načítám data...

Kia Stonic je auto ze staré školy. Čtyřválcový atmosférický motor vás vezme do historie

15. července 2022, 14:32 Viola Procházková Recenze & testy

Rozumná cena, solidní výbava a dlouhá záruka. Tohle je ideální nabídka pro českého zákazníka.

zobrazit celou galeriiFoto:   Viola Procházková

Vzpomínáte, jak krásně jsme se měli před nějakými patnácti dvaceti lety? Máslo nestálo půlku výplaty, spaliny z motorů pořádně smrděly, my holky jsme měly míň kilo a vy kluci víc vlasů (to se ještě rozlišovalo jenom na holky a kluky), prostě idylka, na kterou můžeme leda vzpomínat se slzou v oku. Patří k ní samozřejmě i obyčejná auta s obyčejnými motory bez všelijakých eko, bio a fair-trade přídomků. Upřímní pracanti bez luxusních serepetiček a downsizingu, prostě takoví, jaké už dneska nekoupíte. 

No, pojďme vnést trochu radosti do ponurého úvodu, z nějž by se zdálo, že v automobilovém světě a nejen v něm je veškerému štěstí konec. I dnes seženete vůz, ve kterém si můžete odpočinout od jakýchkoliv známek elektrifikace. Nenajdete v něm dokonce ani přeplňování či žádnou futuristickou technologii, která by jeho účinky simulovala nebo nahrazovala. Kia Stonic 1.2 DPi je vskutku zvláštní propojení dneška a minulosti…

Foto: autickar.cz

Když jsme dali v redakci hlavy dohromady, shledali jsme, že situace na trhu ve skutečnosti vůbec není tak zlá, jak se na první pohled může zdát. Leckterá automobilka si v nabídce stále drží klasický atmosférický motor bez moderních pomocníčků, snad z nostalgie, snad jako úlitbu těm nejkonzervativnějším zákazníkům. A teď nemám na mysli osmi a víceválce hlučného sportovního typu, nýbrž skromné strojovny ve skromných automobilech běžného uživatele. Pokud si chcete výkon a rychlost zasloužit, máte možností víc než dost.

Ale pojďme se podívat na zmiňovaný Stonic, který jsem obdržela s nájezdem celých 9 kilometrů a instrukcemi, že dnešní moderní auta již netřeba zajíždět, neb všechno je obstaráno již z výroby. Já vám nevím, stejně jsem z tahle funglového auta trochu nervózní, zvlášť když s ním mám hned zítra frčet do Mostu a zpátky. Radost mám jedině z toho, že po mně nikdo nebude vyžadovat relevantní údaje o spotřebě – jakékoliv hodnocení by v této fázi života vozu mělo nulový smysl. Na rovinu říkám, že se asi instrukcemi tak docela řídit nebudu, protože poslouchat úplně nový motor, jak se trápí kdesi u omezovače, asi nepřenesu přes srdce. Během týdne jsem se snažila zjistit co nejvíc informací o tom, jak se to se zajížděním má, a na konci jsem nebyla o moc moudřejší než na začátku. Možná jsem zbytečně potento, ale úcta k technice mi nedá a na rovinu říkám, že z hlediska jízdní dynamiky tenhle test moc důkladný nebude. 

Foto: autickar.cz

Odjíždím tedy z bran dealerství Kia v Modřanech a říkám si, že takhle se asi cítí člověk, co si právě odváží zbrusu nový vytoužený automobil za deset výplat. Základní Stonic s atmosférickou jedna-dvojkou koupíte za 389 980 korun českých, což je na dnešní dobu slušná cena. V nejnižší výbavě Comfort už budete mít manuální klimatizaci, tempomat, radio s osmipalcovým displejem nebo třeba kožený volant. To není jako nutné minimum taky vůbec špatné. Mně dali druhý stupěň – výbavu Exclusive s LEDkami, automatickou klimou, parkovací kamerou, bezdrátovým Carplayem, vyhřívanými sedačkami a hromádkou bezpečnostních asistentů. Vyjde to o nějakých 40 tisíc dráže. 

Interiér není ničím extra zajímavý, ale možná právě proto vypadá dobře. Když se snažíte učinit levný interiér zajímavým, většinou je z toho fail jako Brno. Naopak dost pomáhá, že věci, kterých se dotýkáte nejvíc – tedy volant a řadička – působí díky kůži celkem hodnotně. A kiácké interiéry jsou pořád německy funkční, hodně tlačítkové a ergonomicky dobře zvládnuté. Řadicí páka ukazuje jenom pět stupňů, ale ve svých drahách běhá příjemně a přesně. Rychle jsme se zkamarádily, což bylo koneckonců potřeba – tenhle ovládací prvek se tady totiž používá fakt často…

Foto: autickar.cz

První tři rychlosti jsou celkem krátké, ve městě si tedy pokvedláte jedna radost. Čím větší bude vaše ochota k řazení, tím obratněji si bude auto v provozu počínat, jednodušeji to říci nelze. Pod dvěma tisíci motor jen nespokojeně pokašlává a hezky zrychlovat začne tam, kde mám už trochu černé svědomí, že ho v záběhu ničím. Na čtyřce a pětce si všimnete citelného prodloužení, takže na dálnici motor netočí nesmysl a neotravuje kraválem. Jenomže taky ztrácí dech do kopce a na předjíždění potřebuje svůj čas. Je to zkrátka stará dobrá atmosféra – výkonové optimum má proklatě vysoko, a než se tam dostane, trvá to. Rychlost si tedy musíte zasloužit zejména trpělivostí. Cestu do Mostu a zpátky jsem navzdory počátečním obavám absolvovala zcela běžným, až nudným tempem, nikde jsem nebyla nucena se plížit mezi kamiony, nikdo mě neproblikal ani neprotroubil. Pocit z jízdy byl jiný než u většiny jiných současných aut, to nepochybně. Ale jiný je jiný, ne horší. Prostě trochu retro.

Foto: autickar.cz

Navíc jsou tu ještě další složky auta, kterým můžu málo co vytknout. Podvozek je precizně naladěn na stupeň “génius průměrnosti” – je přiměřeně komfortní, přiměřeně podrží v zatáčkách a přiměřeně se stáčí bez velkých náklonů. V žádné disciplíně neohromí, ale ani nezklame, což je přesně to, co by měl univerzální crossover dělat. Auto se příjemně řídí, i na malém prostoru se s ním dobře manévruje, což je vzhledem k jeho rozměrům asi podstatnější vlastnost než dynamika na mezikontinentálních trasách. 

Verdikt:

V jednoduchosti je krása. Ve Stonicu s atmosférickou jedna-dvojkou si zavzpomínáte na doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Sice nebudete na semaforech vždycky první a na dálnici se nestanete vládcem levého pruhu, ale prosté řešení uvnitř skýtá slušnou šanci (přinejmenším slušnější než většina konkurence), že s vámi auto vydrží dlouhá léta a jednou se v něm budou učit řídit vaše děti nebo vnoučata. Kromě trvanlivosti a nenáročné údržby by měl tenhle jednoduchý motor navíc excelovat i na poli spotřeby, jakkoli to z pochopitelných důvodů nemohu doložit. Kdo říkal, že se dneska nedá sehnat poctivé auto jako kdysi, jenom pořádně nehledal. Anebo ho ve skutečnosti nechtěl. Ono to holt má svoje výhody, ale i nevýhody… 

 

Technické údaje:

Motor: zážehový čtyřválec 1 197 cm3
Výkon: 62 kW (83 k) při 6000 ot./min
Točivý moment: 118 Nm při 4000 ot./min
Převodovka: pětistupňový manuál
Maximální rychlost: 165 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 13,5 s 
Provozní hmotnost: 1080 kg 
Průměrná spotřeba: 5,5-6,1 l/100 km
Cena od 389 980 Kč
Cena testovaného vozu ve výbavě Exclusive s příplatky: 457 980 Kč 

 


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

St
Staromil
16. července 2022, 15:48
0

... a z jiného soudku...mně se moc líbí ten způsob nafocení, oceňuji invenci i provedení. Krásné retromoderní černobarevné fotečky, kterými prolíná, kromě i jiných artefaktů, sovětský tranzistorák VEF a konvička s pokličkou ( co se vejde i mezi sedadla...nemusí se vždy zkoušet, zda se vejde PETka...:-)))...). Fakt pěkné. A na hagusy, jak jsou docela šmrncovní, kdyby si jich z celkových snímků někdo nevšiml, se díváme přes poetiku okvětních lístků na střeše auta v sadu na pikniku... Pak vše do kufru a jede se domů, a to ohleduplně, jsme z záběhu. Ale v té dětské sedačce bych asi domů v této poloze jet nechtěl...:-)))...

reagovat


Poslední komentáře