načítám data...

Honda CR-V 2,0 i-MMD Hybrid AWD: Velmi milé překvapení

Existují auta, která už při vyřčení jejich názvu jitří emoce a asociují různé pocity. A pak je tu Honda CR-V.

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Honda CR-V 2,0 i-MMD Hybrid AWD: Velmi milé překvapení

Honda CR-V je velké rodinné hybridní SUV. Hnědé. Takhle popsáno to vypadá jako záležitost zábavná zhruba jako účetní svodka za třetí kvartál (pro někoho, kdo není účetní). Ale právě ona zdánlivá nijakost vozu mi pomohla v tom, abych k němu přistupoval naprosto bez očekávání. A to nemyslím v negativním smyslu slova, ale v ryze neutrálním. Až na jarní zkušenost s menším HR-V nemám se současnou produkcí automobilky mnoho zkušeností Vedu samozřejmě v patrnosti Civic Type-R jako celkem schopný hot hatch, ale jinak jdou auta s “háčkem” mimo mě. 

A tak jsem si minulé pondělí převzal klíče od v současnosti největšího modelu značky a jal se pomalu zjišťovat, co že mi to bude následující týden dělat společnost. CR-V v příplatkové hnědé působí hodnotně, ale decentně. Nekřičí do světa, že jeho majitel má peníze na auto “za milion”, ale rozhodně neudělá ostudu. Tvary karoserie jsou poměrně konvenční, žádná japonská divočina se nekoná, ale i přesto má Honda svou vlastní tvář. 

Mohutně působící SUV nabídne dost místa ve všech směrech pro cestující v obou řadách. Dvojici sedadel do kufru si bohužel u hybridní varianty přikoupit nelze – překážejí jim baterie. Sedačky jso u opravdu pohodlné, na boční vedení si moc nehrají, připomínají spíše kvalitní kancelářská křesla. Kombinace světle kožených sedadel, dřevěného dekoru a měkčených materiálů hraje na “obývákovou” notu a interiér je příjemně vzdušný a prosvětlený. Jako cestující se budete v Hondě cítit pravděpodobně velmi dobře a nevšimnete si žádného zásadního problému.

Jenže z pozice řidiče se přeci jen pár háčků najde. Tím hlavním je dvojice displejů ve voze, respektive jejich ovládání. Začneme třeba tím, který nahrazuje konvenční přístrojovou desku. Ten je sice přehledný a může zobrazit celou škálu informací, pro přepínání mezi nimi je ale vždy nutné stisknout speciální tlačítko a následně listovat směrovým ovladačem pod levým palcem. Pokud se ale při listování na chvíli zamyslíte, režim přístrojovky se deaktivuje a dalším stiskem šipky si přeladíte stanici rádia. Podvojná menu jsou tu navíc dost nepřehledná a manipulace odvádí řidiče od řízení. To je trochu škoda. Abych ale jen nehanil – přístrojovka umí i jednu super věc – zvládne jako jedna z mála zrcadlit navigační pokyny přes Android auto a Apple Car Play – není tedy nutné se u těchto systémů spoléhat jen na centrální displej.

Druhou potenciální nepříjemnost sebou nese středový displej s infotainmentem. Jak už bylo v testech Hondy mnohokrát napsáno, běží na Androidu 4.0.4, což je relativně zastaralý systém, navíc namontovaný hardware taky není z nejsilnějších a tak je to celé dost rozpačité, pomalé a nelogické. To má ale dvě řešení. Tím prvním je již zmiňované Android Auto/Apple Car Play, tím druhým pak vlastní přizpůsobení systému. Díky konvenčnímu operačnímu systému není s trochou googlení problém si v CR-V přizpůsobit palubní “tablet” k obrazu svému stejně, jako si přizpůsobujeme své smartphony.

Ano, oficiálně to sice nejde, ale věřte, že fóra značky jsou plná návodů jak na to a výměna instalované (a nepříliš moderní) navigace za Waze je procedura asi na dvacet minut. Libůstky jako Torque Pro zobrazující vlastní údaje z OBD bluetooth adaptéru na displeji infotainmentu jsou už jen taková třešinka. Není to ale řešení pro každého a vyžaduje to trochu práce s notebookem, googlení, přepisování názvů instalačních balíčků a podobně. Tuším, že kvůli různým bezpečnostním zásadám zkrátka nemůže Honda nabídnout tuto možnost “oficiálně” a je to velká škoda. Infotainment jako takový bych ale kvůli tomu nezatracoval.

Ale dost už bylo povídaček o dotykových displejích, jdeme se projet. Testova ná verze byla vybavena tím nejdražším pohonným ústrojím, pod kapotou tak spolupracoval dvoulitrový nepřímovstřikový čtyřválec pracující v Atkinsonově cyklu s elektromotorem. Výkon putuje na obě nápravy mechanickým převodem (není zde využité jednodušší řešení, kdy zadní nápravu pohání jen elektromotor) přes bezstupňovou převodovku e-CVT. Ta se neovládá konvenční pákou, ale čtveřicí tlačítek. Řešení je to přehledné, elegantní, prostorově nenáročné a není mu co vytknout. 

Odezva na plyn je díky elektromotoru slušná, v městském provozu je mohutné SUV překvapivě agilní. Spalovací motor tu na rozdíl od konkurence běží skoro pořád a vypíná se jen výjimečně. Většinu času ale neslyšně přede na neutrál a pouze dobíjí baterie, zatímco s autem hýbou elektromotory. Díky tomu se nezatěžuje častými energeticky náročnými starty a je kdykoli připraven zabrat bez prodlevy. A evidentně to funguje i z hlediska ekonomiky provozu – ve městě si CR-V i při svižném proplétání se provozem řeklo o nějakých 5,1 litru na sto kilometrů. A to na bezmála dvoutunový vůz není špatná hodnota.

Na dálnici už to samozřejmě taková sláva není – elektromotor tu sice stále pomáhá, kvůli méně častému brždění tu ale nepřijde tak často ke slovu rekuperace a při nočním přesunu po (německé, jak jinak) dálnici s tempomatem na sto padesáti svítila na palubním počítači spotřeba 7,3 na sto. Trochu otravný je mimo město i vytočený zvuk motoru ve stoupáních. Mnohdy bych si rád “odřadil” o virtuální kvalt výše, bohužel to ale u Hondy není možné. Pádla pod volantem slouží jen pro nastavení úrovně rekuperace. 

Podvozek je naladěný tak, jak se na rodinné auto sluší. Je prostě neutrální. Asi tam někde dole je, ale ničím neobtěžuje, nestrhává na sebe pozornost, prostě jen funguje. A podobně je na tom i řízení. Auto jede tam, kam se natočí volant a díky velmi dobře fungující čtyřkolce to platí bez ohledu na to, zda je pod koly suchý asfalt, nebo vrstva zledovatělého uježděného sněhu. Věřte mi, vyzkoušel jsem to. No a když se pak vypne stabilizace a najde se dostatečně bezpečné místo a trochu telecí řidič…ale dost už, to přeci do testu rodinného SUV nepatří. 

Jakožto bezdětný člověk se zálibou ve starých a notoricky nespolehlivých autech se opravdu nepovažuji za typického zákazníka Hondy CR-V . Ale po týdnu za volantem musím říct, že by mě její každodenní řízení vůbec neuráželo. Ba naopak – do pohodlných sedaček potažených bílou kůží jsem usedal rád a i přes pár drobných ergonomických chybiček mám z tohoto rodinného dostavníku moc dobrý pocit. Pokud sháníte velké auto do milionu, rozhodně se zkuste “céervéčkem” alespoň svézt. Dost možná si o něm dosud, stejně jako já, vůbec nic nemyslíte. A dost možná budete, stejně jako já, nakonec mile překvapeni, snad i nadšeni. A to i přes to, že jde jen o jen velké rodinné hybridní SUV. Hnědé.

 

Verdikt

Honda CR-V oproti minulým generacím zase o kousek dospěla, vyrostla a hlavně dostala do vínku skvělé hybridní ústrojí. Výsledkem je solidní rodinné auto, které překvapí slušnou dynamikou a levným provozem a potěší vysokou úrovní bezpečnosti díky plejádě dobře fungujících asistentů a osvědčené čtyřkolce, kterou nerozhodí ani zledovatělá cesta. Zamrzí tak snad jen zastaralý infotainment vyžadující trochu improvizace a nemožnost zastavění třetí řady sedaček do hybridní verze. Pokud ale nemáte mnoho dětí a nevadí vám využívat Android auto (nebo se případně povrtat v palubním systému), bude se vám CR-V moc líbit. 

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1993 ccm  fungující v atkinsonově cyklu, elektromotor
Výkon: 107 kW spalovací motor, 135 kW elektromotor
Točivý moment: 175 Nm spalovací motor, 315 Nm elektromotor
Převodovka: bezstupňová eCVT
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,2 s 
Provozní hmotnost: 1797 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,5l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,1 l/100 km kombinovaná
Základní cena vozu (1,5 VTEC Turbo 2WD Comfort): 669 900,- Kč
Cena testované verze (2,0 i-MMD Hybrid AWD Lifestyle): 979 900,- Kč


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ma
martinw
18. prosince 2019, 09:38
0

Trochu se nabízí srovnání s RAV4 uvedenou na začátku roku. CR-V rozhodně líbivější jak zvenku tak zevnitř, RAV4 je dynamičtější, ale trochu to kazí odhlučnění motoru + podpora Androidu / Apple mobilů by měly být samozřejmostí v dnešní době ! (nabizí v základní výbavě až teď od prosince - kdo koupil dřív musí do servisu a zaplatit si upgrade :/ ) Oba rodinný dostavníky jsou super oproti šedé koncernové realitě ;) a hybridní AWD znamená mimo jiné i efektivnější rekuperaci energie - to konkurence která teprve teď uvádí první hybridy zatím neumí.

reagovat
Bavoraczech
18. prosince 2019, 11:10
0

A mně se Honda CR-V vážně moc líbí. A to už asi od 2. generace. Až budu za pár let vybírat "novější auto" pro rodinu, mám zatím 3 favority. Hondu CR-V, Mazdu CX 5 a Alfu Stelvio. Upřímně by mě zajímalo srovnání těchto 3. A jakožto elektronik bych ocenil i ten přitroublý tablet. Jsem zrovna z těch, kteří by si tam doinstalovali Torque a další voloviny...

reagovat
ransom
18. prosince 2019, 21:22
0

Připiš si ještě Outlandera.

El Gringo
20. prosince 2019, 02:56
0

V Mexiku to je jedno z nejoblíbenějších středních SUV. Motor 1.5 Turbo s eCVT, přední náhon, interiér v kůži za cenu necelých v přepočtu 600 000 CZK. V ČR to samé auto s 4x4 stojí 944 900. Cenový rozdíl je tedy pouze v pohonu a čítá přes 344 000 CZK. Přitom je to stejné auto.. Nikdy jsem nepobral, jak může být stejné auto o tolik levnější v Mexiku než kdekoliv jinde. Odkaz na ceny v MEX: https://www.honda.mx/autos/crv/

reagovat
ma
martinw
20. prosince 2019, 09:11
0

a co obchodní cla a velikost trhu, tady je to vzácnost mít Hondu.

El Gringo
21. prosince 2019, 04:03
0

Tož, Mexico City s aglomerací má od 21mega do nekonečno obyvatel. Trh je tedy samozřejmě větší. CRV se vyrabí dle Googlu v East Liberty a Marysville, Ohio; Greenburg, Indiana; Alliston, Ontario, Canadá, a ve fabrice Yorii en Saitama, Japón. Cena práce je v těchto státech úplně jinde a přesto jsou zde auta tak levná. Otázka tedy zní, kolik si v ČR připlácíme :)

tom.r
20. prosince 2019, 19:28
0

Toto CR-V jsem měl také půjčené. Auto je to opravdu pěkné, interier, ergonomie vše na jedničku. Prostor pro cestující také stále super. Pro mě byl ale velkým zklamáním pohon. Přesedl jsem z předchozího modelu s motorizací 2.0 i-VTEC a to byl kámen úrazu. Spotřeba sedí, jak je psáno výše - já se tedy pohyboval na 7,5 - 8, ale to bylo spojené s pocitově mdlou odezvou plynu a tím že jsem měl povětšinou zapnutý rezim sport. Padla pod volantem jsou opravdu k nicemu......Kombinace atkinsnu a cvt je pro mě krok zpět. Nebýt tohoto tak by to bylo super, ale na výměnu za předchozí model to za mne bohužel není.

reagovat
beastar
20. prosince 2019, 19:56
0

On byl někde sníh? To si s tim jel až za polární kruh ne?

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

GMC Vandura 2500 1990
GMC Vandura 2500

1990 rok výroby
205 koní výkon
5 700 ccm objem

Chevrolet Astro CL 1990
Chevrolet Astro CL

1990 rok výroby
150 koní výkon
4 299 ccm objem

Buick Riviera 6,6 V8 400cid 1977
Buick Riviera 6,6 V8 400cid

1977 rok výroby
185 koní výkon
6 600 ccm objem

Lincoln Town Car Limo 2003
Lincoln Town Car Limo

2003 rok výroby
250 koní výkon
4 600 ccm objem

Chevrolet Corvette C3 5.7 1979 1979
Chevrolet Corvette C3 5.7 1979

1979 rok výroby
195 koní výkon
5 700 ccm objem