Fiat Panda: Never say no to Panda!

Nikdy neříkej Pandě ne! Možná znáte reklamu na sýr Panda. Vznikla sice v Egyptě v roce 2010, ale panda prosazující svůj sýr s nečekanou nesmlouvavostí obletěla internety celého světa. Kdo neznáte, YouTube jistě rád pomůže. Pandu zkrátka není dobré odmítnout. Snad i pod v podvědomí uloženou pohrůžkou reklamní pandy jsme ani na chvíli nezaváhali a ihned přijali nabídku vzít na test Fiat Panda. Vlastně hned dva Fiaty Panda. Před časem testovaná nová Panda Cross na mě udělala dojem v mnoha ohledech, je to velmi dobré auto. Zároveň mi v hlavě naskočily vzpomínky na předchozí generaci, která byla jiná a přitom velmi podobná.

V roce 2003 představil Fiat druhou generaci Pandy. Zakulacená hranatá krabička na kolech, tak bych asi tento malý Fiat popsal nejlépe. Není ale velkým překvapením, že tohle autíčko není jen roztomilé, ale je i chytře postavené. Italové jsou mistři malých aut a Panda je jejich mistrovským dílem. 

A tak jsme se jednoho hezkého sobotního dopoledne sešli ve Vršovicích, převzali si dvojici malých starších fiátků, trochu je oprášili (se dvěma Pandami nemusíte čekat až budou volné dva mycí boxy, jeden bohatě postačí) a vyrazili testovat.

Kubajs a Panda

Z Italmotori nám zase jednou půjčili dvojici aut na porovnání. Narozdíl od kabrioletové epizody to nejsou vozy zdaleka tak rozdílné, nepozorný kolemjdoucí by možná namítl, že to jsou stejná auta. Ale jak by se mýlil. Zatímco žlutý kousek je ta vůbec nejlevnější a nejzákladnější verze Pandy, jakou jste si mohli koupit, černá je pro změnu to nejdražší, dokonce i na tažné zařízení došlo. Takže tu máme zdánlivě stejné vozy, které mezi sebou mají ale pořádný cenový rozestup – dle dobových ceníků to vypadá, že černá stála dvojnásobek ceny žluté a k tomu ještě kousek navíc. Čas ale stírá rozdíly a tak se z obou vozů stala postupem času ojetina za pár. 100HP verze zažila zcela evidentně krušnější život, ale ani žlutá není v úplně nedotčeném stavu. Ale s tím se u aut za méně než jednu výplatu přeci tak trochu počítá.

Jako první jsem si vyzkoušel základní verzi. 40 kW, absence posilovače řízení a neexistující výbava sice působí na první pohled celkem děsivě, ale ve skutečnosti to zdaleka není tak horké. Jediné, co mi tu doopravdy chybělo bylo centrální zamykání. Nemuselo by být dálkové, verze na klíček by stačila, ale natahování se k zadním sedačkám je docela opruz. Ale jinak…posilovač u lehoučkého auta neschází, motor FIRE se vesele vytáčí, nežere a ve městě a na okresce výkonem provoz rozhodně nebrzdí. Na kličku okénka u spolujezdce dosáhne řidič bez nějakého velkého naklánění a aftermarket rádio z tržnice hraje sice trochu chrchlavě, ale ono to na ten Radiožurnál bohatě stačí. Panda se kolébá po silnici, měkký podvozek hopsá přes nerovnosti a celé je to takové krásně nekonfliktní a pohodové. Přidejte k tomu veselou žlutou v odstínu mladé kachny a modré sedačky s bublinovým potiskem a musí vám být jasné, že na tohle auto se prostě nejde zlobit.

Verze 100HP se často skloňuje jako provozně velmi levné zábavné auto. S tím nelze, než souhlasit. Díly na Pandu stojí pár korun, jediné, co se shání trochu hůř, jsou specifické karosářské vychytávky v dolní části vozu – rozšířené blatníky a spoilery. Ale není to nic hrozného. Sto koní výkonu sice není zrovna nezvladatelná porce, ale na veselé vymetání úzkých silniček to bohatě stačí. Přitvrzený podvozek není moc pohodlný, každodenní používání ve městě plném kanálů a dlažby sebou nese určité kompromisy v oblasti komfortu, ale na okresce vám to plně vynahradí. Motor si vesele brblá, pravda, u testovaného kousku jsem měl podezření, že je to podpořeno trochu netěsnou výfukovou soustavou, ale to vůbec nevadilo. Narozdíl od žluté tu byla i nějaká ta výbava, třeba elektrická přední okénka, manuální klima, originální autorádio, ba dokonce i otáčkoměr. Tolik luxusu na tři a půl metrech si snad ani nezasloužím. 

Pandy mě bavily víc, než bych zpočátku čekal. 100HP potvrdila, že i s relativně malým rozpočtem se dá sehnat řidičsky velmi příjemné auto které kombinuje zábavnost i každodenní použitelnost. Navíc s tažným zařízením! Hlavní překvapení dne byla ale rozhodně základní žlutá. Automobil za půl průměrné výplaty nejen, že bez problému fungoval a až na občas stávkující ovladač ventilátoru na něm nebylo nic špatně, ale dokonce se s ním dalo docela příjemně drandit a ani absence komfortní výbavy tu nakonec skoro nevadila. Pro člověka, který od auta vyžaduje jen jeho primární účel, totiž individuální osobní přepravu, jde stále o velmi dobrou volbu.

Jeník a Panda

Přijel jsem na akci Camarem, posadili mě do LandRoveru a pak to eskalovalo Pandou v základu. Jenže ona je tahle krabička na lidi jednoduše sympatická. Mám rád všechny čudlíky na dosah, líbí se mi řadička uprostřed palubky. Celá ta věc se navíc relativně slušně hýbe, i když o sportovnosti se tu nedá mluvit. Ani o lehkonohosti, pneumatiky s plným profilem a vysoká stavba by mohly znamenat hrátky s těžištěm, ale bohužel. Buď to neumím, nebo to mělo zimáčky, ale hlavně je to jedno. 

I bez sportovní jízdy se z malé Pandy na svět dívá hezky. Přesednutí do stokoňové verze pak bylo vyloženě zklamáním. Nebyla hravá, spíše unavená. Nebudu tedy raději hodnotit jízdní projev a jen uvedu, že stav je důležitější, než model. Jistě, stokoňový motůrek je rychlejší, ale ty pocity byly takové… Prostě těch sto hřebečků potřebuje péči. Já bych si vzal tu v tom základu tedy prosím. Já bych ušetřil a měl bych pak víc piva. Děkuji.

Hamster a Panda

To já bych to tak jednoznačně neviděl. Se svými kolegy musím souhlasit, že žlutý kus byl jednoznačně překvapením dne. Nejlevnější malý Fiat byl ve své době jedním z nejlevnějších vozů na trhu vůbec, v základní výbavě tu nebylo skutečně nic, co by bylo lze postrádat. Žádná klimatizace, žádný posilovač, žádná elektrická okna či zrcátka, vůbec nic. Ani otáčkoměr. Zato tu máme osmnáct let drsného městského provozu. Jenže ona ta věc prostě funguje i tak.

Maličká kabina je dost prostorná, aby pojala čtyři dospělé postavy – jakože opravdické, ne skrčené a polámané – motůrek na městské drndání stačí, jakmile se vůz pohybuje, je práce s volantem snadná a posilovač vlastně vůbec nechybí. Je tu i přiměřeně malý zavazadelník na přiměřeně malá zavazadla, zkrátka ano, tohle je kompletní a plně funkční automobil. Za pár korun.

Znamená to, že všechno navíc je zbytečnost a verze 100HP je zbytečnost dovedená do krajnosti? Tak to ani náhodou. Já to autíčko přímo žeru. Pořád je to Panda, pořád je to maličké veselé praktické a prosotrné vozidlo, ale zároveň je to věc se smyslem pro humor a osobitým stylem. Těch pár detailů, které odlišují obě Pandy, z nich dělají zcela jiná auta. Panda 100HP je mladistvá, rošťácká, praštěná. Srandovní karikatura sportovního vozu na srandovní karikatuře sportovních kol  – možná to nezní jako automatický recept na úspěch, ale mě se to líbí. Motor má italský temperament, rád se nechá vytočit. Ani potom vlastně není nijak extra silný, ale už je to víc síly, než byste od Pandy čekali – a to stačí. 

A potom jsou tu ty drobnosti. Perforovanou kůží obšitý volant, sedačky s náznakem sportovnějších tvarů, spoilery a difuzory – ne, nic z toho to auto ve skutečnosti nepotřebuje, ale i tak je to prostě perfektní. Dokonce to celé po chvíli začne dávat i nějký ten smysl. Řadička vysunutá vysoko ne středovou konzoli je hned po ruce, relativně velká kola v rozích trochu připomínají motokáru, volant, ač nebýt onoho koženého potahu je vlastně identický se základní verzí, dobře padne do ruky.

Jistě, stále se tu sedí jako na židli, řízení je přeposilované, zkrátka je jasné, že tohle je jen taková hra, ne nějaký vážně míněný hothatch, ale mě je celá ta věc prostě sympatická. A vůbec nevadí, že testovaný kus nebyl v minulosti právě opečovávaný, je to pouliční rváč, jizvy z bitev patří k jeho kouzlu. Ostatně stále je to Panda, malé jednoduché a na provoz levné auto, dát tohohle otloukánka zase dopořádku nebude pro dílnu Italmotori žádná velká výzva. Mojí volbou je tedy nakonec šedý rošťácký kousek. 

A jako vždy – Děkujeme chlapcům z Italmotori za zapůjčení obou strojů!

A jak to vidíte vy? Má pro vás větší kouzlo v jednoduchosti k dokonalosti dotažená žlutá Panda nebo byste dali přednost šedému rváči? Dikuse pod článkem je vaše, ale na jednu věc nezapomeňte – Never say no to Panda!