Kafe&Káry Brno vol. 18: Májové setkání s aprílovým počasím

Když jsem se v neděli ráno pokoušel probudit, bylo pořádání tradičního autíčkářského setkání poslední věcí, na kterou bych chtěl myslet. Leč povinnost volala a tak po vydatné polední snídani bylo načase sebrat se a připravit se k akci. Rychlá kontrola předpovědi počasí ovšem mnoho radosti nepřinesla, informace z asi šesti různých zdrojů si navzájem protiřečily, a pokud se v něčem shodovaly, pak v tom, že asi zmokneme. Proto jsem si do Yarise přibalil kromě kabátu i krásný růžový deštník.

Před druhou se skutečně dostavila bouřka, ale to už nebylo nač čekat, neb jsme s Vavrisem akorát nakládali Františka a kávu a vyráželi vstříc místu konání. Tam už nás, jako vždy, čekala pestrá skupinka automobilů a družící se motoristé. Nechyběla Panda a PepaSFI, černý Cherokee a pár dalších amerik. Jako vzpomínka na bujaré fotbalové veselí opodál postával zájezdový autobus. To už jsme si říkali, že to dneska bude asi slabší, když se začala sjíždět další a další auta, jejichž konečný počet bych odhadnul na něco mezi 30 až 40. 

Podívaná to nakonec byla opravdu pěkná, a přátelským rozhovorům nijak nebránily ani pravidelné vydatné přeháňky, které jsem přečkával coby cukrový panáček uschován v příjemném teple kabiny maličké Toyoty. Leckoho překvapil místní notoricky známý Trinom, který přivezl svého nového angličana, tedy vlastně japonku, krásnou modrou RX-7 FD3S. Do její kabiny nevěřícně usedali další a další amerikanisté až se nakonec vytvořila taková maličká fronta.

Jiní přemýšleli, zda do obrovitého výfuku nenacpou pěst jednu, nýbrž dvě, někteří snad chtěli zkusit štěstí s hlavou. Nechyběla ani skupinka BMW, krásný Mercedes W126 (taková pěkná Čína se dnes už moc nevidí) s úžasně pohodlným sofa vzadu, nebo třeba Alfa GTV s Bussem pod kapotou, kterou Vavris prostě musel projet. Nechyběla ani početná skupina příznivců toho nejlepšího roadsteru na světě a svou návštěvou nás poctili i brněnští CarGuys. Opravdovou kuriozitou byl pak hnědohnědý Lincoln Towncar předělaný na kabriolet, skutečná to kuriozita poutající značnou pozornost.

Moje srdce si ovšem získal exponát zcela odlišný. Víte, nikdy jsem nebyl zarytým milovníkem starých škodovek, a třeba takové erko mě nechávalo zcela chladným, stejně jako nepropadám nostalgickým záchvatům a steskům při pohledu na jejich aktuální ceny. Jakmile se ovšem na plácku před lužáneckým stadionem objevila nádherná Škoda 130RS, nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Vůz po kompletní rekonstrukci vypadal jako nový a jeho pán ochotně a trpělivě zodpovídal všetečné otázky slintajících přihlížejících, zatímco vzadu stojící Miatě nezbylo, než výmluvně valit bulvy. 

Kafe&Káry tak byly krásným půlením prodlouženého víkendu, a mně nezbylo než konstatovat, že chuti příznívců aut a Autíčkáře setkávat se a hovořit o svých oblíbených vozech nezabrání ani to nejroztodivnější počasí. A ještě jeden dojem jsem si odnesl, ačkoli bych byl raději, kdyby to bylo mé malé tajemství. Ona ta kompresorová Miata vůbec není špatný počin! Nakonec je možná dobře, že se do ní nevejdu.

Fotografie pořídili CZmisak a Kristýna, jejich kompletní fotogalerie naleznete zde a zde.