Ford S-Max ST Line 2.0 TDCi: Rodinný business

Musím se přiznat, že kategorie vozů MPV nepatří mezi mé oblíbené. Přestože nabízejí hmatatelné výhody a nedělají kompromisy ve vnitřním prostoru a variabilitě, stejně bych asi sáhnul při výběru rodinného dostavníku po nějakém SUV, které je naopak plné kompromisů. Že to nedává smysl? Možná. Já však nedokážu překousnout, jak tyhle velkoprostorové autobusy vypadají. Z bočního profilu mi ta auta připadají jako vejce, na která někdo přimontoval kolečka. A ani jízdně to obvykle není žádná velká sláva, prostě takový přepravní box na spoustu lidiček a krámů. Přijde mi to jako rezignace na život automobilového nadšence. Testovací týden s Fordem S-Max mi však tyto předsudky postavil na hlavu. Co se stalo? To se dočtete na následujících řádcích. 

Design Fordu S-Max mě zaujal hned na první pohled. Možná za to mohla krásná červená barva, možná v tom hrály roli doplňky výbavové úrovně ST Line. Tak či tak, S-Max je prostě hezké auto. Celkový vzhled je pouze evolucí předchozí generace, ale evolucí vypiplanou do detailu. Úzké přední světlomety s výrazným denním svícením, maska chladiče ne nepodobná nejmenovaným sportovním vozům z britských ostrovů. Výrazně zkosený C sloupek, který dodává patřičný švih bočnímu profilu. A to celé je doplněné vkusnými nástavci prahů. Tento S-Max opravdu nevypadá jako ryze užitkový rodinný autobus. Designéři Fordu odvedli dobrou práci, dokázali vtisknout S-Maxu nezaměnitelnou tvář, což rozhodně nebývá zvykem u tohoto typu aut. 

Kladné body získává Ford také v interiéru. Na první pohled sice nevypadá kdovíjak převratně, ale ještě dříve, než se stačíte pořádně uvelebit, začnete si všímat chytrých detailů a řešení. Spousta odkládacích přihrádek a ploch se u velkého MPV asi tak nějak předpokládá a S-Max rozhodně nezklame. Odložíte si kelímek s kávou, PET flašku s minerálkou, telefon, tablet i notebook a když na to přijde, máte kam dát i použitou plenu vaší ratolesti. Interiéru vévodí dotykový displej infotainmentu, který by mohl mít trochu lepší grafiku, ale logika ovládání je bezproblémová. Trochu nevyužitá se zdá středová část, má na pohled spoustu volné plochy. To je dáno tím, že ovládací tlačítka jsou poměrně malá a mohla by být o kousek rozměrnější. Na druhou stranu, buďme rádi, že tam vůbec nějaké fyzické čudlíky jsou a nemusíme tak všechno lovit na displeji. Teplotu, vyhřívaní sedaček nebo čelního skla, to všechno si nastavíte pěkně postaru, a to je dobře. 

Bezchybná je také variabilita vnitřku a jeho prostornost. Dozadu se usadí dva dobře rostlí muži a jeden lehce podvyživený k tomu. Šířka interiéru je skvělá, člověk si připadá jak na palubě vesmírné lodi Enterprise. Ukotvení dětské sedačky je otázkou několika sekund, Isofix úchyty jsou velmi dobře přístupné, což nebývá samozřejmostí. Nakládání drobotiny vám často přidělá vrásky, ale v S-Maxu je to vážně hračka. Potěší i taková maličkost, jako vytahovací roletky na boční okna, díky čemuž se vám dítko neprobudí pokaždé, když se stočíte bokem vozu na západ. Jo, na rodinné potřeby se tady vážně myslelo. Samostatnou kapitolou je zavazadlový prostor. Ten připomíná černou díru. Vcucne úplně všechno. Kočárek pro dvojčata, tříkolka, krabice s vínem, rodičovské balení Neurolu, to všechno není problém. A najednou. A kdyby se vám čirou náhodou stalo, že by to nestačilo, pořád můžete sklopit zadní sedačky (elektricky), čímž vznikne vskutku gigantický prostor. Pokud potřebujete převážet ilegální dělníky z východu někam na stavbu, do S-Maxu naložíte celý balkánský poloostrov. Kdybych chtěl být hnidopochem, tak jediné, co mi možná trochu chybělo, byly posuvné boční dveře, které byste ocenili při nastupování v úzkých parkovacích místech podzemních garáží. Ale jinak si vnitřní prostornost a variabilita zaslouží jedničku s hvězdičkou. 

Jízdní vlastnosti bývají obvykle silnou stránkou většiny Fordů. S-Max není výjimkou. Často nám posíláte do redakce dotazy, které auto si máte koupit, když vás baví řídit, ale zároveň potřebujete pohodlně usadit tři děti. Na tohle už máme v podstatě přednastavenou automatickou odpověď v mailu. Ford S-Max. Platilo to pro první generaci, která byla okořeněná ještě charakterním pětiválcem pod kapotou a platí to i pro současnou generaci. Ale pozor, nečekejte zábavu v pravém slova smyslu. Pořád se bavíme o autě s vysokým těžištěm a hmotností atakující 1900 kg. Pokud čekáte vlastnosti hot hatchů, hravou záď či rošťácké klouzání zatáčkami na hraně adheze, tohle S-Max neumí. Přesto je jeho chování i na točitých silnicích velmi uspokojivé a trochu návykové. Jak to myslím? Klíčem je tady efektivita. S-Max dokáže být neuvěřitelně rychlý (majitel pětkového Golfu GTI, který mě nemohl na okreskách v okolí Sázavy setřást by mohl vyprávět) a zároveň dokáže zapojit řidiče do děje. To je dílem velmi dobře nastaveného posilovače řízení, který v člověku dokáže vyvolat zdání citu ve volantu. Důvěru dodá taky obrovské množství gripu, které od takhle velkého MPV nečekáte. A třešničkou na dortu je přibržďování vnitřního kola v zatáčce, díky kterému je potlačená přirozená nedotáčivost na minimální míru. Za volantem tohoto rodinného autobusu dokážete na okreskách překvapit nejednoho wannabe závodníka. 

Chování na okreskách ovšem nebývá tím hlavním důvodem, proč si lidé pořizují velké MPV. Mnohem důležitější je, jak funguje ve městě při rozvážení dětí do školek, k doktorům či na kroužky. A také jak zvládá dlouhé cesty po dálnici na chatu či na rodinné výlety. Ani v těchto oblastech se S-Max nenechá nachytat na švestkách. Ve městě vám bude dělat radost vyšší posez, který mi pije krev u ostatních Fordů. Sem se však hodí skvěle. Dává vám přehled o situaci na složité křižovatce a vidíte díky němu i skrze vysoké SUV, takže máte představu, co se děje před vámi. Podvozek dokáže příjemně odfiltrovat i typické silniční nástrahy, jako jsou propadlé kanály a retardéry, kterými je naše hlavní město doslova prošpikované. Nevýhodou v městském provozu zůstávají snad jen větší rozměry vozu, díky kterým je manévrování úzkými uličkami o něco složitější. A také parkování může být pro někoho oříškem, obzvláště pokud bydlíte na sídlišti. S tím však pomůže šikovný parkovací asistent, který dokáže S-Max zaparkovat i do mezery, jež vám na první pohled může připadat příliš malá. 

Velmi příjemné je také dálkové cestování po dálnicích. Akustický komfort je bez přehánění skvělý. Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že tak mohutné auto s ohromnou čelní plochou a aerodynamikou dlažební kostky, umí být ve vysokých rychlostech tak tiché. Vysvětlení mi přineslo první stažení bočních okének. Ty jsou totiž dvouvrstvé. Dovnitř tak nepropouštějí prakticky žádný nežádoucí hluk. Což se hodí i v situaci, kdy kolem vás projíždí účastník mimoňských válek, co má místo výfuku kanalizační trubku a vám na zadních sedačkách spinká nemluvně. Dvoulitrový turbodiesel sice nedokáže z S-Maxe udělat dálniční stíhačku, ale udržovat konstantní stošedesátku mu nedělá nejmenší problém. Pokud si zapnete adaptivní tempomat (mimochodem dá se přepnout na starou dobrou klasiku, pokud těmhle fíčurám neholdujete) a aktivní udržování v jízdních pruzích, stane se z jindy otravného dálkového cestování vskutku pohodová záležitost. A když už jsme u pohonného ústrojí, tak stoosmdesátikoňový dvoulitr se k tomuto Fordu hodí naprosto ideálně. Spotřeba se dá bez jakékoli námahy udržet okolo 8 litrů a svědčí mu spojení s automatickou dvouspojkovou převodovkou PowerShift. Ta se chová trochu jinak, než jak jsem zvyklý u tohoto typu převodovky. Změna převodových stupňů probíhá velmi hladce, prakticky stejně jako těch lepších HDM automatů. Když ji ale přepnete do manuálního režimu a chcete co nejrychlejší přeřazení, najednou si neví rady a každá změna kvaltu trvá o něco déle, než by mi bylo po chuti. U dvouspojek to bývá obvykle přesně naopak.

Verdikt 

Ford S-Max je bezesporu velmi povedené auto. Během testovacího týdne se mi snad nepodařilo najít chybu, která by mi otravovala život. Je hezký, prostorný, velmi chytře vymyšlený a neztratí se ani na okresce, pokud vás přepadnou choutky na rychlejší svezení. Krásná ukázka toho, že ani potřeba velkoprostorového vozu nemusí nutně znamenat konec života automobilového nadšence. Není to ono pověstné čekání na smrt. Já si díky němu poopravil názor na MPV. Jediný problém, tak může představovat cena. Ta není zrovna lidová. Nejlevnější S-Max se základní benzínovou patnáctistovkou vyjde na 659 tisíc s aktuálním akčním zvýhodněním. Testovaný kousek ve výbavě ST line s příplatkovou výbavou však přišel na nemalých 1,2 milionu. A to už může pro některé zájemce představovat překážku. Pokud však potřebujete tento typ vozu a rodinný rozpočet vám to dovolí, běžte si pro něj. Lepší auto v dané kategorii budete hledat složitě. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 997 cm³
Výkon: 180 koní (132 kW) v 3 500 ot./min.
Točivý moment: 400 Nm v 2 000 – 2 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová dvouspojková automatická
Maximální rychlost: 208 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,5 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,7 l/100 km 
Cena s danou motorizací a výbavou: 1 249 700 Kč