Peugeot 108 1.0 VTi: Lekce ekonomie

Předevčírem jsem vrátil novinářskou M5. Včera na okruhu úspěšně porazil v bratrovražedném souboji Nissan Juke ani ne litrovým Renaultem Captur. Až pojedu večer domů svým Cadillacem CTS "Béda Trávníček Edition", budu se těšit na hybridní i8. Kam v téhle kakofonii zážitků zařadit Peugeot 108? Už delší čas nad tím přemýšlím a docházím k jedinému: Je to levné auto. Být levným autem mohlo být dříve dosti jednoduché. Málo plechu, primitivní technika klidně ukradená z nějaké motorky, snad i střecha z něčeho jiného než jen plátna a hlavně málo součástek, aby byla výroba levná. Jenže když tohle platilo, ještě jsem nebyl na světě a moji rodičové právě zkoumali, jestli se dá hranatá věc narvat pomocí mléčných zubů a pěstiček do kulaté díry. Výdaje automobilek se už několik desetiletí točí hlavně okolo vývoje a marketingu, výrobní ceny samotných aut jsou snad jen třetinou jejich nákladů, takže je jim v podstatě jedno, jestli se tadyhle použije trošku více plechu a támhle o šroubek více, důležité je, aby se auto trefilo do vkusu a potřeb zákazníka a zaplatil se jeho vývoj.

Až na auta malá, kde je marže – překvapivě – malá, a tak se musí šetřit už nejen na vývoji, ale i na samotné výrobě. A to až na kost. Já vím, i u velkých a drahých kočárů někdy najdete místa, kde se šetřilo, ale pouze u Peugeotu 108 najdete černočerné čudlíky stahování oken bez jakéhokoli popisku. Je to nepodstatné? Možná. Kupujete si přeci malou levnou věc… U McDonalda taky nečekáte stříbrné lžičky a zlaté lemování talířů, tak o co jde?

O škodu Citigo. Ocitli jste se totiž zcela omylem ve článku, kdy má jeho autor přímé srovnání s přímým konkurentem. S konkurentem, o kterém se nejednou rozvášnil a na který má tak nekritický názor, že ho jeho kolegové v redakci několikrát zkoušeli zbavit svéprávnosti. Jenže zase nám to hapruje. Ač jsou parametry obou strojků velmi blízké – letargický motor jen tak tak stačící na dálniční provoz, podvozek naladěný ‚na nudu a bezpečí‘ a relativně muší váha dovolující s nimi mávat ze zatáčky do zatáčky bez ohledu na fyziku, zacílením jsou si tak nepodobné, jak to jen jde. A peugeot má ten podvozek asi tak o 0,02 % horší než Citigo, to jsme ověřovali pásovým měřidlem.

Peugeot se snaží o cokoli jen ne o to, aby vypadal usedle a staromilsky. Na palubce drze a modře zívají okrasy okolo výdechů ventilace, panel s klimatizací vypadá jako Darth Vader a místo skleněné díry ve střeše u Citiga dostanete prďácky vypadající stahovací střechu. Chromovaná cingrlátka kolem celého vozíku pak mile kontrastují s modrým lakem karoserie. A kdyby se vám snad nelíbila korporátní maska Peugeotu, můžete dostat ještě tu od Citroenu nebo Toyoty. Cenově jsou Citigo i Peugeot srovnatelné, jen výbavy se liší a tím pádem si musíte dobře uvědomit, co chcete, a pokud jde jen o cenu, dobře si rozmyslet, u koho za to ty peníze utratit.

Jenže je tu jedno ale, které to pro mne zcela jednoznačně rozhodlo. A bohužel jde o “ale” čistě subjektivní. Začnu Citigem: Není to žádný krasavec a interiér je možná nudný až k uzoufání, ale působí hodnotněji. Tuhle frázi asi nesnášíte stejně jako já, ale je to prostě tak. Příklad: U Peugeotu dostanete sice velkou dotykovou obrazovku podporující CarPlay a Android Auto, ale její matný povrch (i když ho mají někteří lidé rádi) ji činí celou takovou levně vypadající, a i když svěže reaguje, její levný display nestačí překreslovat, takže výsledkem je, že to sice funguje, ale sousedovi se s tím chlubit nepůjdete. Oproti tomu Citigo dodá nedotykové rádio, které prostě navigovat nebude, ale je tak krásně zpracované, že jsem Honzu Křečka asi 5 minut trápil monologem o tom, jak se mi to líbí a jak je to super. Než mi došlo, že usnul. Nu což, prostě a jednoduše v některých ohledech se v Peugeotu šetřilo praktičtěji.

Já bych si asi vybral Citigo, ale pokud máte zálusk na výbavu, která je u Škody dražší, nebo se vám zdá design německého závodníka urážlivě nudným, máte tady francouzskou alternativu. Jen si uvědomte, že kupujete levný auto… Bude to vždy o kompromisech…

Mně udělal Peugeot radost tím, že je to další snaživý prcek. A těch není nikdy dost.

Techničtěji

Peugeot má litrový tříválec běžného zvuku o výkonu 53 kW. Jeho projev je letargický a zvukově plastový. Výkon pohonného ústrojí lze označit jako dostatečný i pro dálniční provoz. Spotřeba se v testu pohybovala okolo 6,8 litrů / 100 km, protože více to nešlo. Řazení zadrhává, to přičítáme mládí vozu. Podvozek je v rámci možností pohodlný, předvídatelný, bezpečný a nedotáčivý. Podtunová hmotnost umožňuje řidiči s vozidlem máchat jako magor a přesto se nezabít. Plně vypínatelná stabilizace dovoluje ve velmi táhlých a rychlých zatáčkách vyvolat velmi mohutný liftoff oversteer. Sundavací střecha je super a líbí se ženským. Automobil ze zjevných příčin působí levně, ale srdnatě a mile praštěně a dá se v něm sedět bez bolesti v zádech.

Druhý pohled – Jakub

Když jsem viděl testovací 108 poprvé, vyjížděl s ní Jeník zrovna na vytočenou jedničku z podzemní garáže. S jekotem naštvané aku vrtačky se prohnal kolem mě a zaflekoval u krajnice. Vystoupil a se zvukem připomínajícím zavření plechové popelnice zabouchl dveře dvířka.  „Klíče jsou v tom, dělej si co chceš a někdy to vrať,” zahlásil ještě a zmizel kdesi v útrobách kancelářské budovy.

Kakofonie – tak by se dal jedním slovem popsat dojem z auta. Rádio hrálo, motor vrčel, cosi vibrovalo v palubce a přes otevřenou střechu foukal vítr. Modrou řadičkou jsem střídal první dva kvalty a proplétal se provozem. A bylo to, překvapivě, docela fajn. Jasně, Peugeot je prostě levný. Sálá to z každého detailu. Třeba takové tlačítko na srolování elektrické střechy – má tak ostrou neopracovanou hranu, že než se plátno zcela shrne, máte na bříšku ukazováčku pořádný šlinc. Stačilo by asi tak 20 vteřin práce s pilníkem a problém by zmizel, ale evidentně na to nezbyl budget. Nebo třeba zadní okénka. Stahování na kličku? Ale kdeže. Ani to ne, maximálně vyklápění.

Jenže ono to celé dohromady docela funguje. Zatímco Honzou preferované Citigo je volba rozumu, relativně slušně zpracované auto, které by vám asi doporučil rozumný specialista, já říkám: „Kupte si stoosmu!” Nemá to žádný racionální důvod. Je diskutabilně zpracovaná, laciná, zvláštní, v zimě budete plátno nad hlavou asi nesnášet, ale to je jedno – to jsou problémy vašeho budoucího já. Zatím si užívejte otevřenou střechu a cool vzhled. A ve finále i ten barevný displej, ne nějaké trapné jednodinové rádio. Je to možná hloupé, trochu nerozumné, ale strašně fajn. 

Jen to, proboha, nekupujte prarodičům…