Legendu a velkého „Autíčkáře“ Normana Dewise jsme opustili naposledy v roce 1955 v Le Mans. V závodě, který Jaguar vyhrál a v závodě, kde zaplatilo mnoho lidí cenou nejvyšší – vlastním životem. Mike Hawthorn vyhrál, ale úspěch Jaguaru D-type měl hořkou příchuť. Nakonec Mercedes-Benz, největší tehdejší konkurent, se po nehodě z aktivního továrního závodění naprosto stáhnul na dlouhá léta. Mike Hawthorn nás svezl s dobovou „GoPro“ výbavou v Le Mans znovu o rok později. V Jaguaru v té době už Sir Lyons a zejména vývojový team „Loftyho“ Englanda začal vymýšlet nové plány na produkční sportovní automobil.
Vznikl Jaguar XKSS. Norman Dewis vzpomíná, že to byl pokus jak prodat další vyrobené D-typy, které se už neúčastní závodění v roce 1957. A XKSS je vlastně pod slupkou závodní D-Type, jen nemá zadní křídlo za řidičem a má přidány spolujezdcovy dveře. Vyrobilo se jich dvacet pět a nápadem bylo prodat je v Americe. Ručně vyrobený vůz s šestiválcem XK a třemi karburátory Webber je čirá pornografie na kolech. To je děsivě otřepaná fráze (a krab bude na příštím redakčním večírku trpět za to, že si nepřečetl tento článek a použil ji), ale poté, co továrna v nedávné minulosti dovyrobila posledních devět exemplářů, o které přišla při požáru v továrně v roce 1957, těžko můžu mluvit jinak. Steve Mc Queen jednoho vlastnil a Jay Leno byl z jízdy v něm naprosto odvařený.
Ke konci padesátých let se dělalo i na novém projektu víc zaměřeném na sériovou výrobu. Má to být menší sportovní auto nebo větší grand tour sporťák s motorem XK? Dewis a další z teamu přesvědčovali ostatní, že v malých sportovních autech je velká konkurence, hlavně v podobě MG a tak dostal zelenou projekt E1A. Malcolm Sayer, odborník na aerodynamiku a konstruktér známý už z předchozích příběhů výrazně upravil závodní D-type a připravil vůz na aplikaci dvouapůl litrového motoru. Zásadním pokrokem bylo použití samonosného skeletu karoserie, k níž byl přimontován přední pomocný rám, který nesl nezávislé zavěšení s vinutými pružinami. Zadní náprava byla také usazena ve vlastním pomocném rámu a snižovala celkovou neodpruženou hmotnost E-typu tím, že zadní brzdiče umístili hned vedle diferenciálu, uprostřed auta. Pod vyboulenou kapotu se dostal starý známý šestiválec řady XK.
Zatímco prototypy E1A a E2A byly poháněny menšími verzemi motoru XK o objemu 2,4 a 3 litry, pro sériovou podobu byl zvolen stejný motor, který poháněl poslední verze modelu XK150 – tedy řadový šestiválec o objemu 3,8 litru. Větší motor si vynutil návrat “boule” na kapotě, známé z D-typu. Přísun paliva obstarávaly tři karburátory SU HD8 s oddělenými plovákovými komorami. 
Dost bylo faktů, informací a technických dat. Zajímavá je přece ta zběsilá jízda z Coventry napříč Evropou v březnu roku 1961 již s hotovým autem. A to není příběh floutka, povoláním syna, který se prohání polepeným Mc Larenem 675LT Spider po autobahnu v jakémsi snobském závodě. V týdnu těsně před ženevským autosalonem testoval Dewis a pár dalších zaměstnanců Jaguaru na polygonu MIRA něco na brzdách u 77RW (druhý produkční kus – E-type roadster), zatímco 9600HP (E-type Coupe – první produkční kus) bylo už připravené v Ženevě na tiskovku a ukázky veřejnosti. Fronta na to, aby si veřejnost a novináři nový E-type Coupe prohlédli byla tak dlouhá, že nebylo v silách teamu předváděcí jízdy zvládnout. Mnoho prodejců objednávalo vozy dokonce už před termínem autosalonu aniž by je viděli. Zaskočilo to Sira Lyonse i Loftyho Englanda.
„Zavolejte do Anglie, zavolejte Dewise, musíme sem dostat 77RW ( druhý produkční prototyp roadster) a musí tu být zítra v deset ráno aby se stihla tiskovka.” Sehnali tedy Normana Dewise a vzkázali mu, že prý musí rychle zpátky do Coventry. „ Ok, tak zítra ráno vyrazíme“, odpověděl Norman. „ Ne zítra, musíš vyrazit hned dneska, v deset večer ti jede trajekt do Oostende“, dostalo se mu zřetelné odpovědi. „ Počkej, to budu muset jet celou noc“, odvětil. Na žádné přesčasy nebo pracovní hodiny se tehdy nehrálo. Jaguar byla rodina a Dewis jí musel podpořit.Tak se prostě vyrazilo. 77RW bylo hotové ve čtvrt na osm poté co bylo odstraněno testovací měřící zařízení a celý byl trošku vypucovaný. Zkrátka zbývaly dvě a čtvrt hodiny na to dostat se z Coventry do Doveru. V dnešní době by to nešlo ani náhodou. Ani v F-type SVR. Dnes jsou auta rychlejší, ale provoz nám nedovolí tu nohu zarvat do koberečku podlahy. I kdyby měl fotku z každé rychlostní kamery po cestě, tak by to zkrátka nebylo reálně možné stihnout (to by se vidělo – nepodceňuj rychlost dnešních aut. Pozn. šéfredaktora). Tenkrát ale byl provoz jiný. Byl menší a auta byla jiná, opravdu sportovní a chlupy ježící na vašem předloktí zrovna jako 77RW. Proč myslíte, že říkám, že nejlepší automobilová doba byla právě v ranných šedesátých letech? Průjezd Londýnem proběhl na vlně samých zelených na semaforech. Minimálně tak to říká Norman Dewis rád pro různé rozhovory. V reálu bych se nějaké té červené lehce popletené se zelenou nedivil. Ať už to bylo jakkoli, faktem zůstává, že i přesto k trajektu dorazil pozdě. Ne tak pozdě jak nám jednou předvedla trojice komiků na BBC. Norman jen potřeboval přesvědčit posádku, aby znovu spustila najížděcí rampu. Norman seděl ale v hodně dobrém přesvědčovacím nástroji. A posádka chtěla mít možnost si prohlížet na palubě ten krásný fungl nový roadster. Z Oostende pokračovala pak jízda, kterou si asi neumíme moc představit.
Byla to nejspíš taková Mille Miglia starých časů, akorát o jedné osobě a v jednom velmi speciálním autě. A navíc do Ženevy se muselo přes Alpy, neexistovaly prakticky žádné tunely, žádné dálnice. Jenže silnice a dálnice tehdy také nebyly plné mýtných brán, které vás nepustí dál když netrefíte tu hrst drobných do plastového košíku, či vám karta napíše „payment not authorised“. Francie byla tehdy krásná země dobrého vína a nádherných žen. Socialismus, odbory a rychlost na silnicích omezenou na 80km/h neznaje. A přes tuto zemi se řítí roadster Jaguar E-Type vysokou rychlostí. Koncentrace při jízdě nocí a zvláště pak před rozbřeskem musí zůstat maximální. Bylo to těžké. Úplně cítím ten studený březnový noční vzduch, připalující se levou nohu o velmi rozehřátý středový tunel převodovky a mechanický šestiválcový baryton Jaguaru. Ne, přímo v E-typu jsem se nikdy neprojel, ale znám několik lidí, kteří tento vyjímečný vůz mají či měli. Kapota před vámi je vážně dlouhá a rychlá jízda něm je neobyčejně fyzicky vyčerpávající. Je to intenzivní zážitek. Stejně tak to bylo i při každé vyjížďce v „mini E-Typu“ čili starém Triumphu GT6. Zvuk dvoukarburátorového šestiválce je podobný a člověk při řízení nesmí ztratit ani na chvilku koncentraci. Má hodně lehký zadek, který rád opouští čistou stopu. A brzdy jsou slabší. Jaguar měl tehdy samonosnou karoserii a výborně odladěné kotoučové brzdy. Jak říkal dobový reklamní slogan – automobil pro zítřky, už dnes. V roce 1961 byl vážně pokrokový a málokteré auto se mu mohlo jízdním výkonem a dlouhodobým rychlostním průměrem vyrovnat. Stejně ale Norman Dewis letěl neuvěřitelně na hraně. Víra, že to zvládne ho hnala kupředu.
Norman to stihl, to už víme a z té příhody se stal legendární příběh. I onen dosažený rychlostní průměr 68 mph je více než známý. Že to nevypadá nijak fantasticky oproti těm bezmála dvojnásobným rychlostním průměrům v závodě Le Mans tehdy v padesátých letech? Dnes totiž průměr 68 mph neboli 109 km/h taky zvládnete. Nakonec z víkendového výletu na horách jsem bez problémů na dálnicích takového průměru dosáhnul s prstem v nose. Jenže jen díky tomu, že náhodou nebyla zácpa a díky existenci německého „autobahnu“ s neomezenou rychlostí na mnoha úsecích. Jenže dřív se auta musela vážně řídit a žádný autobahn k dispozici nebyl. Norman ujel hodně přes tisíc kilometrů, řídil celou noc a místo toho aby se šel vyspat do hotelu, musel ještě celý den jezdit s 77RW předváděcí kolečka pro novináře a veřejnost. Lofty mu to dost jasně a suše na místě vysvětlil, když vyčerpán dorazil a dožadoval se klíče od hotelového pokoje. Jaguar nevynechal ani jednou a spolehlivě fungoval po celou dobu autosalonu. A Norman zvládnul veškerou práci, která byla potřeba. Jaguar byl jeho rodina. On to nezapomíná neustále připomínat při rozhovorech, které dělá i dnes v devadesáti osmi letech. A to by na tu značku, dnes již očima leckterých „bezzubý“ korporát, mohl dávno zapomenout a místo toho v klídku lovit ryby někde v malebném venkově Lake District. Ta věc, která Jaguar dělá úžasným je právě onen rodinný přístup. Stále to tam tak prý funguje. Jsou to totiž frajeři. Tehdy v pár lidech vyvinuli závodní automobil a on zvítězil nad Mercedesem. A pak postavili nejhezčí automobil světa, dokonce i podle pana Enza Ferrariho. Dali na něj bizarně nízkou cenovku dvou tisíc osmiset liber sterlingů a divili se, že byl najednou takový zájem. Zkrátka jsou to frajeři autíčkáři.
07. února 2018, 09:44
2
Nádherně sepsáno, fantastická doba, lidé, auto i příběh... Ta průměrná rychlost je nepředstavitelná...tím více, když si člověk vezme, že minimálně v Alpách, byla spousta cest v padesátých letech ještě prašná...
07. února 2018, 09:58
2
Super článek, díky!
07. února 2018, 10:01
1
Děkuji za parádní článek! Hned se mi chce víc spravovat moje XKR. E-Type to sice není, ale část těch linií tam prostě je :)
07. února 2018, 10:57
0
Teda, XKR...krása. co Ti tam nefunguje? To by byl blog...zachytit opravu, průběh, finanční náročnost...
07. února 2018, 11:20
0
8 let stálo v garáži, co mělo své následky. V mládí si taky prošlo nehodou, odnesly to airbagy...
Takže zatím rozvody, termostat, vodní pumpa, hadice, nefungovala klíma, dávala se nová palubka, nová stropnice, komplet renovace interiéru, nefunkční repeoduktory, prostě spousta blbostí... Na psaní bohužel není čas, ale až bude hotové, tak ho redakce dostane na otestování, podobně jako předtím XJ12... A po testu asi dopíšu takový mini servisní blog, včetně všech nákladů.
07. února 2018, 12:11
0
Dík, to my už se na to moc těšíme :) Respektive Matěj Podhorský. Já už si taky dlouho říkám, že bych měl pořídit nějakého starého Jaga. Teď se snažím prodat Z3C, i když tedy je to skvělé auto, ale mám tendenci těch aut mít míň.
Ale znáte to - jedno auto odjede a nějaké peníze zůstanou v kapse... co asi blázni do aut jako my uděláme :)
07. února 2018, 14:08
0
Krabe, je to docela problém prodat to nějak slušně tady v ČR, že? Ono se pořád mluví o investičních autech a bla bla, ale mám ten pocit, že když dojde na věc, tak i takové skvosty, jako Z3C je problém slušně udat. Mám pocit, že erudovanost a soudnost kupní síly je pramalá, skoro žádná...
07. února 2018, 14:09
0
jinak teda Skippere, pěkný kus práce...ale u takové káry to stojí za to. Už se moc těším na test i na blog...
07. února 2018, 14:21
0
Póline : to máš pravdu. Někdy specifický auto prodáš rychle a někdy to trvá měsíce. Stejně tak veterána. Myslím, že už ubývá těch zájemců, kteří chtějí akorát nesmyslnou netržní cenu, přibývá lidí, kteří vědí co chtějí a kolik to stojí, respektive má stát. Náš trh je malej a pořád pokřivenej. Beastar by se určitě uměl hezky rozepsat, když se prodejem aut živí...
Občas se právě stane, že se tu objeví na trhu k prodeji fakt zajímavý kousek za hubičku, když majitel prodat musí, ale současně zas natrefíš na šílence, který prodává navoněnou rez za cenu vynikajícího stavu v Německu a zkouší to ...
07. února 2018, 16:20
0
V současnosti se některá zejména luxusní auta v benzínu nevyplatí. A ani nemohou. Prodat luxusní, běžně dostupné, velkoobjemové kupé na benzín je problém. A to se týká i Porsche i Bmw. S obyčejnými auty je to ještě horší. Ani módní suv nejsou na tom líp.
Takže obecně má Polin pravdu. Některých aut se to netýká, ale to bude třeba Maserati který máš zase pro změnu za cenu, že kupců je v republice možná 30. A tak se čeká.
Prodávat tyhle auta jen v Čr nejde. Teda ne jako práce. Malý trh, divné návyky lidí a zažita klišé. Alfa špatná, na japonce drahý díly, renaulty poruchovost, tdi nejlepší a tak dále. Plus spousta bouraček a každý druhý auto dovoz odněkud. Už se nikomu nevyplatí to ani stáčet páč tomu nikdo nevěří:)
Lidi mají rádi jedině nákup pod cenou. A tak to tlačí vždycky dolů. Jenže u ceněných kusů v dobrym stavu slevy neexistujou. Takže nejvíc frči přeprodej vražd. Koupíš v D Mercedesa za 5000 eur a prodáš na východ za 6500. Nebo koupíš plnej kamion a pošleš dál. Já jsem před pěti lety přešel na taktiku vyčkavani a prodeje do eu a ruska, balkán. Jen luxusní značky a vyšší třída případně sportovní auta. Nabídka max 30 aut a něco málo bokem, co jsou dobrý okase ale nevystavuješ to. Schoval sem to celý pod střechu a do stanu. Neprodáváme vůbec lokálně. Čech přijede tak 3x tejdně a to protože ho tam někdo jinej pošle. Většina aut jede odsud na původních tp dál. Právě proto, že to je tak jak píšete.
07. února 2018, 12:13
0
Děkuju, tohle bylo moc pěkný počtení, co dokázalo podrážit představivost.
Na jeden E-type I convertible jsem nedávno v Brně koukal...musí to být neuvěřitelný svezení a pohled přes kapotu bych si asi vyfotil a dal v práci na pozadí monitoru :)
07. února 2018, 21:24
0
Móc pěkně napsáno. Ještě sehnat někoho kdo by ti ho pujčil :D už máte přislíbený i XKR jak píše Skipper, mohl by z toho být moc pěkný seriál těhle anglických GT
08. února 2018, 02:03
0
Jinak aby bylo jasno Jaguar mě pořád sere. Jenže jeho pověst v mojich očkách zachraňuje klumpr věru pozoruhodný. Aneb někdy i nechtěné křápy člověka přivedou do nové dimenze. A v tom jsou auta pěkný. Samozřejmě mezi nimi je best Zonda, ale uznávám že takovou historii jako ítajp fakt nemá.
08. února 2018, 08:16
0
Ale za to, že tě sere Jaguar, nemůže asi primárně Jaguar, ne? Spíš bych to tipnul na zvláštní sortu majitelů, kteří obzvlášť v našem prostředí, kde se šlechta mohutně pronásledovala, razí nějaké nesmysly o modré krvi a aristokracii... a pak se u nás kdejaký vidlák bere na zámku, komedie.
08. února 2018, 09:00
0
No promiň ale tohle jsou nesmysly.... Dám ti příklad ano? Už si přesně nepamatuju všechna čísla ale když se podívám do katalogu z roku tuším 1987, co se dalo u nás a za kolik sehnat a najdu si tam Jaguar XJS, najdu ho hned vedle Ferrari Dino a Porsche 928. Pro info stálo tehdy přes 54 000 marek. Nejdražší škodovka mám fojem že stála kolem 7 000. Když to tedy vezmu A přepočítám na dnešní peníze, nebudu uvažovat ani to že dnes jsou auta všeobecně dostupnější a má je dnes de facto každý, není rodiny která by neměla auto, ne li dvě. Dejme tomu že snes nejlepší škodovka bude někde kolem 1.5 milionu. 54:7=7,7 => 7,7*1,5=11,55 takže čistě teoreticky máš čest s autem které by dnes stálo víc než 11 mega. Vážně si myslíš že by si takový autíčko koupil kdejakej jouda? Nejde tu o ty majitele ale o to že když prostě přijedu někam s XJ-S, je samozřejmé že mě nebudou zajímat lidi co si koupili starý kabriolet felicia a tvrdí mi že lepší auto koupit nelze... To že se s felicií nedá jezdit kvůli tak příšerným jízdním vlastnostem mu asi nevysvětlím, tak aspoň začnu písničku o aristokratech. No a proč ne... mám vlastně pravdu... nebo ty si můžeš z fleku jít nového 12 válcového Aston Martina? Jaguar si tehdy koupil někdo takový. Nebyl to žádný floutek nebo zbohatlík. A to že někdo když si do toho auta sedne a na takové časy si vzpomene, to už je prostě fakt a nemůžete mu tu radost brát. Je to opět dílo české závisti. To už bych stejně tak mohl říct o Krabovi a jeho Sally proč si ji kupoval. Že když nemá na novou tak ať ani nekupuje starou. O tom to není. Je to o těch pocitech a zábavě s tím autem. Nebo aspoň u mě. Já sednu do takového auta a je mi úplně jedno co si myslí ostatní. Já sedím ve svém snu...
08. února 2018, 09:05
0
Nepochopil jsem.
Mě štvou akorát ty pindy o aristokracii. Jaguary mám rád. Možná to ale byla reakce na beastara, nevím...
08. února 2018, 09:19
0
Moje chyba, teď když jsem si to po sobě přečetl, chtěl jsem tím říct že když třeba přijedeš na staz a bude tam člověk s felicií tak bude na jaguára plivat. Takovému člověku nevysvětlíš že jeho auto stojí za prd co se týče jízdních vlastností, technologicky je to auto strašně moc zastaralé. Protože v něm jezdil děda. No a tak nějak začala písnička o aristokratech a jaguárech. Koneckonců je to pravda protože normální člověk si to auto nemohl koupit. Začalo to kvůli tomu že českej člověk nedokázal pochopit touhu jiného majitele koupit nenažranou bestii, kde když budu potřebovat cokoliv opravit, měl bych si vzít týden dovolené. Koneckonců Jaguar je aristokratem i z jiného pohledu. Když pojedeš do bosny, rumunska,... najdeš tam miliony starých pián, bmw, audin,... V jaguaru nikdy takový člověk nejezdil... takže tak.
08. února 2018, 09:23
0
Potom teda mohl ten aristokrat v Jaguaru vzniknout jako posměšek :D mě třeba docela naštvalo, když jsem psal o skipperově XJ V12 a Vojta mi do nadpisu prsknul něco o tom, jaké je to být aristokratem. Jasně, ona ta auta mají uvnitř poněkud svébytnou atmosféru a jelikož mám poněkud silnou představivost, často se v takovém autě myšlenkama přenáším někam uplně jinam. XJ bych asi docela chtěl, ale jsem realista a vím, že bych mu nedokázal dopřát adekvátní péči... :) takže tyhle zázraky techniky nechám jiným
08. února 2018, 10:04
0
Ty Jaguary si nesmíte kluci nechat znechutit. Já k nim mám extra vřelý vztah, ale trošku srandovní. Ne, že bych chtěl jakkoli kopírovat ve vkusu Clarksona, ale přijde mi legtrační, jak on krásně patrioticky udělá recenzi každého Jaga, co kdy psal nebo nahrál v TG či GT, ale pak sám jezdí v Mercedesech AMG.
A já jsem totiž taky trochu Jaguarista, bez Jaguaru. Dokonce i Beastar mě teď předběhnul.
PS: ti veteránisti se škodovkama, to je kus od kusu. Ale úplně vidím živě co popisuješ. Felicie je taková trochu diagnóza taky. On někdo někdy řekl, nebo napsal, že je to jeden z nejhezčích otevřených vozů 50tých let a tak někteří majitelé jsou takoví vážně pyšní. Já bych si tohle auto nepořídil kvůli horším jízdním vlastnostem, na druhou stranu je to auto plné charakteru taky. U nás zkrátka tu radost z určitých domácích aut zkazil ten komunismus. Za normálních okolností by byla nádherná Tatra 603 nebo např. Škoda 1200 Sedan , auto zajímavých tvarů, Tatra naprosto unikátní a krásná. Ale člověku znechutí tu radost z auta ta historie, to kdo s ním jezdil. To je stejné jako krásné Mercedesy z konce 30tých let. Jezdili v tom nacisti a prostě to má takovej divnej nádech a málokdo by se v tom chtěl ukazovat ... by se o tom dalo filozofovat dál :)
08. února 2018, 14:38
0
S každým z vás souhlasím. Ja tu značku jako takovou moc nemusim. Ale to ani Audi a třeba A7 bych si na ježdění úplně v klidu nechal. Jde mimo jiné právě o tu snahu některých dělat z toho NĚCO. Přesně jak píše na začátku Matěj. To blití kolem toho od nadaut pro aristokrata s modrou krví a asi i knížkou. Stejný stupidní pohádky jako v případě Bmw a některých dutohlavych fandů. Neni to paušálně ale jsou to zažitý věci. A já sem hodně na moderní věci což nutně neznamená Teslu a Mlaska, ale auta co razili nekorektní design a byly něčím divný. Což většina jaguaru nebyla a neni. Etype je krásnej ale to Porsche 356 speedster taky a Porschisti si z něj netrhaj řídítka ještě v roce 018. Takže omáčka kolem toho mě sere a některý lidi. A potom částečně xk. Jsou to levný šroty pro každého žádnej aristokrat. U mě je to na úrovni e34 s lepším motorem. Tak co bych z toho byl nadšenej. Proto mám rád i Matějovu myšlenku. S tim koupit to a jezdit a srat na to udělat si z toho punkovej pelech.
No a z druhyho soudku. Moderni stype byl drahej jako novej nenabizel v porovnání s konkurencí nic. Dneska? Do města a okolí jako otloukanek je to výborný auto. Prostorný a kromě plechařiny a s třílitrem spotřeby ani ne drahý na provoz. Nefungujou vylozeny blbosti páč to je zanedbanej donebanej kus. Neni to aristokrat ani nic podobnyho. Cejtis se v tom jako skrachovalej továrník, nebo spisovatel brakovy literatury. Nenauči tě mít rád Brity a ani Jaguar. Naučí tě mít rád jeho za to co i ve svým věku dokáže. A z každého příjezdu na parkáč k Bille udělá zážitek. To umej i jiný káry ale v tyhle ceně jich moc neni a s Kiou Rio se to nestane.