Citroën U55 Currus Cityrama: Retro autobus z budoucnosti

Autobusy na autíčkáří? Ale ano – vždyť na silnicích nejezdí jen mrštné sedany a nadupadné muscle cary, ale i tihle dělníci silnic. Takový autobus ale nemusí být zdaleka jen nudný kvádr s řadou stejných oken. V historii najdeme celou řadu různých zajímavých představitelů téhle autíčkáři možná trochu opovrhované kategorie. Myslím, že stojí za to si pár nejzajímavějších připomenout…

První tři dodané exempláře Currusu Cityrama. Celkový počet vyrobených vozů se v dobových pramenech rozchází.

Píše se rok 1958. Ve vzduchu je všudypřítomné nadšení z technologických objevů, z rádia zní Buddy Holy, Chordettes, nebo King Creole a na obou stranách oceánu se rozjíždí kosmický závod. Paříž se probouzí do letního rána, na Place des Ternes je ale dnes nezvyklý ruch. U chodníku tu stojí tři nablýskané bohatě prosklené vozy, které připomínají ilustrace z dětských sci-fi knížek. Za volantem sedí upravení řidiči v zářivě bílých uniformách a krásné usměvavé hostesky zvou cestující do otevřených dveří. Do Paříže právě dorazil Cyrrus U55 Cityrama – výletní autobus budoucnosti. 

Základem pro nezvyklou karoserii se stal Citroën U55 původem z roku 1953. Koncepčně šlo o jednoduchý náklaďák na rámu s třemi délkami rozvoru a dvěma motory. Slabším benzínem (4,58 l a 54kW) a silnějším dieselem (5,18 l a 63kW). Na základě U55 šlo postavit prakticky cokoli, kromě Cityramy posloužil i jako základ různých speciálních užitokových vozidel, nebo výstavních vozů (jako například prezentační vůz společnosti Teleavia, nebo “vysavač na kolech” v galerii). Do roku 1965 tak vzniklo více než 54 tisíc vozů na tomto osvědčeném základě. Většina z nich byla dílem Citroënu, praktická konstrukce ale neunikla pozornosti malých i větších karosáren, z nejznámějších třeba Heuliez, nebo právě Currus, výrobce autobusu Cityrama.

Citroën U55 ve variantě s nejdelším rozvorem. Právě jeho podvozek posloužil jako základ “Cityramy”.

Zadavatelem zakázky pro karosárnu Currus byla v roce 1957 cestovní kancelář Groupe Cityrama (odtud název autobusu). Vedení společnosti se totiž potýkalo s nevšedním problémem. Tehdejší autobusy nenabízely žádnou možnost výhledu vzhůru. Při vyhlídkových jízdách po Paříži bylo ale pro prohlížení mnoha pamětihodností třeba “zvednout zrak”, což v soudobých vozech zkrátka nešlo. Hlavním kritériem byl tedy ideální výhled z autobusu. Přidal se i požadavek na nadstandardní kapacitu padesáti osob a vzhled, jež bude poutat pozornost – autobus měl sloužit také jako pojízdná reklama. Objednávka byla zadána na deset kusů.

V karosárně za pouhých deset měsíců vznikla první trojice autobusů, jež svým vzhledem i v atomově-vesmírné náladě padesátých let budily pořádný rozruch. Dvoupodlažní karoserie byla dle požadavku zadavatele skutečně bohatě prosklená, vrchní podlaží pro dvacet osob je kratší a užší, aby nepřekáželo výhledu třiceti pasažérům sedícím dole. Tedy – s tím prosklením je to složitější. Karosárna Currus totiž v případě Cityramy vyzžila sklo jen na několika málo plochách, většina oken je vyplněna plexisklem. To se během provozu autobusů ukázalo jako ne úplně ideální řešení. Plexisklo totiž působením slunečního záření degradovalo a ztrácelo průhlednost. U některých vozů bylo proto později nahrazeno klasickým sklem.

Velikost a nevšednost Cityramy nejlépe vynikne v porování se soudobým vozovým parkem.

Požadavek na výrazný design se karosárně povedlo splnit bez chybičky. Autobus, mnohem více, než pozemní dopravní prostředek, připomínal vesmírnou loď. Najdeme na něm spoustu prvků, jejichž jediným účelem bylo šokovat a přitáhnout pozornost. Ať už mluvíme o ostré ploutvi nad čelním sklem, mohutném zadním rámu nalakovaném do jasně červené barvy, nebo extravagantních zadních světlech ve stylu amerických korábů silnic. Z Cityramy se rázem stal hit. Jízdenky byly beznadějně vyprodané na týdny dopředu a to i přes to, že stály trojnásobek oproti lístkům na “obyčejný” vyhlídkový autobus. Moderní vůz si zahrál v mnoha klasických filmech. Možná si ho pamatujete třeba z  úvodních titulků komedie Smolař s Louisem de Funesem, diváka “proveze” i komedií Zazie v metru. 

Vzhledem k tomu, že bohatě prosklený vůz nenabízel klimatizaci, pro zachování tepelné pohody v letních měsících bylo možné odsunout okenní panely na bocích a střeše vozidla, aby byla zajištěna dostatečná cirkulace vzduchu. Každé sedadlo bylo vybaveno dvěma stereo reproduktory, které přenášely výklad průvodce. Není bez zajímavosti, že Cityrama nabízela předem nahraný automatický výklad v osmi světových jazycích. O pohodu na palubě se staraly i hostesky nabízející nápoje a drobné občerstvení.

Vrchní patro autobusu. Povšimněte si stereo reproduktorů, odkryté střechy a hostesky nabízející občerstvení. Nejedná se však o autentické foto, ale o záběr z filmu Zazie v metru.

Futuristické vozidlo samozřejmě nebylo bez chyb. I s otevíracími okny nebylo v letních měsících možné vůz dokonale vyvětrat a “skleník na kolech” se na sluníčku pořádně zahříval. Situaci nezlepšoval ani fakt, že všechny Cityramy byly kuřácké a padesátá léta ve Francii se utápí v oblaku kouře z cigaret Gauloises. Nejhorší situace prý byla na stanovišti řidiče, kde teplota často dosahovala hodnot přes padesát stupňů celsia.

Cityrama nevynikala ani stabilitou. Autobus měl vysoké těžiště a podvozek náklaďáku se, i přes některé dílčí úpravy provedené výrobcem, v zatáčkách silně nakláněl. Těžký autobus s obrovským odporem vzduchu navíc slabý třiašedesátikilowattový diesel rozpohyboval maximálně na šedesát kilometrů za hodinu. A vůbec nejhorší byly cesty s Cityramou, když se do ní opřel vítr. To bylo těžké udržet kymácející se autobus na silnici. O bezpečnosti slabého skeletu, který se prý kroutil i při přejezdu nerovností se raději ani nebudeme bavit. 

Zadní část Cityramy s ploutvičkami světel ve stylu amerických korábů.

I přes všechny nedostatky se ale autobusy těšily obrovské oblibě nejen mezi cestujícími, ale i v řadách personálu. Pro řidiče bylo řízení vyhlídkového vozu poctou a dostalo se jen na ty nejzkušenější. Za volant sedali výhradně v na míru ušité bílé uniformě s ikonickou placatou čepicí. Ani práce hostesky na palubě autobusu nebyla zdaleka pro každého. Stát se “Mademoiselle Cityrama” bylo prý těžší, než dostat se na post letušky u Air France. Žadatelky musely ovládat tři světové jazyky a (bojovnice za ženská práva si raději zavřou oči) dokonce musely splňovat přísné estetické požadavky na délku vlasů, nebo obvod pasu a hrudníku. I tak byl ale o práci mezi mladými francouzkami obrovský zájem.

Dle některých dobových pramenů vzniklo deset exemplářů, jiné hovoří o osmi kusech, další jen o pěti. Jisté je nakonec jen to, že naposledy vyjela Cityrama do pařížských ulic na podzim roku 1980. Vozy byly postupně nahrazeny jiným modelem od karosárny Currus, tentokrát na podvozku z produkce Saviemu (ano, to je ta automobilka, od které koupila Avia lincenci na legendární A15/A30). Nové autobusy si sice zachovaly bohaté prosklení, kosmické extravagance svého předchůdce už ale zdaleka nedosahovaly. V porovnání s dnešními “dvoupatráky” si ale pořád drží vysoký estetický standard. Bohužel se jednalo o poslední zakázkovou Cityramu, další vozy si cestovní kancelář vybírala již mezi seriovými modely.

Saviem Cityrama, nástupce Currusu.

A jak dopadly nádherné Currusy? Inu, není to veselý příběh. Valná většina vozů byla odstavena a následně sešrotována a dlouho to vypadalo, že jediné, co po vozu zůstalo jsou dobové hračky. Nedávno se ale na internetu objevily fotky zbědované Cityramy zavřené kdesi ve skladišti opatřené krátkým, ale slibným popiskem, že “zakonzervovaný autobus čeká po nalezení ve starém skladišti na profesionální renovaci”. Kdo ví – třeba se ještě někdy vrátí do pařížských ulic. Moc rád bych se s tímhle retrofuturistickým klenotem někdy projel a něco mi říká, že nejsem sám. Konec konců, cestovní kancelář Cityrama pořád funguje a těžko vymyslí lepší propagaci, než znovuzprovoznění jejich nejznámějšího vozu. 

Technické údaje

Motor: atmosferický naftový čtyřválec
Výkon: 63 kW (85 koní)
Převodovka: manuální čtyřstupňová
Maximální rychlost: do 60 km/h
Spotřeba: kolem 30 litrů/100 km
Pohotovostní hmotnost vozu: 10,8 tuny
Kapacita: 50 osob
Speciální výbava: reproduktory pro každé sedadlo, otevírací střecha