Osobně se považuji za obdivovatele moderních technologií, které nám usnadňují/znesnadňují život. Aktivně sleduji nejnovější trendy, mám rád (a zcela využívám) všechny funkce mobilních telefonů, chytrých televizí, nositelné elektroniky a zajímají mě nápady na chytrou domácnost. Přesto všechno jsem si však nikdy nedokázal najít cestu k elektromobilům, které mi vždycky přišly takové nedotažené a pro mé fungování zcela nevyhovující. Až dodnes.
Elektrických aut jsem vyzkoušel už poměrně hodně. Ať už to byla Tesla, nebo třeba Nissan Leaf, pokaždé mi na tom něco vadilo. Někdy to byl směšný dojezd, jindy lajdácké zpracování a téměř vždy chabá infrastruktura, která velice znesnadňovala každodenní používání, na které jsem zvyklý z běžného auta se spalovacím motorem. Jenže nový Jaguar I-Pace postavil všechny tyhle negativa a předchozí zkušenosti na hlavu. S čistým svědomím tak mohu prohlásit, že tohle je první použitelný elektromobil, kterým jsem jel. A nejenom to. Je to také zatraceně dobré auto i v tom kontextu, v jakém běžně vnímáme auta.
Jaguar jsem vždy vnímal jako nositele pokroku a moderny. I přesto, že se ve druhé polovině devadesátých let snažil Ford, jakožto tehdejší vlastník, vytvořit z Jaguaru spíše tradicionalistický brand. Ale řekněte sami. Copak XK120 nebyl v své době technologicky na výši? Nebo třeba Mark 2? O E-Typu snad netřeba ani diskutovat. Všechny tyhle vozy byly ve své době na vrcholu potravinového řetězce. A právě do tohoto vnímání značky nový a plně elektrický I-Pace zapadá naprosto dokonale.
Když jsem se před pár lety dozvěděl, že Jaguar chystá plně elektrický crossover, vyvolalo to ve mně zvědavost, ale také pochyby. Opravdu tu budeme mít auto, které nosí na kapotě tento prestižní znak a pod ním se nebude nacházet charakterní motor, z něhož široko daleko stříkají hektolitry testosteronu? Máme se spokojit s tramvajovým bzučením místo burácení masivního osmiválce? Jenže doba je taková, jaká je, a my se musíme smířit, že elektromobily budou do našich životů zasahovat stále více a více. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, ale stejně nám to bude prd platné. Na druhou stranu jsem se těšil, že by to mohl být skutečně funkční elektromobil bez výraznějších kompromisů, který bude použitelný i v reálném světě, protože tahle značka umí vytvářet skvělá auta. A jsem strašně rád, že mě Jaguar nezklamal a dal nám auto, které ukazuje, že budoucnost automobilismu může být krásná, pokud se to uchopí za správný konec.
Hodnotit design automobilu je vždy ošidná věc. Sto lidí má sto chutí. Za sebe mohu prohlásit, že se mi I-Pace opravdu líbí. I přesto, že se jedná o crossover, který obvykle nebývá obdařen emocemi. Ian Callum opět dokázal, že je naprostým mistrem svého řemesla a vtiskl I-Pacu nezaměnitelnou tvář, která však perfektně zapadá do modelového spektra značky. Víte, ono vymyslet design pro elektromobil, který nemá tradiční věci, jako třeba motor, tam kde obvykle bývají, je docela výzva. Tady se to však povedlo na výbornou. Agresivní přední část jasně říká, že tohle auto není jen obyčejná konfekce. Na první pohled vidíme, že máme tu čest s něčím speciálním, snad až výjimečným. Boční profil zase vypovídá o tom, že posádka vozu je pro I-Pace tím nejdůležitějším. Podívejte sami, jaký poměr zabírá kabina. Ohromný rozvor a kola v každém rohu jasně naznačují, že uvnitř nikdo strádat nebude. Milým detailem jsou vysouvací kliky dveří, které při zasunutí vytváří ničím nerušenou plochu, což je poměrně efektní záležitost. Nejkontroverznější částí je asi záď, která je naprosto originální a rozhodně si ji nespletete s ničím jiným. Někomu může vadit její optická mohutnost, ale vězte, že v reálu to působí mnohem lépe a především kompaktněji, než by se mohlo zdát z fotek. Je až úsměvné kolik pozornosti Jaguar I-Pace budí na cestách (tímto se omlouvám pánovi, který si patrně udělal výron, když se za mnou otáčel a špatně při tom došlápl z obrubníku). Ženy, muži i děti, prakticky každého elektromobil od Jaguaru zaujal. Pokud hlavním úkolem I-Pacu bylo vyvolat pozdvižení na první pohled, pak si myslím, že úloha byla splněna na výbornou.
Stejné nadšení jako z exteriéru panuje také uvnitř vozu. Perfektní zpracování asi nepřekvapí, co vypadá jako hliník, je skutečně hliník. Všechno dokonale lícuje, spáry a předěly jsou minimální, na tomhle si v Anglii očividně dali záležet. První dojem, který z interiéru mám, je neuvěřitelná vzdušnost. I přesto, že je vyveden kompletně v černé barvě, která opticky zmenšuje, je tu na pohled spousta místa. A nejenom na pohled. V každém myslitelném směru je více než dostatek prostoru. Příkladná je šířka vnitřku, kde můžete bez problémů posadit dva dospělé a dobře rostlé muže, a přesto se ani náznakem nebudou dotýkat rameny. Dozadu si nacvaknete dětskou sedačku a vepředu se i tak můžete rozvalit dle libosti, aniž by vás okopávaly nožičky malého potomstva, což na takovém půdorysu nebývá úplně zvykem (I-Pace měří na délku jen asi 4,68m). Využití prostoru je tak naprosto příkladné.
Centrálním místem I-Pacu je středová konzole a na ní přímo navazující mohutný tunel. Dopředu říkám, že tohle není nic, pro staromilce, kteří odmítají dotykové displeje, protože tady jsou hned dva. Hlavní sdružuje klasické multimediální aplikace. Rádio, telefon, webový prohlížeč (auto má vestavěnou sim kartu se stálým přístupem k internetu), navigaci, prostě všechno, na co jsme dnes již zvyklí. Uživatelské prostředí sice není tak přehledné, jak to umí někteří jiní konkurenti, ale není to nic, na co by se nešlo zvyknout během dvou hodin. Odezva na dotyk je rychlá a bezproblémová. Infotainment bývá často kritizovaným místem Jaguarů, ale já s ním problém nemám, tady funguje bez připomínek. Snad jen o něco větší úhlopříčku bych si dokázal představit. Sekundární displej pak ovládá klimatizaci, případně rychlý přístup k telefonu či rádiu. A ani k němu nemám připomínek, kupodivu se na to rychle zvyká. Klimatizace jako taková navíc disponuje chytrou funkcí, kdy rozpozná kde, kdo sedí a podle toho upravuje sama výkon, aby optimalizovala spotřebu drahocenné energie. Ve chvíli, kdy jede v autě pouze řidič, směřuje chlad či teplo do jeho míst a neplýtvá jinde. Stejně jako zevnějšek, také interiér I-Pacu má ode mne pochvalu.
Nejdiskutovanějšími vlastnostmi elektromobilů bývá dojezd, potažmo dobíjení. Jak si v tomto vede Jaguar? Inu, asi lépe, než bych čekal. V některých materiálech k vozu, se dočtete, že dojezd I-Pacu je až 470 km na jedno nabití. To je řekněme trochu optimistická hodnota. Sám palubní infotainment ukazuje na plné nabití zhruba 320–350 km. A to už je naprosto reálná cifra. Jezdil jsem s ním týden, ve všech možných režimech a těch 350 kilometrů to ujelo vždy, aniž bych se jakkoliv omezoval. Dálniční cestování, městské i okreskové řádění, klimatizace puštěná v parných červnových dnech. A za každé situace byl dojezd k těm 350 km. Pochválit musím systém rekuperace energie. Během 1000 ujetých kilometrů mi palubní systém ukázal, že jsem za tu dobu rekuperoval 90,5 kWh, což je přesně celá kapacita baterií. Ve chvíli, kdy sundáte nohu z plynu, či brzdíte, automaticky získáváte energii, která ve spalovacích autech přichází vniveč. A to je skvělé využití techniky. Opatrný člověk, který bude praktikovat zásady ekonomické jízdy, se díky tomu může dostat až na hranici 400 km dojezdu, a to už je opravdu velmi solidní. Za dobu testování se průměrná spotřeba energie zastavila na 25 kWh/100 km, což prakticky odpovídá laboratorní spotřebě. Klobouk dolů, takhle vypadá efektivita v praxi. Abych se přesvědčil o reálné použitelnosti auta, vyrazil jsem v pátek ráno na dlouhou cestu. Z Mnichova Hradiště do Českých Budějovic a zpět do Prahy. Vyjížděl jsem s plně nabitou baterií. V Písku se na půl hodiny stavil na snídaní a kávu, a zároveň se po tu dobu připojil pro jistotu k nabíječce. Rychlá otočka na pracovní záležitosti v Budějicích a honem zpět do Prahy. Najel jsem asi 390 km a zpátky v Praze mi I-Pace ukazoval, že mám k dobru ještě 100 km. Obešlo se to bez nervů, že nedojedu. Bez propocených zad, protože mi klimatizace celou dobu poskytovala příjemnou teplotu. Bez stresu, že nebudu stíhat, protože jsem celou dobu mohl jet, jak jsem chtěl. Na dálnici jsem se pohyboval nadlimitní rychlostí a zároveň jsem mohl na přeplněné státovce směrem na jih předjíždět pomalejší provoz dle libosti. Klobouk dolů. Takhle si představuji každodenní použitelnost.
Druhou zásadní otázkou je dobíjení, respektive jeho rychlost. Dobíjecí infrastruktura je u nás stále ještě v plenkách a je potřeba, než se vydáte na cestu, mrknout do mapy, kde všude máte možnosti nabíjení. Právě jih Čech není zrovna dvakrát zásobený nabíječkami, i když už se situace pomalu zlepšuje. Suchá čísla vypadají následovně. Z běžné domácí zásuvky nedává dobíjení smysl. Zabere to zhruba 40 hodin z nuly do plna (pomiňme teď, že málokdy přijedete s plně vybitým akumulátorem), což je nepoužitelné. Rychlodobíječka už dává větší smysl, neb I-Pace zvládá až 100 kW stejnosměrným proudem. Žel bohu, taková dobíjecí stanice u nás ještě není (Supercharger od Tesly má jiný konektor). Nicméně 50 kW dobíjecích stanic už nás najdeme docela dost, takže řekněme, že za hodinku získáme energii zhruba na 200 km. Přičemž reálný akční rádius I-Pacu je natolik dostatečný, že z Karlových Varů do Ostravy dojedete s oním hodinovým dobíjením vcelku bez potíží. A to už mi přijde celkem rozumné. Největším nedostatkem Jaguaru tak zůstává palubní nabíječka na Mennekes konektor (střídavý proud), která je schopná přijímat pouze 7,4 kW. I z domácího wallboxu tak může plné nabití trvat dlouhých 13 hodin. Je frustrující přijet k zásuvce, která slibuje 22 kW, ale auto zvládne zpracovat jen třetinu. Tohle by zasloužilo vylepšit a Jaguar už přislíbil, že na nápravě pracuje.
Co vás zaručeně okouzlí na elektromobilech obecně, je jízdní projev. Je natolik fascinující, že ani nejde popsat slovy, tohle se prostě musí zažít. A nejinak je tomu i v případě Jaguaru I-Pace. Dva elektromotory o výkonu dvouset koní, dávají logicky dohromady celkový výkon soustavy 400 koní. Ještě impozantnější je točivý moment 696 Nm dostupný od… nulových otáček. V praxi to vypadá, že jakékoli pobídnutí pravý pedálem znamená doslova brutální explozi síly. Něco, na co rozhodně nejste po přesednutí z běžného spalováku připraveni. V jakékoli rychlosti si posádka uvnitř připadá jak torpédo vyslané vstříc svému cíli. Je to fascinující a dokonale návykové. Nikdy jsem neletěl do kosmu, ale (nadsázka alert) takhle nějak si představuji start raketoplánu. Je to zběsilé a zcela samozřejmé zároveň. Doslova dechberoucí (klišé alert) je samotná reakce na plynový pedál. Máte rádi staré atmosférické motory a jejich reakci na plyn? Zapomeňte na to, tohle je zcela jiná dimenze živelnosti. Na nic nečekáte, není třeba se dostat do ideálních otáček, nebo snad vyčkat na fouknutí turba, či dokonce podřazení na správný kvalt. Všechno, co zpomaluje vnímání rychlosti, tady schází. Slovo okamžik dostává nový význam. Neuvěřitelné, jak snadno může být dostupná taková síla. Na lusknutí prstu. Musím říct, že ani pocitově brutální nové BMW M5, mi nepřišlo tak divoké v běžném provozu, jako Jaguar I-Pace. 400 koní nevypadá v dnešní době, kdy takovým výkonem disponuje lepší hot hatch, kdovíjak děsivě, tím spíš, když mají na starost rozpohybování poměrně těžkého crossoveru. Nicméně 400 elektrických koní vytváří zcela nové měřítko výkonu. Po vrácení toho Jagu jsem na chvilku přesedl do BMW M2, což by asi málokdo považoval za pomalé auto. Já byl však smutný, že to moc nejede. Díky pohonu všech kol navíc nemá tento Jaguar sebemenší problém s trakcí, což jen umocňuje subjektivní vnímání přenášené síly. Tohle je prostě skvělé a strašně rychle se na to zvyká. Jen přesun do běžného auta pak trochu víc bolí.
Velké překvapení mi připravil také podvozek. Ten je primárně nastavený na komfort. Tomu velmi napomáhá vzduchové odpružení, díky čemuž ani na dvacetipalcových kolech (příplatek 100 tisíc, au) nebudete nadávat na rozbité české silnice. A to si můžete dokonce připlatit za ještě o dvě čísla větší disky. Což už je asi trochu moc, na dvacítkách to vypadá nejlépe. I-Pace se něžně pohupuje přes nerovnosti a vy si do sytosti užíváte plavnosti cestovního crossoveru. Tohle je moc příjemné. Co už je méně příjemné, to je akustický komfort. Častým argumentem zastánců elektromobility, je bezhlučný provoz. To však platí jen částečně. Jasně, elektromotory generují jen minimální hluk. Jenže kvůli tomu vyniknou ostatní zvuky, které jsou obvykle skryté právě za během spalovacího motoru, jako třeba hluk od kol, či akustický svist při vyšších rychlostech. Nevím, jestli je to dáno frekvencí těchto zvuků nebo jen tím, že mé uši na toto nejsou zvyklé, ale není to úplně nejpříjemnější. Nepomáhají ani dvojitá skla. Jasně tak slyšíte, po jakém povrchu právě jedete.
Přestože je I-Pace zaměřený především na komfortní notu, je nad očekávání schopný na zakroucených okreskách. Díky těžkým akumulátorům, umístěným v podlaze, má velmi nízko těžiště, což se pozitivně projevuje právě v zatáčkách. Když se přenesete přes prvotní náklon v nájezdu do zatáčky, překvapí I-Pace svou jistotou uvnitř a vysokou rychlostí na výjezdu. Celé je auto je až nečekaně neutrální, a to se bavíme o velmi nadprůměrném tempu. Díky okamžité reakci na plyn a silné rekuperaci můžete skvěle pracovat s váhou vozu. A když se s tímto naučíte fungovat, můžete celý vůz ovládat prakticky jenom jedním pedálem. Netvrdím, že je to super zábavné svezení, rozhodně je to však velice zajímavý zážitek. Bonusem je extrémně pevná karoserie, která nepřipouští žádné nežádoucí kroucení, což také přidává na jistotě. S lehkou nadsázkou musím říct, že svezení v I-Pacu mi vzdáleně připomínalo auta, s motorem uprostřed. A to není špatná vizitka, ne?
Verdikt
Kdo by to byl řekl, že starý elektroskeptik, jakým bezesporu jsem, se nechá chytit do spárů elektromobilu. Nedá se svítit, Jaguar I-Pace mě uhranul. Jeho dynamika je bez přehánění famózní, podvozek překvapivě schopný a jízdní komfort skvělý. Když se k tomu přidá kvalitně provedený interiér, který je zároveň velmi dobře prostorově vyřešený, máme před sebou vynikající auto. Největší nedostatky, tak připadají na vrub nedostatečné infrastruktuře. Přesto si myslím, že I-Pace je jeden z prvních použitelných elektromobilů v reálném světě. A bezpochyby je to aktuálně nejlepší elektromobil na trhu. Jsem poměrně náročný uživatel automobilů, najedu ročně mezi 50 a 60 tisíci km, a jsem přesvědčený, že by Jaguar I-Pace naprosto vyhověl všem mým potřebám a jeho používání by mě nijak zásadně neomezovalo i přesto, že bydlím v paneláku a nemám přímý přístup k zásuvce. A to je ta nejlepší pečeť, kterou mohu dát. Pokud takhle budou jednou fungovat všechny elektromobily, pak se snad začnu na tu elektrickou budoucnost i těšit. A teď omluvte, jdu zavolat svému bankéři, jestli mi sjedná hypotéku. Nezbytně nutně si potřebuji koupit jeden anglický elektromobil…
Technické údaje
Motor: dva synchronní elektromotory s permanentním magnetem
Výkon: 400 koní (294 kW)
Točivý moment: 696 Nm
Maximální rychlost: 200 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 4,8 s
Objem zavazadlového prostoru: 638l
Provozní hmotnost: 2133 kg
Průměrná spotřeba (udávaná): 22 -24,8 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 25 kWh/100 km
Cena od (s danou motorizací): 2 113 870 Kč (výbava S)
Cena s danou motorizací a výbavou: 2 634 441 Kč (výbava S)
