Ford Fiesta 1.0 EcoBoost ST-Line: Příběh nekončí

V letošním roce oslaví pilíř evropské nabídky Fordu, model Fiesta, již 42. narozeniny. K tomuto úctyhodnému výročí Ford na sklonku loňského roku připravil u svého nejprodávanějšího modelu na starém kontinentu novou generaci, v pořadí již sedmou. Fiesta je skutečným pojmem ve své třídě a společně se svým dlouholetým úhlavním rivalem Volkswagenem Polo jsou lídry kategorie malých vozů. Vzhledem k tomu, že Polo před nedávnem taktéž přezbrojilo na novou generaci, bude zajímavé sledovat, jak si tito dva dávní soupeři povedou. A protože nové Polo jsem si vyzkoušel na začátku letošního roku a byl jsem jím velmi mile překvapen, nemohl jsem se dočkat, až se posadím také za volant Fiesty a aspoň vzdáleně je porovnám. Otázky dnešního testu jsou jasně dané. Jaká je nová Fiesta? Bude stačit na povedený Volkswagen? To pojďme zjistit.

Pokud jste někdy viděli odcházející šestou generaci malého Fordu (jakože nejspíš ano, vzhledem k rozšířenosti), pak si jistě všimnete, že nová generace rozhodně nepřináší žádnou designovou revoluci. Spíš naopak. Volně navazuje tam, kde předchůdce končil. Přední část vozu se jen lehce přiostřila a působí dravějším dojmem. Má větší švih. Také boční profil nepřináší žádnou výraznou změnu. Ta největší se tak udála na zádi. Fiesta je poprvé ve své historii osazena děleným zadními světly. Ta jsou orientovaná horizontálně na rozdíl od vertikálních lamp předchůdce. Testovaný kus byl ve výbavě ST Line, což zahrnuje nástavce prahů, agresivnější přední nárazník včetně jiné masky chladiče a drobné retuše na zadním nárazníku. A musím říct, že v kombinaci se sytě červenou barvou a zajímavými koly vypadá vážně dobře a dokáže upoutat zrak. Vnější design chválím. Mám rád, když jsou malé hatchbacky vzhledově výrazné, a to Fiesta rozhodně je. 

Menší revoluce se však odehrála v interiéru. Šestá generace Fiesty měla trochu divoce tvarovaný vnitřek. Prim hrála velká změť tlačítek soustředěných v horní polovině přístrojové desky a někde v dáli relativně malý displej. Bylo to sice originální řešení, ale za hezké jsem ho nepovažoval. Z nějakého důvodu mi připomínalo obličej filmového Predátora. Ale já mám bujnou fantazii.
Novinka se v tomto ohledu drží víc při zemi a reflektuje aktuální trendy. Dominantou je rozměrný dotykový displej. Příjemná je také červená linka táhnoucí se napříč palubní deskou. Ergonomie se povedla na výbornou, vše je po ruce, jak má být, a řidič nemusí nikde nic hledat a lovit. K interiéru mám tak jen tři menší výtky. První je výška sedadla. Celou dobu jsem si připadal, že sedím příliš vysoko. Při každém nasednutí jsem podvědomě sahal po páce výškového nastavení i přesto, že se sedačka celou dobu nacházela v nejnižší poloze. Potřeboval bych minimálně centimetr dolů. A je to o to větší škoda, že sedačky jsou opravdu dobré a skvěle se v nich uvelebí i větší člověk. 

Druhou věcí, která mi neseděla, bylo uživatelské prostředí infotainmentu. Nešetří barvičkami a animacemi, ale přišlo mi neintuitivní, graficky trochu přeplácané a mohlo by mít rychlejší odezvu. Nicméně, tohle se dá vylepšit velmi jednoduše při nějaké servisní aktualizaci. A poslední věcí, co mi pila krev, byly budíky v přístrojovém štítu. Jsou analogové a velmi dobře čitelné, ale rozčilovalo mě cejchování rychloměru. Do 60 km/h je odstupňované po 5 km/h a posléze po 10 km/h. To má za následek dvě věci. Za prvé brutální úprk ručičky v první třetině rychloměru vyvolá dojem, že sedíte snad za volantem supersportu, aby se pak za šedesátkou extrémně zpomalila a dál pokračovala ve vlažném tempu. A za druhé, když jedete tachometrových 140 km/h, tak se ručička nachází natolik vpravo, že máte podvědomě dojem, že jedete aspoň 180 km/h a začnete zpomalovat. Až na tyhle drobnosti musím pochválit i vnitřek vozu. Oproti předchůdci je to posun správným směrem. 

Ford Fiesta dlouhá léta platil za jízdně nejschopnější auto v segmentu. Inženýři Fordu dokázali s podvozkem kouzlit, byť občas to bylo na úkor jízdního komfortu. Proto mě celkem zaskočilo, když můj první dojem z Fiesty po ujetí pár kilometrů byl o tom, jak je auto příjemně pohodlné. I navzdory velkým 18 palcovým kolům. Jasně, nečekejte jízdu na létajícím koberci, a pokud je pro vás pohodlí alfou a omegou celého soužití s automobilem, asi bude lepší se poohlédnout jinde. Ale pro nás ostatní je naladění podvozku velmi příjemné. Pořád sice cítíte pod zadkem, po čem právě jedete, ale není to rušivé ani nepříjemné. Na menších kolech to bude ještě o hodně lepší. Otázkou zůstává, jestli ten komfort nebyl až příliš upřednostněn na vůči jízdním zážitkům, královské to disciplíně všech Fiest.

Pro odpověď jsem musel vyjet za město. Na férovku musím říct, že první dojem nebyl úplně pozitivní. Když jsem přitáhl otěže a začal šlapat Fiestě trochu víc po krku, dostalo se mi nevalné odezvy. Bojoval jsem s nedotáčivostí, která přicházela na můj vkus celkem brzo, a velké starosti mi dělala záď vozu, která za mnou pocitově tak nějak podivně vlála. Já to však nevzdal a usilovně jsem hledal ideální jízdní režim, ve kterém to zase bude ta stará dobrá Fiesta. A povedlo se. Klíč k zábavě je v plynulosti. Zapomeňte na plný plyn a plné brzdy. Obojí potřebuje dávkovat. Citlivým tlakem na brzdový pedál si pomůžete do zatáčky, přesně si nasměřujete čumák vozu k apexu a pak už jen vychutnáváte čistý průjezd zatáčkou. Fiesta je krásně čitelná, cítíte, jak probíhají přenosy váhy, jak se nadšeně stáčí kolem své osy. Velkou roli v tom hraje i dobré řízení, které si nepomáhá zbytečně tuhým a umělým odporem, nýbrž je adekvátně lehké a zároveň tak akorát strmé. Velmi dobrá práce, Forde. Povedená je i převodovka. Máte z ní ten správně mechanický pocit, jen by mohla mít o něco kratší dráhy. 

Poslední dílkem mozaiky je samozřejmě motor. Zkoušený vůz měl pod kapotou litrový tříválec o výkonu 125 koní. Všechny benzínové motory ve Fiestě budou tříválce, a to včetně vrcholného ST. Trváte-li na čtyřválci, musíte si koupit jediný diesel v nabídce. Ano, už slyším nářky na emisní normy a všechno okolo. Také bych radši starou dobrou atmosféru, ale taková už je doba a my se s tím musíme smířit. A pro každodenní používání je ten malý přeplňovaný tříválec stejně asi vhodnější volbou než točivá atmosféra. 
Ecoboost má dostatek točivého momentu už od nějakých 1600 otáček a v režimu nižšího zatížení k němu nemám nejmenších námitek. Problém trochu nastává, když se chce člověk pobavit. Problém není ve výkonu, toho je dostatek, ale v jeho dávkování. Odezva na plyn není nejrychlejší a při ostřejší jízdě to trochu připomíná bungee jumping. Dáte plný plyn chvilku se nic neděje, pak Fiesta vystřelí, ale to už zase musíte brzdit, abyste se srovnali do zatáčky. Jak na gumě. Dá se s tím pracovat, ale chce to trochu cviku a předvídavosti. Jistě vás zajímá i spotřeba. Můj průměr činil nějakých 7,3 litrů, ale já dost spěchal. Dá se cestovat i za rovných 6, což je uspokojivé. 

Verdikt 

Jak tedy Fiesta obstála? Se ctí. Vypadá k světu, interiér je kvalitnější než kdy dřív. Jízdní projev je stále nadšený a zároveň doplněný o nezanedbatelnou dávku komfortu navíc. Velmi dobré auto. Je ale lepší než nový Volkswagen Polo? To si bez přímého srovnání netroufám říct. Obojí mě bavilo, ale každé z jiných důvodů. Polo je dospělý vůz. Skvěle vybavený, velmi kvalitně sestavený, prostorný a opravdu hodně pohodlný. Fiesta hraje víc na city, je zábavnější a celkově veselejší. Takže ve výsledku bude záležet na vašich prioritách. Chcete dospělý vůz v malém balení? Běžte si pro Polo. Chcete se při jízdě bavit? Kupte si Ford. Ani s jedním nešlápnete vedle. Fiesta ukázala, že i v nové generaci patří na špičku třídy a musí se s ní počítat. A to je nejdůležitější zjištění z dnešního testu.

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 998 cm³
Výkon: 125 koní (92 kW) 
Točivý moment: 170 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 195 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,9 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,3 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,3 l/100 km 
Cena od / s danou motorizací a výbavou: 299 900 Kč (1.1 85k Trend) / 531 900 Kč (1.0 125k ST Line)