Zakladatel kategorie crossoverů v novém hávu. Nissan Qashqai je větší, luxusnější a dražší

Nissan Qashqai. Vůz který většina z nás zná kvůli divnému jménu, které si nikdy nejste tak úplně jistí, jak že se vlastně píše. Naše šéfredaktorka Viola ho kvůli tomu překřtila na Kuskus, což je docela praktické pojmenování. Co o něm říci dál? Možná si vzpomenete, že s jeho uvedením v roce 2007 oznámila automobilka Nissan, že se na evropském trhu bude soustředit výhradně na vozy segmentu SUV, což tehdy působilo velmi odvážně a leckdo prorokoval, že se módní vlna nazvedaných aut do pár let přežene. A možná si vybavíte i nějaké ty články z přelomu minulého desetiletí, které potvrdily, že to byl moudrý krok – to když si Qashqai držel několik let pozici nejprodávanějšího SUV ve svém segmentu.

Pokud ale nepatříte mezi poměrně širokou skupinu majitelů tohoto Nissanu, pravděpodobně se vám ve spojitosti s ním nic moc konkrétního nevybaví. Jistě, byl tu jeho menší sourozenec Juke, který si vysloužil nejednu ošklivou přezdívku a také větší Xtrail, který už zaujmul i terénními schopnostmi. Ale “Kuskus” proplouval modelovými roky jako taková šedá myš, jakýsi etalon průměrnosti. Ani malý, ani velký. Ani drahý, ani moc levný. Zkrátka tak akorát. A ačkoli to zní jako esence nudy, jde ve skutečnosti o velmi cennou vlastnost, která potěsí velkou spousta zákazníků, jež chtějí prostě jen takové normální auto.  

Jenže doba se posunula a už i ve Fabii máme nastavitelné ambientní osvětlení a další moderní vychytávky, jež nemají jinou funkci, než potěšit oko pasažérovo. Není to už jen o technologiích, ale i o stylu a individualismu. Qashqai jako génius průměrnosti měl své místo, leč jeho čas se nachýlil a trh si žádá něco víc. Ne o moc víc, žádný cirkus na kolečkách, jen trochu čerstvého designového a technologického větru. A právě to by měl zvládnout jeho nástupce. 

Design vozu tak doznal změn, které mu daly poměrně svébytný výraz. Zaujaly mě přední světlomety, které trochu působí, jako by jim chyběla prostřední část. Prolisy se přiostřily, zmizelo pár oblin a vůz působí v souladu s trendy tak nějak dynamičtěji. Při pohledu z boku zaujme velký zadní spoiler a zajímavě řešený C-sloupek. Myslím, že by mu to ještě o trochu víc slušelo v nějaké pestřejší barvě, ale ani takhle bílý rozhodně nedělá majiteli ostudu.

Jestli bylo na prvních dvou generacích něco, co mi nebylo po chuti, byl to interiér. Nebyl vyloženě špatný, ale ergonomie místy pokulhávala a materiály a zpracování také nebyly příliš přesvědčivé. Obzvláště lány tvrdých lesklých a snadno se poškrabavších plastů nestárly s grácií. Jasně, nikde nic zásadně nevrzalo, ale že by to byl nějaký hodokvas útulnosti, to nemohu říci. Pravděpodobně si toho byli vědomi i v Nissanu, protože vnitřek nového Qashqaie doznal kompletního přepracování. Vůz stále hraje na konzervativní notu, všimněte si přehledného panelu klimatizace a množství rozličných tlačítek, vše je to ale zabalené v příjemné černé, místy modré kůži s decentním detailem černého dřevěného dekoru. 

Mnohých změn doznala mezigeneračně i ergonomická stránka vozu. Všechny ovladací prvky najdete tam, kde byste je čekali, tlačítka jsou dostatečně velká a příjemně se mačkají. A velkou radost mi udělala i nová sedadla, která se nesnaží o sportovnost, ale jsou příkladně pohodlná a dostatečně šieoká. A konečně snad nejdůležitější změnou je náhrada zastaralého, pomalého a nepříliš přehledného infotainmentu za mnohem soudobější model. Není sice plný animací a obrázků, ale jeho minimalistická tmavá varianta s přehledným rozvržením ovladacích prvků si nezaslouží žádnou zásadnější výtku a konzervativním zákazníkům jistě udělá radost. Zrcadlení telefonu je tu samozřejmě standardem.

Když se začalo před necelými dvěma lety mluvit o nástupci Qashqaie, koloval “drb”, že novinka už se bude muset spoléhat výhradně na elektromotor. Testovaný kousek tuto tezi ukázkově popírá. Pod kapotou má přeplňovanou čtyřválcovou jedna-trojku, které pomáhá baterie a startérgenerátor. Do budoucna se počítá ještě s variantou plně hybridní, jež bude spalovací agregát využívat jen jako generátor elektrické energie (podobně to má třeba Honda Jazz). Jeho 158 koní hýbe s autem celkem ochotně, v kombinaci s dlouhou šestistupňovou převodovkou jde o poměrně příjemného společníka na delší cesty. Ve městě by mu přeci jen více slušel automat, který by navíc mohl lépe pracovat s mild-hybridním ústrojím. Radost mi udělala spotřeba, která i přesto, že jsem se nijak neomezoval, nepřelezla sedmilitrovou hranici. 

Jízdní projev mi trochu připomínal vozy od Mazdy, konkrétně se mi vybavil model CX-30. Což může být pro leckoho velká pochvala, já osobně mám ale u rodinných a nesportovních aut raději měkčí naladění. Qashqai je sice výborně čitelný a pocitově velmi stabilní, s filtrováním nerovností to ale není moc slavné a do kabiny proniknou i relativně malé spáry nebo záplaty ve vozovce. Tipuji, že je to dáno konstrukcí podvozku u verze s pohonem předních kol, kdy se vzadu nachází obyčejná náprava s vlečeným ramenem. Čtyřkolka má o dost sofistikovanější víceprvek, takže hádám, že si s příčnými nerovnostmi poradí s větší grácií.

Verdikt

Troufnu si říci, že nová generace Nissanu Qashqai posouvá tento model o pomyslnou třídu výš. Design, zpracování, interiér i jízdní projev doznaly zásadního vylepšení a novinka je po všech stránkách lepší, než její veskrze průměrný předchůdce. Vůz si ale zachoval příjemnou konzervativní nekonfliktnost, není technologicky přehnaně složitý a nesnaží se za každou cenu samoúčelně šokovat. Zamrzí snad jen prozatím omezený výběr z motorizací (dvě výkonové varianty testovaného benzínového čtyřválce), to ale časem vyřeší zajímavý hybrid. Pokud přemýšlíte o pořízení takového ani velkého, ani malého, ani obyčejného, ani výstředního, zkrátka normálního auta na každodenní ježdění, zkuste se novým Qashqaiem svézt. Dost možná je to to, co hledáte. 

Technické údaje

Motor: zážehový mild-hybridní čtyřválec 1332 ccm
Výkon: 116 kW (158 koní)
Točivý moment: 260 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 206 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,5 s 
Photovostní hmotnost: 1347
Průměrná spotřeba (v testu): 6,8 l/100 km
Zakladní cena: 584 000,- Kč
Cena testovaného vozu (nejvyšší výbava Tekna+): 920 000,- Kč