(Milý Ježíšku,
za dva měsíce máme show-down, takže nejvyšší čas sepsat přání a pak až do Vánoc sekat latinu. Jestli se nepletu, takový je obvyklý postup. Letos mám na seznamu jenom jednu položku – takové decentní rodinné auto, akorát pro nás, i kočky se vejdou. Hyundai Staria. Já vím, držím se při zemi – žádná prémie, prostě normálka auto –, ale vlastně má všechno, co potřebuju, tak proč hamounit… )
Znáte ten pocit, když potkáte osobu (v případě většiny z vás asi spíš ženu), která má tak famózní vizáž, že na ni prostě nemůžete přestat zírat? Umělecké dílo přírody, dokonalost sama a tak dále. Většinou pak otevře pusu a odprezentuje se jako úplný idiot, takže vám nezbyde než hořce litovat, že nezůstalo u vizuálního vjemu… Přesně takový wow efekt na mě měla Staria na jaře, kdy jsem měla možnost ji vidět poprvé naživo. Tenkrát jsme se s Danem i krátce svezli, přesto se mi zdálo nadšené hýkání ještě trochu předčasné. První dojem velmi dobrý, to ano, ale počkejme si na regulérní test. Počkejme si, jestli řekne něco, co má hlavu a patu.
Teď mám týden se Starií za sebou, a jak vidíte, snížila bych se i k poníženému škemrání před božskou entitou. Ne že by tenhle nepřehlédnutelný vůz neměl své nedostatky. Pár jsem jich našla. Jako celek však zůstává velmi působivý. K testu jsme napoprvé dostali výbavovou verzi Luxury (bezpodmínečně budeme muset otestovat i verzi Tour, dvoukolku, manuál a samozřejmě skříňové provedení… to zas bude dřina), což je to nejvíc nejvíc, co můžete mít. Už zvenčí je vidět celá řada slušivých detailů, které kupodivu nepůsobí kolotočářsky ani v okázalém bronzovém odstínu. Naopak skvěle doplňují minimalistické linie karoserie. Nebudu to rozvádět, protože už vám asi došlo, že design Starie nekriticky žeru. Berte mě s rezervou a udělejte si vlastní názor. Jen dodám, že pozornosti na silnicích by se mi těžko dostalo více, kdybych řídila Aventador v barvě Verde Mantis. Zejména linka světel protínající celou přední masku vypadá efektně, stejně jako čtverečky těch zadních, které se navíc u blinkrů rozsvěcejí postupně. A celkem impozantní je i velikost, která přesahuje 5,2 metru a z většiny příčných parkovacích míst nechá auto o kus vyčuhovat. Všechny čtyři kliky jsou opatřeny tlačítkem bezklíčového odemykání, které nenajdete ani u některých výrazně dražších aut (zdravíme do Mercedesu!), posuvné dveře i víko kufru, pod které se před deštěm schová celá vesnice, mají navíc motorek.
Nohy nahoru, kafe do ruky
Posaďte se dovnitř a ocitnete se v prostorném luxusním salonku, o jehož vzdušnost se stará zejména bohaté prosklení kolem dokola i zeshora. Menší střešní okno prosvětluje pracoviště řidiče, větší pak celý zadní prostor. Zadní okna by si možná zasloužila nějaké to zatmavení, neboť takhle je dovnitř vidět jako do akvária. Cestující si však na příliš slunce stěžovat nemusejí, všechna okna jsou totiž vybavena síťovými roletkami. Pro výbavu Luxury je typická konfigurace 2+2+3, přičemž první dvě řady jsou tvořeny rozmařilými křesly s elektrickým nastavováním. Sedačky v druhé řadě – opatřené i podnožkami – se dají polohovat jako lazy boy skoro do lehu, nechybí jim výhřev ani ventilace a dají se posunovat jak podélně, tak i příčně. Všichni cestující vzadu mají k dispozici vlastní USB přípojku a samozřejmě držák na pití, zadní část má samostatně nastavitelnou klimatizaci s početnými výdechy. Komfort cestování je ve druhé řadě suverénně nejvyšší, což potvrdily i mé ratolesti, které se ani jednou nepohádaly o sedačku spolujezdce. Možná jen nějaký stoleček by se k velkopanským křeslům hodil.
Dostávám se ke třetí řadě a konečně můžu hodit do chvalozpěvu i malý hejt. Sedačky samotné jsou v pořádku. Dostanete se k nim sice jenom prostředkem, ale to asi ničemu nevadí. Jenomže za nimi už po opulentním prostorovém mejdanu ve druhé řadě nezbylo místo na kufr. Třetí řada se dá navíc posunout dopředu jen o malý kousek, a i když je manipulace snadná, zavazadlový prostor zásadně nezvětší. Více prostoru získáte sklopením jejich opěradel, ale to je pak samozřejmě nemůžete použít, navíc ani tak není místa nazbyt. Nabízela by se tedy možnost třetí řadu úplně vytáhnout, jenže to vyžaduje poměrně složitou montáž ( s demontáží sedadel výrobce nepočítal, jsou zde ‘napevno’ a je otázkou, zda s jejich vymontováním a odpojením nespustíme chybová hlášení a také jak bude vypadat podlaha pod nimi, zda bude kam ukrýt odpojenou kabeláž etc. – pozn. Hamster). Rozhodně nejde o úkon, který byste chtěli dělat na týdenní bázi, vlastně mi přijde, že patří spíš do servisu. Jsem docela zvědavá, jestli konfigurace 3+3+3 v nižší výbavě nabídne lepší řešení kufru.
Poliček jako v IKEA
Pomalu si můžeme sednout za volant, ale ještě chvilku zůstaneme u hejblat a komfortních funkcí. Řidič i spolujezdec mají k dispozici mraky úložných prostor. Skoro mám pocit, že až moc, protože budu pořád něco hledat a potrvá věky, než projdu všechny možnosti – tři kapsy ve dveřích, dvě klapačky a cupholder nahoře na palubce, přihrádka na mobil uprostřed, ještě jeden vysunovací cupholder, obří šachta ve středovém boxu a ještě dva cupholdery. V tomhle autě můžete mít opravdu hodně pití! Skříňka mezi předními sedačkami slouží i jako rozlehlá police a vytkla bych jí snad jen jednu věc – že vypadá jako lednice, a přitom nechladí. Na stropě (mimochodem potaženém heboučkým plyšem, za který by se nemusela stydět žádná prémiovka) najdete ještě ovládání střešního okna a posuvných dveří.
Přístrojovou desku známe už z jiných modelů Hyundai a patří mezi mé oblíbené. Budíky jsou pohledné i přehledné, ovládání na volantu intuitivní a promítání obrazu z kamery při blikání efektní. Uprostřed máme velký panel s displejem a tlačítky, i když pouze elektronickými. Za mne by masa nemusela být vyrobena z ultralesklého plastu, který se hned zapatlá, ale co už. Ventilace má každopádně své dedikované ovládání, kvůli němuž není třeba nikde bloudit, to samé hlavní funkce jako navigace, multimedia nebo hlasitost. Tlačítko s hvězdičkou si můžete osadit funkcí dle svého výběru a já jsem si na něj dala kameru na zadní sedačky. To je taková milá drobnost, díky níž se nemusíte otáčet, když se vzadu děje něco nezvyklého. Navíc si současně s ní můžete aktivovat interkom a budete pak promlouvat k pasažérům hezky zblízka – přímo z repráčku u hlavové opěrky. Promlouvat samozřejmě mohou i oni k vám, jen nemají možnost interkom sami aktivovat, nebo se mi alespoň nepovedlo zjistit jak. Zní mi ale celkem logicky, že na řidiče by nikdo bez varování z repráků hulákat neměl.
Pohodlí na měsíc a zpátky
Konečně tedy všichni sedí nebo leží, popíjejí vodu a kafe, nabíjejí si mobily a poslouchají hudební produkci příjemného soundsystému Bose. Můžeme vyrazit. Už po usednutí za volant si připadáte spíš jako ve velkém SUV než v dodávce a stejný pocit zůstane i po rozjezdu. Staria sice vypadá jako malý autobus, platformu ale sdílí s modelem Santa Fe a vzadu má – alespoň v této verzi – víceprvkovou nápravu. Na prvním retardéru je jasné, že podvozek se co do komfortu mimořádně povedl. Ani na osmnáctkách nedrncá a mění dílo středočeských silničářů téměř v dílo silničářů německých. Na větších nerovnostech se pouze trochu víc zhoupne, ale rozhodně neruší slastně poklimbávající pasažáry ranami do ledvin. Zároveň je v kabině téměř hrobové ticho, což tvoří zvláštní kontrast k obřím oknům – součástí okolí zároveň jste i nejste. V zatáčkách je samozřejmě cítit hmotnost, která se se čtyřkolkou blíží k hranici dvou a půl tuny. Navzdory plavnému podvozku však auto při zatáčení hezky drží stopu, nevlaje mezi pangejty a nenaklání se, jako by se chtělo odkutálet do polí.
Ne že by vybízelo k nějaké ostřejší jízdě. Koneckonců, 177 koní není na takovou váhu právě nadbytek. Nic vám však nebrání jet hezky svižně ať už ve městě, na okresce či na dálnici. Režim sport se hodí při předjíždění, kdy vyvolá rychlejší reakci a jednorázově pošle ke kolům větší dávku výkonu, jinak ale motor zbytečně vytáčí a to je při komfortním naladění celého auta rušivé. V tomhle voze zkrátka chcete mít klid, pohodlně se natáhnout (samozřejmě pokud sedíte v druhé řadě) a za jemného pohupování pozorovat ubíhající krajinu, dokud se neztratíte v říši snů. Na dlouhé cesty je to ideální dopravní prostředek a naftový motor spřažený s hydroměničem k němu perfektně sedí. Spotřebu sice umí soused z Boleslavi, pardon z Wolfsburgu, o něco nižší (Staria si vezme v průměru kolem 10 litrů), zase ale neumí čtyřkolku. Tak si vyberte.
Verdikt
Připouštím, že ohromit nejluxusnější výbavou není zas takový kumšt, a dost se těším na nějakou verzi určené prostému lidu. Jenže Staria představuje zajímavou nabídku i v té maximálně opulentní variantě. Toto konkrétní auto se vším, co na něm vidíte, má cenovku 1 514 890 Kč, s trochou nadsázky se tedy dá říct, že kde Staria končí, Multivan nebo Véčko teprve začínají. Mírně pokulhává ve variabilitě vnitřního prostoru a zatím i v nabídce motorů – testovaný diesel je u nás zatím jediná možnost, v dohledné době by se měl objevit hybrid – boduje ale nepřeberným množstvím výbavy a čtyřkolkou. Staria se tak trochu vzpírá zaběhnutým stereotypům. Vypadá naprosto fantasticky, takže na ni nemůžete přestat zírat. A když začne mluvit, vyklube se z ní příjemná a inteligentní společnice s rozhledem a rozumně poskládaným hodnotovým žebříčkem.
Technické údaje
Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 2199 cm3
Výkon: 177 koní (130 kW) při 3800 ot./min.
Točivý moment: 430 Nm při 1 500 až 2500 ot/min
Převodovka: automatická osmistupňová
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 13,5 s
Pohotovostní hmotnost: 2443 kg
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 8,5 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 10,1l/100 km
Základní cena: 949 990 Kč
Cena s výbavou Luxury: 1 449 990 Kč
Cena testovaného auta: 1 514 890 Kč
