Nejlepší hot hatch dělají Korejci. Hyundai i30N zašlapává svou konkurenci do země

Kategorie kompaktních hothatchů udělala za posledních 25 let pořádný progres. Pamatujete si ještě na přelom devadesátých let a začátek nového milénia? Volkswagen Golf IV GTi s přeplňovanou 1.8 a 110 kW byl spíš designovým cvičením na téma hothatch než seriózním sportovním náčiním. Ford Focus ST170 měl sice velmi povedený podvozek, ale veškeré dynamické schopnosti lehce astmatického dvoulitru spolehlivě udusila dlouhá převodovka. Fiat Stilo Abarth se sportovnímu vozu podobal asi jen nezměrnou spotřebou paliva. Opel Astra OPC měl krásnou modrou metalízu a… ne, to je asi vše co měl. A Korejci? Tam byste ostré auto hledali marně, ti tou dobou řešili jiné problémy. Jasně, už tehdy byly výjimky v podobě třeba fantastického Civicu Type-R sedmé generace, ale ty spíše potvrzovaly ono pravidlo. Střih a přesun do dnešních dnů. Z hothatchů se postupem let stala královská kategorie. Dnes mají pod kapotou stovky koní a v reálném světě jsou víceméně stejně rychlé, jako mnohem dražší, plnohodnotné sporťáky. Dokonce by si troufnul tvrdit, že snad ani není na trhu žádný špatný hothatch, což je super zpráva. Ať šáhnete po čemkoli, neuděláte chybu. Golf GTi se vrátil ke kořenům a dnes nabízí skvělý mix každodenní použitelnosti a sportovních schopností. Focus ST zase nadchne kouzelným motorem, Mégane RS zase vymakaným podvozkem a tak bych mohl pokračovat do aleluja. Nicméně, pokud sháníte pouze to nejlepší, musíte se vydat na návštěvu ke Korejcům.

Hyundai i30N je na trhu nějaké 4 roky a za tu dobu si stihnul vytvořit vcelku kultovní status. Hyundai v podstatě z nulové startovní pozice vystřelil až ke hvězdám. Musím se přiznat, že po počáteční nedůvěře, jsem se i já v tomto voze shlédnul a víceméně jej postavil na piedestal své kategorie. Za tu dobu, co se s tímto ostrým Hyundaiem setkáváme, jsem se dostal za volant snad všech variant. Klasického hatchbacku i fastbacku, Projectu C, automatu i faceliftu. Mám v tom autě najetých pěkných pár tisícovek kilometrů a pořád mě baví. A proto jsem se rozhodl, že vám dnes nebudu servírovat klasický test, jak jste zvyklí, protože by asi nepřinesl žádnou převratnou novinku, ale zkusím se spíše zaměřit na jednotlivé odlišnosti mezi nabízenými verzemi a zkusit najít tu ideální variantu.

Hatchback vs. Fastback

První otázka, kterou asi patrně bude řešit každý zájemce o i30N. Jakou si vybrat karoserii? Kupodivu, je na to velmi jednoduchá odpověď. Ani s jedním typem karoserie totiž neuděláte chybu. Rozdíly mezi hatchbackem a fastbackem jsou prakticky zanedbatelné v běžném provozu a pokud nepřesedáte přímo z jednoho vozu do druhého, prakticky není šance je rozeznat. Prostě si vyberte, co se vám líbí víc, jestli potřebujete větší kufr fastbacku, nebo spíš oceníte snadnější parkování s hatchbackem. Ale ano, slyším vaše námitky, že to přeci nemůže být úplně stejné. Jasně, máte pravdu. Fastback je svým chováním o něco dospělejší, je klidnější, v zatáčkách se o chlup přesněji vede, ve vysokých rychlostech na dálnici je stabilnější. Pokud jste na čísla, fastback je asi o 12 kg těžší a má o maličko lepší vyvážení. Hatchback je takový rozvernější, krapet nervóznější, maličko hravější možná. Ale reálně je to opravdu jedno. Já osobně bych si vybral asi krátký hatchback, protože mám pocit, že ho musím o malý kousek víc řídit, ale patrně to bude jen pocit. Obě volby jsou skvělé a tedy nemůžete šlápnout vedle.

Manuál nebo automat

To už je o poznání složitější otázka, která vyžaduje větší zamyšlení. Hyundai při modernizaci přinesl také zbrusu novou dvouspojkovou převodovku DCT s osmi kvalty. Osobně mám ve vozech této kategorie raději automat a konkrétně právě dvouspojku, která umí sázet rychlosti rychlostí blesku a já se jako řidič nemusím starat o nic jiného, než o volant. Ta auta jsou tak rychlá, že si připadám na ně až příliš pomalý, pokud musím řadit. To však není případ i30N, tady bych totiž bral raději manuál. A hned zkusím vysvětlit proč. Nová automatická převodovka není vůbec špatná, ba naopak. Řadí opravdu rychle, v manuálních režimu vás nechá rozhodovat sama. Vlastně vůbec není důvod ji nechtít. Tak proč manuál? Sám nevím, ale s automatem jsem měl takový pocit, jakože si úplně nerozumíme, že nejsme na stejné vlně, že bych třeba řešil jisté situace jinak. Ano, byl to patrně jen pocit, ale právě ten mě táhne spíše k manuálu. Má volba by byla tři pedály a kvedlačka.

Původní verze vs. Facelift vs. Project C 

Abych pravdu řekl, tak každá verze má něco do sebe. Původní verze nemá filtr pevných částic, který lehce utlumil zvuk motoru. Project C je limitka, která s těmi karbonovými doplňky vypadá skvěle a má naprosto dokonalé sedačky od Sabeltu. Facelift zase vychytal všechny drobné mušky. Těžká volba. Jako první však jde z kola ven Project C. Jasně, je jich jenom 600 kusů. Je lehčí a má nižší těžiště, což je super. Nepochybně je i ostřejší. Bylo to po delší době auto, u kterého jsem měl trochu strach, abych ho nepověsil někam na hrušku (což pravděpodobně bylo zapříčiněno hrozným počasím a velmi opotřebovaným obutím). Na můj vkus je však až příliš ostré a především tuhé na běžné ježdění. Pokud to máte čistě jako auto pro radost na slunečný víkend či okruh a jinak bude stát v garáži, klidně si Project C vemte. Ale nevím, zda-li se k takovému účelu hodí hothatch. Jako auto na každý den je to na mě už moc.

Zůstává tedy otázka, jestli před či po facelift. Na tu odpovídám, že jednoznačně verzi po faceliftu. Modernizace přinesla překvapivě hodně technických změn, ať už se bavíme o brzdách (jsou větší) nebo o podvozku (změny na zavěšení a geometrii). Tou největší změnou však prošel motor, byť se to na první pohled nemusí zdát. Přibylo jen zanedbatelných 5 koní. Jenže už pohled na hodnotu točivého momentu (+40 Nm) ukazuje, že tu asi bude trochu něco jinak. Nebudu vás zatěžovat, technikáliemi, co vše se změnilo (například turbo). Zkusím vám místo toho popsat, jak to funguje, protože nemastný, neslaný motor, byl jednou z věcí, které jsem dříve na i30N kritizoval. Teď už není co. Už od nejnižších otáček cítíte, že se něco změnilo. Projev motoru je odspodu mnohem hutnější a plnější, reakce na plyn je rozhodně živější. To nejlepší se však ukrývá ve druhé polovině otáčkoměru. Přeplňovaný dvoulitr konečně dostal tu správnou chuť do života a dříve chybějící elán. Nyní už se radostně vytáčí až do červeného pole, nevadne a úplně z něj cítíte hlad po otáčkách. To mi celou dobu u enka chybělo a konečně to tam je. Za mě tedy rozhodně auto po faceliftu.

Verdikt

Jaká je tedy má ideální specifikace i30N? Přesně ta, kterou vidíte na obrázcích. Hatchback po faceliftu s manuálem. Tohle auto mě opravdu bavilo a dá se říct, že jej dnes považuji za etalon mezi ostrými hatchbacky. Pořád jsou tu chybičky, které by se daly vylepšit. Interiér působí lacině, rejd je úplně příšerný, takže každé parkování je utrpení, ale na všechno zapomenete, jakmile se rozjedete. Víte, mám jednu oblíbenou cestu, vedoucí z jižních Čech na Vysočinu. Je tam minimální provoz, hezký povrch, všechny typy zatáček. Obvykle si to tam nejvíc užívám se slabšími auty, které tam mohu vyždímat do poslední kapky a nemít strach, že se stane něco nepěkného. Třeba takový Swift Sport tam byl naprosto boží. Se silnějšími auty se tam však místy dostávám do rychlostí, ve kterých se už bojím, a ve kterých si nejsem jistý, jestli mám ještě vše plně pod kontrolou, proto pak musím zpomalit a jet víc v klidu. S faceliftovanou i30N jsem tam však mohl jet přesně tak, jak jsem chtěl a navzdory ne zcela příznivým povětrnostním podmínkám, jsem ani jednou neměl pocit strachu, nebezpečí nebo toho, že bych neměl situaci stoprocentně pod kontrolou. A to je známka fantastického auta.