejících zákazníků se tudíž jistě dostane do užšího výběru. 

Právě verzi Long jsme dostali na týdenní testování, a to v nejvyšší výbavě GT line a ve vrcholné motorizaci 1.5 BlueHDI s automatem. Takže hotový luxus. Máme tu automatickou dvouzónovou klimatizaci, multifunkční volant, keyless vstup i startování, z příplatků dále parkovací asistent s couvací kamerou, systém rozpoznávání dopravních značek, sledování mrtvého úhlu, asistent pro jízdu v pruzích a dokonce adaptivní tempomat. Co je ještě lepší, všechno to celkem dobře funguje – snad kromě lane assistu, který je se svou snahou vyrvat řidiči volant z ruky protivný jak drobky v posteli, navíc se při každém nastartování defaultně zapne. Radiomapa sice nenadchne, ale ani neurazí, funkci navigace navíc uspokojivě pokryje Apple CarPlay. 

Velkorysá výbava dá snadnou zapomenout na drobné mušky v interiéru, třeba ne zcela rovnoměrné spáry mezi jednotlivými plastovými částmi palubní desky, občasné zavrzání nebo područky, které mají pouze dvě polohy – on a off. Jsou to věci, kterých si všimnete, trochu se jim podivíte, ale v zásadě vám nebudou lézt na nervy, protože celkově je kabina Rifteru příjemné místo k životu. Jen na ten hranatý volant si asi nezvyknu…
Pasažéři vzadu mají k dispozici normální stahovací okna, žádné výklopné hrůzy, stínítka, sklopné stolečky a hlavně dost místa na hlavu i na nohy. Během testovacího týdne jsem se nedočkala žádných stížností. Dokonce i třetí řada snese dospělé lidi, jakkoli pro ně bude delší cestování možná kapku klaustrofobní. 

O životní potřeby cestujících máme postaráno, podíveme se, jak to celé funguje v pohybu. Čtyřválcový nafťák o objemu 1,5 litrů slibuje alespoň částečné vyřešení frustrací, které jsme zažili s benzinovou motorizací 1.2 PureTech, a skutečně je to příjemná změna. Rozdíl dvaceti koní na první pohled možná nevypadá významně, ale v reálu je to nebe a dudy. Tenhle motor už má nějakou rezervu na předjíždění i rychlejší manévry. Není to žádná stíhačka, což je ale jenom dobře, jak si povíme za chvilku. Mnohem víc si cením perfektního odhlučnění a spotřeby, kterou se mi přes veškerou snahu nepodařilo dostat přes 6,2 litrů nafty.  Upřímně věřím, že s lehkou nohou se dostanete i na průměr udávaný výrobcem. Dobrý dojem z pohonné jednotky podporuje i automatická převodovka, která funguje přímo ukázkově a z osmi stupňů si vybírá bez zmatkování i otálení. Otáčky drží někde v ideálním středu, překvapivě nemá sklony motor škrtit na pokraji chcípnutí, a o její práci prakticky nevíte. Veskrze pozitivní dojmy se bohužel nevztahují na kolečko, jímž se volí převodové stupně. Že vypadá jako odmontované z mikrovlnky, by mi ani nevadilo. Nemám nic proti mikrovlnkám. Jenže tohle kolečko je zapuštěné proklatě nízko a k tomu má jednotlivé stupně naskládané hned vedle sebe, celé se to tudíž kapku blbě ovládá dokonce i s mýma podměrečnýma rukama. Zároveň mi uniká, kde je skryta výhoda tohoto řešení. Možná šetří prostor? Nic jiného mě nenapadá.

Záhadou číslo dvě pro mě zůstává kruhový otvor ve středovém tunelu. Půdorysně by zhruba odpovídal mikrokelímku na ristretto, dno je však z kopce stejně jako plastová deska okolo. S kolegou Kubajsem jsme otvoru udělili funkci “odkládací schránka na drobné ovoce” – meruňka nebo švestka do něj pasuje akorát. (Edit: záhadu mi mezitím osvětlil kolega Radek a řešení je jednoduché! Jestlipak ho uhodnete?) Odkládací prostory jinak vůbec nejsou špatné. Středová konzole obsahuje schránku vedoucí snad až k převodovce, na její dno mám skoro problém dosáhnout. A cupholdery na okrajích palubní desky u oken jsou možná i lepší než klasické středové, kde člověk loktem snadno způsobí kontaminaci lepivou tekutinou. Pak je tu ještě přihrádka před spolujezdcem, za středovým displejem, před kapličkou přístrojů, je toho hodně. Říkám si jen, proč jsou některé odkryté poličky tak mělké – a tím se elegantním kruhem dostáváme zpátky k jízdě a k tomu, proč je 1.5 HDI tím nejsilnějším motorem, jaký si do Rifteru lze přát. 

Podvozek je naladěn po francouzsku komfortně až houpavě, což podporují i tlusté pneumatiky. Zatímco tedy není třeba mít obavy z naklepávání opěrné soustavy, pohupování na příčných nerovnostech může být určitou výzvou pro slabší žaludky. Stejně tak náklony karoserie v zatáčkách, do nichž je radno najíždět s rozmyslem a s ohledy na nepřipravené pasažéry a jejich případné přesypávání. A zde přicházejí ke slovu mělké přihrádky, o nichž byla řeč. Praxe ukázala, že fungují jako dobrý indikátor nájezdové rychlosti. Pokud se jejich obsah pouze přelévá ze strany na stranu, je všechno v pořádku, jakmile z nich začnou uložené věci vypadávat, jedete moc rychle a za chvíli budete mít za krkem něčí oběd. Rifter je zkrátka stavěný na klidné pohodové přesuny, řidičské zážitky do jeho repertoáru nepatří a je to tak úplně v pořádku. 

Nezdráhám se říct, že malá dodávka maskovaná za MPV je pro rodinu s malými dětmi ideální řešení. Spousta prostoru (do druhé řady se vejdou tři autosedačky vedle sebe), posuvné dveře, jimiž mláďata neobouchají ostatní auta na parkovišti, praktičnost na prvním místě, hezká cenovka, co víc si ještě přát? Jediné, z čeho musíte ustoupit, je nárok na image – škatule prostě zůstane škatulí, i když je designově povedená. Pokud svou aktivní povahu a dynamický přístup k životu projevujete spíš volbou zajímavého cíle nebo přepravou sportovních propriet a nikoli pózami či rychlou jízdou, budete s Rifterem spokojení. 

 
Technické údaje 

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1499 ccm
Výkon: 130 koní (96 kW) v 3750 ot./min.
Točivý moment: 300 Nm v 1750 ot./min.
Převodovka: automatická osmistupňová
Maximální rychlost: 186 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,6  s 
Provozní hmotnost: 1505 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,4 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,0 l/100 km kombinovaná
Cena od 397 000 Kč
Cena GT line Long s 1.5 BlueHDi a automatem od 618 000 Kč