Hrdinové za babku: Saab 9-3 SE 2.0 LPT

Naši rubriku bazarový snílek určitě dobře znáte. Rozhodli jsme se ji však trochu rozšířit o novou podrubriku “Hrdinové za babku”. Ta bude věnována některému ze zajímavých aut, která se nacházejí v těch nejspodnějších patrech automobilového trhu a lze je pořídit zhruba za dvě průměrné výplaty. Pro širokou veřejnost to jsou možná jen kusy plechu čekající na svou poslední cestu s magnetem na střeše, my si však myslíme, že i v tomto cenovém spektru lze nalézt skutečné hrdiny.

Za 50 tisíc se dají nakoupit auta vyžilá, rezavá, zanedbaná nebo nabouraná. Naštěstí se dají sehnat také úsporná a zachovalá, i když obyčejná. V rámci této rubriky se vás snažíme přesvědčit, že mohou být dokonce zajímavá, sportovní či elegantní. Ještě nikdy se nám však nepodařilo ulovit auto, které by bylo komfortní, moderně vybavené, docela rychlé a stále působilo důstojně. Až doteď. Náhodou se ke mě zatoulal odkaz na Saab 9-3 staré generace a já věděl, že tohle auto si zaslouží článek.

Stříbrný kousek je dovezen ze Švédska a na první pohled je znát, že měl štěstí na majitele. Panely karoserie vypadají nepoškozeně a lícují, uvnitř je čisto a šedivý velur sedaček láká k usednutí skoro stejně, jako když byl v roce 1999 vystaven nový někde v autosalonu. Už jen nastěhovat do podběhů klasická třípaprsková kola a byl bych zcela spokojen. A co je tohle auto vlastně zač?

Možná si někteří ještě pamatujete můj starý a nepříliš vážný článek, kdy jsem Saab 9-3 obvinil, že ze mě dělá důchodce. Stříbrná sobice v inzerátu sice má motor s turbem, ale jde pouze o nízkotlakou ‘eko’ variantu, v podstatě bych čekal zcela stejné auto. Tedy uvolněnou a konejšivou kapsli, která vás pokaždé zaplaví pohodlím a útulností, když po ránu zasunete klíček do zdířky typicky umístěné mezi sedadly a nastartujete pohonnou jednotku, jež patří do legendární rodiny motorů řady H. Víte, ačkoli onen text o mém býválém ‘íčku’ vyznívá poněkud ironicky, vzpomínám na Saaba rád. A to zejména kvůli už zmiňovanému komfortu, či kvalitě jízdy. Jsem rád, že když hluboko v 90.letech švédové přetvářeli platformu Vectry A tak, aby byla hodna použití v Saabu 900, zaměřili se právě na pohodlí. A jsem rád, že se na tom nic nezměnilo ani při faceliftu v roce 1998, kdy se auto přejmenovalo na 9-3 a postihlo jej více než 1100 změn, z nichž právě podvozek byl cílem nemalé části z nich. 9-3 je oproti původní 900 také bezpečnější. Má silnější A-sloupky, či rámy dveří a již ve standardu byla vybavena aktivními opěrkami hlav SAHR snižujícími riziko poranění krku.

Saaby 9-3 měly vždy bohatou výbavu. I základní holátka zpravidla obsahovala vše potřebné a nedokázala frustrovat absencí bazálních prvků výbavy. Stříbrný Saab v inzerátu bude mít zanedlouho dvacet let a přesto je jeho výbava dostatečná i v intencích dnešních aut. Mi osobně by nechybělo vůbec nic (tedy, chybělo by mi rádio, které umí bluetooth, ale to je u auta z minulého tisíciletí nerelevantní požadavek). Klasická elektrická výbava, automatická klimatizace, tempomat, vyhřívaná sedadla, palubní počítač. Potřebuje někdo něco víc? Ve skutečnosti má Saab na palubě jednu položku, kterou by mu mohla mnohá auta závidět – velmi pohodlná sedadla. Třebaže bočního vedení moc neposkytnou – ale na lámání rekordů příčného přetížení tenhle sob nidky určen nebyl.

A teď trochu praktičnosti. Saab je přece mrtvá značka, kde na to seženu díly? Mohli by se ptát nezkušení…  Přece všude, ostatně jako na ostatní neobvyklé značky. Přesto by nebylo vhodné tvrdit, že život se synonymem švédské solidnosti bude procházka růžovou servisní zahradou. Začněme ale tím pozitivním. Antikorozí ochrana byla u Saabu na špičkové úrovni, což je ostatně vidět i na stříbrném exempláři. Navíc, ve značné části Švédska se se sněhem bojuje pouze plužením a nikoli troušením tun soli po přírodě, jako u nás. Co čekat špatného? Saabisti říkají, že přední ramena a přidružené komponenty toho moc nevydrží. Může pozlobit sdružený zapalovací modul, který nepotěší svou cenou a občas něco z palubní elektriky. No a pak záleží na tom, co má tenhle konkrétní Saab vlastně pod kapotou. Dle uvedeného výkonu 150 koní jsem si nejdřív myslel, že se jedná o motor s označením B205E, modernizovanou variantu motoru B204, která přišla na konci roku 2000 a v rámci odlehčování, ekologie (a možná úspor) byla ochuzena o značnou část ‘masa’ z bloku, ojnic, pístů i dalších komponent a mezi Saabisty se netěší dobré reputaci. Má totiž chatrné trubodmychadlo, trpí zvýšenou degradaci oleje i při běžné jízdě a malou odolností vůči detonacím, které v konečném důsledku mohou vyústit až v propálený či prasklý píst.

Pohled na uvedený rok výroby a samotné foto motoru však naznačuje, že tento Saab je osazen původní spolehlivější variantou B204E s nízkotlakým přeplňováním a výkonem 154 koní, řízenou systémem Trionic 5. Starší varianta motoru by měla být odolnější a vybavená kvalitnějším modelem turbodmychadla Garett (i když po tolika letech už bude mít stejně právo na smrt). Avšak také zde se doporučuje nezanedbávat výměny oleje, který při vysoké zátěži rychle degraduje – u nesportovní varianty 9-3, která vykazuje všechny známky, že ji řídil klidný a zodpovědný ‘pan Magnusson’ by to ale snad nemusel být aktuální problém. Pozor je nutné dávat také na přehřívání, resp. přehnané namáhání motoru, které způsobuje nerovnoměrné tepelné zatížení. Na saabinfo.net se totiž (společně s další spoustou hodnotných informací) dozvíte, že tato situace může přerůst ve vyosení vzpěr klikové skříně s ložisky kliky v řádu setin mm, čehož přímým dopadem je narušení olejového filmu na šále, následně tření materiálů na sucho a zadření.

Po trochu strašícím odstavci to chce nějaké pozitivní zakončení. Máte 45 tisíc a chcete se přepravovat. Spousta lidí koupí nějakou totálně vyjetou Ofci první generace s odporným plastovým interiérem a podvozkem žebřiňáku, protože má TDI a Pepa i Franta se v hospodě shodli, že Ofce TDI je prostě nejlepší. Rozumnější jedinci pořídí nějakého prcka či kompakt s atmoférickou benzínovou jednotkou. Motor sice bude slabý a interiér laciný, avšak dá se očekávat servisní nenáročnost. Stříbrný Saab do této společnosti zdá se vůbec nepatří. Je krásně zachovalý, má bohatou výbavu, motor sice nebude vyložený sprinter, ale na příjemné cestování poskytne odpovídající množství síly. Hlavně však bude mnohem pohodlnější, než drtivá většina podobně drahých aut a pod pátými dveřmi skrývá opravdu veliký kufr. Nezní to jako sen? Pro mě jednoznačně ano. Minimálně do doby, než na zvedáku zhodnotíte rozsah nutných investic…