načítám data...

Monako očima českého autíčkáře

23. července 2022, 07:15 Jaromír Soukup Autíčkář na cestách

Dokáže Monako nabídnout i něco jiného než Velkou cenu? Může si ho užít i člověk s českým pasem (a platem)? To jsem se vydal zjistit.

zobrazit celou galeriiFoto:   Jaromír Soukup

Hned na začátku je potřeba vyjasnit jednu věc. Monako jsem nenavštívil v průběhu Velké ceny formule 1. Nestalo se to z jednoho prostého důvodu, je to příliš drahé. Místo toho jsem se zde objevil na konci června, abych poznal, jestli má toto místo autaři co nabídnout i mimo svatý grál sezóny. Co jsem zjistil?

Samozřejmě, Monacké knížectví, jak se druhý nejmenší stát světa oficiálně jmenuje, je atraktivní samo o sobě. Moderní čisté město s mnoha výškovými stavbami zasazené do vysokých skal azurového pobřeží, kterým se vinou kopcovité uličky vedoucí podél Herkulova přístavu, je působivé a stojí za vidění.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Co jsem taky shledal atraktivním je fakt, že se v něm nenachází mnoho Čechů, potkal jsem jen jednu pražskou rodinu. Nepochopte mě špatně, nic proti mým krajanům nemám. Jen nejsem úplně fanouškem poddruhu s názvem Čech dovolenkový, který se vyznačuje konzumací řízků v alobalu už v autobuse, chlebu s paštikou nebo v poslední době módních baget na místě a u starších ročnícíků i ponožkami v sandálech. Tudíž si vybírám místa, kde je nižší pravděpodobnost se s těmito lidmi potkat. Monako je jedním z nich. 

Ale je faktem, že pro tyto důvody ho může chtít navštívit kdokoli, nesouvisí s auty. Je tu ale hned několik věcí, kterým zdejší prostředí potěší právě i autařskou komunitu. Tím největším je samozřejmě přítomnost bájného monackého okruhu. Já jím ale nezačnu.

Chci totiž nejprve zmínit samotný vozový park. Je vidět, že tento maličký stát je taky jedním z nejbohatších na světě, jelikož místní ulice vypadají skoro jako byste přišli na nějakou významnou automobilovou show a je úplně jedno, jakou značku preferujete. K vidění jsou tu hodně třeba italská sportovní auta, převážně ferrari. To ale není vyloženě speciální, tuto značku potkávám i v Brně. Navíc tu zrovna probíhal průjezd nějakého značkového dálkového závodu, což asi taky hrálo roli.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz 

Co je ale vzrušující, jsou modely tohoto výrobce, které po zdejších ulicích jezdí – nekomentuji ta účastnící se soutěže. Za modelem 458 Italia se v Monaku neotočí ani další majitel ferrari. Ale první, které jsem zde potkal já, bylo černé Enzo. U nás stojí akorát na těch nejhonosnějších výstavách a ještě se k němu nesmí moc blízko, a tady se šinulo po silnici jakoby nic. Fotku bohužel nemám, než jsem tento vjem stačil zpracovat, ztratilo se.

Opodál stálo červené 365 GTC/4, zaparkované na ulici, jako by to byl ten nejběžnější peugeot. Mělo i mírně otevřené okno, takže šlo krásně vidět dovnitř na všechny ty nádherné detaily – hliníková ramena volantu, čtyři horní výdechy ventilace a kovem obložený středový tunel. Na druhou stranu, kupodivu, její manuální převodovka neměla odhalenou kulisu.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Blíž přístavu projížděl ještě zajímavější kousek, model Dino 246, tedy opět auto, které u nás uvidíte jen při nejvzácnějších příležitostech. V této zemí se prohánělo v normálním pondělním provozu. Omlouvám se za fotku, opět mi chvíli trvalo, než jsem se rozdýchal a nastavil mobil na focení, stihl jsem zachytit jen kousek.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Jezdí zde ale i jiné značky. Preferujete aston martin? Není problém. Máte radši rolls-royce? Beze všeho. Speciální edice mercedesů? Stačí zahnout za roh. Dokonce tu budují novou prodejnu Bugatti, aby zdejší obyvatelé mohli dostatečně komfortně nahradit svůj výběhový kus za nový. A prozradím vám, kde se skoro všechna tato auta potkávají. Stačí jít před slavné monacké kasino. Zdejší parkoviště vás uhrane a nepustí.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Největším lákadlem místa je ale samozřejmě slavný okruh Velké ceny. A tady mám dobrou zprávu. Na rozdíl od naprosté většiny tratí, které jsou bez předchozí registrace a zaplacení poplatku zcela nepřístupné, si ji můžete úplně bez problému projít nebo projet celou. Užít si tím pádem můžete všechna nejslavnější místa, včetně stoupání Beau Rivage, slavné šikany u Grand hotelu nebo Portierova nájezdu do tunelu (byť normálně je to kruhový objezd, takže se zážitek drobně liší).

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Po této trati je navíc několik zajímavých zastavení. V zatáčce před cílovou rovinkou je umístěná socha Juana Manuela Fangia, argentinského pětinásobného formulového šampiona, který zde vyhrál závody v letech 1950 a 1957. U kasina stojí socha Williama Grovera, prvního vítěze zdejší Velké ceny. Pod mostem u nájezdu do již zmíněného tunelu je pak socha anonymní, věnovaná současným monopostům. Kromě prostřední jsou dané skulptury přístupné, do bronzových aut si můžete sednout a nechat se zvěčnit. 

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

V přístavu taky naleznete bustu Louise Chirona, asi nejznámějšího místního jezdce, který byl v šampionátu formule 1 navýsost úspěšný a objevil se i na starém Masarykově okruhu. To je ostatně důvodem, proč právě z jeho jména pochází české rčení jezdíš jako širón. Je to zajímavý člověk, možná bych o něm mohl jednou něco napsat. Při procházce, potažmo projížďce trati tak na vás opravdu dýchne historie a genius loci.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Je pravda, že okruh budete procházet nebo projíždět za plného provozu. Ale věřte mi, nebude vám to vadit. Když totiž sedíte v autě, před vámi skoro celou cestu jede Lamborghini Aventador a za vámi Aston Martin Rapide, přežijete to. A pěšky uvidíte tolik zajímavých aut, že vás ani nenapadne si na dopravu stěžovat.

Nicméně, ještě jsem se nedostal k jedné podstatné věci, v současné době možná té úplně nejpodstatnější. Návštěva knížectví a prožitek z trati zdaleka není vyloženě drahou a nesplnitelnou záležitostí, jak by se mohlo zdát. Jistě, v době závodu samého tam z finančního hlediska nemá cenu jezdit, ledaže jste spřízněni s lidmi určitých jmen. Ale mimo tento týden to není takový problém.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Jídlo se dá sehnat za stejné ceny jako všude v okolí. Například v prý nejlepší místní italské restauraci na hlavní ulici pro pěší stojící hned vedle tabáku (jméno říct nemůžu, víte co) mají pizzu za 13 euro. To není oproti cenám v kvalitních restauracích v ČR moc velký rozdíl. K tomu přidejte, že za tyto peníze dostanete porci, z níž se najíte dva, úplně bez problému. Oběd pro jednoho za € 6,50 v Monaku? To jde, ne? 

Ubytování umí být dražší, ale to vám může být úplně jedno, neboť ono tu není potřeba spát. Země má na rozlohu asi dva kilometry čtvereční a všude okolo je Francie. Stačí přespávat v hotelech v okolních městečkách a za podstatně nižší cenu získáte stejné výhledy na moře, do knížectví to bude co by kamenem dohodil a ještě nebudete muset celý den platit monacký roaming (který je šílený).

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Jediným problémem tak zůstává parkování. Místo je prakticky nesehnatelné, a když už se najít podaří, je vždy za poplatek a často časově omezené, nejběžněji na dvě hodiny. Tudíž bych poradil buď si autem prostě jen projet okruh a knížectví pak opustit. anebo lepší ale trochu kacířské řešení: Auto nechte u hotelu ve Francii a do Monaka poskočte vlakem. Síť TER francouzského národního dopravce SNCF sem zajíždí ze všech směrů každou půl hodinu, v domovském státě staví bez přehánění u každé vrby, stojí drobné a ještě přijedete na zajímavé nádraží, které je celé vytesané ve skále. Projížďku pak můžete realizovat čímkoli, co si tu pronajmete. V nabídce je všechno od Renaultu Twizzy až po luxusní mercedesy a sportovní BMW. A ano, jistě, dají se sehnat i ještě lepší kousky, ale to už zase stojí hodně peněz.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz   

Závěrem: návštěvu tohoto motoristicky navýsost zajímavého místa můžu vřele doporučit všem vám, kdo máte rádi auta. Z místního provozu si ukroutíte hlavu, na parkovišti u kasina nebudete věřit vlastním očím a po vzrušujících momentech na celé legendární trati nějakou dobu štěstím neusnete. Když navíc dodržíte pár mých rad, ani vás to nezruinuje. Až si říkám, jestli je vlastně dobře, že vám to všechno říkám. Co když se tu pak rozšíří poddruh Čech dovolenkový?


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Buďte první, napište komentář!


Poslední komentáře