Peugeot 308 SW GT 2.0 BlueHDI: Komfortní kombík s tlačítkem navíc

Představte si rodinný kombík s obrovským kufrem a kabinou v černé kůži s červeným prošíváním. Pod kapotou má sice naftový čtyřválec, ale šikovná práce jedniček a nul z něj ždíme skoro 180 koní a excentrické zvukové efekty. To vše za příznivou cenu kolem třičtvrtě milionu korun. Připomíná vám to něco? Ano, je to….

Cože, Peugeot? Fakt nebude řeč o manažerském idolu z Boleslavi? Ano i ne. Peugeot 308 SW GT má s Octavií RS tolik společného, že mě myšlenky na škodovku neopouštěly po celou dobu testování a nevyhnutelně se tak vetřou i do samotného testu. Mise obou vozů je očividně totožná – nabídnout mraky místa pro celou rodinu s bagáží, polykat kilometry ve svižném tempu a na přání poskytnout řidiči iluzi sportovního zážitku. Člověk se zkrátka neubrání srovnávání na každém kroku. 

Body za nenápadnost

Na první pohled tu máme obyčejný kombík nižší střední třídy. Žádné agresivní tvary, žádná divočina, vždyť je to jen lehce upravená verze toho nejmainstreamovatějšího mainstreamu. Že jste si připlatili za trochu muziky navíc, prozrazují jenom doplňky – a na těch se naopak nešetřilo. GT tady, GT támhle, k tomu červené detaily a falešná koncovka výfuku do páru. Přece jen necílíme na skupinu řidičů toužících po skutečném sleeperu. Design hlásá příslušnost k tradiční francouzské buržoazii. Marně na něm hledám něco, co by mi bylo trnem v oku, zároveň nenacházím nic, co by se mi vysloveně líbilo. Posouzení tedy nechám na laskavém čtenáři, hodnocení vzhledu auta je stejně většinou zbytečné kladení písmenek. Buď se vám to líbí, nebo ne. 

Mně se kupříkladu moc líbí interiér. Sedačky vypadají pevně a komfortně a skutečně takové jsou, červené prošívání černé kůži fakt sluší. Převaha horizontálních linií s hliníkovými detaily dávají kabině lehký hi-tech nádech a dokonce je tu i kolečko volume! Jenže pak si sednete dovnitř a začnete objevovat ergonomické finesy typické pro zemi galského kohouta. Začněme třeba volantem z Playstationu. Ano, vím, že placaté sporťáky mají malé tlusté volanty (nejspíš proto, že větší by se jim do kokpitu nevešly), ale proč tady? Závodnické atmosféře nahrává i prostor kolem předních sedadel, kterého je sice objektivně dost, přesto se tu člověk cítí poněkud stísněně. Vzhledem k tomu, že nejsilnější naftovou třistaosmičku dostanete jen s automatem, pochopitelně nesmí chybět pádla pod volantem, jenže k jejich použití se dostanete jen na dokonalé rovince. Neotáčejí se spolu s volantem a na to, abyste na ně dosáhli v mírné zatáčce, jsou příliš krátká. Dá se na to zvyknout? Těžko říct. Počítám, že k ručnímu řazení člověk sáhne, když chce jet ostře, a to zejména v zatáčkách, kde automat obvykle ztrácí na rychlosti reakcí. V takové chvíli asi nebudu chtít pátrat po umístění ovládacích prvků. 

Nevidím, nedosáhnu

Ještě nepochopitelnější je pro mě ergonomie páčky tempomatu. Nebudu teď rozebírat, proč mám radši čudlíky na volantu, vaše osobní preference může být klidně jiná. Tahle páka je ale utopená hluboko pod volantem, vlastně až ve třetí řadě za zmíněným pádlem a páčkou blinkrů. Pravděpodobnost, že se za jízdy trefíte do toho správného z mnoha čudlíků, jimiž je páčka obalena, se limitně blíží nule. Jak tedy používat tempomat? První možnost je, že jste předchozích pár let strávili rovněž v Peugeotu a tudíž máte ovládání takříkajíc v krvi. Druhá možnost je, že budete ve stojícím autě tak dlouho trénovat prstoklad, až se ho naučíte poslepu nazpaměť. Jelikož první kritérium nesplňuju a na druhé nemám čas, jezdím bez tempomatu. 

Jdeme dál. Budíky pod volantem. Nebo nad volantem? Ani jedno, ani druhé. Designér si tu očividně prosadil svou uměleckou vizi. Prostý konstruktér, jenž namítal, že by na budíky mělo být vidět, byl nařčen z přízemnosti a odchází z bitvy jako spráskaný pes. Budíky jsou do palubní desky včleněny velmi efektně, ale přes volant na ně není vidět. A snad je to tak dobře, protože otáčkoměr má stupnici otočenou naopak, což je pro zlost. Dělat věci jinak vždycky neznamená dělat je líp…

Stvořené pro dálnici

Když se přenesete přes výše zmíněné mouchy a přece jen se rozjedete, čeká vás příjemné překvapení v podobě motoru. Nedosahuje sice kultivovanosti kupříkladu čtyřválců BMW, je však dobře odhlučněný a s autem umí pohnout opravdu hezky. Předjíždět můžete jako lusknutím prstů, jízdu na dálnici si užijete i ve vysoké rychlosti a vždycky vám bude zbývat dostatečná výkonová rezerva. Osmistupňový automat přitom řadí hladce a příjemně, spotřeba se i s těžkou nohou pohybuje mezi 6,5 a 7,5 litry nafty. Když uvážím kufr srovnatelný s kombíkovou Octavií, musím uznat, že na dlouhé cesty je tohle auto jako stvořené. Ve čtyřech nebude nikdo strádat nedostatkem místa, výbava je solidní, sedadlo vám příjemně masíruje záda a sklopením zadních sedaček vznikne v případě nouze prostorné letiště na přespání. Podvozek je navíc po francouzsku naladěn především pohodlně. Když se to vezme kolem a kolem, s dostatkem výkonu, pohodovým automatem a prostornou kabinou se 308 GT vzdáleně podobá skutečnému ‚gétéčku‘, dopravnímu prostředku, který dokáže proměnit mnohasetkilometrovou cestu v příjemný zážitek. Dle mého skromného názoru jsou tu sportovní ambice tak trochu navíc…

Tlačítko ‚sport‘ se nachází hned vedle řadicího joysticku a vyzkoušet se má všechno, ne? Oč méně je změna citelná v samotném chování auta, tím víc ji pocítí vaše smysly. Hlavně uši. Ze záhadných dutin vozu se začnou linout zvuky, jaké by naftový čtyřválec nevyloudil ani ve smrtelné agónii. Je to divné. K čemu je to dobré? Mohlo by to fungovat na strašení chodců a ostatních řidičů, jenomže pak zjistíte, že veškerá show se odehrává pouze uvnitř vozu a navenek zní krotce jako beránek. Červené podsvícení budíků mě osobně nijak neirituje (stejně na ně není vidět), ale převodovka nechá motor vytáčet do nesmyslných výšin a s tím se pojí setrvalý hluk jako v kabině autobusu Ikarus. Řízení navíc ztuhne tak nepřirozeně, že samotné točení volantem začíná obtěžovat. Děkuju, nechci. 

Verdikt

Jako rodinné auto vlastně není 308 GT vůbec špatné. Když se podívám, kolik Peugeotů se prohání po našich silnicích, říkám si, že moje rozčarování z ergonomie v kabině asi nebude obecně platná záležitost. Pokud se vám auto líbí, běžte si ho vyzkoušet. Je o dost pohodlnější než Octavia RS, hydroměnič je mi osobně příjemnější než přemotivované DSG, ve srovnání se škodovkou je 308 přece jen méně okoukaná. A tlačítko sport klidně můžete nechat bez povšimnutí, nikdo vás nenutí ho používat. Za slušné peníze tak můžete mít dopravní prostředek, který vás doveze do cíle rychle, příjemně a za málo peněz. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 997 cm3
Výkon: 177 koní v 3 750 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 2 000 ot./min
Převodovka: osmistupňový automat 
Maximální rychlost: 223 km/h
0-100 km/h: 8,4 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,1 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 7 l/100 km 
Cena s danou motorizací ve výbavě GT: 725 000 Kč