Určitě jsem byl celý loňský rok hodný. Jak to poznám? Ve vánočním článku jsem si přál zajímavější testovačky než třeba minulý C5 Aircross, no a už těsně po Vánocích sedím v Mini Countryman Cooper S. Bylo mi podezřelé, že se v redakčním kalendáři zrovna o tohle nevede větší boj. A tušení bylo správné: byl v tom totiž malý háček – je to Mini s kempingovou úpravou na testování během silvestra. Povinnosti v něm přespat se směju, než zjistím, že se nejedná o vtip. Ale co bych pro vás, čtenáře Autíčkáře, neudělal… Vždyť nachlazení se dá vyléčit.
Od nemoci a omrzlin mě zachraňují dvě věci – v týdnu kolem silvestra přichází výrazné oteplení s teplotami přes deset stupňů nad nulou. I ty zimní pneumatiky se zdají zbytečné. Druhou pak je, že stan Hussarde Duo, který byl původně upevněn na střešních příčnících, se pár týdnů předtím zalíbil nějakému nenechavci. Odcizit stan se mu nakonec nepodařilo, ale výrazně poškodil mechanismus nosníků a stan v hodnotě přes 66 tisíc tak nebyl k dispozici. Škoda. Už jsem se tak nějak psychicky připravil, že jsem se na tu jednu noc ve spacáku nakonec i těšil.
Začněme autem samotným. Countryman doplnil nabídku značky Mini v roce 2010 a stal se tak třetí řadou automobilů tohoto britského výrobce. Další jsou klasické Mini ve všemožných verzích (electric, třídveřový, pětidveřový, cabrio) a Clubman – což je zase Mini jako kombík. Countryman pak nesl mnohá prvenství značky – je prvním Mini, které měří přes 4 metry (o 11 cm). Prvním, který má pět dveří a také prvním s pohonem všech kol. Druhá generace, která sdílí svůj základ s BMW X1, se představila v roce 2017 a narostla o dalších skoro 20 cm do délky. V roce 2020 prošla faceliftem.
Testovaným autem je verze Cooper S včetně příplatkové čtyřkolky ALL4. Pohon obstarává přeplňovaný dvoulitr s výkonem 131 kW spojený s osmistupňovou automatickou převodovkou ZF – a je to perfektní volba. Auto váží bez doplňků 1645 kg a motor s ním nemá vůbec žádný problém. Výkonnější je už jen verze plug-in hybrid (162 kW) a samozřejmě John Cooper Works (225 kW).
Motor v každém režimu (Green, Mid, Sport) dělá přesně to, co od něj čekáte. Na Green je troch “otupělý”, ale prý přidává asi 2,5 km dojezdu. Mid je ideální pro každý den, protože prošlápnutí plynu přináší odpovídající reakci. Také se zapne falešný zvuk motoru z reproduktorů. Přiznám se rovnou – u Mini mi to vlastně nevadí. Určitá teatrálnost k němu zkrátka patří, zvuk je pěkný a ozývá se až při razantnější akceleraci. Režim sport pak jde zapnout zvlášť u auta a u převodovky. Má nejrychlejší reakci na plyn, ještě výraznější zvuk (ano, ten z repráků) ale hlavně přináší zábavu. Na stovce je pak auto už za 6,8 vteřiny a při ubrání plynu si převodovka ještě chvilku podrží vyšší otáčky, aby byl Miník připravený znovu okamžitě vyrazit. Kéž by zde byla i příplatková pádla řazení pod volantem! Najdou se nějaké chyby? Jo, jedna by tu byla – i když by většina označila reakce motoru (obzvláště v tom sportu) za bezprostřední, já jsem tam prostě tu půl vteřinku prodlevy vždy cítil. Asi už jsem si zvyknul na postupující trend hybridů. Pro mě by byla určená verze plug-in hybrid, ale v tomhle asi nebudu zastupovat většinový názor českých řidičů.
I když motor patří ke špičce, nejlepší část na autě je podvozek. Je to perfektní kombinace tuhosti a komfortu. Na každé díře reaguje přesně tak, jak očekáváte. Malé spáry odfiltruje, větší propruží bez bouchnutí. Komfortem se stále může řadit do kolonky – využití i pro rodinu. Přitom se v zatáčkách zbytečně nenaklání. Přirovnání jakéhokoli Mini k motokáře je takové klišé automobilových recenzí. Pravdou ale je, že se vážně těžko hledá auto s vyšší stavbou, které by jezdilo jako Countryman. Tady si zkrátka Mini bere od BMW to nejlepší, co může. Limity k vyvolání nedotáčivosti leží dál než u podobných aut a na suché silnici není lehké se k nim přiblížit, protože pud sebezáchovy většinou zasáhne dřív. A to byly obuté zimní osmnáctky. Ano, před limitem už začíná být cítit vyšší hmotnost. Obzvlášť, když volantem napoprvé netrefím oblouk dokonale a musím ještě v rámci zatáčky směr upravovat, tak se karoserie trochu zavlní. Pokud ale silnici znáte a víte, jaká zatáčka přijde, užijete si i s tímto vyšším autem opravdu dost zábavy. Za mokra už se limity překročit dají, ale stále auto jezdí spíš jako dobrý hatchback než crossover. Podvozek je důvod, proč jsem po dlouhé době zvolil domů tu delší a klikatější cestu.
Dostáváme se ke vzhledu a ten je pro mě na velký palec nahoru. Takový malý velký rošťák. Prvky Mini (především přední část) jsou jasně rozpoznatelné, ale jakoby na steroidech. Tam, kde Mini Cooper působí občas až roztomile, dovolí větší rozměry Countrymanu přidat na dramatičnosti. Chybí snad už jen nějaká výraznější barva, i když šedá s černými pruhy a střechou má také něco do sebe. Kromě vystrčených nárazníků na obou koncích auta zaujme skoro vodorovná kapota. Uprostřed z ní vystupuje boule, která možná neupoutá zvenku, ale když sedím uvnitř, tak se na ni dívám stále. Přední sklo je ke kapotě poměrně kolmé a kolem dálničního rychlostního limitu už se začíná trochu ozývat obtékající vzduch, ale ani s namontovanými příčníky nejde o nic strašného. Vzadu pak přítomnost silnějšího motoru prozrazují dvě koncovky výfuku. S posledním faceliftem dostal venkovan (Countryman) mimo jiné nové zadní svítilny s náznakem motivu britské vlajky a jejich grafika je stejně zajímavá jako zbytek auta. Třeba při zapnutí mlhovky se odpojuje spodní LED pásek brzdového světla.
Facelift se dotknul také interiéru auta – centrální displej v kruhu, tradiční prvek značky Mini, zůstává zachován. Nový je celý volant s tlačítky, čalounění a prošívání sedadel a pár dalších drobností. Hlavně je ale nový displej přístrojového štítu pod volantem, který nahrazuje analogové ručičky. Bohužel nový (polo) displej je asi jedinou větší vadou na celém autě. Je to kombinace displeje s nízkým rozlišením v prostřední třetině s klasickým ručičkovým ukazatelem otáček vlevo a částí s kontrolkami vpravo. Celý je překrytý tmavým plastovým „sklem“, takže se zdálky tváří jako jeden velký displej. Naživo to na mě ale moc hezky nepůsobilo, obzvláště když se pak podívám na centrální obrazovku, která je naopak perfektní. Čitelnost je ale dobrá. Nakonec jsem stejně častěji využíval head up displej.
Zbytek kabiny je pak nad očekávání prostorný. Díky vyšší pozici sezení je dost místa i na zadních sedadlech. Ty přední mají přiměřené boční vedení i tuhost, možnost prodloužení spodní části a dostatečné možnosti nastavení. Takový ten ideál, o kterém vlastně nejde nic moc říct. Prostě sedíte a všechno je správně. Vzhledem k tomu, že je auto poměrně malé, ale místa je v něm překvapivě dost, musel logicky trpět objem zavazadlového prostoru. 450 litrů na papíře ještě nevypadá jako tragédie. Bojím se ale, že velká část z nich byla naměřena pod podlážkou kufru. Neměl jsem možnost to reálně vyzkoušet, ale od pohledu mi přijde, že kočárek bez rozebírání se tam vejít nemůže. To jsou zkrátka moje současné požadavky na přepravní kapacitu po narození druhého dítěte. Ale pokud jsou už děti větší, případně nejsou žádné? Pár tašek s oblečením se tam vejde a rvát tam skříně z Ikea stejně nikoho nenapadne.
A proč jsem to s tím kočárkem aspoň nevyzkoušel? Tento konkrétní kus byl vybaven kempingovou vestavbou od české firmy z Bílovic – Egoé nest. Pokud jste Mini dobrodruh, je tohle řešení právě pro vás. Nemyslím tím mini jako vzrůstem, ale spíše fanda britské značky. Kdo jiný by totiž chtěl zrovna z Mini dělat obytňák, že ano. Egoé má s vestavbami mnohaleté zkušenosti a na výsledném produktu je to znát. Tato konkrétní vestavba se nazývá Camper. Celá konstrukce sedí v kufru na milimetry, ale hlavně nechrastí, neposkakuje nebo jinak neotravuje. I při rychlejší jízdě. A to jsem ji neměl prázdnou, součástí bylo pár pánviček, pokliček a trocha dalšího kuchyňského vybavení. Stačilo jen vše dobře umístit do na míru ušité tašky s termo vrstvou. Občas se jen ozve šplouchnutí vody z vestavěného šestnáctilitrového kanystru s elektrickým čerpadlem napojeným na 12 V. Na místě, kde chcete páchat své kulinářské umění a hrát si na MasterChefa, pak stačí zatáhnout za dvě poutka s pojistkami a celou kuchyňku vysunout. Čeká na vás plynový dvojvařič (který se dá celý vyjmout), prkénko na řezání, sprcha nebo vodovodní baterie ze zmíněné nádrže s čerpadlem, dřez a další přípravná plocha. Kvůli větru je tu dodáváno i stínění plamenu vařiče. Vše je pevné a drží na svém místě. Atmosféru pak dotváří oranžově zářící mini sekyrka.
Po (jistě) chutné večeři s nebem nad hlavou a právě vycházejícími hvězdami je nejvyšší čas připravovat postel na spaní. Střešní box Hussarde Duo, který měl být původně součásttí, by byl ideálním řešením – rozložený je za 30 vteřin a rozměry lůžka 2,1 x 1,2 m na přespání stačí. Pro dva kulturisty to asi nebude, ale pro využití vzájemného tělesného tepla s vaší partnerkou během noci (říká se tomu tulení) je to akorát. Pokud stan nemáte a spát pod širákem se vám nechce, můžete dále rozložit zmíněnou vestavbu v kufru. Nejdříve musíte složit zadní sedačky a přední odsunout úplně dopředu. Následuje sestavení dřevěné konstrukce z několika dílů příček a roštu, kterou pokryje tenká šestidílná matrace. Výsledné lůžko o rozměrech 1,95 m x 1 m pak už je pro dva jen s hodně velkými kompromisy. Dostat se na lůžko není nic snadného a limitem je především malá výška mezi postelí a střechou.
Verdikt
Závěr bych rozdělil na dvě části – vestavbu a auto. K vestavbě můžu napsat, že se jedná o kvalitní produkt, na kterém jsou znát zkušenosti výrobce. Tomu pak odpovídá i cena 111 200 korun. Je možné objednat pouze vestavbu do kufru, bez roštu a matrace. Cena pak klesne na 86 200 korun. Mě osobně to přijde fakt hodně, ale vše funguje, jak má, nikde nic nedrnčí a každý kousek prostoru je využit. Ke slušné pevnosti vestavby budou určitě pomáhat i její menší rozměry, protože od kolegů vím, že u větších aut to pravidlem být nemusí. Výborné je, že se dá celá vestavba bez problémů z auta vyndat a zpátky namontovat třeba jen na pár výletů ročně. Vestavba je univerzální a může se umístiti i do jiného (podobně velkého) auta. Stačí jen jinak seřídit nožičky. Reálně moc nečekám, že bychom začali v přírodě vídat postávat přes noc Miníky. Spíš to berte jako ukázku toho, že Egoé nest zkrátka umí a jsou schopni vymyslet praktické řešení snad do čehokoli.
Druhá část je o Mini Countryman Cooper S. Líbí se mi jeho hravý styl, každé auto se přece nemusí tvářit vážně. Je na něm spoustu detailů a drobností, které je možné objevovat – sem tam schovaná anglická vlajka (třeba i na cvočcích na sedadlech), nápis Mini ve světlech, nebo můžete počítat, kolik kruhů je na originální přístrojové desce. Překvapuje mě dostatek místa pro posádku v kabině. Dvoulitr TwinTurbo má přesně tolik výkonu, kolik pro zábavné svezení potřebujete (možná i o trochu víc) a pak ten podvozek – jednoduše dokonalý. Negativem může být menší kufr a taky cena. Mini celkově není zrovna levná značka a slušně vybavené auto zkrátka něco stojí. Konkrétně tato verze vyjde na cca 920 tisíc korun. To není za malý crossover zrovna málo. Jenže kdo jiný umí nabídnout kvalitní techniku v tak zábavném balení?
Za fotky děkuji D&H foto
Technické údaje:
- Motor: zažehový přeplňovaný čtyřválec, 1998 cm3
- Výkon: 131 kW (178 PS)
- Točivý moment: 280 Nm
- Převodovka: osmistupňová automatická
- Maximální rychlost: 222 km/h
- Zrychlení 0–100 km/h: 7,3 s
- Pohotovostní hmotnost: 1645 kg
- Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 6,2 (8,0) l/100 km
- Zakladní cena: Mini One Countryman od 673 400,- Kč
- Cena testovaného vozu: Mini Cooper S ALL4 Countryman od 920 400,- Kč
