Vzpomínáte, jak krásně jsme se měli před nějakými patnácti dvaceti lety? Máslo nestálo půlku výplaty, spaliny z motorů pořádně smrděly, my holky jsme měly míň kilo a vy kluci víc vlasů (to se ještě rozlišovalo jenom na holky a kluky), prostě idylka, na kterou můžeme leda vzpomínat se slzou v oku. Patří k ní samozřejmě i obyčejná auta s obyčejnými motory bez všelijakých eko, bio a fair-trade přídomků. Upřímní pracanti bez luxusních serepetiček a downsizingu, prostě takoví, jaké už dneska nekoupíte.
No, pojďme vnést trochu radosti do ponurého úvodu, z nějž by se zdálo, že v automobilovém světě a nejen v něm je veškerému štěstí konec. I dnes seženete vůz, ve kterém si můžete odpočinout od jakýchkoliv známek elektrifikace. Nenajdete v něm dokonce ani přeplňování či žádnou futuristickou technologii, která by jeho účinky simulovala nebo nahrazovala. Kia Stonic 1.2 DPi je vskutku zvláštní propojení dneška a minulosti…
Když jsme dali v redakci hlavy dohromady, shledali jsme, že situace na trhu ve skutečnosti vůbec není tak zlá, jak se na první pohled může zdát. Leckterá automobilka si v nabídce stále drží klasický atmosférický motor bez moderních pomocníčků, snad z nostalgie, snad jako úlitbu těm nejkonzervativnějším zákazníkům. A teď nemám na mysli osmi a víceválce hlučného sportovního typu, nýbrž skromné strojovny ve skromných automobilech běžného uživatele. Pokud si chcete výkon a rychlost zasloužit, máte možností víc než dost.
Ale pojďme se podívat na zmiňovaný Stonic, který jsem obdržela s nájezdem celých 9 kilometrů a instrukcemi, že dnešní moderní auta již netřeba zajíždět, neb všechno je obstaráno již z výroby. Já vám nevím, stejně jsem z tahle funglového auta trochu nervózní, zvlášť když s ním mám hned zítra frčet do Mostu a zpátky. Radost mám jedině z toho, že po mně nikdo nebude vyžadovat relevantní údaje o spotřebě – jakékoliv hodnocení by v této fázi života vozu mělo nulový smysl. Na rovinu říkám, že se asi instrukcemi tak docela řídit nebudu, protože poslouchat úplně nový motor, jak se trápí kdesi u omezovače, asi nepřenesu přes srdce. Během týdne jsem se snažila zjistit co nejvíc informací o tom, jak se to se zajížděním má, a na konci jsem nebyla o moc moudřejší než na začátku. Možná jsem zbytečně potento, ale úcta k technice mi nedá a na rovinu říkám, že z hlediska jízdní dynamiky tenhle test moc důkladný nebude.
Odjíždím tedy z bran dealerství Kia v Modřanech a říkám si, že takhle se asi cítí člověk, co si právě odváží zbrusu nový vytoužený automobil za deset výplat. Základní Stonic s atmosférickou jedna-dvojkou koupíte za 389 980 korun českých, což je na dnešní dobu slušná cena. V nejnižší výbavě Comfort už budete mít manuální klimatizaci, tempomat, radio s osmipalcovým displejem nebo třeba kožený volant. To není jako nutné minimum taky vůbec špatné. Mně dali druhý stupěň – výbavu Exclusive s LEDkami, automatickou klimou, parkovací kamerou, bezdrátovým Carplayem, vyhřívanými sedačkami a hromádkou bezpečnostních asistentů. Vyjde to o nějakých 40 tisíc dráže.
Interiér není ničím extra zajímavý, ale možná právě proto vypadá dobře. Když se snažíte učinit levný interiér zajímavým, většinou je z toho fail jako Brno. Naopak dost pomáhá, že věci, kterých se dotýkáte nejvíc – tedy volant a řadička – působí díky kůži celkem hodnotně. A kiácké interiéry jsou pořád německy funkční, hodně tlačítkové a ergonomicky dobře zvládnuté. Řadicí páka ukazuje jenom pět stupňů, ale ve svých drahách běhá příjemně a přesně. Rychle jsme se zkamarádily, což bylo koneckonců potřeba – tenhle ovládací prvek se tady totiž používá fakt často…
První tři rychlosti jsou celkem krátké, ve městě si tedy pokvedláte jedna radost. Čím větší bude vaše ochota k řazení, tím obratněji si bude auto v provozu počínat, jednodušeji to říci nelze. Pod dvěma tisíci motor jen nespokojeně pokašlává a hezky zrychlovat začne tam, kde mám už trochu černé svědomí, že ho v záběhu ničím. Na čtyřce a pětce si všimnete citelného prodloužení, takže na dálnici motor netočí nesmysl a neotravuje kraválem. Jenomže taky ztrácí dech do kopce a na předjíždění potřebuje svůj čas. Je to zkrátka stará dobrá atmosféra – výkonové optimum má proklatě vysoko, a než se tam dostane, trvá to. Rychlost si tedy musíte zasloužit zejména trpělivostí. Cestu do Mostu a zpátky jsem navzdory počátečním obavám absolvovala zcela běžným, až nudným tempem, nikde jsem nebyla nucena se plížit mezi kamiony, nikdo mě neproblikal ani neprotroubil. Pocit z jízdy byl jiný než u většiny jiných současných aut, to nepochybně. Ale jiný je jiný, ne horší. Prostě trochu retro.
Navíc jsou tu ještě další složky auta, kterým můžu málo co vytknout. Podvozek je precizně naladěn na stupeň “génius průměrnosti” – je přiměřeně komfortní, přiměřeně podrží v zatáčkách a přiměřeně se stáčí bez velkých náklonů. V žádné disciplíně neohromí, ale ani nezklame, což je přesně to, co by měl univerzální crossover dělat. Auto se příjemně řídí, i na malém prostoru se s ním dobře manévruje, což je vzhledem k jeho rozměrům asi podstatnější vlastnost než dynamika na mezikontinentálních trasách.
Verdikt:
V jednoduchosti je krása. Ve Stonicu s atmosférickou jedna-dvojkou si zavzpomínáte na doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Sice nebudete na semaforech vždycky první a na dálnici se nestanete vládcem levého pruhu, ale prosté řešení uvnitř skýtá slušnou šanci (přinejmenším slušnější než většina konkurence), že s vámi auto vydrží dlouhá léta a jednou se v něm budou učit řídit vaše děti nebo vnoučata. Kromě trvanlivosti a nenáročné údržby by měl tenhle jednoduchý motor navíc excelovat i na poli spotřeby, jakkoli to z pochopitelných důvodů nemohu doložit. Kdo říkal, že se dneska nedá sehnat poctivé auto jako kdysi, jenom pořádně nehledal. Anebo ho ve skutečnosti nechtěl. Ono to holt má svoje výhody, ale i nevýhody…
Technické údaje:
Motor: zážehový čtyřválec 1 197 cm3
Výkon: 62 kW (83 k) při 6000 ot./min
Točivý moment: 118 Nm při 4000 ot./min
Převodovka: pětistupňový manuál
Maximální rychlost: 165 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 13,5 s
Provozní hmotnost: 1080 kg
Průměrná spotřeba: 5,5-6,1 l/100 km
Cena od 389 980 Kč
Cena testovaného vozu ve výbavě Exclusive s příplatky: 457 980 Kč
16. července 2022, 15:48
0
... a z jiného soudku...mně se moc líbí ten způsob nafocení, oceňuji invenci i provedení. Krásné retromoderní černobarevné fotečky, kterými prolíná, kromě i jiných artefaktů, sovětský tranzistorák VEF a konvička s pokličkou ( co se vejde i mezi sedadla...nemusí se vždy zkoušet, zda se vejde PETka...:-)))...). Fakt pěkné. A na hagusy, jak jsou docela šmrncovní, kdyby si jich z celkových snímků někdo nevšiml, se díváme přes poetiku okvětních lístků na střeše auta v sadu na pikniku... Pak vše do kufru a jede se domů, a to ohleduplně, jsme z záběhu. Ale v té dětské sedačce bych asi domů v této poloze jet nechtěl...:-)))...