načítám data...

Krátkozrakost a můj žlučovitý hněv...

Jsem řidič tolerantní, protože jinak bych byl dávno v blázinci. Někdy to ovšem nestačí a dostaví se exploze...

zobrazit celou galeriiAutíčkářův hejt: Krátkozrakost a můj žlučovitý hněv...

Jsem řidič radostný. Vždycky zkouším, "co to udělá". Jezdím rychle, lidé se se mnou dle jejich slov jezdit nebojí a cítí se v klidu, ale i tak jsem v městském provozu tak nějak zlenivěl. Stejně nemá cenu spěchat. Dokonce už nejsem ani na lidi naštvaný. Žádný pan Zátylek už mě nepotěší víc, než ten, který si mě vyblikal na ucpané magistrále. Milé úžasníky v provozu tedy častuji s láskou řevem nadávek ve stylu "Kreténe! Jedeš jak já!!!", případně ty vyplašenější dobře míněnými radami typu "Ten pravý pedál… Ten co dělá hluk!". Už mě ani tihle jedinci nedokážou naštvat, pochopil jsem, že pro ně je řízení jednorozměrný sport ve stylu "Jedu", nebo "Jedu moc rychle". Ale onehdá jsem řval na celé kolo a troubil jako právě kastrovaný kojot a dokonce se sprostých slov neubránil a seřval na Letné jednu paní. Inu… Zkusím stručně popsat, co k tomu vedlo:

Přijížděl jsem od Hradčanské na letnou, že uhnu do tunelu, všude klid, sobota kolem poledne, ale před křižovatkou se to šprajclo, protože všichni se snažili naštosovat k muzeu. (moje pozice výše modře) Vypadalo to, jako by byl zavřený tunel (zeleně), tak jsem se sunul taky, auta se nějak pořád dorovnávala, ale pak už padla červená a ač jsem už byl v křižovatce, nejel jsem dál, protože bych neprojel. Pak se přede mnou objevil kombík. Ten nemohl nikam jet, protože… Do tunelu ho objelo auto. Celý problém tedy byl v tom, že kombík chtěl k muzeu… (červeně je vyznačena kolona) Nó dobře, kolona kdyby se sjela, tak se tam snad vejde, ale ta se nesjížděla. Zmatení lidé na Rubikově křižovatce. Co s nima, budem muset nějak upozornit ty vepředu ať se zdrcnou a nějak se tu vlezem, já a ti za mnou projedem do tunelu, k muzeu se to pročistí a pohoda, vyřešeno. Zatroubil jsem. Nic. Pak se za kombík naštosoval další kombík. Větší, dražší. To už to ve mě začalo bublat, protože kvůli něj nemohla projet ani tramvaj. Jako dop.dele je průjezdnej tunel, i když to objedeš, tak utratíš max 5 minut a to se musí podělat všechno a ty zablokuješ dopravu na jedné z nejrušnějších křižovatek v Praze? To už jsem pěnil. A nejen mé troubení se stupňovalo. Pak přiběhlo dítko a první kombík jej naložil a odjel. Do tunelu. Dítek bylo kolem více. Byl to slet vozidel rodičů, patrně nějaká akce. Zablokovali cestu k muzeu, protože nakládali děti a lidé na chvostu přece nepojedou do tunelu, když musí u muzea naložit děti. Asi… Nevyznám se v lidech.

Mezitím jsme si tedy s paní vyměnili pár slov. Poukazovala totiž, že pokud já mám problém s ní, tak že to mám blbý. Vůbec ji nenapadlo, že by byl nějaký problém v tom, že tam řinčí tramvaják, kterej veze hromadu lidí… Ji zajímal jen chlap, kterej na ni řve. Přitom přijela pro potomka, protože ho má ráda. Nebo se o něj bojí, prostě jí na něm záleží.

Nevěděl jsem, že jsme kmenová společnost…

Odzbrojilo mne s jak stoickým klidem lidé čekali na své děti. Nepřejeli autem na parkovací místa sice vyhrazená, ale prázdná, aby udělali místo. Ani ta kolona se pořádně nesjela. Dokonce ani nikdo nevystoupil a nevynadal nám co troubíme, že nemá kam uhnout.

NIC.

Na celé věci je nejvíce zarážející to, že ohleduplnost rodičů se nepřenesla dál než k pokolení přímému. Pak taky to, že porušení nějakého předpisu je horší zlo, než dopomoci dopravě k plynulosti a venkoncem… Zarazilo mne, jak jsme jako banda na cestách tupí a krátkozrací.

Jak to máte vy? Taky se snažíte být hodní do té doby, dokud se z vás nestane rudě vidící buran?

A nutný podotek na konec: To auto, ten první kombík ta paní, jež to schytala za všechny neřídila, byla pouhým spolujezdcem. Co to auto řídilo mi není známo.


Mohlo by Vás také zajímat