S prvním čistým elektromobilem si dala japonská automobilka na čas. Je to trochu paradox, vezmete-li si, že na poli hybridních vozů je Lexus, potažmo Toyota průkopníkem a světovým tahounem. Zástupci obou značek se ovšem v průběhu let opakovaně nechali slyšet, že právě hybridní pohon představuje optimální řešení, a na čistou elektřinu nespěchali. Vývoj dalšího směřování mobility je nakonec donutil ke změně názoru, jinak by definitivně zaspali dobu. I když… zdá se, že ji trochu zaspali i tak.
Než se do nebohého elektromobilu pustím, až budou chlupy lítat, musím uvést na pravou míru jednu věc. V takové podobě, v jaké jsem ho dostala do ruky, byl představen v Číně už v roce 2019 (letošní facelift, který se v běžném UX dotkl zejména infotainmentu, elektrickou verzi minul). A tři roky jsou při současném kvaltu věcí hoooodně dlouhý čas. Ani tehdy nešlo o žádný výkřik moderních technologií, ale nad lecčím člověk ještě mohl přimhouřit oči. V současné době je to ovšem trochu jiná písnička.
Protože máme dnes obzvlášť hezky, začnu klady, kterých je stále dost a dost. Když se posadíte do kabiny, dýchne na vás prémiová atmosféra složená ze tří základních ingrediencí – pěkných materiálů, prvotřídního zpracování a perfektní ergonomie. Sedačky z dvoubarevné kůže by vás neurazily ani v luxusním hotelovém salonku, a pokud jde o všechno ostatní, nejde sice o top výběr z nabídky značky, ale na entry model je to až dost. Úplně geniální je ovládání některých funkcí z čelní strany kožené područky, naopak dvakrát nemusím touchpad, se kterým jsem se prala už v jiných modelech. Trefovat se tam, kam potřebujete, je zejména za jízdy dost na houby. Ale jak řekl jeden můj kamarád, když kupoval RX odcházející generace: „Kvůli infotainmentu si Lexus nepořizuješ.”
Předpokládám, že důvodem pro pořízení je kromě luxusních dojmů z kabiny zejména to, jak Lexus jezdí. A v téhle disciplíně v nejmenším nezklame ani malé UX. Podvozek je mimořádně komfortní a přes retardéry i kanály se přehupuje s nenucenou grácií; na tak malé auto je to zanedbatelné, čemuž jistě pomáhá i nízko uložená baterie. Celé pohonné ústrojí je navíc dokonale naladěné a kabina dokonale odhlučněná. Na jízdu v Lexusu se prostě budete vždycky těšit, i kdyby šlo o cestu do Hornbachu pro pytel hlíny. Jenomže…
Jenomže daleko nedojedete, proč chodit kolem horké kaše. Do Hornbachu pravděpodobně ano, pokud ho máte ve městě svého bydliště, jinak ale budete muset setsakramentsky počítat. Nejdřív pár čísel: Baterie má maximální kapacitu 54,3 kWh (přesnou hodnotu využitelné se mi nepovedlo dohledat). Podle údajů výrobce má elektromotor spotřebu 16,8 až 17,1 kWh na sto a dojezd činí 305 až 315 kilometrů. Přiznejme si, že ani na papíře to nevypadá oslnivě, a realita je ještě o dost horší. Když pojedete hodně na pohodu, není vyloučeno, že dáte 250, se svižnějším stylem jízdy, nějakým kouskem dálnice a puštěnou klimatizací počítejte spíš se dvěma stovkami. Tím se revír auta víceméně omezuje na město a přilehlé satelity.
Další pain přichází, když chcete elektrické UX nabít. Má sice rovnou dva konektory, pro rychlé nabíjení však není určen ani jeden. První Mennekes podporuje nabíjení střídavým proudem a výkonem 6,6 kW, prázdnou baterii zde do plné kapacity dobijete za více než osm hodin. A druhý konektor je CHAdeMO, který pro změnu v Evropě pomalu končí, nabíječku tedy najdete na nemnohých stanicích, obvykle ve velkých městech. Rychlostí přitom taky neoplývá, protože nejvyšší nabíjecí výkon je 50 kW. Když budete chtít nabít z nuly na 80 % kapacity, zastávka na kafe se vám protáhne na necelou hodinku. Nabíjení v terénu, rozuměj mimo domácí nebo kancelářský wallbox, beru tedy spíš jako nouzovku.
Samotný jízdní projev je, jak už jsem zmínila, velmi příjemný – nejenom z hlediska podvozku, ale i dynamiky. Elektromotor s výkonem 204 koní (pohání pouze přední kola) nedělá z auta žádný závoďák, ale zrychlení z nuly je elektricky svižné, do města naprosto ideální. Ani na dálnici nebude mít problém letět v levém pruhu, i když pohled na rafičku „palivoměru“ vám zážitek možná lehce znechutí. Oceňuju i fakt, že auto při rozjíždění přemotivovaně neškube a nemá jedovaté brzdy, jak je u leckterých elektrfikovaných vozů zvykem.
Verdikt
Marně přemýšlím, jak vozidlo stručně zhodnotit. Jako druhé auto do rodiny žijící ve městě a disponující domácí nabíječnou, může fungovat docela dobře. Alespoň dokud děti příliš nevyrostou – místa na zadních sedačkách je poskrovnu a se svými 172 centimetry se tam vejdu tak tak. S ne právě moderními prvky v interiéru a infotainmentu se člověk nějak smíří. Koneckonců, příznivci značky Lexus jsou v tomhle jako subaristi – to není zastaralé, to je tradiční. Pořád je tady Carplay a skvělé audio. A pak samozřejmě jízdní vlastnosti, kterým milovníci komfortu obětují leccos. Jenže to všechno za cenu, která mi nepřijde moc konkurenceschopná, ať se na ni podívám z kterékoli strany. Nejlevněji elektrické UX pořídíte za 1 299 000 Kč a přidáním další výbavy se můžete dostat skoro k 1,7 milionu. Za tyhle peníze už můžete nabídku elektromobilů přehazovat vidlemi a nedá moc práce v ní najít kousky s dvojnásobným dojezdem a user-friendly nabíjením. Sečteno a podtrženo: UX je velmi dobré auto, ale prozatím bych zůstala u hybridní varianty, se kterou ušetříte starosti s nabíjením i pár stovek tisíc.
Technické údaje:
Motor: třífázový synchronní s permanentním magnetem
Výkon: 150 kW (204 koní)
Točivý moment: 300 Nm
Kapacita baterie: 54,3 kWh
Maximální rychlost: 160 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,5 s
Pohotovostní hmotnost: 1785 kg
Základní cena el. verze: 1 299 000 Kč
Zrychlení na 100 km/h: za 7,5 sekundy
