Peugeot 108: Jako James Dean

James Dean za volantem svého Porsche 356 Speedster kdesi v kopcích na Los Angeles. Cigáro frajersky v koutku, ruce se perou s řízením bez posilovače, pneumatiky kvílí. Takhle nějak vypadá petrolheadův sen. Legenda.

A 356 Speedster se dnes díky této motoristické mytologii téměř vyvažuje zlatem. Za slušný kousek zaplatíte peníze, které by vám s klidem stačily na zbrusu novou 911 nebo alespoň Boxster.

Jenomže vy nechcete 911 ani Boxster. Každá nová 911 je prý horší než ta předchozí. Protože je lepší. Je rychlejší, pohodlnější, lépe odhlučněná, lépe vás izoluje od děje. A vy chcete zážitky. Takže inženýři stráví měsíce a roky laděním elektrických posilovačů, aby připomínaly ten hydraulický. Hrají si s podvozkem, aby byl dost rychlý, ale nechal nám trochu prostoru se snažit. Vymýšlí výfukové potrubí a odhlučnění tak, aby se do kabiny dostal jen ten zvuk, který chceme slyšet.

A my si stěžujeme, že je to moc umělé.

Vzpomínáme na stará auta z dob, kdy bylo všechno doopravdy. Nebo o nich spíš sníme, protože většina z nás v původní 356 nikdy neseděla.

Proč byla vlastně 356 tak skvělá? Bylo to tak dobré auto?

Ne.

Bylo to tak špatné auto.

Vím, že teď už chcete začít psát naštvaný komentář, ale nejdřív mě vyslechněte.

porsche 356 nebylo nic jiného než glorifikovaná nákupní taška

Porsche 356 totiž nebylo, když to vezmeme kolem a kolem, nic moc jiného než o kousek zkrácený Volkswagen Brouk. Což byl výkřik moderní techniky na úsvitu Třetí říše, ale v padesátých letech už jeho hlavní kouzlo spočívalo v tom, že byl laciný, spolehlivý a výborně postavený.

Brouk bylo něco, co průměrný Američan koupil manželce na cesty po nákupech. V Evropě to tehdy možná bylo standardní rodinné auto, ale Evropa byla tehdy chudá a teprve se probírala z devastace druhé světové války.

Brouk byl laciný. Měl mizerný podvozek, dokonce i na americké poměry té doby. Byl pomalý.
Porsche 356 bylo o kousek rychlejší. Ale ne o moc. Buick stejšn vaší babičky byl mnohem rychlejší.

Ale legendou se stalo díky tomu, jak bylo čitelné, obratné a ovladatelné i na hraně svých schopností. Abyste z něj dostali maximum, tak jste se nejen mohli, ale dokonce museli snažit. Měli jste pocit, že doopravdy řídíte, že žijete.

S každou další generací Porsche sice rostla čísla na rychloměru, ale zároveň klesal pocit „spojení s vozem“, pocit, že vy jste ten hrdina, který krotí divoký stroj. A netýká se to jen Porsche. Nejdřív to postihlo „velké“ sporťáky a gétéčka. Potom se to dotklo i „lidových sporťáků“ a hot hatchů. A dnes už je téměř cokoliv, co se honosí přídomkem „sportovní“, příliš rychlé na to, abyste to dokázali naplno využít na silnici.

ze surových hot hatchů se dnes stala spíše praktická a uhlazená gétéčka

Vezměte si třeba Peugeot 208 GTi, který jsme testovali nedávno. Tenhle duchovní nástupce surové 205 GTi se změnil spíše v uhlazené gétéčko. Je skvělý, pokud chcete zatraceně rychlé auto za (relativně) málo peněz, ale pokud si chcete při každodenních cestách užívat pocitů heroického jezdce drtícího svůj stroj na hranu jeho možností, musíte být buďto psychopat, nebo Ayrton Senna. Je prostě příliš rychlý na to, abyste jeho schopnosti doopravdy využili na veřejné silnici.

A s tím souvisí většina nářků, které dnešní obyvatelé Údolí benzínových hlav směřují na moderní sportovní auta. Jsou příliš rychlá. Příliš vás izolují od dění (slovy normálního smrtelníka, jsou příliš pohodlná). Musí zážitky falšovat umělými zvuky z výfuku a podobnými berličkami. Jsou moc velká a těžká. Mají příliš přilnavosti.

Není to ale jen o tom, že hledáme na špatných místech? Není náš problém v tom, že máme zafixovanou určitou představu o tom, jak by mělo zábavné auto vypadat?

Na jednu stranu naříkáme, že jsou nová sportovní auta příliš rychlá, ale na druhou stranu se vztekáme, jakmile nám výrobci zkusí nabídnout méně výkonu nebo méně válců.

Ohrnujeme nos nad auty, která si hrají na něco, co nejsou, opovrhujeme zbytečnými křídly a falešnými výfuky. Ale očekáváme, že naše „řidičské auto“ bude vypadat dravě a sportovně.

Zapomínáme, že mnoho z nejslavnějších sportovních aut historie mělo skromné kořeny. Ať už mluvíme o 205 GTi. Nebo o původním Mini. A nebo o 356 Speedster, zmíněné v úvodu.

Teď také přichází ta správná chvíle začít konečně mluvit o Peugeotu 108. A začneme na první pohled možná nudně, totiž čísly.

„Stoosmička“ totiž v základní verzi váží 840 kilogramů a má motor o výkonu 69 koní. Nejlehčí, nejvíce očesaná 356 Speedster vážila 771 kilogramů. A její plochý čtyřválec nabízel v silnější verzi 75 koňských sil.

Postavte na místo Speedsteru obyčejný kabriolet nebo kupé se slabším z nabízených motorů, a jste na téměř identických číslech, které nabízí dnešní městské mikroauto.

356 a 108 nejsou moc podobná čísla. ale mají podobná čísla

Jasně, čísla nejsou všechno. Ale podobností je víc.

Řadový tříválec má příjemně řezavý zvuk, který sice není tak jedinečný jako duté vrčení boxeru Kraft durch Freude, ale je dost zajímavý na to, aby vás lákal k výletům do vyšších otáček. A díky tomu, že sedíte v malém, levném vozítku do města, tu nejsou spousty odhlučnění, kvůli kterým by nebyl slyšet.

Řazení je lehké a přesné, ale má náznak mechanické hrubosti jako u starých aut. Nic, co by vadilo, ale připomíná vám to, že ovládáte stroj a ne počítačovou hru.

Řízení s elektrickým posilovačem samozřejmě nevyhraje žádné body za komunikativnost nebo cit, ale má přirozený odpor a relativně velký, tenký volant působí příjemně staromódně – po pravdě působí mnohem příjemněji než jeho miniaturní kolega v hot hatchi 208 GTi.

A pak je tu podvozek s uzoučkými kolečky a vysokými pneumatikami, který je překvapivě pohodlný i na rozbitých silnicích, ale nenabízí zrovna mnoho přilnavosti. V zatáčkách se naklání více, než je možná moderní řidič zvyklý, takže vás asi zrovna nenabudí k testování horního limitu svých možností, ale na nějakých osmdesáti procentech svých schopností je překvapivě zábavný.

Nemluvím tu o stříkajícím adrenalinu a řvoucích pneumatikách. Mluvím tu o svižné jízdě, kdy se pohybujete možná ne zcela legálními, ale pořád společensky přijatelnými rychlostmi a zároveň máte pocit, že doopravdy řídíte. Musíte pracovat s převodovkou, abyste udrželi malý motůrek v optimálních otáčkách, dávat si pozor na správnou stopu v zatáčkách, abyste udrželi co nejvíce tempa, které by vám později chybělo.

Můžete jet tak rychle, jak chcete a jak se vám to bude dařit, aniž byste ohrožovali své živobytí ztrátou řidičského průkazu. Nemusíte na každé rovince přemýšlet, jestli si můžete dovolit držet plný plyn do třetiny nebo jen do čtvrtiny její délky. Nemusíte v zatáčkách zpomalovat na 50% schopností auta jen proto, že jet naplno by znamenalo nevidět dál jak vteřinu před sebe.

A díky tomu, že se to všechno odehrává v rozumných rychlostech, a motor, který týráte a užíváte si jeho (zcela přirozeného, nefalešného) zvuku, je litrový tříválec, můžete to dělat dlouho. Nebudete muset přestat proto, že z vás lije pot a třesou se vám ruce, ani proto, že by vám tahle zábava vysála nádrž. I když si budete užívat "sportovní jízdu", pojede Peugeot 108 za nějakých šest, možná šest a půl litru na sto kilometrů.

108 je důkaz, že i s levným a rozumným autem může být zábava

Přitom to ale není žádná hračka, kterou byste si kupovali pro potěšení. Primárně tu máme naprosto racionální a praktické auto do města, jehož hlavním smyslem je to, že je malé, levné, nežere a dobře se s ním parkuje. Tedy něco jako původní Brouk, jen díky 80 letům technického pokroku asi o 1 427 % lepší. A oproti svému předchůdci 107 i docela slušně vypadá…

Má to i nějaká negativa? Samozřejmě. Tak například Peugeot 108 není zdaleka tak levný, jako byla ke konci svého produkčního cyklu již zmiňovaná 107, a jeho cena ho staví proti špičce své třídy. A potom – v malém městském autíčku nebudete vypadat jako James Dean, ani když si vezmete džíny, bílé tričko a koženou bundu.

Na druhou stranu, není v době, kdy jsou velká a silná auta mnohými vnímána jako "nástavce na ego" (nebo něco jiného) největším projevem mužství to, že si ho nemusíte dokazovat?

Takže, Autíčkářův tip na závěr:

Jestli chcete být tak cool jako James Dean, nekupujte si staré Porsche, jaké milují šedivějící bohatí sběratelé. Kupte si Peugeot 108. Třídveřový. Se shrnovací střechou. A ideálně růžový s veselými polepy.

Vaše okolí bude vědět, že si nemusíte nic dokazovat. A vy si užijete řízení, protože je vždycky zábavnější jezdit s pomalým autem rychle než s rychlým autem pomalu.

Motor: tříválec 998 cm3
Výkon: 69 koní při 6 000 ot./min
Točivý moment: 95,5 Nm ve 4 800 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální
Maximální rychlost: 160 km/h
0-100 km/h: 13,0 s 
Průměrná spotřeba (euro): 4,1 l/100 km
Cena: od 253 900 Kč

Hodnocení: 6,5/10

Foto: David Marek