Jak nebýt za hulváta když telefonujete v autě

Když bývaly pevné hads-free sady v autech doménou spěchajících podnikatelů a zaneprázdněných obchodníků, bývala to docela vzácná situace. Většina řidičů telefonovala s přístrojem u ucha (pokud na to měli náturu) nebo poslušně zastavili u krajnice a vyřídili hovor. 

Jenomže dnes už jsou téměř všechna nová auta vybavena Bluetooth připojením pro mobilní telefony a tím pádem i hands-free systémem. Z telefonování za jízdy, jakkoliv na to odborníci na bezpečnost provozu hledí s nelibostí, se stává ještě běžnější věc než dřív. 

Nezabývejme se teď tím, jestli je konverzace přes hands-free ohrožením bezpečnosti provozu nebo ne – je sice pravda, že zhoršuje vaši pozornost, ale jednou je to legální a většina lidí to zkrátka dělá a dělat bude. Ale jak k telefonování v autě přistupovat s ohledem na etiketu? 

O etiketě telefonování jako takového už byly popsány stohy papíru – také už tu s námi je víc než století. Dokonce toho najdete mnoho i o tom, jak nebýt za hulváta při používání mobilního teleofnu. Ale o jeho kombinaci s automobilem větišna odborníků na slušné vychování mlčí. Přitom právě automobil přináší mnohá úskalí…

Pepa (volaný): Čau, tady Pepa. Vo co de?

Franta (volající): Zdar Pepo! Tomu neuvěříš! Mařka z práce říkala, že Lojzu jeho stará podvádí s Čeňkem z nástrojárny! No není to hlína? Ten kdyby se to někdo dozvěděl, tak je oba zabije!

Pepa: Franto poč…

Lojza (spolujezdec): Ta kráva! Já jí zabiju! Dovez mě domů, já je zabiju oba!

Franta: Hups…

Předpokládám, že většina vašich zážitků s telefonáty přes hands-free není tak nepříjemná jako tento hypotetický. Ale přesto se i vám nejspíš někdy stalo, že jste se něcítili tak docela komfortně. Co má člověk dělat, když jako řidič přijímá v automobilu hovor přes hands-free? Měl by volajícímu představit všechny spolujezdce, než dojde k nějaké impetinentní poznámce?

A co má dělat spolujezdec? Taktně mlčet a čekat, co udělá řidič? Sedět tiše a poslouchat cizí konverzaci? Nebo v situaci, kdy řidič na upozornění zapomene a telefonát by mohl odhalit něco nevhodného, projevit svoji přítomnost? Jak velký je rozdíl, pokud i spolujezdec volaného zná?

Další otázkou jsou hovory pro ostatní cestující v autě. Je společensky přijatelné telefonovat, když s někým jedete v autě? Řidič poslouchá vaši část konverzace, což ho může rušit – a navíc musí mít ztišené rádio a nemá si s kým povídat, což třeba původně chtěl. Je to nevhodné? Měli byste hovor odmítnout? Zkrátit? Jak se to liší, když vás v autě jede více?

Zamysleli jsme se nad tím a vymysleli jsme Autíčkářova pravidla telefonní etikety v automobilu (APTEVA):

​1. Soukromí telefonátu je starostí volaného, tedy řidiče.

Pokud vám někdo volá, když právě řídíte, je na vás, abyste ho upozornili, že hovor mohou poslouchat další lidé – nebo ho taktně zarazili například právě poznámkou, že řídíte a nemůžete mluvit. Extrémním řešením je hovor včas přepnout na reproduktor telefonu a dát si ho k uchu – víme, je to nelegální a nebezpečné, ale na ten krátký okamžik, než vysvětlíte situaci nebo najdete místo k zastavení, to může být vhodné řešení.

​2. Spolujezdec mlčí, pokud není vyzván. 

Pokud volaný varujícího nevaroval před přítomností další osoby, došlo sice k faux pas, ale nikdo o něm neví a není nutné ho řešit. Dát najevo svou přítomnost ve chvíli, kdy konverzace jasně směřuje k něčemu, co byste neměli slyšet, způsobí trapnost na všech stranách. Dáma či gentleman se tedy bude snažit vnímat hovor co nejméně, co nejdříve ho zapomenout a především nikdy nikomu nezmíní, že byla jeho svědkem.​

​3. Spolujezdec telefonuje jen v nezbytně nutné míře (a řidič vlastně také).

Jste s jedním nebo více dalšími lidmi zavřeni v plechové krabici, ze které nemůžete s omluvou odejít opodál, abyste si rychle vyřídili svůj hovor a neobtěžovali tím ostatní. Poslouchat jednu polovinu telefonátu je neobyčejně nepříjemné, ničí to soustředění (což vadí zejména u řidiče) a zabraňuje to dělat jiné věci, například konverzovat s ostatními cestujícími (je-li vás v autě víc) nebo poslouchat hudbu. Vyřídit hovor je na místě, ale dvacetiminutové vyprávění je krajně nevhodné.​

​4. Řidič má monopol na hands-free.

Řidič má ve svých rukou (a nohou) osudy zbytku posádky. Proto by právě jemu měl být vyhrazen nejpohodlnější a zároveň nejrušivější způsob telefonování, tedy hlasitý odposlech z hands-free. V případě, že přes Bluetooth zůstal připojen telefon někoho, kdo se mezi tím stal spolujezdcem, je vhodné jej buďto nahradit telefonem řidiče, přijímat hovory manuálně přes telefon a nebo je přijímat jen se svolením řidiče.

​5. I SMS nebo chat mohou obtěžovat. 

Sedíte-li jako spolujezdec vpředu a řidič se potřebuje soustředit – typicky při delší jízdě, v noci, kdy telefon oslňuje nebo při ostřejší jízdě – není vhodné mu v periferním vidění mávat rozvíceným displejem chytrého telefonu a něco do něj neustále ťukat. V přiměřené míře a v situaci, kdy řidič nepotřebuje plnou pozornost, je to obvykle v pořádku – ale zkuste jet rychle po okresce nebo řídit za temné noci s tím, že koutkem oka vidíte blikající a pohybující se věc. 

Toliko tedy k automobilům a telefonování. Určitě však narazíme i na nějaké další dosud nevyřešené otázky automobilové etikety. Napadá vás nějaká? Napište ji do komentářů nebo na náš mail redakce@autickar.cz!