Fiat Aegea se nedobrovolně předvádí

Není to tak dávno, co se na našich silnicích zcela běžně pohybovaly Fiaty nejrůznějších tvarů a velikostí. Od hranaté pandy, přes naftové Tempry až po oblíbnou Mareu Weekend, italská přibližovadla co do počtu hravě předčila kupříkladu Audi. Jenže staří bojovníci již začínají po jižansku reznout a jejich místo na slunci zabrali jiní. Není se taky čemu divit. Pokud si náhodou rozkliknete online katalog, objevíte asi milion různých způsobů, jak nafouknout kdysi kompaktní pětistovku. Kdesi za rohem nabídku doplňuje lehce obstarožní Punto a dvojice užitkových dodávek s dodatečně montovanou řadou sedadel. Samozřejmě se mezi nimi najde i skvělá Panda, ta však na utáhnutí celé značky nestačí.

Po dlouhé době to vypadá, že modelová paleta dostane tolik potřebnou posilu. O chystaném sedanu jsem nedávno psal v souvislosti s představením předsériové verze na Istanbulském autosalonu. Tehdy nesl jméno Aegea, které je kvůli neobratným evropským jazykům často komoleno na Egea. Zda nám přejmenováním modelové řady vyjde automobilka vstříc, prozatím není jisté. Naopak jisté je, že po chvilkové odmlce nahradí model Linea, který již z nabídky před časem potichu zmizel. Pod kapotu kompaktního sedanu zavítá spolehlivá čtrnáctistovka řady Fire, mající svůj původ hluboko v osmdesátých letech. Alternativou stále ještě spalující benzín bude 110 koní produkující šestnáctistovka, pocházející z brazilského vývoje motorů, které stály za rozmachem čínského automobilového průmyslu. Snad by se ještě po důkladném hledání někde mezi nápisy E.torQ našlo zpola seškrabané logo Tritec. Samozřejmě jde o lehkou nadsázku, vždyť oba motory prodělaly mnoho změn za dlouhou dobu vývoje. Přesto mám pocit, že se o technický zvrat jednat nebude. Naopak vznětové jednotky MultiJet druhé generace udělají radost každému spořivému zákazníkovi. Slušná spolehlivost a nízká spotřeba jistě zajistí převahu naftových variant, alespoň na evropském trhu.

Do boje vyrazí (A)Egea s nápadným designem a slušnou výbavou. Zatímco vnější schránka na koncernového sourozence Dodge Dart odkazuje až příliš nápadně, interiér se nese ve střídmějším duchu. Snad je to jen nižší úrovní výbavy vyfoceného exempláře, ale americký protějšek je o něco nápaditější a lépe vybavený. Jenže nejen u motorů se člověk neubrání jistému dojmu recyklovanosti. Vezměme Fiat Stilo z začátku milénia a nasypme do jeho podvozku několik milionů euro. Vznikne Platforma s kratšími převisy, delším rozvorem a především novým jménem. Když jsme nyní dostali víceméně novou Alfu Romeo Giuliettu, přidejme kufr a  do pusy strčme horký brambor. Z šarmantní Italky je rázem kompaktní Americký přistěhovalec Dart. Ještě než stihl způsobit stávku a založit odbory řízené organizovaným zločinem, prodělal plastickou operaci a vrátil se domů do Evropy. Zkrátka tak úplně nový model to zase není.

Nakonec se nabízí otázka, zda bude zákazníkovi celá tahle hra na kočku a na myš po chuti. Upřímně si myslím, že Fiat si svého zákazníka najde nízkou cenou, dostačující výbavou a především dojmem, že tohle auto nemá úplně každý. Tam kde jsem před okamžikem nařknul FCA z recyklace, němci hrdě prezentují tiskové zprávy vyzdvihující modularitu platform a motorů. Kompaktním sedanům od Fiatu se z historického hlediska nedá mnoho vytknout a dovolím si předpovídat, že ani nováček s podivným jménem na tom nebude jinak. Jistě nebude nejrychlejší, nejlevnější ani nejúspornější, ale jestli z Giulietty podědil jen třetinu vyváženosti a hravosti, rozhodně nenechá celou řadu nadšený řidičů chladnými. Začínám se těšit, že ve vodách levných sedanů začne být zase veselo.