načítám data...

Mercedes postavil nejlepší kurýrní dodávku na světě. Využívá poznatky z praxe

13. června 2022, 08:43 Jakub Pospíšil Recenze & testy

Tohle je sen každého kurýra. Chytré dveře, policový systém uvnitř a skvělý interiér. Sprinter je bez diskuze nejlepší kurýrní dodávka na světě

zobrazit celou galeriiFoto:   Jakub  Pospíšil

V poslední době se dost mluví o budoucnosti kurýrní dopravy. Povídá se, že nákladní auta do center měst nepatří, že by se to dalo vyřešit i elegantněji. Obskurnosti jako cargo kola se pomalu a nejistě objevují i u nás, aby polepené reklamou spedičních společností prodělávaly, ale zlepšovaly ekologický obraz toho kterého přepravce. “Rohlíci” drandí v nabíjecích pick-upech (a tiše závidí kolegům v naftových Caddynách), Alza se snaží zavážet pražské prodejny s elektrickými dodávkami SAIC. Je to do jisté míry trochu divadélko, za určitých okolností to ale fungovat asi může. 

Drtivá většina zboží a zásilek se do cíle své cesty dostává starým osvědčeným způsobem, který zahrnuje nejdelší nejvyšší verzi klasické naftové dodávky, řidiče a spoustu práce. Sám jsem si balíkařinu párkrát vyzkoušel a od té doby si o to víc vážím každého, kdo mi bez ohledu na počasí vcelku spolehlivě doveze prakticky cokoli, co si den předem rozhodnu objednat. Tímto ještě jednou děkuji hrdinovi, co mi minulý týden dovezl krbová kamna. 

Foto: autickar.cz

Co mě na rozvozu zásilek po městě obzvláště hnětlo byla nutnost neustálého otevírání a zavírání různých dveří. U skříňové dodávky se proces doručení balíku sestává z neustálého přelézání z kabiny do nákladového prostoru a zpět, přičemž “šoupačky” bývají na straně spolujezdce, tudíž je vždy třeba celý vůz oběhnout. Obzvláště otravné jsou větší “obouruč” balíky, které je po vyložení nutné postavit kvůli zavření dveří někam na zem, což je vskutku skvělé když prší, nebo sněží. A to nemluvím o neustálém lovení klíčů z hlubin kapes. Odemčenou dodávku bez dozoru fakt nechat nemůžete a keyless je u užitkáčů z říše snů. 

Takže zastavit, vypnout motor, otevřít dveře u řidiče, protože se stojí u kraje silnice, je potřeba počkat až nic nepojede, vystoupit, zabouchnout, oběhnout dodávku, otevřít šoupačky, najít na podlaze balík, vyndat balík, zavřít šoupačky, zamknout, odnýst, předat, přijít zpět k autu, najít klíče, odemknout, počkat až nic nepojede, nastoupit, popojet…a to celé klidně sto padesátkrát denně. Tenhle job prostě není žádná selanka. 

Foto: autickar.cz

Jsem si jistý tím, že při navrhování delivery verze Sprintera spolupracovali inženýři ze Stuttgartu s pěknou řádkou zasloužilých kurýrů. Poslouchali jejich nápady a stížnosti, přemýšleli, trochu se inspirovali za oceánem a výsledkem je něco, co se nebojím nazvat snem každého balíkáře. Tohle auto vypadá ze tří stran jako klasický dlouhý Sprinter. Rozdílný je jen levý bok, kde (kromě reklamního polepu) najdeme dvoukřídlé dveře, ne nepodobné těm z městského autobusu. Jsou samozřejmě elektricky ovládané a dokonce se umí automaticky otevírat a zavírat. Oproti těžkým šoupačkám je to rozhodně krok správným směrem.

Tím to ale teprve začíná, změn je tu mnohem víc. Začneme třeba vzadu – Balíky tu lze vyrovnat do polic s dvousetkilovou nosností, regálky se snadno sklápějí, takže v případě, že nejsou potřeba, lze je připlácnout ke stěně dodávky a nepřekážejí. Potěší i trojice silných LED světel na stropě, která usnadňují hledání zásilek v policích. A jak je vidět na fotce níže, odpadná i to nepříjemné přebíhání venkem – nákladový prostor je s kabinou spojen zamykatelnými šoupacími dveřmi. 

Vpředu pak nenajdete obligátní trojmístnou lavici, ale jen jedno sedadlo řidiče a jedno nouzové sklopné “kinosedátko” určené pro občasného spolujezdce. Díky tomu je vpředu spousta místa, zmizely takové ty černé díry mezi sedačkami, kam v nejnevhodnější dobu pravidelně zapadají drobné a tužky. Kabina se dá krásně “zabydlet”, na věšáku v právé části může klidně viset nepromokavá bunda, která v dešti neodkapává na čalounění, ale přímo na podlahu, s přehledem se sem vejde batoh, taška s nákupem, nebo nějaká obzvláště křehká zásilka a o nic z toho nikdo nezakopává. 

Foto: autickar.cz

Kromě toho je tu ještě dvojice neobvyklých tlačítek na středovém panelu. To vpravo otevírá zadní “autobusové” dveře, tím levým se pak ovládá automatický režim, další naprosto zásadní trumf Sprinteru. S tímto módem totiž doručovací procedura, respektive veškeré otevírání dveří, rozsvěcení a podobně, probíhá zcela automaticky. Po zastavení vozu a vypnutí zapalování se odjistí dveře do nákladového prostoru (za jízdy jsou z bezpečnostních důvodů zamčené, lze je ale manuálně odjistit). Když je kurýr odsune, automaticky se rozsvítí zadní LED lustry a zároveň se otevřou boční “autobusová” dvířka. Řidič za sebou zavře dveře do kabiny a ta se celá zamkne, aby jeho osobní věci zůstaly v bezpečí. Po nalezení balíčku pak může vyjít ven z dodávky, boční dveře se automaticky zavřou a zamkne se i zadní trakt. 

Při návratu pak stačí tlačítkem na klíčích otevřít boční dveře, vlézt dovnitř, čímž se odemknou “šoupačky” do kabiny a zároveň se za řidičem zavřou dveře ven. Po projití na kapitánský můstek už stačí za sebou jen zasunout dveře, ty se samočinně zajistí a můžete vyjet. Automobil od řidiče za celou dobu vyžaduje jen jedno odemčení bočních dveří, vše ostatní se děje samočinně bez nutnosti hledat klíče, nebo tlačítka. Zní to poměrně komplikovaně, proto jsem proces natočil, aby to bylo jasnější. 

Kromě těchto specifických vychytávek je tu i pár příplatků, které si můžete pořídit i k jiným Sprinterům, ale tady dávají dokonalý smysl. Ať už to je zvětšená palivová nádrž o objemu 93 litrů (protože tankování zdržuje), silnější alternátor, zesílený podvozek pro nekvalitní cesty, zesílená přední i zadní náprava, akustický paket omezující pronikání hluku od motoru k řidiči, ale třeba i omezovač na 130 km/h (protože komu se chce řešit pokuty). Potěší i desetipalcový infotainment s aktuální verzí systému MBUX, který je skutečně dobře odladěný a v kombinaci s Android auto/Apple car play lze šikovně nakonfigurovat a dokonce si poradí i s importem seznamu mapových podkladů v .CSV přímo do navigace. A najdeme tu i nadstandardní množství USB zásuvek na všechny telefony, čtečky, PDA, palubní kamery a další kurýrní nezbytnosti.

Třeba i taková drobnost, jako zavírací kryty schránek na vrchu palubní desky jasně ukazuje, že se tu zkrátka přemýšlelo nad každým detailem. Je jasné, že tyhle praktické šuplíčky budou plné různých dokumentů, doručenek, dokladů a dalších věcí. A bez zavíracích krytů by se tyhle papíry akorát odrážely v předním skle, takhle jsou ale pěkně schované a neruší. 

Foto: autickar.cz

Sto pět kilowattů “třistačtrnáctky” táhne díky 330 newtonmetrům docela svižně, sedmistupňový hydroměnič losuje kvalty, rádio hraje na poměry dodávek opravdu nadstandardně a kilometry ubíhají docela příjemně. Je tu samozřejmě i pár drobných vad na kráse, ale nic moc zásadního. Vlastně jsem přišel jen na dvě mrzutosti – tou první je absence těsnění u posuvných dveří v příčce mezi nákladovým prostorem a kabinou. Nějaký kousek gumy by zvýšil akustický komfort, takhle se rámus od balíků ozývá dopředu zbytečně moc. A tou druhou je skutečnost, že v případě, že v automatickém módu necháte klíčky náhodou v kabině, vůz se i tak zamkne. S klíčemi vevnitř. Což je v případě pracovního dne a vozu plného balíků nehezká nepříjemnost. Klíče od auta je tedy ideální nosit pořád na krku.

Jak jsem už několikrát v různých testech psal – mám moc rád auta, u kterých je na první pohled poznat, že se u jejich výroby přemýšlelo. Že se někdo prošel hotovým konceptem a hledal další a další drobné detaily, které by šly ještě alespoň trochu vylepšit a doladit. A co teprve, když se vývoj konzultuje s lidmi, kteří budou daný vůz skutečně využívat. U kurýrní verze Mercedesu je tohle znát na každém centimetru. Je to moc dobře navržené nářadí, které funguje a usnadňuje každodenní těžkou práci. Už dlouho jsem nebyl z testovacího auta tak nadšený. Není to nejrychlejší, nepohodlnější nebo nejzábavnější vůz, jaký jsem kdy řídil, ale dost možná si odnese titul toho nejpromyšlenějšího. A to není malé ocenění. 

Foto: autickar.cz

Verdikt

Kurýrní dodávka. Dvě slova, pod kterými jsem si donedávna představil oprýskanou bílou bednu na kolečkách v základu s nervózním řidičem za oloupaným plastovým volantem. Mercedes ukazuje, že to jde dělat i jinak. Ano, není to nejlevnější varianta, ale věřím, že promyšlená vestavba zásadně zrychlí proces doručení a pomůže k všeobecné spokojenosti řidičů. Vůz navíc vznikl na tom nejlepším základu, který lze ve světě velkých dodávek u nás dneska pořídit. Zda se z něj stane běžný služebák našich balíkářů si netroufám odhadovat. Obávám se ale, že u některých doručovatelů bude tlak na levné pořízení vozů asi přeci jen silnější, než touhla po tom mít spokojené zaměstnance. Ale možná se najde i pár šťastlivců, kteří kurýrní Sprinter nafasují. Moc bych vám to, kluci a holky, přál. Je to totiž fakt skvělé auto. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 143 ccm
Výkon: 105 kW (143 koní) při 3 800 ot./min
Točivý moment: 330 Nm při 1 400 – 2 400 ot./min
Převodovka: sedmistupňový automat (hydroměnič)
Průměrná spotřeba (udávaná/ v testu): 7,7/ 8,2 [l/100 km]
Základní cena testovaného modelu : 888 000 Kč bez DPH
Cena příplatkové výbavy: 554 179,- Kč bez DPH
Celkem s DPH: 1 745 036,59 Kč

Foto: autickar.cz


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Buďte první, napište komentář!


Poslední komentáře