Lancia Flavia Cabrio: Made in Photoshop

Možná si vzpomínáte na posměch, který vzbudily první tiskové fotky nových Lancií Thema a Flavia – při srovnání s fotkami sesterských Chryslerů 200C a 300C se ukázalo, že stejná nejsou jen auta. Lancie měly na fotkách „úplnou náhodou“ stejně natočená kola i stejné stíny a byly vyfocené ze stejného úhlu jako Chryslery. A tady vzniklo důvodné podezření, že žádné Lancie neexistují a o všechno se postaral Don Photoshopo…

Teď jsme ale konečně dostali příležitost zjistit, jak moc se designéři Lancie snažili doopravdy, a nebo jestli šlapou na paty svým kolegům od Porsche, nejlínějším automobilovým návrhářům světa. Tou nejzásadnější změnou je přístrojovka v metrických jednotkách a panel klimatizace ve stupních Celsia. Posuďte sami, není to trochu málo?

Při pohledu zvenku se mi nevybaví příjemná projížďka italským venkovem se staženou střechou, ale partička mladých amerických středoškolaček z plných plic ječících píseň popové princezničky, která se k všeobecnému smutku lidí s dobrým hudebním vkusem ještě neufetovala k smrti. Pravdou je, že bílá barva Lancii sluší stejně tak jako dvoubarevná paprsková kola a upravená maska Lancia, ale opravdu tohle stačí k tomu, aby si na evropském trhu našla své příznivce? Když pomineme nudnou linii vozu a oproti oblému předku nesmyslně hranatou záď, zvenku to možná až takový průšvih není… A co zevnitř?

Interiér je nudný a podivná kombinace lesklých a matných materiálů nebude zrovna tou nejlepší volbou ať už z hlediska designu nebo praktičnosti. A ačkoliv oproti „americkému strýčkovi“, Chrysleru Sebring, představuje zpracování interiéru obrovský skok kupředu, já jsem holka rozmazlená evropskými auty a proto s klidným svědomím prohlásím, že tohle působí prostě lacině. Jak asi bude lesklý volič automatické převodovky vypadat těsně po té, co rukama upatlanýma od „zaručeně italského“ hamburgeru se „zaručeně italskou“ mozzarellou zařadíte „D“ ve snaze vyjet z McDrivu? A analogové hodiny uprostřed středového panelu? Nevím proč, ale vybavilo se mi auto ve kterém jsme jezdili když jsem byla ještě hodně malá. Nedokážu sice přesně říct které, ale zato klidně odpřísáhnu, že to bylo někde v období mezi Škodou 100 a Felicií. Možná chtěli jít designéři ve stylu retro, protože to se přece nosí – jenže to by se zbytek auta nesměl snažit o moderní vzhled…

Alespoň že i cestující na zadních sedadlech mají k dispozici dostatek držáků na to nejlepší italské espresso z plastového kelímku. Vzhledem k tomu, že nabídka motorů se pro Evropu omezila pouze na čtyřválec 2,4 litru o 175 koních, budou mít na kávu spoustu času.

Obstojí tenhle automobilový spaghetti western v boji s německou prémiovou konkurencí? To ukáže jen čas, a hlavně cenová politika…