Ford Focus RS Edition: Jediný skutečně sportovní hothatch

Testovací auta se řadí do dvou kategorií. Tou první kategorií jsou vozy, které na vás tak nějak zbydou. Nějak v nich přežijete, napíšete recenzi, ale žádnou velkou radost z nich nemáte. Někdo to prostě a jednoduše otestovat musí. Když se ovšem prokoušete těmito auty, pak se vám otevře možnost nahlédnout i do kategorie číslo dvě.  A tím myslím automobily, na které se vyloženě těšíte několik týdnů dopředu a pomalu nemůžete dospat, když se blíží onen den D. A právě do té druhé kategorie patří dnes zkoušený Ford Focus RS. Asi mi rozumíte, že na tohle auto jsem se vážně hodně těšil. Mám to štěstí, že se mi v minulosti poštěstilo usednout za volant jak první, tak i druhé generace, byť to tedy vždy bylo jen na pár kilometrů. Co vám budu povídat, oba dva předchozí Focusy se mi nesmazatelně zaryly do paměti a považuji je za skvělé vozy, byť každý kvůli něčemu jinému. O to více jsem byl zvědavý na generaci třetí, kterou jsem si uzurpoval na celý týden. Pohodlně se usaďte, a pořádně se připoutejte. Tohle totiž bude pekelná jízda. 

Je úterý, zhruba okolo poledne, a já místo vydatného oběda mizím z práce, abych se dostal úplně na druhou stranu Prahy (vlastně až kousek za Prahu), kde si převezmu toho modrého pekelníka. Po dlouhých minutách strávených vyplňováním nezbytných papírů konečně svírám v ruce klíče a stojím před ním. Přestože třetí generace Focusu se mi do vkusu příliš netrefila a nepovažuji ji za krásné auto, u RS je všechno jinak. Tady je snad všechno správně. Výrazný bodykit není sice tak nápadný jako u předchůdce, ale přesto na první pohled víte, že tohle není obyčejný Focus. Svaly dává na odiv. Mohutné zadní křídlo dává vzpomenout starší Fordy, které se honosily ještě přídomkem Cosworth, všudypřítomné znaky RS jasně říkají, s kým máte tu čest. A ta barva. Speciální perleťová modrá je prostě boží. Nejsem zrovna velkým fanouškem hothatchů, ale na tohle bych se mohl koukat celý den. Surová síla. Dnes tu ovšem nejsme od toho, abychom se kochali, dnes jde především o jízdu. Beru za kliku a trochu krkolomně se soukám dovnitř… 

První generace Focusu RS byla vskutku výjimečné dílo. Na poměry dané kategorie neuvěřitelně drahý (a přesto na každém prodaném kusu Ford tratil peníze) a také neuvěřitelně schopný vůz. Za jeho volantem si člověk připadal jako v závodním autě, které někdo omylem postavil na značky.  A podobně i jezdil. Samosvor tahal za ruce jak zběsilý, podvozek byl ostřejší než nová žiletka a přeplňovaný dvoulitr byl ze staré školy, jakmile to tam fouklo, člověk měl plné ruce práce. Na tohle auto jste museli mít pořádné koule, pokud jste chtěli jet rychle, ale zkušeného řidiče odměnilo nezapomenutelnými zážitky. Druhá generace na to šlo jinak. Pod přední kapotu se nastěhoval přeplňovaný pětiválec a celá show se točila okolo této charakterní pohonné jednotky. Přestože podvozek disponoval spoustou netradičních řešení, v čele se zavěšením RevoKnuckle, veškerou pozornost na sebe strhával motor. Pětiválcová dvouapůlka byla čistou esencí síly. Výbušná, hlučná a neskutečně podmanivá. Byl to první hothatch, který na přední nápravu servíroval magických 300 koní. Do té doby se tvrdilo, že takové stádo není možné bezproblémově přenést na silnici jen předními koly, ale Ford dokázal, že to jde. Druhá generace sice nenabídla takovou živočišnost jako předchůdce, ale přesto dokázala okouzlit davy. Důkazem budiž stále vysoké ceny ojetin. Dokáže poslední inkarnace nejrychlejšího Focusu navázat na své předchůdce? 

Po usednutí dovnitř nadávám na ty skvělá Recara a budu je proklínat celý týden při každém nastupování a vystupování. Na zadní straně stehna se mi dokonce vytvořila menší modřina od těch tvrzených bočnic sedáku. Teď však není čas lamentovat. Krátkým stiskem startovacího tlačítka probouzím tu bestii pod kapotou. Startér se krátce protočí a ve zlomku sekundy se ze zadních laufů ozve brutální odkašlání, za které by se nemusela stydět ani trojhlavá saň. “Oujé, tohle bude stát za to…” 

O vnějším vzhledu auta se nemá cenu bavit. Je to nepodstatné. Buď se vám líbí, nebo ne. Uvnitř pak nečekejte žádné designové výstřelky. Odcházející Focus je poměrně staré auto a je to na něm vidět. Nesmíte na to koukat tak, že je RS auto za víc než milion, ale že vychází ze základního hatchbacku, co stojí třetinu. Jediným ozvláštňujícím prvkem jsou ta krásně tvarovaná Recara. Jsou kupodivu pohodlná i na delší cestě, ale na vystupovaní či nastupování budete potřebovat jeřáb. A taky by mohly mít výškové nastavování, protože ač nejsem žádný obr (184 cm), chtěl bych si sedačku sundat aspoň o dva centimetry dolů. Ale to je klasický nešvar Fordů. Jinak je ale nalezení správné polohy otázkou okamžiku. V tomhle autě je však ztvárnění interiéru až na dvacáté koleji. Tady jde hlavně o použitou techniku a ta je vskutku fantastická. 

Pomalu se rozjíždím, spojka je opravdu hodně tuhá a posilovač volantu jakbysmet. Převodovka má krátké dráhy, ale trochu gumovější dorazy, než bych čekal. Není to taková mechanická cvakačka, jako umí jiní konkurenti. Klidnou jízdou nechávám prohřát provozní kapaliny a zkouším vnímat auto. Jezdil jsem již mnoha auty, ale nepamatuji si, že by nějaké mělo takhle tuhé šasi, jako má právě Focus. Přemýšlím, jestli to není na každodenní ježdění už trochu moc. Na silnicích, o kterých jsem byl doposud přesvědčen, že jsou kvalitní a rovné, mi Focus názorně ukazuje, jak hluboce jsem se mýlil. Ereso se celou dobu natřásá a nervózně poskakuje. Ale pozor, není to takovéto extrémně nepohodlné nastavení, kdy cítíte každého přejetého mravence. RS umí vyfiltrovat propadlý kanál tak, že se rána nedostane až do karoserie. Ale ta celková tuhost je už na hraně použitelnosti, možná lehce za ní. Na to teď ale kašlu, olej je zahřátý, jdeme vyzkoušet co to umí. Podřazuji ze šestky na trojku, zezadu se ozve výstřel jak z dělostřeleckého stanoviště a já se topím hluboko v sedačce. Tohle by teda zatraceně šlo… 

RS třetí generace je vlastně takový návrat k tradici. Všechny RS (Escorty, Sierry a Focus) v historii měly čtyřválcové motory. Až na jedinou výjimku a tou byla právě minulá verze Mk2 s pětiválcem. Spousta lidí přitom návrat čtyřválce odsuzuje, ale z historického hlediska byla anomálií právě ta řadová pětka plná charakteru. Dokáže tedy menší, ale modernější čtyřválec nabídnout podobně podmanivé svezení jako předešlá generace? To si teda zatraceně pište, že ano. Tahle přeplňovaná dvatrojka pochází původně z Fordu Mustang a je jedním slovem báječná. Nabízí ty správné ingredience, které ocení každý automobilový nadšenec. V první řadě je tu fascinující síla. Rovných 350 koní není v dnešní době již žádná extrémní hodnota a někteří konkurenti umí i víc. Ale způsob podání té síly je vskutku podmanivý. Těsně pod 2000 otáček najednou nastane exploze síly a je prakticky jedno, jaký rychlostní kvalt máte zařazený. Focusu se v té chvíli splaší kladiva a ručička otáčkoměru letí vstříc červenému poli. V první chvíli vás ten příval newtonmetrů a kilowattů může trochu zaskočit, ale jakmile si na to zvyknete, pak budete chtít víc a víc. Tohle je ta nejlepší droga, která vyplaví všechny endorfiny. Zapomenout nesmím ani na zvuk, který tohle monstrum umí ze svých koncovek vyloudit. Ten je natolik hutný, že se dokonce musím podívat pod kapotu, jestli tam náhodou není ukrytý jeden válec navíc. A není to jen naladěním koncovek, tady je slyšet i mechanický zvuk přímo od motoru. To je v dnešní době malý zázrak. Povedená je i manuální převodovka, která je dostatečně přesná tak, aby vám na cestě dělala radost. Největším trumfem je však pohon všech kol. 

Po několika dnech strávených v Praze (a cestovat po Praze Focusem RS je trochu masochismus) se konečně dostávám za hranice našeho velkoměsta. Mám dostatek času a před sebou krásné okresky. Ideální kombinace. Začínám pomalu, ale jistě zrychlovat a zkouším poznávat, kde asi leží hranice téhle bestie na kolech. Po první sérii zatáček mám jasno o dvou věcech. Focus je zatraceně rychlý, mnohem rychlejší než já. A za druhé, je trochu těžký, nedá se očekávat, že se protáhne zatáčkou jak lasička. Tohle chce jiný přístup, brutálnější. Oukej, zkusíme to jinak. Blížím se do pravotočivé rychlé zákruty. Lehce ťuknu do brzdy, abych decentně upravil nájezdovou rychlost a ve chvíli kdy se blížím k apexu, dávám plný plyn. Focus přenese točivý moment na zadní kola a doslova mě vykopne ze zatáčky jak dělovou kouli. Rovinka jako kdyby ani neexistovala, tu RS naprosto vymaže z mapy. Přichází ostrá levá. Tentokrát posouvám brzdný bod, co to jen jde. Plné brzdy (mimochodem skvělé, jsou k neutahání), v nájezdu se trochu peru s volantem, protože se rád chytá vyjetých kolejí na silnici. Vjíždím do zatáčky a blížím se k vrcholu. Těsně před ním přidávám a sleduji, jak opět pracují zadní kola. Záď vozu lehce vybočí, rychlé kontra srovná Focus do přímého směru a opět letíme k další zatáčce. Tohle je prostě boží… 

Tím trumfem je speciální pohon všech kol s aktivním vektorováním točivého momentu od firmy GKN. Jsou to nějaké čáry máry s přenosem newtonmetrů na zadní kola a nejenom na zadní. Dokonce umí preferovat i levé či pravé kolo. Bůhví, jestli tam ty newtonmetry přenášejí trpaslíčci na dvoukoláku, či jak to funguje, důležité však je, že je to skvělé (a jestli vás skutečně zajímá, jak to funguje, pak třeba pomůže tohle video). Focus RS je díky tomu úplně jiný, než všechny ostatní moderní hothatche, které nabídnou chladnou efektivitu, neskutečné časy na okruzích, ale zároveň není až taková zábava je řídit. Focus na to jde opačně. Nechlubí se časy na Ringu či jinde, tady jde především o zábavu. Společně s jedničkovým BMW je to jediný hothatch, který můžete řídit plynem. Tady nejsou zadní kola jen aby se neřeklo, tady skutečně pracují. Opravdu dobra práce Forde. Jistě vás také zajímá, jak funguje onen propagovaný Drift mód. Inu, funguje. Není to sice jako čistá zadokolka, tady je potřeba o něco vyšší rychlost a víc prostoru, ale bokem se to poslat dá.

Verdikt 

Původně jsme měli v plánu srovnat tento ostrý Focus s korejským vyzyvatelem na poli hothatchů. Hyundai I30N je totiž velmi povedené auto, které rozvířilo trochu stojaté vody této kategorie. Nakonec srovnání nevyšlo a je to vlastně dobře. Tahle auta jsou totiž zcela rozdílná a jakékoli srovnání by nemělo význam. Ptáte se proč? Hyundai je v podstatě obyčejný hatchback se sportovním nádechem, který je zatraceně rychlý. Klasický kompromis. Ford Focus RS je naproti tomu seriózní sportovní auto se vším všudy, omylem zabalené v hávu rodinného hatchbacku. Je to jediný, v pravém slova smyslu sportovní, hothatch na trhu. Klobouk dolů Forde, tohle se vážně povedlo. Teď už zbývá jen doufat, že nová generace ostrého Focusu, která za pár let nepochybně přijde, bude minimálně stejně tak dobrá, jako je právě ta odcházející. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 2 261 cm³
Výkon: 350 koní (257 kW) 
Točivý moment: 470 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 268 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 4,7 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,7 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 11,4 l/100 km 
Cena s danou motorizací a výbavou: 1 170 400 Kč