Nejstylovější elektromobil je zároveň i ten nejpraktičtější. VW ID.Buzz navazuje na legendární Bulli

Objektivně vzato pro tvrzení výše neexistuje mnoho důvodů. Za prvé, ID.Buzz je MPV, což by mělo z povahy věci znamenat nudu, pragmatismus a život udřeného rodiče. Za druhé je to elektromobil, stroj omezený dojezdem i přítomností nabíječek. A za třetí je to Volkswagen, automobilka sice důstojná a oblíbená, rozhodně však žádné synonymum legrace. Přesto je tady – optimista a sympaťák na první pohled. Na svezení s ID.Buzzem jsem měla necelých čtyřiadvacet hodin, o regulérním testu tedy nemůže být řeč, přesto se s vámi podělím o své dojmy – na tak krátké setkání je jich dost.

Tohle chtělo ko*le

Pochvalu před nastoupenou jednotkou si Volkswagen zaslouží v první řadě za odvahu. Auto s takovýmhle kukučem totiž v portfoliu spíše konzervativní značky působí jako chyba v matrixu. Velmi osvěžující a vítaná chyba.

Zvenčí se nijak zvlášť neliší od konceptu představeného v roce 2017 a člověk pořádně neví, jestli je to retro, nebo futurismus. Odkaz na první “Bulli” neboli Bus-Lieferwagen z padesátých let je naprosto zřejmý a nejen díky dvoubarevnému lakování. Zároveň tam ale vidím i současnou řadu ídéček a celé je to pěkně uhlazené, což zase značí příslušnost k elektromobilům. Dohromady to funguje skvěle. Říkám si, že i kdyby byl vnější design to jediné zajímavé, co může auto nabídnout, už teď má početnou fanouškovskou základnu jistou. 

Když odemknu, segmenty předních světel se dají do pohybu. Na mou duši – to auto koulí očima! Jako by nestačila skoro lidská tvář, kterou mu dává linka předního nárazníku. Pokud si vzpomenete na postavu Fillmorea z animáku Auta (ano, byl to jedničkový Transporter), designéři zreplikovali jeho výraz téměř dokonale. Nepůsobí zrovna geniálně, o to víc ale pohodově a sympaticky. 

Když k výraznému designu přidáte výrazné barvičky, je to spolehlivý recept na pozornost.  Dlužno říct, že víc pohledů bych venku nemohla poutat, ani kdybych po silnici cválala na dvouhlavé kobyle. Lidi se vůbec nesnažili zachovat dekorum, civěli s otevřenou pusou, ukazovali prstem, halekali a jinak zapomínali na dobré vychování… hotové pozdvižení. Dvoubarevné lakování je za příplatek, ale vůbec nepochybuju o tom, že právě v téhle podobě se bude prodávat nejvíc. 

Zatím jen pro pět

Hopla dovnitř a startujeme. Vlastně nestartujeme, vždyť je to elektrické. Palubní systém se po nastoupení aktivuje sám, zároveň však z boku pod volantem nacházím startovací tlačítko. Teď jsem trochu zmatená… Ale není čas ztrácet čas, busík mám jen do zítřejšího odpoledne. Převzala jsem si ho v doprovodu své devítileté dcery a jsme obě jako u vytržení. Já vím, za chvilku vystřízlivím a začnu hledat (a nacházet) mouchy, ale ten první dojem si snad můžu vychutnat, ne? Zevnitř totiž ID.Buzz působí úplně stejně jako zvenčí – roztomile, trochu potrhle a pohádkově, jako filmové zmrzlinářovo autíčko. 

Interiér je vzdušný a vpředu i vzadu krásně prostorný. Třetí řadu zatím busík nemá, měla by dorazit do nabídky v průběhu tohoto roku, stejně jako verze s prodlouženým rozvorem. Líbí se mi, že tu není žádný středový tunel, takže se dá projít nejen mezi předními sedačkami, ale i do zadní části. Ten velký box, který má mimochodem funkci odkládacího stolku, lednice i otvíráku, se totiž dá vycvaknout z podlahových držáků a strčit do kufru nebo kamkoli jinam. A kufr – ten je vysloveně obří. Cupholdery a područky určené pro budoucí třetí řadu teď sice působí trochu komicky, ale budou se hodit, když se rozhodnete udělat si v kufru piknik. Podlážku taky můžete zvednout a vytvořit tak jednak úložný prostor dole, jednak rovnou plochu na spaní nahoře – to když sklopíte sedačky v druhé řadě. Postel dlouhá přes dva metry bude většině lidí stačit. 

Zabydlete se, prosím

Ale zpátky do kabiny, útulné jako pokojíček. Přístrojovka za volantem je maličká, ale v zásadě obsahuje všechno, co člověk potřebuje. Chvilku zápasím s páčkou řazení, než mi dojde, že s ní mám pootočit. No, za ideální to nepovažuju, ale většina lidí nepřesedá z auta do auta každou chvíli, takže si zvyknou a pak už jim to divné nepřijde. Uprostřed palubky je připevněný tablet infotainmentu, s telefonem se mi spároval hned na první dobrou a systém ani jednou nespadl (sic!). Vedle volantu je taky docela šikovná přihrádka na mobil s indukční nabíječkou. Mobil do ní hezky zapadne, což je výhoda i nevýhoda. Výhoda proto, že telefon nikde necestuje, nevýhoda proto, že je příliš “z očí” a člověk si ho vždycky zapomene vzít. Praktická žena jako já ocení množství přihrádek a poliček, v nichž může zapomínat i další věci. Potěšily mě také vyklápěcí držáky na pití. Jediná věc, která v mých očích maličko kazí celkový dojem, je umělé dřevo na palubní desce. Na pohled vypadá hezky, ale klepat na něj radši nezkoušejte.

Druhá řada má k dispozici vyklápěcí stolky na opěradlech předních sedaček a hromadu USB-C konektorů. Ty jsou v tomhle autě úplně všude. Co naopak druhá řada k dispozici nemá, jsou otevírací okna. Někde jsem si přečetla, že to souvisí s elektrickým otevíráním posuvných dveří, ale nepodařilo se mi zjistit, zda manuální otevírání otevírací okna umožňuje. 

Ideální mamataxi

Náš první holčičí výlet směřuje – jak jinak – na shopping. Takže parkování v podzemních garážích. Rychle zjišťuju, že Fillmore je vysoký 1932, takže nejbližší nákupák odpadá. Při jízdě ale nemám pocit, že by šlo o nějakého mastodonta. Na délku nakonec nemá víc než ID.4, s nímž sdílí platformu. Auto má slušný rejd a příjemně se ovládá, je z něj perfektně vidět ven a o zbytek se postará kamera s hezkým obrazem. Na školní a školkový rozvoz drobotiny to bude ideální kočárek – třeba právě ten kočárek člověk hodí do kufru bez dlouhého přemýšlení, klidně i ve velikosti pro dvojčata.

Aspoň pár slov k pohonu, i když zrovna ten během pár hodin jízdy moc neotestujete. Elektromotor o výkonu 204 koní pohání zadní nápravu (ne, nezkoušela jsem jezdit bokem) a energii mu dodává baterie s celkovou kapacitou 82 kWh a využitelnou 77 kWh. Podle WLTP by měl dojezd činit až 420 kilometrů, což je na dnešní poměry v zásadě průměr a vždycky bude nejvíc záležet na způsobu jízdy. I na poměrně vysokou hmotnost auta je síly dost a dá se jezdit hezky svižně, s okamžitými elektrickými odpichy. Za vehementní dupání na pravý pedál zaplatíte spotřebou mezi 25 a 30 kWh, ale každá sranda holt něco stojí, jde to i úsporněji. 

Jízdními vlastnostmi mě busík taky celkem mile překvapil. Transportery, a to ani v osobních variantách, mi nikdy nepřipadaly jako etalon komfortu, takže jsem nečekala žádné obláčky. Obláčky se nekonají ani teď, pohodlí na palubě má ale dostačující úroveň na to, abyste z pozice pasažéra jízdu víceméně nevnímali. Samozřejmě pomáhá i nízké těžiště, které tlumí náklony, a dobré odhlučnění. 

Verdikt někdy příště

Celý text výše berte spíš jako první dojmy než test, který možná v budoucnu taky přijde. ID.Buzz není dokonalý, ale pro celkový dojem mám sklon těch pár chyb přehlédnout.  Coby elektromobil není ničím výjimečný a platí pro něj veškeré nevýhody, které s sebou aktuální elektromobilita přináší. Spotřebou neohromí a cenou už vůbec ne. Některé materiály uvnitř jsou hezké jenom na pohled a s variabilitou interiéru by to taky mohlo být lepší. 

Vnitřní prostor je ale velkorysý a pobývá se v něm mimořádně příjemně, chytré funkce skutečně fungují, jízda odpovídá rodinnému autu, od nějž chcete hlavně neobtěžování, a pak je tu ta dobrá nálada. Hlavně díky ní vnímám mouchy spíš jako roztomilé vrtochy podtrhující osobnost. Myslím si totiž, že k pořízení tohoto auta povede spíš než pragmatická úvaha láska na první pohled.