Jak je to s lakem v Caterhamu

O Caterhamu už bylo napsáno vše nepodstatné, proto je zapotřebí zodpovědné osoby, mě, aby sdělila bezínovému světu jeho podstatu. Z nějakého těžko vypátratelného důvodu nebylo dosud řečeno to nejdůležitější, totiž že v Caterhemu je kromě místa pro permanentně nadšeného řidiče, pokud tam tedy dokáže s flexibilitou desetileté gymnastky vlézt, ještě jedno v našem případě předražené (údajně) karbonové sedadlo. Odvážně jsem vyslovila podezření, že je nápadně podobné polymernímu (to mám z wikipedie) materiálu – mám už zakázané říkat plastu, ale napsat to asi můžu, asi. 

Takže abych napravila tento nedostatek minulých milých příspěvků roztržitých autorů a aby to bylo úplně jasné, pokud si pořídíte Caterhama, to skvělé je, že díky této sedačce můžete pořád trávit každou minutu se svou drahou polovičkou – teda tou pravděpodobně tišší a méně drahou, a to v něčem, co je s trochou fantazie J. K. Rowlingové animovaná formule, jež přímo vybízí k víkendovým výletům do Ikei a obchoďáků, paráda. 

Jediná nevýhoda je, že se do toho kokpitu nevejde bordeauxská doga, teda když jí vlastníte… My chováme jen kocoura a ten v autě blije a občas potřebuje vyměnit plínku. Pro jeho obranu, asi to úplně není jeho vina, ale to před řidičem nikdy neříkáme. Může nám přeci klidně zastavit a můžeme si jít pěšky…. Stejně bych si pro extravagantního sphynxe bez chlupů představovala spíš něco už méně nápadného, než je Cat… Třeba žluté Ferrari nebo červené Lamborghini. 

Tak jaké to je z pohledu člena posádky s nalakovanými nehty. Opravdu zábavné od prvního momentu. Už když vejdete do sdílené podzemní garáže, vypadá to, že jste si vedle Škody Yeti (tam můžete vozit tu dogu, nebo dvě, a pak můžete mít štěňátka a to si pak můžu pohladit) zaparkovali dětské odrážedlo. Projela jsem pár maminkovských blogů a snad se to tak odborně nazývá.

Přes klec a vychladlý výfuk se tam jako spolujezdec nasoukáte docela snadno, když používáte dobře vyvinutý a vrcholově trenovany svalový systém. A vážíte ideálně méně než půl metráku, což nezní tak hrozně. Řidič je na tom o trochu lépe. Na jeho straně není výfuk a Saageho podlaha je snížena, takže může být o něco větší a delší, vždy by měl být větší a delší. Pedály jsou daleko. Ale o specifickém nastupování už jsme toho četli až moc. Ještě lepší dobrodružství nastává stejně až o pár desítek minut déle, jelikož jste se dosud nedokázali zapnout do pásů a automatická garážová světla s vámi ztratila svou ekologií narušenou trpělivost. Tak to vzdáte. Stejně pak na okruhu v Mýtě zjistíte, že jsou na vás popruhy na koně moc dlouhé a létáte ze strany na stranu.

S místem na zavazadla to vůbec není tak zlé, kromě kufru vzadu se nabízí dva metry místa před nohama, teda pokud nemáte dvoumetrové nohy.

Pro mě, jelikož si prosazuji nejen výrazné kočky, ale i oblečení, bylo na výlety s Catíkem zavrženo všechno, co mám v šatníku, a outfit do takového vozidla se prodraží, víme přece všichni, jak drahé jsou dnes tepláky…

Jízda je pak super, vlastně je to docela jako splněný sen, pokud vyrůstáte v období triumfu Michaela Schumachera (#KeepfightingMichael !), pozérsky nesnášíte Häkkinena, fandíte od osmi let formulím, protože když sdílite společný pokoj se starší sestrou, musíte fandit všemu, čemu ona, jinak se každý den díváte na ty plakáty úplně zbytečně. Ona vás pak za to musí hlídat na koncertech Kabátů. Jízdu v Catíku beru jako částečnou kompenzaci za to, že pravidelně dostávala časopis F1 za myslím 80 Kč jeden – to si ještě zjistím… 

Sedadla jsou mnohem pohodlnější než náš památeční gauč, který bude brzy vepsán na seznam UNESCO. Jestli si stále myslíte, ze holkám vadí drncání…, nevadí, a je to právě naopak. Asi by mělo být zmíněno, že majtel Catu mi nesvěřil ani kolobežku s motorem z křovinořezu, takže nemusím uvádět, zda jsem zkusila jeho řízení. 

Problém nastává, jak to tak bývá, s bývalým. Když se vám sejde aktuální a bývalé auto na jedné autíčkářské akci, při tempu, ve kterém váš pilot mění svá vozidla, se může lehce stát, že jste pak mírně zmatení při nastupování a projeví se síla reflexu.

Upřímně, když jako přítelkyně vidíte, že váš partner jedno období zbožňuje jeden čtyřkolový objekt a neprospí několik nocí, než ho dosáhne, je s ním nanejvýš spokojený a šťastný, a pak ho v období následném podvádí hledáním inzerátů volných aut a za chvíli se s ním loučí, jak nejrychleji to jde, je to trochu zneklidňující.

Ale pak přijdou ty výlety s Caterhamem a hra na ruskou ruletu při předjíždění na dálnici při jízdě s nulovým výhledem v zrcátkách, jež kontrolují maximálně stav oblohy nebo povrch vozovky, a máte hned intenzivní pocit, že spolu budete až do smrti.

Epilog: Po několika měsících od článku si majitel Caterhamu koupil silnější model a shledal, že se k sobě nehodíme.