Skvěle vybavený Mercedes za cenu Octavie je kup století

V dávných dobách platilo, že bez ohledu na třídu získal zákazník třícípé hvězdy automobil klasických proporcí s konzistentní kvalitou a provedením interiéru a jediné, co se na první pohled lišilo, byla vlastně jen samotná velikost auta. V divokých devadesátých letech se ale situace dramaticky změnila a nejmenší Mercedesy narostly do netušených tvarů, které připomínaly leccos, rozhodně však ne své důstojně stylizované předchůdce. Přiznám se, že mě osobně tehdy představení nového Áčka, které vypadalo obrovský Smart, docela zklamalo a nikdy jsem tuhle městskou škatuli za skutečný Mercedes nepovažoval.  Ale konec devadesátek už je naštěstí dávno pryč, na nechvalně známého “premianta” losího testu už se skoro zapomnělo, a tak je na čase se vydat do vod modelů “pod milion” a zjistit, jak to tam vypadá dnes.

Reprezentantem budiž čtyřdveřové kupé CLA se startovací cenovkou kolem sedmi set tisíc, k testu dorazivší v zářivě žluté barvě, která je jednak vskutku pohledná, jednak si ji můžete pořídit bez příplatku, což je milý bonus. V kombinaci se zatmavenými skly a lakovanými koly to vozu sluší a skutečně budí dojem drahého auta. Pomáhají tomu i bezrámové dveře nebo opravdu hezká silueta. Design je vždycky subjektivní a leckomu se asi v poslední době zajídá to, jak auta tloustnou, ale zrovna u CLA se mi svalnatý a vysoký ponton v kombinaci s mírně barokními křivkami převelice zamlouvá. Ono to celé trochu vypadá jak nějaké ostré AMG a propůjčuje to vozu proporce přibližovadla o třídu až dvě většího.

Takže stylovost bychom měli, zdařilý vzhled také – ale není to všechno jen pozlátko a líbivý obal? Po otevření bezrámových dveří a usednutí do alcantrové sedačky je celkem nasnadě, že ne. Široká škála výbavy je tu k dispozici už od úplného základu a zpracování je jednoznačně příkladné. Kvalitní materiály, dobře slícované panely, žádné pazvuky a promyšlený design, který umírňuje dřívější záplavu barokních oblin a přináší do interiéru Mercedesu hrany a místy až minimalistická řešení ukazují, že tady není pro kompromisy místo. Přiznám se ale, že prvních pár dní si moji pozornost uzurpoval hlavně nový infotainment MBUX. Měl jsem tak trochu podezření, že by to mohl být fakt skvělý kus techniky, a ukázalo se, že to bylo podezření správné.

Jsem si samozřejmě vědom faktu, že pro spoustu našich čtenářů je infotainment sprosté slovo a barevné obrazovky v autech vnímají jako třídního nepřítele. Pro ně tedy CLA rozhodně určeno není. Ale kupodivu nejde ani o nějakou složitou hračku pro programátory a technologické nadšence. Ačkoli totiž rozhraní MBUX nabízí zdaleka nejširší škálu uživatelského nastavení ze všech palubních systémů, funguje velmi dobře i bez toho, aby s ním řidič cokoli dělal. Takže pokud bás baví moderní technologie (jako mě), můžete si “střeva” svého Mercedesu přizpůsobit své vlastní chuti, a pokud vám tato problematika nic neříká, tak to prostě necháte “v základu” a budete spokojení.

Líbí se mi, že Mercedes evidentně přistoupil k rozhraní MBUX jako ke zcela novému projektu a vývojáři začínali s “čistým listem papíru”. Díky tomu si s sebou systém nenese zbytečné artefakty ve formě konzervativního rozvržení známého z let minulých, které zahrnují domovskou obrazovku, ikonková menu a různé nekonečné stromy nastavení, ale integruje celý systém do intuitivních celků. Takže ona “domovská obrazovka” zobrazuje sice na první pohled menu, ale na druhý zjistíme, že jde spíše o jakési náhledy daných funkcionalit v reálném čase. Navíc se Mercedes celkem rychle učí a přizpůsobuje systém chování majitele. 

Vymakané je i ovládání dvojicí dotykových plošek na volantu a centrálním touchpadem. Ano, už to tu bylo, ale oproti předchozí generaci systému je to mnohem vyladěnější a funkčnější. Třešničkou na dortu je pak architektonicky sympatické členění s “přiznaným” obdélníkem v němž se displej schovává. Obešlo se to bez zbytečných kapliček, stínítek, výdutí a kdovíčeho ještě. Je tu prostě širokoúhlá “televize” pověšená na “zdi” interiéru. Přirozené, jednoduché a hezké. 

Je to fakt na dlouhé povídání a stejně se to bez osobní zkušenosti nedá úplně předat. Proto místo dalšího mlácení prázdné slámy raději doporučím návštěvu showroomu Mercedesu. To myslím zcela vážně. Pokud vás technologie v autech baví a zajímají, stavte se někde u dealera a vyzkoušejte si to na vlastní kůži. Stojí to za to, protože tohle je podle mého názoru budoucnost a konkurence má opravdu hodně co dohánět. A s čistým svědomím prohlašuji, že nový MBUX je i přes podařený motor, atraktivní vzhled a pěkné dílenské zpracování tím nejsilnějším argumentem, kvůli kterému bych si CLA pořídil. A taky kvůli fakt pěkně provedenému (a plně editovatelnému) ambientnímu podsvícení. Ano, jsem trochu kýčař, ale je to fakt hezké.

Motorizace označená 220 v sobě ukrývá přeplňovaný čtyrválcový benzínový dvoulitr, což je, myslím si, pro vůz této kategorie naprosto ideální motorizace. Jeho 190 koní hýbe s CLA svižně a spolu se sedmistupňovým DSG tvoří opravdu dobře sehraný tandem. Většinou dvouspojky moc neoceňuji, jsem spíš příznivce hydroměničů, případně bezstupňových převodovek, ale tady musím pohonnému ústrojí vyseknout poklonu. Je skvělé přesně tak, jak je, a nic bych na něm neměnil. Motor má dost síly, kdykoli si řidič vzpomene, při ostřejší práci s plynem pěkně brumlá a zamačkává do sedaček, při klidné jízdě o něm prakticky nevíte. Elán ztratí až v rychlostech vysoko nad dálničním limitem a jako bonus navíc ani moc nežere. A výborně fungují i brzdy, což je ale tak nějak očekávatelné na první pohled. Obří vrtané kotouče pod předními koly bych čekal spíše na nějakém pětisetkoňovém AMG než na vcelku obyčejném čtyřválci. Ale proč ne – předimenzovanost je do jisté míry symbolem luxusu.

Zpočátku jsem si myslel, že nebudu mít sebemenších výhrad ani k podvozku, který je relativně pohodlný, ale v legálních rychlostech přesto překvapivě čitelný a jistý, čemuž jistě napomáhá i zadní víceprvková náprava. Jenže když jsme pak v ostřejším tempu (na Autíčkářově uzavřeném testovacím polygonu samozřejmě) narazili na zvlněný asfalt, zdvihl Mercedes ve vteřině bílou vlajku a ztratil přilnavost s nečekaností hodnou španělské inkvizice. V případě, že by se obdobná situace přihodila někde na úzké silničce, mohl by z toho být učebnicový výlet po tečně ven ze zatáčky.

Což tak nějak celkově charakterizuje pocit z řízení vozu. Jede rychle, funguje, ale někde za hranicí legálních rychlostních limitů je zkrátka bod, kdy to přestane klapat, a pak můžou nastat nepříjemnosti. A protože jde o vůz moderní a učebnicově utlumený, nedává řidiči o blízkosti tohoto limitního bodu ani náznakem vědět. Na druhou stranu CLA si snad nikdo nepořídí jako závoďák a okreskový drtič, takže  označovat tuto vlastnost za nějakou zásadní chybu mi nepřijde fér. Dokud jedete “jen” rychle, tak auto funguje bez výhrad a kompromisů.

Je tu ale jedna věc, co mi neskutečně pila krev a narozdíl od některých výše zmíněných nedokonalostí nešlo o záležitost, které si většinový spotřebitel nevšimne. Jde o systém držení v pruzích. Já proti němu obyčejně nic nemám, je to taková celkem praktická blbůstka, co buď drží auto aktivně polohováním volantu tam, kde má být, nebo případně dá alespoň vibrací nebo zvukem vědět řidiči, že se řítí do záhuby mimo vymezenou jízdní dráhu. Na prázdné okresce se tahle vychytávka ozývá celkem často – striktně mezi čarami za všech okolností se tu drží jen málokdo.

V Mercedesu ale funguje lane keeping assist jinak. V případě přejetí čáry bez zapnutého blinkru se aktivuje ESP a přibrzdí celé auto po dobu asi dvou sekund s patřičnou zvukovou kulisou (takové to typické bubnování) zpod podběhů. Když se mi to stalo poprvé, myslel jsem si, že jsem prorazil gumu nebo přejel kočku. Je to fakt extrémně nepříjemné a vůbec bych se nedivil, kdyby psychicky labilnější řidič reagoval na tuhle situaci zadupnutím brzdy nebo stržením řízení. Vůbec nechápu, kdo takovou pitomost vymyslel a jak se mohla dostat do výroby. To není jen otravné, ale přímo nebezpečné. Systém se vypíná v hloubí infotainmentu a po každém startu se automaticky zapne znovu, takže přístup “jednou to vypnu a bude dobře” tu nefunguje. Je to k vzteku a jsem z toho smutný. Tak malý kousek chyběl k dokonalosti.

Verdikt

Není to zadokolka, není to technicky vzato ani kupé, má čtyřválec, displeje a barevné diody ve výdeších ventilace. Pro puristu a tradičního vyznavače automobilových hodnot je to pravděpodobně “jen” další beztvará škatule. Ale pokud nejste tak úplně zastydlý dinosaurus a jste ochotni akceptovat fakt, že se automobilový trh vyvíjí, pak budete s Mercedesem nadmíru spokojení. Protože právě stylové CLA ukazuje, jak obrovský skok v oblasti moderních technologií auta v poslední době udělala. A relativně nízká cena je tou pověstnou třešničkou na podařeném dortu. Inženýři ze Stuttgartu, smekám před vámi. Tohle se povedlo.

Jen prosímvás udělejte něco s tou signalizací opuštění pruhu, jednou si budu tohle auto chtít koupit jako ojetinu, tak ať mě to neštve.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1991 ccm 
Výkon: 140 kW (190 k)
Točivý moment: 300´Nm 
Převodovka: sedmistupňová automatická DSG
Maximální rychlost: 241 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 7,0 s 
Provozní hmotnost: 1490 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,0 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,4 l/100 km kombinovaná
Základní cena modelu: 722 370 Kč
Základní cena testované konfigurace: (CLA kupé 220 4Matic): 926 860 Kč
Cena testovaného vozu: 996 965 Kč