Moje setkání s elektromobily bylo dosud poměrně ostýchavé, zato s vozidly tovární značky Mini mám zkušenosti bohaté. Vyzkoušel jsem jich několik, dvě delší dobu vlastnil, a s jedním z nich jsem dokonce skončil v Bosně stylově v minovém poli. Za ty roky, kdy bylo Mini mým jediným vozem jsem si zvyknul, že je to nejen auto, které baví řidiče po celou dobu jízdy, ale pokud si zvolíte správnou verzi a motorizaci, je možné z bodu A do bodu B popovézt také nepatrnou špetku praktičnosti. Mám Mini rád a tak jsem se na to nové elektrické těšil velice velmi. Kdo by venkoncem nechtěl vyzkoušet budoucnost ještě dnes?
Převzal jsem si klíček ve tvaru domažlického vdolečku a elektrické Mini si zálibně prohlížel. Pokud zůstaneme u příměrů z oblasti kynutého těsta, třetí generace nového Mini dle mého soudu příliš vykynula, ale tohle třídvéřové autíčko vypadá na rozdíl od větších sourozenců zcela v pořádku. Moc se mi líbí zadní svítilny britského typu a v zásadě na něm není nic, co bych pokládal za nepovedené nebo neuměřené. Uvnitř je místa tak akorát, tedy na předních sedačkách, na zadních by mohl cestovat nanejvýš Terry Fox, za řidičem mojí velikosti spíš Kenny Easterday. V kufru to vypadá jako v kabelovně díky přiloženým vodičům a nabíječce, ale i jedna větší nákupní taška se sem ještě vejde. To jsem ostatně několikrát vyzkoušel, nejbližší rychlá dobíjecí stanice od mého bydliště se nachází u supermarketu.
Nejdřív jsem si nemohl zvyknout na vesmírný zvuk, který Mini vydává v nízkých rychlostech, ale nakonec musím přiznat, že jsem v něm našel zalíbení. Ale zvuk není to, co na Mini Cooperu SE řidiče opravdu zaujme. Hned u výjezdu z garáže se totiž objeví veškerý výkon, který je tu hned, bez čekání, řazení a bez řevu. Kosmická melodie mizí s překonáním třicítky, což netrvá dlouho, a slyšet je tak pouze zvuk zánovních pryží. Paráda. Tohle Mini jede prostě skvěle, drží jako přilepené a výkonu má víc než dost. Minimálně ve městě, kde hravě za pár vteřin překročí povolenou rychlost. Na ovládání stačí jeden pedál, pokud pustíte plyn, Mini zpomalí a zastaví. Je tu páčka pro přepnutí do režimu s mírnější rekuperací, kdy jde ovládat auto klasicky plynem a brzdou, ale tramvajový režim mi prostě vyhovoval víc.
Pár dnů jsem kroužil po metropoli a kochal se tím odpichem z místa. Moje Mini je také na světlech první, ale tohle je jiná jízda. U testovaného auta mi chyběly dvě věci, o kterých ze zkušenosti vím, že jsou pro Mini důležité. Jedno je loketní opěrka, bez které se člověku mojí velikosti nenastupuje/neobléká se auto pohodlně a druhá je panoramatická střecha, bez které není vidět na semafory, to je u městského auta trochu mrzení. Parkovací senzory jsem u Mini oželel s klidem. Také mi přijde, že výrobce ustupuje praktičnosti a část zábavných ovládacích prvků se postupně proměňuje na tlačítka, která bych si spíš představil ve vozidlech nižší cenové kategorie. Vše je ale pochopitelné, infotainment funguje logicky a hned, hudba hraje krásně, chvilku jsem si jen zvykal na navigaci ukazující změny směru na menším displeji nad volantem. Co mne ale hnětlo, že na multifunkčním volantu jsou oproti starší generaci Mini prohozené zleva do prava ovládání audia a tempomatu, přineslo mi to pár trapných chvilek.
V zásadě ale není s výjimkou dojezdu nic, co bych elektrickému Mini vytknul. Má v sobě všechnu tu hravost a motokárovitost, a je vážně rychlé, obzvlášť když se přepne na režim Sport. Naopak nedoporučuju používat režim Green. Zábavné autíčko dostane obří kouli u nohy a plouží se jako želva. Nikdo přece nechce řídit Mini Recooper. Jen těch zhruba 160 kilometrů dojezdu, s opravdu lehkou nohou najnejvýš o dvacet víc. Za několik dnů jsme si na sebe zvykli a pln nadšení jsem pojal podezření, že s elektrickým Mini jde dělat to samé jako s ostatními Mini, tedy vyrazit na výlet, užívat si jízdu okreskami a odezvy řízení. Mini přece není jen dopravní prostředek. Nedošlo mi, jak moc se musí výlet elektrického typu plánovat a hlavně jsem porušil základní pravidlo elektromobility, co můžeš nabít dnes, neodkládej na zítřek.
S dojezdem okolo sto kilometrů, jsem ve volném dni vyrazil do Krumlova, který je prý po letech osvobozený od asijských turistů. Vzal jsem s sebou kamarádku Karolínku, která mi při testování pomáhá s kategorií nevolnost po průjezdu serpentin. S přibývajícími kilometry a ubývajícími procenty baterie ve mně rostlo podezření, že výlet nebude stejný jako s obyčejným Mini, které spaluje dinosaury. Navigace umí najít nabíjecí stanice a dlouho mi utkvěle ukazovala, ať se otočím a vrátím do hlavního města. Nakonec přeci jen kousek mimo trasu našla nabíječku. S dojezdem třicet kilometrů nebylo co řešit a zelený stojan jsem vítal vděčně jako rudoarmějce a vlasovce dohromady. Ukázalo se, že zařízení má výpadek, ale na dispečinku jej naštěstí uměli na dálku aktivovat. Vytáhl jsem z Mini kufru vodič a připojil auto ke sloupku. Bohužel se jednalo o nabíječku pomalého typu a tak jsme měli dost času prohlédnout si okolí, tedy městys Prčice. Mimochodem moc toho zde k vidění není, ale měli jsme opravdu hodně času a mohli si přečíst slosovací listinu z místního plesu hasičů. Tombola byla bohatá, jen tak namátkou obsahovala třeba startovací kabely, nože KDS, sekanou, rum, pytel obilí, ½ prasete, 4x sýr hermelín, francovku alpu, kravatu, pomeranče, lahev vína nebo CIF. Nikdy bych netušil, kam nás ta elektromobilita zavede.
Po necelých dvou hodinách bylo dost energie pro návrat do Prahy nebo jízdu k nejbližší rychlé nabíječce v Českých Budějovicích, kterou mi ochotně poradil technik na telefonu. A tak jsem smotal kabel a vyrazil vstříc dobrodužství, pro jistotu bez klimatizace a na Green mode. Nakonec jsem ušetřil ještě patnáct kilometrů navíc. Na předměstí jihočeské metropole stojí skutečně oranžový sloupek s rychlým dobíjením, také rychle jsem se zorientoval v kabelech a koncovkách a už to ze sítě svištělo padesáti kilowatty. 79 minut, číkalo Mini a tak jsme si udělali hezkou procházku do centra, od nabíječky to je necelá půlhodinka. S pozdním obědem nebo spíš večeří to dalo 100% baterie, jen už bylo pozdě a tak jsme se místo do Krumlova vydali domů. I tak to byl hezký výlet, elektromobil člověku ukáže nový pohled na dopravu a život. Cesta je nakonec také cíl a s obyčejným Mini bych se člověk ani neprošel.
Verdikt
Mini SE je neméně zábavné než kterékoliv jiné Mini, dost možná zábavnější, jede skvěle, elektrický pohon má spoustu výhod, ať už přítomnost výkonu kdykoliv nebo absenci hluku. Dokážu si představit, že osloví zákazníky, kteří potřebují malé a hbité auto do města a mají pro to podmínky, tedy trpělivost, oběživo a zásuvku, navíc jim nebude vadit, že na mimoměstské trasy si pořídí jiné vozidlo. Na Malé Straně jsem měl problém Mini zaparkovat, přestože má na modrou zónu výjimku, nabíjení přes noc je zde zatím jenom vědecká fantastika. Asi bych tedy opět volil Mini, které spaluje dinosaury a motor produkuje kromě emisí také hluk, můžu ale jet kdykoliv a kamkoliv. Připouštím ale, že akcelerace Mini SE mi bude trochu chybět.
Technické údaje:
Motor: elektromotor
Výkon: 135 kW (184 koní)
Točivý moment: 270 Nm
Převodovka: –
Maximální rychlost: 150 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,3 s
Provozní hmotnost: 1440 kg
Průměrná spotřeba dle výrobce: –
Průměrná spotřeba v testu: –
Cena testované verze: 891 700 Kč
17. května 2020, 00:27
0
Pro příznivce elektromobility takový reality check - zanedbejme veškeré ztráty na vedení a představme si, že jaderná elektrárna Temelín je vyhrazena pouze pro nabíjení elektromobilů. Celkový výkon obou reaktorů je udáván jako 2052 MW. Kolik 50kW nabíječek, potažmo 350kW superchargerů na maximálním výkonu vykryje najednou?
17. května 2020, 09:10
0
Tak například u těch 50 kW to vychází na cca 41 000 stanic. Nicméně asi málokdo bude mít intuitivní představu, jestli je to hodně, nebo málo. Neboli jak moc je pravděpodobné, že se zároveň připojí čtyřicet tisíc aut k 50kW rychlonabíječce. Čili nevím, jestli to je úplně dobrý reality check.
K tomu pomůže spíš následující úvaha. Průměrné auto ujede za den cca 30 km a ze stávající zkušenosti se cca 80% energie nabíjí pomalu na AC, když auto někde stojí. Což je mimochodem drtivá většina života automobilu; jen stojí, zabírá místo a stárne. Z toho vychází, budeme-li uvažovat průměrnou spotřebu 18 kWh/100 km, že jedno auto potřebuje průměrně dobít jen 5,4 kWh denně, z toho 1,1 kWh pomocí DC dobíjení (0.2*30*18/100). Krát 6 milionů aut v ČR, kdybych předpokládali kompletní adopci, což nenastane minimálně ještě několik desetiletí, a dělá to 6,5 GWh, které je potřeba denně dodat do aut pomocí rychlonabíjení. JE Temelín má nominální výkon zmíněných 2,05 GW.
Kdyby se ta auta rychlonabíjela rovnoměrně během dne, řekněme mezi 10:00 a 20:00 (interval 10 hodin), tak by si po dobu těch deseti hodin brala přibližně třetinu výkonu temelínu. Nebo jiný pohled, aby rychlonabíjení aut plně vytížilo temelín, tak by se muselo kompletně odehrát rovnoměrně v rámci tří hodin během dne.
Což jsou samozřejmě obrovské výkony, ale zas to není nic úplně nepředstavitelného, že by třeba vycházelo na 100 plně vytížených temelínů. Podobné rámcové výpočty je samozřejmě dobré si udělat.
Ve skutečnosti je nakonec větší zátěž to AC dobíjení, protože je to 4krát tolik energie, které po potřeba do těch aut dostat v ne o moc delším čase.
17. května 2020, 10:45
6
ou jé tady se zas dějou věci. Ona ta elektromobilita má jeden dost zásadní problém, totiž diletantství propagátorů. Oni to propagujou tak nadšeně a obvykle úplně zcestně a blbě, někdy až násilně že to skoro hraničí s vyhrožováním, že to logicky vyvolá vlnu až hysterického odporu.
Samozřejmě že ty auta ten Temelín nepřetíží, jenže on ten Temelín tady není jen kvůli budoucím autům, on a s ním Dukovany a pár dalších krmí velkou část spotřeby na našem území.
Nevím jestli zrovna 80% nabíjení se děje na AC když auto někde zrovna dlouhodobě stojí ale dejme tomu že je to tak. Jenže ono to bude do značné míry dané podmínkami. Předpokládám že si takové auto koupí primárně ten, kdo má možnost bezproblémově dobíjet, má garáž s elektrickou přípojkou. Je možné že jsou i masochisti co si potřebujou něco dokázat a žijou s tím i na sídlišti a okupujou nabíječky u Lidlu. Ovšem dá se s jistotou předpokládat že jich bude zanedbatelné množství. Jenže co se stane až bude k tomu restrikcemi a regulacemi dotlačen normální uživatel? Ten co každé odpoledne krouží sídlištěm aby prostě zaparkoval. Kam se připnou ty tisíce aut na sídlištích? Budou muset na veřejné nabíječky stejně jako dnes jezdí na veřejné benzinky, ovšem s tím že u nich asi časem bude docela nával. Nejspíš přibude další trabl, k tomu kde nabiju a za jak dlouho, se bude ještě řešit kdy. Nejspíš se budem k nabíječce objednávat přes aplikaci, auto nás přes telefon vzbudí v půl třetí v noci protože od tří je volný krmítko.
17. května 2020, 13:06
-4
V EU jezdí skoro 300 milionů osobních aut, přičemž ročně se prodá nějakých 15 milionů. I kdyby se od zítřka prodávaly jen elektromobily ve stejném množství, tak by trvalo 20 let, než by se obměnila všechna auta při rovnoměrném a postupném nasazování. To podle mě dává dobrou rámcovou představu o tom, kolik času máme na budování infrastruktury pro masovou adopci obyvateli sídlišť. Nemluvě o tom, že v té době už to možná bude zcela irelevantní, protože doprava bude vypadat úplně jinak než dnes.
Co se může v relativně dohledné době stát, ale nejspíš ne u nás, jsou úplné zákazy vjezdu všech spalovacích aut do center některých měst. Což ovšem nikoho nenutí si kupovat elektromobil. Jen holt do centra dotyčný bude muset jet MHD.
17. května 2020, 13:08
4
Pepa: K tomu co popisujes za nasich zivotu nikdy nedojde. Takovy rozvoj totiz nenastane. Je to docasna vec, ktera se akorat ted musi zaplatit. Bohuzel. Smutny je ze lidi jako pan MBMB a dalsi nemaji odvahu anebo penize si koupit vlastni elektricky auto. Aby podporili svuj sen a zaplatili tak vyvoj a vyrobu teto slepe vetve automobilismu. Tocime se zatim v kruhu... A to je neprijemna pravda.
V budovani infrastruktury se pokracuje pomalu. A co koukam po Praze nabijecky jsou zatim casto spis volne. Lidi jako pan zdejsi propagator moc nejsou. Teda ty jsou. Ten kdo by za to dal vlastni prachy moc ne.