Nissan Patrol V8: Vzhůru na Dakar!

“Čau, jak srůstáš? Mám pro tebe něco malého na otestování” Takhle nějak začal příběh o tom, kterak jsem se za volant závodního offroadu dostal. Zprávu následovalo video zobrazující hlučný offroad dovádějící v jeho přirozeném prostředí. Byla to nabídka, které se nedalo říct ne a poslal mi ji člověk, který s oním hlučným závodním vozem byl třikrát v Africe na Intercontinental Rally.

Co je to vlastně ta Intercontinental Rally? Je to to každoroční podnik, který začíná ve Španělsku a závodníky protáhne přes Maroko, Mauretánii a Senegal. Končí v Dakaru, který určitě budete znát ze slavné rallye Paříž – Dakar, která se v současné době jezdí v Jižní Americe.

Ale zpět k autu. S Honzou děláme obligátní fotku “Mazda sahá Nissanu sotva po blatníky” a vyrážíme na cestu. No, přesnější by bylo říct, že vyrážíme hledat cestu-necestu. Projížďka po asfaltu by totiž vůbec neukázala, co tohle auto umí. Za zvuku řvoucího osmiválce se vymotáváme z města a Honza mi zpoza volantu poskytuje výklad o autě. K mému překvapení je pohonné ústrojí převážně původní, až na motor. Ten je původem z BMW, má 4,4 litru a přibližně tři stovky koní. Na autě je mnoho dalších úprav, chlazení máme za zády, okolo sebe máme ochrannou klec a sedíme ve skořepinových sedačkách s pětibodovými pásy a takhle bych mohl porkačovat ještě chvíli. Ale na to už není čas, protože se dostáváme mimo asfalt a přichází pořádná dávka adrenalinu a endorfinů. Nejvyšší povolená rychlost mimo město není problém i na cestě mezi poli. Prý tu není dost dlouhá rovinka, kde bychom vyzkoušeli, kolik se z Nissanu dá vytáhnout, ale když vidím, co za cestu právě zdoláváme a jakou rychlostí, tak si myslím, že těch 185 kilometrů v hodině vlastně ani zažít nepotřebuju. Jak je kruci možné, že to auto zvládá jet tak rychle na takovém povrchu? A jaktože jsem nevěděl dřív, že je to taková zábava? Celý zážitek nabírá pomalu surrealistický nádech, když potkáváme koridor vedoucí z Brna na Olomouc. Přejezd přes trať je rozblikaný a když kolem nás projíždí vlak, tak se Honza rozhodl, že zkusíme tu cestu, co vede podél trati. A o pár chvil později jsme ten vlak začali dohánět. Byli bychom ho určitě dohnali, ale cesta se stáčela bokem. Zastavujeme a s řízením jsem na řadě já.

Usedám za volant a už během prvních metrů mě překvapuje, že řídit takový stroj je vlastně snadné. Spojka je trochu tužší, brzdy trochu měkčí, žádný zápas člověka se strojem se nekoná. Při nízkých rychlostech jsou nerovnosti docela dost cítit, takže je třeba trochu přidat. Jedna, dva, skříp, tři a čtyři. Trojka, jako nejpoužívanější rychlost, už má trochu opoužívané synchrony a tak se jí tam moc nechce. S meziplynem je to o něco lepší, ale větší úspěšnost mám spíš při podřazování než při řazení nahoru. Ach jo. Ale na trápení se s tím, že neumím zařadit trojku, není čas. Jedu sice podstatně pomaleji než Honza, ale i tak si to neskutečně užívám. Otvírá se mi před očima úplně nový svět, který zahrnuje rychlosti o třech cifrách na cestách, kde bych nepředpokládal, že budou možné. Proč mi nikdo neřekl, že ježdění mimo silnice je taková zábava? A jaktože se s takovým vysokým těžištěm v zatáčkách skoro nenaklání? Existují kouzla a čáry? Pokračujeme dál, dostáváme se zase na chvilku na asfalt a ani tady se Patrol vlastně neztratí. Je teda potřeba počítat s tím, že váží 2400 kilogramů a na brzdách je to cítit, ale pak stačí šlápnou na plyn a motor vám vysvětlí, že je to jedno, protože není problém zase zrychlit. V přilehlých veničkách se navíc mezi domy výborně odráží onen zlý ryk osmiválce a plivání do výfuku. Nojo, skvělý, teď ten zvuk zase nedostanu z hlavy a budu potřebovat osmiválec. A kdyby jen to. Patrol má sice možnost pohonu všech kol, ale až na výjimečné situace je naháněn pouze zadek, což zaručuje spoustu zábavy a protáčení zadních kol nejenom na nezpevněných cestách. Pokračujeme v tropení neplechy po přilehlých vesnicích a pomalu si hledáme cestu zpět do Brna. Na konec výletu s Nissanem zaparkuju na standardní parkovací místo u paneláku, otvírám dveře pomalu nad kapotu vedlejšího auta a mé první setkání se závodním offroadem je u konce. 

Řidit offroadový závoďák je prostě úplně něco jiného, než cokoli, co jsem zatím zažil. Líbil se mi nejenom jeho chuligánský projev, ale i to, jak to auto působilo. Kurtna držící kapotu. Lopaty ve dveřích. Promáčklina na “okapu” nad okny, která vznikla prý tím, jak auto obrácené na bok někde v africe obraceli zpět na kola. Tohle auto má prostě svoje charisma. A já teď díky němu občas koukám v inzerci i na auta, na která jsem doteď nekoukal… 

Zvuk a dovádění onoho zlého Patrolu si můžete pustit níže.